Rozhovor se Zdeňkou Dohnálkovou

Mgr. Zdeňka Dohnálková vystudovala obor Vědecké informace a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Během své profesní kariéry od r. 1974 se věnuje především rozvoji služeb uživatelům. Propagátorka metody information commons v ČR, metod měření výkonu knihoven (zapojení první české knihovny do německého benchmarkingového systému BIX) a informačního vzdělávání. V souvislosti s výstavbou nových knihoven se věnuje také problémům vlivu moderních budov na zdraví člověka. Jako řešitelka či spoluřešitelka se zabývala také projekty na retrokatalogizaci knihovních fondů (první využití metody RETROCON OCLC v ČR v projektu Open Society Fund v knihovně anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty MU, retrokatalogizace knihoven Pedagogické, Přírodovědecké a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity) jako součást integrace knihoven do větších celků. Významnou součástí její práce při transformaci fakultních knihoven do podoby moderních knihoven bylo zpřístupnění velkých celků knihovních fondů ve volných výběrech a jejich doplnění o nabídku elektronických zdrojů.

Pro nové budovy Ústřední knihovny Přírodovědecké fakulty a Knihovny univerzitního kampusu MU zpracovala komplexní strategické materiály provozu těchto knihoven a tyto také při výstavbě knihoven jako garantka uplatňovala a uvedla do provozu. Pracovala v orgánech knihovnických spolků a v komisích (Výbor pro VŠ knihovny při Radě VŠ, později VV Asociace knihoven VŠ, členka oborové komise podprogramu E Fondu rozvoje VŠ, Svaz knihovníků a informačních pracovníků, Regionální výbor Jižní Morava aj.). Aktuálně s dalšími kolegy z MU je spoluřešitelkou projektu MEDINFO z OP Výzkum a vývoj pro inovace, kde je koordinátorkou medicínského konsorcia pro MU a spolupracující univerzity. Projekt v celkové výši téměř 107 mil. Kč má významnou měrou na příštích sedm let zabezpečit informační zdroje pro vědu a výzkumu v oblasti medicíny a přírodních věd. Knihovna univerzitního kampusu (KUK) se pod jejím vedením od doby vzniku v r. 2007 stala významným centrem podpory výuky, vzdělávání a vědecko-výzkumných potřeb univerzitního kampusu MU v Brně-Bohunicích. Především jsou ceněny interaktivní podpory, vytvořené knihovníky KUK, zejména tutoriály a e-publikace z oblasti citování a hodnocení kvality publikační činnosti (Cena Inforum 2011 za e-publikaci Metodika tvorby bibliografických citací). V r. 2011 se Mgr. Zdeňka Dohnálková stala nositelkou Čestné medaile Zdeňka Václava Tobolky, která je udělována za významný přínos pro rozvoj českého knihovnictví Sdružením knihoven ČR a Nadací knihoven.

Jak jste v knihovnictví začínala a čím Vás tato profese oslovila?

Začínala jsem jako vyjukaná maturantka střední knihovnické školy v Praze, která za měsíční mzdu 900,- Kč nastoupila do Knihovny Jiřího Mahena, do obvodní knihovny IV. Nejvíce jsem pracovala v pobočce v Komárově, kde v již neexistující budově kina byla i malá knihovna a také v pobočce ve Slatině. Obvyklý byl rytmus 2-3 výpůjční odpoledne na osobu v pobočce podle potřeby, zástupy i jinde v obvodu IV. Třeba v Líšni, kde si starý hrabě Belcredi s oblibou povykládal o indiánech. V Komárově jsme hodně pracovaly s romskými dětmi a ve Slatině se staršími lidmi. To bylo v r. 1974, a za 300,- Kč měsíčně byl v centru Brna k pronajmutí zařízený pokoj. Od dětství jsem hodně četla a moje sestřenice pracovala jako knihovnice[1], takže jsem o profesi i něco věděla. Knihy, knihovny, literaturu a psané slovo obecně stále považuji za důležitou součást svého života a vůbec nelituji, že jsem si knihovničinu zvolila. Mám také sklony k mentorování a poučování, tak u téhle profese se to docela i hodilo. Na střední škole si ze mne pak spolužačky utahovaly, že jsem s příjmením Živná ani jiný obor studovat nemohla.

