Knihovní systémy a jejich integrace do CPK

Centrální portál knihoven

Vládou v roce 2012 schválená Koncepce rozvoje knihoven na léta 2011-2015 počítá ve své prioritě č. 6 s vytvořením silného centrálního portálu poskytujícího kvalitní, pohotové služby, které umožní uživateli získat požadovaný dokument v tradiční tištěné nebo digitální formě nebo informaci kdykoliv a odkudkoliv. Na první pohled by se mohlo zdát, že tento cíl je možné snadno splnit pořízením vhodného systému, který nejlépe splní všechny požadavky, specifikované knihovnami v rámci výběrového řízení. Realita je samozřejmě, jako vždy, poněkud jiná a podstatně složitější. Centrální portál knihoven nevzniká na zelené louce, ale vstupuje do komplexního a navzájem provázaného systému, tvořeného a provozovaného nejen knihovnami, ale i dalšími provozovateli online služeb. Tento článek se pokusí popsat, jaký dopad bude mít nasazení systému CPK na některé části stávající infrastruktury a jaké kroky jsou podnikány k tomu, aby byl efekt vytvoření centrálního portálu co největší.

Agregace záznamů

CPK je koncipován jako společné moderní webové rozhraní knihoven, zaměřené na uživatele. Svým charakterem má portál nejblíže Soubornému katalogu ČR kombinovanému s Jednotnou informační branou do jediného systému. Na rozdíl od Souborného katalogu, který pracuje primárně s bibliografickými záznamy, které při importu deduplikuje a slučuje, pracuje CPK se všemi získanými záznamy a propojuje je pouze virtuálně. To uživateli umožňuje například odhalit chyby deduplikace nebo preferovat záznamy z určité knihovny například z důvodu rozdílného věcného zpracování záznamů v různých knihovnách. Bibliografické záznamy z katalogů knihoven však mohou být obohaceny i o podrobné záznamy o jednotlivých exemplářích v jednotlivých knihovnách, což otevírá netušené možnosti při zlepšování služeb portálu. CPK navíc umožní prohledávat zároveň i řadu dalších informačních zdrojů, které už ze své podstaty nejsou přirozenou součástí Souborného katalogu. Může jít například o databáze norem, patentů nebo dalších druhů šedé literatury stejně tak jako o metadata článků z periodik nebo i jejich plné texty. Tím se jeho funkcionalita přibližuje k Jednotné informační bráně, která je však metaprohledávačem jiných databází a nedrží si žádná vlastní data. Na rozdíl od ní proto CPK umožní podstatně rychlejší prohledávání a v neposlední řadě i konzistentní řazení množiny výsledků včetně řazení dle relevance. Ani národní portál však nedokáže obsáhnout všechny komerční informační zdroje, proto musí být jeho součástí i tzv. centrální index, zahrnující ty (převážně zahraniční) informační zdroje, které není možné lokálně zaindexovat a prohledávat proto, že majitelé autorských práv k tomu nedali souhlas. V závislosti na dodavateli řešení centrálního portálu je pak možné nasadit buď řešení, kdy se i veškeré národní informační zdroje stanou součástí centrálního indexu  a lokální index již není  nutný. Druhou variantou je centrální index obsahující zahraniční zdroje a hlavní a/nebo v mezinárodním kontextu zajímavé zdroje v centrálním indexu a zdroje lokálního významu v lokálním indexu.

Ať už bude zvoleno jakékoli technické řešení portálu, některé požadavky se nemění. Podobně jako do Souborného katalogu, i do CPK musí být nějakým způsobem pravidelně importována data, z podstaty věci však musí tyto importy probíhat často, protože CPK může hrát roli plnohodnotné náhrady uživatelského rozhraní lokálního knihovního systému. To lze snadno zajistit podobně jako při plnění Souborného katalogu prostřednictvím dávkového přenosu dat nebo ještě lépe prostřednictvím protokolu OAI-PMH, který coby mezinárodní standard otevírá katalogy knihoven jednotnou cestou k řadě i předem nepředpokládaných využití. Bohužel, podporou protokolu OAI-PMH je v současnosti vybavena jen část knihoven, protože jde obvykle o samostatně prodávaný modul daného systému.

