Monografie o českém historickém románu

NOVÁKOVÁ, Ester. Český historický román v období protektorátu. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2012, 406 s. ISBN 978-80-7204-797-0.

Problematikou historického románu se dlouho zabýval již zesnulý brněnský badatel Blahoslav Dokoupil, autor monografie Český historický román 1945-1965 (1987) a řady dalších studií. Nyní na něj navázala Ester Nováková knihou Český historický román v období protektorátu, osvětlující vývoj tohoto žánru v etapě, která předcházela době reflektované v Dokoupilově spisu. Jde o autorčinu upravenou disertační práci, obhájenou roku 2010 na Ústavu české literatury a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Ester Nováková, brněnská literární historička, editorka a prozaička, je vnučkou Václava Renče, dcerou Zuzany Novákové a sestrou rovněž literárně činné Luisy Novákové.

V uvedené monografii nejprve charakterizuje společenskou a kulturní situaci v protektorátních letech. Poté definuje historický román, který pojímá šířeji než jiní teoretikové: spojuje ho s biografickou prózou a bere v potaz i romány, jejichž děje mnohdy zasahují až do současnosti jejich tvůrců. Toto pojetí je diskutabilní, ale z hlediska zkoumaného období má své opodstatnění.

Jádrem hodnocené knihy Nováková učinila interpretaci románů šestnácti spisovatelů, vydaných v letech 1939-1945. Zprvu v ní analyzuje životopisné a historické romány Františka Kožíka (Největší z Pierotů, Básník neumírá, Blázny živí Bůh), Vladimíra Drnáka (Stín přes paletu, Král Sloužím), Jiřího Mařánka (Barbar Vok, Romance o Závišovi, Petr Kajícník), Eduarda Basse (Cirkus Humberto), Františka Neužila (Plemeno Hamrů), Karla Nového (Rytíři a lapkové) a Čestmíra Jeřábka (Legenda ztraceného věku). V dalších kapitolách se zabývá romány Karla Schulze (Kámen a bolest), Jaroslava Durycha (Služebníci neužiteční), Františka Křeliny (Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká, Amarú, syn hadí), M. V. Kratochvíla (Osamělý rváč) a Josefa Tomana (Don Juan). Neopomíjí však ani románová díla méně známých autorů Jana Knoba (Z plamenů roste), Antonína Šrámka (Dubrovník, Hořká léta, Vzpoura), Niny Svobodové (Světelný mrak) a Karla Dvořáčka (Advent Jakuba Kříže, Hle, čas příjemný).

Ve všech těchto studiích náležitě aplikuje rozsáhlou odbornou literaturu i soudy dobové kritiky. Sledované romány rozebírá hlavně z tematického hlediska, přičemž hodnotí jejich hodnověrnost (tedy i polaritu reality a fikce), dobově aktuální prvky i obecněji platná poselství. Posuzuje také jejich uměleckou kvalitu včetně jazykové a kompoziční výstavby. Všímá si rovněž próz, které souvisejí s analyzovanými romány, a stranou neponechává ani poválečný vývoj jejich tvůrců. Tyto kapitoly doplnila přehledem protektorátního historického románu, v němž charakterizuje další tituly i díla analyzovaná na předchozích stranách: soudím, že ta už mohla pominout, neboť vesměs jen opakuje již řečené soudy.

Celou monografií, ukončenou stručným sumarizujícím závěrem, ediční poznámkou, soupisem použité literatury, jmenným rejstříkem a anglickým resumé, významně přispěla k poznání české prózy z doby nacistické okupace. Rozšířila tak počet relevantních prací o této době, které vedle starší kolektivní publikace Česká literatura v boji proti fašismu (1987) představují knihy Františka Červinky (Česká kultura a okupace, 2002), Pavla Maršálka (Protektorát Čechy a Morava, 2002) či Petera Demetze (Praha ohrožená 1939-1945, 2010).