Ve svém profesním životě jste působila ve všech typech veřejných knihoven – dá se říci, že je nějaký společný rys českých knihoven či knihovníků?

No tak ve všech typech knihoven úplně ne, jen v městských veřejných a vysokoškolských. Existencí nějakého společného rysu si nejsem jistá. Každá knihovna je jiná, podle toho, jací jsou její zaměstnanci a v každé knihovně je i odlišné takové to „vnitřní klima“, které se odvíjí od toho, jaký je šéf/šéfka. Někde je pohoda, někde studeno a někde i teror. Možná přece jen se mi zdá být společným rysem knihovníků, kteří jsou v oboru déle, hrdost na svou profesi, ačkoliv není u nás tak společensky ceněná.   

V minulosti jste působila mimo jiné i jako vedoucí služeb Knihovny Jiřího Mahena. Když se díváte na své působení zpětně, co se Vám podařilo a co by měla velká městská knihovna nabízet?

Působila jsem v Knihovně Jiřího Mahena (KJM) opakovaně, a to v době rekonstrukce Schrattenbachova paláce (2000-2002), kdy jsme připravovali nový integrovaný model služeb všech oddělení, přecházelo se na nový knihovní systém, a především bylo potřebné nově uspořádat základní provozní postupy vzhledem k novému prostoru a systému. Současně probíhala jednání s ateliérem D.R.N.H. a dolaďovalo se vybavení interiérů. Také došlo k přeregistraci všech uživatelů v souvislosti s přechodem na čipové uživatelské průkazy. Díky osobnímu nasazení kvalifikovaných zaměstnanců se podařilo nový model uvést plně do života ke spokojenosti veřejnosti. V KJM jako velké městské knihovně se stopa jednotlivce stírá, tam je důležitá souhra týmu. Ráda na své kolegyně z útvaru služeb vzpomínám, a myslím, že i ony na mne, část jich ovšem již v KJM nepůsobí. Velká městská knihovna by měla podle mého názoru nabízet služby pro nejširší spektrum uživatelů, vzhledem k dnešním uživatelským nárokům i v on-line podobě. Neměla by však rezignovat na role zážitkové a výchovné v oblasti literatury, hudby, filmu, divadla a umění, tedy v celkovém kulturním záběru. Osobně považuji za velmi důležitou i roli sociální, zejména pro imigranty, hendikepované nebo osoby ze sociálně znevýhodněného prostředí, především však děti takto znevýhodněné. Domnívám se, že role veřejných knihoven je ve výchově ke čtenářství nezastupitelná, pokud dítě doma nevidí rodiče s knihou. Myslím si, že KJM v současnosti využívá docela dobře svůj potenciál a přála bych této knihovně osvícenější vedení města, které by ocenilo její práci větší přízní a podporou, hlavně vyšším rozpočtem. To by doufám umožnilo kvalitní akvizici v rozsahu odpovídajícímu městu Brnu a také udržet otevřené i menší pobočky.

Jako vedoucí fakultní knihovny jste se podílela na rekonstrukci a výstavbě dvou nových budov knihoven. Jaká byla spolupráce s architekty a co se na jednotlivých budovách povedlo a co nikoli?

V případě dostavby budovy Ústřední knihovny Přírodovědecké fakulty na Kotlářské jsem i připravovala stavební program, účastnila se výběrového řízení na projekční ateliér a pak se aktivně účastnila všech fází stavby a vybavování interiérů. U této stavby se myslím povedlo dobře hlukově oddělit komunikační prostory chodeb, schodišť a výtahů od studoven. Naopak nevýhodou je jeden společný výtah pro uživatele i zázemí knihovny, tedy mísení komunikačních cest. Spolupráce s ateliérem Květ byla celkem slušná a dařilo se dohodnout i různé drobné úpravy a zlepšení, např. vypustit obložení výtahové šachty starým zvlněným plechem, z kterého měl být i masivní objekt uprostřed přístupové chodby, umělecké dílo, které mělo symbolizovat „studnici vědění a paměť lidstva“, jak se psalo v projektové dokumentaci. Univerzita naštěstí měla jinou představu o umění i funkčnosti prvků, a tak je tato budova celkem zdařilý kompromis chtěného a možného. Některá místa budovy měla problémy s intenzitou osvětlení, např. i u studijních míst nebo s mikroklimatem, ale dodatečnými zásahy se podařilo většinu nedostatků odstranit.