Důležitou součástí dat, která jsou předávána portálu, však na rozdíl od Souborného katalogu je i podrobná informace o exemplářích. Vzhledem k tomu, že standard MARC21 holdings ani záznam informací o exemplářích do pole 852 a souvisejících polí bibliografického záznamu se u nás z historických důvodů neprosadil, bylo pro přenos informací o exemplářích zvoleno pole 996, které již pro přenos údajů o exemplářích využívá Registr digitalizace a nově i připravovaný systém Virtuální depozitní knihovny. Díky tomuto rozhodnutí bude možné alespoň na národní úrovni postupně sjednotit zápis informací o exemplářích pro účely sdílení tohoto typu dat mezi systémy. Řešení, která budou pro účely CPK vyvinuta, budou moci být využita i již zmíněnými nebo i zatím neodhadnutelnými budoucími projekty. Rozšíření záznamu o exemplářové údaje je nutné provést v exportech nebo OAI-PMH metadatech připravovaných pro CPK, což je v každém knihovním systému jinak náročné – počínaje pouhou konfigurační změnou a konče úpravou softwaru.

S agregací bibliografických dat, doplněnou zužováním vyhledávání pomocí faset a novými technologiemi jejich fulltextové indexace s využitím řazení dle relevance přichází i posun v nárocích na kvalitu bibliografických záznamů – zejména nesprávně zapsaných a proti souborům autorit nekontrolovaných selekčních, ale i jiných údajů. Například při použití grafické časové osy vyniknou všechny publikace s chybným datem vydání v poli 008, které se na časové ose objeví vykresleny do let, kam na první pohled nepatří. Podobně budou knihovny motivovány k vyčištění kódovaných údajů o jazyce díla, druhu dokumentu, případně i geografických údajů v poli 034 a dalších zatím opomíjených polích. Pohled na ve fondu nejvíce zastoupené autory může naopak knihovny motivovat k intenzivnějšímu vyřazování děl autorů komunistické éry (např. V. I. Lenin v technicky zaměřené knihovně) nebo alespoň k zintenzivnění prací na propojování nejčastěji ve fondu zastoupených autorů na bázi národních autorit. Agregace záznamů více knihoven a potenciální přesun návštěvníků z lokálního k centrálnímu katalogu znamená též další pokles využívanosti těch dokumentů, které nejsou elektronicky zpracovány a jejichž popis se nachází jen v lístkových katalozích, byť naskenovaných a online přístupných. Jde tak o další impuls zejména pro knihovny, které jsou příjemcem povinného výtisku, k zintenzivnění prací na dokončení retrospektivní konverze vlastního fondu.

Díky dodání podrobných informací o fondu knihovny je pak možné nabídnout uživateli prostřednictvím CPK rozsáhlejší a rychlejší služby, než dnes poskytují Souborný katalog a JIB. K tomu však nestačí jen informace o fondech knihoven, je třeba mít i rozhraní, prostřednictvím kterého by CPK mohl přímo zpřístupňovat služby jednotlivých knihoven.

Rozhraní pro poskytování služeb

Koncepce modulárního knihovního systému existuje již několik desítek let. Ani v současnosti ale není běžné, aby byl knihovní systém jedné knihovny tvořen moduly několika různých dodavatelů. Jednu z výjimek tvoří samoobslužné výpůjční stanice (selfchecky), zejména v kombinaci s technologií RFID, se kterou tradiční knihovní systémy nepočítají a proto někteří dodavatelé RFID řešení vyvíjejí i vlastní výpůjční aplikace mající komunikovat s jádrem knihovního systému prostřednictvím nějakého standardního rozhraní, konkrétně protokolu SIP2 nebo NCIP. Obdobně se i systém centrálního portálu dá považovat za alternativní modul knihovního systému, v tomto případě za alternativní OPAC, který je specifický tím, že vyhledávací funkce si zajišťuje sám nad kopií dat a nemusí tedy využívat vyhledávací funkce knihovního systému. Co však portál využívat musí, jsou funkce vážící se na práci uživatele se svým čtenářským kontem, protože evidence čtenářů a výpůjček zůstává v rukou jednotlivých knihoven.