V případě výstavby nové budovy Knihovny univerzitního kampusu (dále jen KUK) to byla již jiná káva. Budova byla součástí celého areálu kampusu, je jejím srdcem, vestavěným uprostřed, a tak jak byla navržena ateliérem Aplus, tak také zůstala. Z hlediska biologické pohody osob je velmi problematická, a prakticky není naděje na změnu, kromě různých dodatečných mobilních zařízení typu ionizátorů a zvlhčovačů. S ateliérem byla náročná spolupráce, neboť architekti nebyli ochotni se zabývat praktickými připomínkami, které by umožnily bezproblémový provoz knihovny. Např. teprve demonstrací rozměrných svazků lékařské literatury na centrálním obslužném pultě a předvedením výpůjčního procesu s deaktivací EMG zabezpečení jsme dosáhli demontáže plastových krytů na pultě, za kterými měly být podle architektů skryty ty knihovnické procesy… V budově se celkem dobře povedlo prostorově oddělit uživatelské prostory a služební zázemí, i když s akustickými nedostatky. Komunikačně jsou dobře řešeny přístupy do skladů, ale sklady samotné jsou nedostatečně ochráněny proti vstupu neoprávněných osob. Nevhodné se také ukázalo použití sice efektních, avšak poruchových automatických závlah a nádob pro větší plochy zeleně ve studovnách, které byly příčinou zatečení do skladů. Absolutně nevhodné pak je umístění šaten v jiném podlaží, než je vchod do knihovny. Dobré je členění studoven do několika různých zón.

V obou případech se jednalo o přechod knihovny po dlouhém působení v nevyhovujících prostorách a s omezenou nabídkou služeb a již v rámci přípravy nové podoby fondů a služeb byla potřeba realizace mnoha změn a přípravných prací. Co to prakticky znamenalo pro fungování a personální složení obou pracovišť a jak pracovníci reagovali na výrazně změny?

Změny byly velké a jejich řízení vyžadovalo pečlivou a promyšlenou přípravu, neboť se v obou případech jednalo nejen o pouhé přestěhování knihoven do nových prostor, ale o masivní rozšíření fondů o integrované knihovny dílčích pracovišť a jejich zpřístupnění ve volném výběru. Byl vypracován nový systém stavění a signování fondů volných výběrů a skladů, probíhaly rozsáhlé převody fondů. V případě KUK jsme připravili i nové postupy v akvizici a přírůstkování, neboť je vykonáváme pro různé subjekty. Nejdůležitější byla samozřejmě práce se zaměstnanci, pro obě knihovny byli přijímáni i noví lidé, bylo třeba citlivě sladit kolektiv, dát každému pocítit, že jeho podíl práce na změně a společném cíli je důležitý a že on je na to ten nejlepší. Tohle je myslím obecně nejdůležitější, získat pro změnu kolegy a kolegyně a nechat jim prostor pro jejich náměty na zlepšení a podíl na společném díle. Zaměstnanci reagovali každý podle svého naturelu, myslím, že se v obou případech změna dobře podařila. Nejvíce si cením toho, že se podařilo stmelit věkově a genderově různorodý kolektiv.

Je možné shrnout nějaké desatero pro realizaci změn v knihovnách z vaší životní zkušenosti?

No tak to nebude úplně jednoduché, ale pokusím se:

1. Pomni, zdali cíle změny v knihovně jsou totožné s cíli zřizovatele, průběžně ověřuj, zdali se nemíjí. Poznámka: sleduj termíny komunálních voleb a voleb děkanů/rektorů, cíle se mohou náhle měnit! Buď připraven obhajovat své činnosti a změny.
2. Vytvoř si mozkový trust, think tank uvnitř knihovny, který je schopen kvalifikovaně diskutovat a plnit i roli ďáblova advokáta při přípravě změny.
3. Nutnost změny poměřuj podle její potřebnosti, především z pohledu uživatelů.
4. Při přípravě změny důkladně prověř a udělej inventuru procesů, prostředků, fondů, zaměstnanců a jejich připravenost pro změnu. Přijmi opatření pro zlepšení stavu.
5. Vytvoř návrh změny, zapoj svůj think tank, konzultuj se specialisty, zapracovávej kvalifikované připomínky.
6. Studuj nejnovější trendy, doma i v zahraničí, jezdi a pozoruj jiné knihovny.
7. Pro změnu získej zaměstnance, motivuj je k ní, aby své znalosti a dovednosti využili pro úspěch změny. Snaž se získat všechny!
8. Stanov osobu zodpovědnou za změnu, pokud to neděláš sám, a pak jí vytvoř ty nejlepší podmínky pro řízení změny.
9. Změnu spusť v okamžiku, kdy je dobře připravená.
10. Vyhodnocuj průběžně, zdali změna přinesla očekávaný efekt.

Málokomu se podaří realizovat stavbu dvou knihoven během svého profesního života. Pokud byste byla postavena před stejnou výzvu podruhé, šla byste do toho znovu?

Při své povaze zřejmě ano. I když se přiznám, že to mnohdy bylo emocionálně dost náročné. Někdy jsem se dost obtížně vyrovnávala s frustrací z nemožnosti dosáhnout funkčních změn v projektech, zejména u budovy KUK.

Novostavba knihovny v kampusu obsahuje některé nové prvky typu individuální a týmové studovny a svojí bezprostřední blízkostí k VŠ ústavům i fakultní nemocnici umožňuje integrovat činnost knihovny přímo do výuky. Jaké typy nových služeb nabízíte a rozvíjíte ve společné knihovně Lékařské a Přírodovědné fakulty v univerzitním kampusu a jaký je o ně ze strany studentů či pedagogů zájem (včetně např. využití nových typů studoven)?

Aktuálně se už ani o nové typy služeb nejedná, byly nové před lety, kdy jsme je spouštěli. A vzhledem k tomu, že se osvědčily, jen je rozvíjíme. Možnost vybrat si studijní místo podle aktuální nálady a potřeby je samozřejmostí již ve více knihovnách. Teď nabízíme i posezení/poležení pro studium v neformálních polohách relaxačního nábytku. Individuální boxy jsou samozřejmě stále obsazené. Zájem o naše služby je velký. Máme přes 7 000 uživatelů a v r. 2012 jsme provedli téměř 120 tis. výpůjček a měli jsme více než 250 tisíc návštěvníků. Nabízíme 120 plně vybavených PC, celý prostor knihovny s wi-fi pokrytím a návaznost reprografických služeb, také doplňkový prodej materiálu, půjčování sluchátek apod. Prostě se snažíme poskytovat komplex služeb pro studium i vědu a výzkum v dobré kvalitě, což není někdy úplně dobře slučitelné s naším aktuálním personálním stavem 17 úvazků. Kromě základních služeb děláme i digitalizace nedostupných titulů a hodně se soustřeďujeme na informační výchovu uživatelů, včetně náročných témat hodnocení odborných časopisů a publikací autora a oblasti citování. Vyučujeme čtyři předměty, z toho jeden v angličtině, které mají kreditové ohodnocení ve studijním programu Lékařské fakulty (LF) a Fakulty sportovních studií, loni je absolvovalo přes 400 studentů. Ostatního vzdělávání se zúčastnilo téměř 3 000 osob. Poskytujeme také konzultace pro týmy v ústavech a klinikách brněnských fakultních nemocnic, které mají společná pracoviště s LF MU. Samozřejmostí je tvorba elektronických podpor a interaktivních tutoriálů k vyučovaným tématům nebo zakoupeným zdrojům. Jsem ráda, že se mohu spolehnout na své kvalifikované kolegy a kolegyně a že naše e-publikace využívají a oceňují i další instituce.