Bohužel rozhraní, které by umožnilo zprostředkování těchto funkcí jiným aplikacím, ve většině knihovních systémů chybí (nemusí totiž jít jen o CPK, může jít i o jiný, například oborový portál, lokální discovery systém nebo mobilní aplikaci), vyhovujícím řešením disponuje jen Aleph, který je jím vybaven primárně právě z důvodu umožnění integrace výpůjčních služeb do discovery systému. Ani v případě Alephu však není vše přímočaré; klíčová funkce - ověření uživatele jménem a heslem - je součástí modulu, jehož pořízení sice knihovnu nic nestojí, z něhož ale musí odvádět každoroční poplatek za údržbu a rozvoj systému. Zvýšení ročních nákladů je pak důvodem, proč zatím není tento modul v provozu ve většině českých knihoven používajících systém Aleph.

Vzhledem k tomu, že ostatní knihovní systémy používané u nás zatím žádné takové rozhraní nemají, hledal tým CPK řešení, které by umožnilo tyto funkce do knihovních systémů doplnit. Na schůzce s dodavateli knihovních systémů a discovery systémů, které se uskutečnilo dne 6. 5. v MZK, došlo k dohodě, že tyto funkce budou do knihovních systémů s výjimkou Alephu implementovány v souladu se standardem NCIP (ANSI/NISO Z39:83 – NISO Circulation Interchange Protocol) v aktuální verzi, tj. ve verzi 2.02[1]. NCIP je protokol založený na standardech HTTP a XML a jeho vzorová implementace je volně dostupná v rámci projektu Extensible Catalog[2]. Ta se také pravděpodobně stane základem většiny, ne-li všech implementací protokolu NCIP v knihovních systémech u nás.

Dnešní situace se tak dá přirovnat k situaci v době, kdy se zaváděl protokol Z39.50. Vzniká národní profil protokolu, protokol sám však zatím není možné využívat, protože jej knihovny ve svých systémech nemají. Vzhledem k tomu, že pro potřeby integrace knihovních systémů do centrálního portálu budou využity jen některé části protokolu, vzniká v současnosti aplikační profil, který by přesně specifikoval, jaké části protokolu je pro tento účel třeba implementovat. Webové stránky, kde bude uveřejněn nejen aplikační profil a kde je možné jej připomínkovat nebo úžeji spolupracovat na jeho vývoji, se nacházejí na této adrese.

Jednotliví dodavatelé knihovních systémů mohou buď NCIP modul vyvinout ve své režii a následně prodávat svým zákazníkům (pro tento postup se rozhodla firma Lanius), nebo si jej může nechat za úplatu vyvinout některá z knihoven a zpřístupnit jej pak volně ostatním knihovnám používajícím stejný systém (pro což se rozhodlo například Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského nebo Národní lékařská knihovna). Specifickým případem je pak Městská knihovna v Praze, která si musí implementaci zajistit vlastními silami.