Aktuálně řešíme i projekt z evropských strukturálních fondů programu VaVpI (Věda a výzkum pro inovace), který přináší kromě jiného elektronické i klasické zdroje pro MU a další spolupracující univerzity v objemu více než 100 milionů korun (blíže na http://medinfo.ics.muni.cz/). Takže rozvíjíme sbírky a zlepšujeme návazné služby. Pro naše zřizovatele vypracováváme potřebné analýzy, například k dostupnosti studijní literatury. Snažíme se pracovat efektivně, a tak se zajímáme i o měření výkonu a kvality, jsme již několik let členy německého benchmarkingového systému Bibliotheksindex (BIX), kde se výborně umísťujeme, především v oblasti efektivity a rozvoje.  

Dá se nějak zobecnit, jaké jsou základní parametry a atributy VŠ knihovny tak, aby mohla v dnešní době fungovat k plné spokojenosti uživatelů?

Podle mého názoru je základním parametrem to, aby poskytované služby odpovídaly požadavkům a potřebám konkrétní akademické komunity. Potřeby jednotlivých komunit se mohou lišit, a je třeba služby potřebám přizpůsobovat. Současným základním trendem je samozřejmě okamžitá a bezporuchová on-line dostupnost nejnovějších poznatků vědy a výzkumu, publikovaná ve významných vědeckých časopisech, pro studenty pak obdobně dostupná studijní literatura. To předpokládá kvalitní akviziční strategii, efektivní zpracování fondů, přehledně organizovaný zpřístupňovaný fyzický fond a také dobře řešený portál do on-line forem zdrojů. Také jazyková vybavenost personálu je důležitá, my v KUK jsme česko-angličtí v komunikaci slovní i písemné, protože LF má přes 600 zahraničních studentů. Pro dobré fungování je důležitá i úzká spolupráce se zřizovateli, vedením fakult, studentskými spolky a také soustavné zjišťování zpětných vazeb, např. průzkumy spokojenosti a následné nové věci nebo změny.

Již od první republiky plnila roli ústřední VŠ knihovny pro MU Univerzitní, nyní Moravská zemská knihovna. V poslední době byla postavena či rekonstruována v MU i VUT celá řada fakultních knihoven. Jak si představujete ideální spolupráci mezi nimi a MZK?

Zde si myslím by mělo dojít ke společným jednáním mezi šéfy knihoven univerzit  (VUT, VFU, MENDELU mají na rozdíl od MU i centrální knihovnu) o spolupráci, hlavně v oblasti akvizice, digitalizace a zpřístupňování digitalizovaných svazků nebo převodu technologií, aby uživatelé mohli plody spolupráce sklízet. Vím, že se již nějaké dílčí kroky podnikají, třeba spolupráce na širším využití katalogu VuFind (jednání s MU), ale nevím, jak moc jiné univerzitní knihovny v Brně s MZK spolupracují, třeba v projektu Registr digitalizace. Moravská zemská knihovna by právě se svou státem určenou rolí paměťové instituce a statusem výzkumné organizace mohla pro knihovny univerzit plnit silného a odborně zdatného partnera. Možná by bylo vhodné založit něco jako brněnské knihovnické fórum.

Od roku 2010 jste působila jako neuvolněná radní města Tišnova. Jaká to pro Vás byla zkušenost a podařilo se Vám prosadit i nějaké změny v městské knihovně? Jak na ně reagovala veřejnost a jak knihovníci?

V lokální politice se pohybuji od r. 2002, kdy jsem byla poprvé zvolena zastupitelkou. Ovšem práce radní, je nepoměrně náročnější a vyžaduje důkladnou přípravu na jednotlivá jednání. Pro mne je to velká zkušenost. Měla jsem přidělené kompetence pro životní prostředí (jsem zvolena za Stranu zelených a ochrana ŽP je můj celoživotní koníček). O městskou knihovnu, její postavení a rozpočet jsem se samozřejmě soustavně zajímala, také jako bývalá zaměstnankyně a současná uživatelka. Vzhledem k podnětům občanů, z nichž mnozí dojíždějí do zaměstnání a vrací se domů do našeho městečka pozdě, jsem navrhla rozšíření provozní doby na sobotní dopoledne. Budova Jamborova domu, kde knihovna sídlí, měla totiž v sobotu otevřenou jen galerii a knihkupectví, knihovna byla zavřená. Knihovna otevřela v sobotu od 8 do 11 hod., občané ji začali využívat, jsou na to i dobré ohlasy. Pro oživení kulturního městského života v sobotním dopoledni je to dobrý přínos. Knihovnice to bohužel nesly dosti úkorně a směrem k mé osobě to i ventilovaly, vím, že i v knihovnických kruzích. Možná si neuvědomily, že knihovna je primárně veřejnou službou a že je důležité zřizovatelům stále poskytovat důkazy o dobré službě. Obdobné to bylo i v případě mého návrhu, aby se zapojily do projektu Benchmarking knihoven ČR. Vím, že mají velmi dobré výkony, že se nebylo čeho bát, což se také potvrdilo. Domnívám se, že tato na evidenci založená měření jim mohou kdykoliv s úspěchem posloužit při vyjednávání se zřizovatelem. Aktivně jsem vždy jako zastupitelka městskou knihovnu podporovala a při schvalování rozpočtu na podporu knihovny vystupovala.  

Jste aktivní členkou knihovnických spolků a zájmových sdružení. Jak byste zpětně hodnotila své působení v AKVŚ a co by podle vás bylo užitečné společně prosazovat v oblasti VŚ knihoven?

Ve výboru AKVŠ jsem působila od r. 2006-2009 a s kolegyní Hanou Landovou jsem se podílela na založení Fondu na podporu zahraničních cest, který umožňuje knihovníkům získávat zahraniční zkušenosti. Doufám, že jsem přispěla k většímu sebevědomí českých VŠ knihoven. Nepodařilo se mi získat podporu výboru pro projekt benchmarking VŠ knihoven, který v ČR chybí. Snad mu bude nově zvolený výbor více nakloněn, a také již probíhají práce na tomto projektu i mimo AKVŠ. Roli AKVŠ vidím v hájení a prosazování společných zájmů VŠ knihoven, především při zajišťování elektronických zdrojů, lobbingu směrem ke státní správě (spolupráce na přípravě směrnic a zákonů, postavení VŠ knihoven ve VŠ zákoně apod.) a také ke zřizovatelům. Důležitou roli vidím i v oblasti standardizace, např. u statistik a měření výkonů.

Co Vás v poslední době v profesním životě nejvíce potěšilo a naopak nejvíce zklamalo?

V poslední době jsem měla velkou radost z reakcí studentů na naše novinky v knihovně, které jim sdělujeme na facebookovém profilu. Student napsal: „přijde mi, že KUK je dlouhodobě jediná oáza pohody v kampuse, kde je skutečně slyšen hlas studentů“, tak to mě potěšilo. Radost mám i z naší nové aplikace pro sdružený sběr poptávek pro akvizici knih, že se osvědčil a přináší dobré výsledky při srovnávání nabídek více dodavatelů. Nabídly jsme ho i dalším knihovnám MU. Co mne zklamalo? Já se snažím být spokojená v každém okamžiku, ale přece jen mne někdy zamrzí, že někteří kolegové a kolegyně z jiných knihoven nespolupracují na věcech, které by knihovnám a uživatelům prospěly. Že si prostě některé knihovny rády hrají jen na vlastním písečku. Ale to je opravdu spíše takové postesknutí než nějaké zklamání.

Děkuji za rozhovor.

Tomáš Gec

 

---

[1] Anděla Tomanová, rozená Živná, bývalá ředitelka Městské knihovny v Humpolci, později okresní knihovny v Pelhřimově, aktivní členka SKIP.