Identity uživatelů v kontextu portálu

Pokud má portál poskytovat uživatelům nějakou přidanou hodnotu, měl by dokázat nabídnout jim maximum dostupných služeb a informací. Z požadavků na integraci výpůjčních služeb knihoven plyne, že CPK musí dokázat pracovat se všemi účty, které má daný uživatel v jednotlivých zapojených knihovnách. Navíc by bylo vhodné, aby se uživatel mohl k těmto účtům přihlásit pokud možno najednou a pak mezi nimi dle potřeby přecházet. K tomu by měl posloužit nyní sdružením CESNET vyvíjený systém konsolidace identit Perun, který je součástí služeb federace identit eduID.cz. Tento systém umožní uživateli propojit si jednotlivé účty navzájem, což otevře cestu například tomu, aby CPK dokázal uživateli zobrazit informaci o tom, ke kterým z nalezených dokumentů má přístup prostřednictvím některé z knihoven, ve kterých již je zaregistrován. Pokud v takovém případě uživatel zjistí, že žádná taková knihovna neexistuje, měl by mu systém doporučit knihovnu nebo službu, prostřednictvím které daný dokument získá. Tento postup je však do značné míry obecný a nezávisí na tom, jestli je použit v rámci CPK, JIB nebo jinde. Národní knihovna proto připravila projekt, jehož cílem je takové řešení realizovat již v rámci JIB.

Ačkoli standard NCIP podporuje pro takovéto případy například i systém přímých konsorciálních výpůjček, v rámci kterých je uživateli automaticky založen účet v příslušné knihovně a kniha objednána (a po vrácení knihy je takový účet zase zrušen), bude v současnosti založení účtu v jiné knihovně portálem jen zprostředkováno a pro potvrzení identity uživatele bude využito služby MojeID, která bude integrována i do systému Perun.

Výhoda služby MojeID spočívá mimo jiné v tom, že je schopna poskytnout informaci o tom, zda jsou osobní údaje daného uživatele ověřeny. Proces ověřování však je poměrně zdlouhavý a obnáší i zaslání dopisu na uživatelem uvedenou adresu s cílem ověřit, že je daná adresa platná a následně ověření identity uživatele například u notáře nebo na poště s následným zasláním ověřeného dokumentu do centrály MojeID. V jednání je proto možnost zprovoznění ověřovacích míst MojeID, kde by bylo možné provést okamžitou registraci. Jedním z prvních míst, kde bude taková okamžitá registrace s ověřením možná, se od poloviny října stává Moravská zemská knihovna v Brně, předpokládáme ale rozšíření této služby i do dalších knihoven.

Jak již bylo zmíněno, systém Perun je součástí federace identit eduID.cz. Pokud tedy bude knihovna zapojená do portálu chtít svým uživatelům nabídnout i výhodu konsolidace identit a jednotného přihlášení, musí podporovat standard Shibboleth, zejména v roli identity providera. Jednou z možností, kterou nyní zkoumá MZK, je možnost využití funkcí NCIP pro tento účel. Jak je z výše uvedeného zřejmé, využití registrací prostřednictvím MojeID je pro knihovny využitelné i mimo rámce CPK - Národní technická knihovna například pracuje na implementaci MojeID pro registraci uživatelů do systému Virtuální polytechnické knihovny.

Online platby

Nedílnou součástí registrace uživatele v knihovně je registrační poplatek, protože až po jeho uhrazení se daný člověk stává plnoprávným uživatelem knihovny. Tomu, aby se tak mohlo stát bez fyzické přítomnosti člověka v dané knihovně tak chybí poslední krok: možnost registrační poplatek uhradit kartou přes internet. Vzhledem k tomu, že nyní tuto službu žádný knihovní systém u nás nenabízí, bude nutné pro ni připravit infrastrukturu.

Platby kartou jsou pro instituci poměrně nákladné. I když se kartou dají potenciálně hradit i další poplatky (pokuty za pozdní vrácení knih, složení kreditu na tisk a kopírování v knihovně), nedá se zvláště v menších knihovnách očekávat větší obrat z těchto transakcí. Na druhou stranu jen zřizovací poplatek za tuto službu například u bank činí až 15 000 Kč, dále je nutno hradit měsíční poplatek v řádu typicky desetikorun až stokorun a karetním asociace si strhnou obvykle až 3% z vybraných částek v závislosti na celkovém obratu. Proto bude zvláště pro menší knihovny (byť v kontextu online plateb se i krajská knihovna dá považovat za menší) výhodné sjednotit se a začít používat společné platební rozhraní, což jednak sníží celkové náklady se službou spojené a jednak (z hlediska banky) zvýší celkový obrat zákazníka, který pro ni bude jen jeden.

V současné době dokončuje Národní technická knihovna na právě takovém řešení, tedy rozšíření služby Virtuální polytechnické knihovny o podporu přijímání online plateb. VPK tak bude disponovat rozhraním, prostřednictvím kterého bude možné online platby v knihovnách realizovat, předpokládá to ale podporu tohoto rozhraní v jednotlivých knihovních systémech. Toto rozhraní, jehož podoba by měla být dohodnuta v průběhu tohoto roku a otestována vůči systému Aleph, bude pak moci být implementováno i v dalších knihovních systémech, jeho existence totiž není podmíněna existencí systému CPK. Problematikou online plateb a standardizace knihovních systémů v této oblasti se nyní intenzivně zabývá MZK. Výsledkem práce MZK by měl být mimo jiné i návrh platebního rozhraní knihovního systému, který by měl být společný pro všechny knihovní systémy u nás.

 Závěr

Knihovna Akademie věd ČR je řešitelem projektu CPK, financovaného z prostředků 1. kola VISK8B. Hlavním cílem tohoto projektu v roce 2013 je příprava kvalifikované poptávky po řešeních dostupných na trhu (RFP – Request for Proposal), součástí projektu je proto i průzkum a specifikace potřeb uživatelů a knihoven. Text projektu, informace o práci pracovních skupin i další podrobnosti jsou k dispozici na adrese www.knihovny.cz.

Většina českých knihoven zatím není vybavena tak, aby mohla prohlásit, že je na zapojení do CPK plně připravena. Přestože například knihovny používající jako svůj alternativní OPAC systém VuFind již jsou schopny se do CPK zapojit, ani v jejich případě se nedá mluvit o plné připravenosti. Některým z nich chybí licence potřebných modulů systému (např. OAI-PMH) nebo je jejich řešení natolik specifické, že není snadno přenositelné jinam a nemusí být ani podporované dodavatelem systému, což je pro většinu knihoven klíčové pro rozhodnutí, zda dané řešení začít používat.

Proto bylo v letošním roce vyhlášeno 2. kolo programu VISK8B, v jehož rámci měly knihovny možnost tyto nedostatky začít řešit. Do tohoto programu bylo podáno 11 projektů, přičemž cílem většiny z nich je doplnění chybějících licencí a funkcionalit ve vlastním systému (Knihovna Jiřího Mahena v Brně, Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, Městská knihovna v Praze, Knihovna Akademie věd ČR, Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem), projekty dalších knihoven pak přinesou řešení použitelné na národní úrovni (projekty Národní knihovny ČR a MZK) nebo dalšími knihovnami používajícími stejný systém jako řešitelská knihovna (Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského se systémem Verbis a Národní lékařská knihovna se systémem DAWINCI a samozřejmě i MZK se systémem Aleph).

Zatímco projekt CPK financovaný z 1. kola VISKu představuje vlastní přípravu technologického řešení CPK, výše popsané 2. kolo VISKu pokrývá nezbytnou připravenost knihoven pro možnost zapojení do CPK. Obě linie se vhodně doplňují a obě jsou potřebné. Bez dostatečné připravenosti knihoven pro zapojení do CPK totiž ani to nejlepší technologické řešení nepovede ke splnění vytčených cílů projektu CPK formulovaných v Projektovém záměru (rovněž k dispozici na www.knihovny.cz).

Článek vychází z příspěvku publikovaném ve sborníku Knihovny současnosti 2013 (část o platbách a identitách), s. 87-92. Viz: http://www.sdruk.cz/data/xinha/sdruk/ks2013/Sbornik2013.pdf.

[1] http://www.niso.org/workrooms/ncip

[2] http://www.extensiblecatalog.org/