Digitalizační a restaurátorská dílna se otevřely návštěvníkům Moravské zemské knihovny

Do veřejnosti nepřístupných prostor se zájemci o exkurze do digitalizační a restaurátorské dílny podívali v rámci Týdne vědy a techniky a akce EOD Open Day. Celkem šest skupin (tři pro digitalizační a tři pro restaurátorskou dílnu) návštěvníků jsme uvítali ve středeční podvečer v podzemí budovy Moravské zemské knihovny.

Za robotickými skenery

Účastníky si nejprve vzala na starost paní Mária Manoušková, která je seznámila s projektem EOD (ebooks on Demand – eKnihy na objednávku). O Projektu EOD jsme již dříve psali, tj. jen ve stručnosti. EOD umožňuje nechat si zdigitalizovat staré (= již nechráněné autorským zákonem) knihy na objednávku z mnoha zapojených knihoven po celé Evropě, včetně Moravské zemské knihovny. Více informací včetně poutavého videa k projektu najdete na stránkách www.mzk.cz/eod. Poté skupinu převzal pan Rostislav Jančár a jeho kolegové, kteří prakticky předvedli, jak taková digitalizace vypadá nejen v rámci EOD, ale také při vytváření Národní digitální knihovny.

Moravská zemská knihovna má ve svém fondu hodně map, a proto je vybavena i speciálním skenerem umožňujícím skenovat dokumenty do formátu A0 s vysokým rozlišením. Mezi další stroje patří skener pro tzv. destruktivní digitalizaci, která se provádí v případě, že knihu dostane knihovna darem a má ji již v dostatečném počtu exemplářů i ve vlastním fondu. Destruktivní digitalizace se samozřejmě netýká vzácných knih a těch, které má knihovna jen v jednom či dvou exemplářích. Samotný proces vypadá zejména pro milovníky knih krutě, protože knize se odstraní vazba a volné listy se vloží do dokumentového skeneru, který je určen pro oboustranné skenování volných listů. Je to způsob velmi rychlý, ale ani ten se nehodí pro všechny typy knih, problém například dělá skenování knih tištěných na křídovém papíře.

Nejzajímavější část čekala návštěvníky na posledním digitalizačním pracovišti, kde je neobvyklých skenerů hned několik. Rozměrný stroj na skenování velkých svazků (např. vyvázaných novin) si stránky otáčí sám pomocí vakuových přísavek a celá digitalizace tak v ideálním případě probíhá bez nutnosti lidského zásahu. Šetrné skenování knih s tuhou vazbou, které by se rozevřením na 180 stupňů zničily, provádí další zařízení, ve kterém je kniha jen pootevřena a upevněna v držáku ve tvaru písmena V. Do rozevřené knihy zajíždí „skenovací zobák“, jenž také umí sám obracet listy a přitom skenovat jejich stránky.

Běžná praxe se ale od ideálního stavu často liší, a tak musí knihovníci často skenery zastavit a do automatizovaného procesu zasáhnout. Třeba proto, že skener nějaký list přeskočil, nebo nedokázal sám otočit. Naskenované stránky jsou ukládány tak, aby nehrozila v budoucnu jejich ztráta, ale předtím jsou pečlivě popsány metadaty, které každou stránku jednoznačně identifikují. Veřejnosti zpřístupněné výsledky digitalizace najdete např. v katalogu Moravské zemské knihovny https://vufind.mzk.cz/, když po kliknutí na tlačítko hledat zvolíte v pravém sloupci filtr – dostupné online. (Pozor, pamatujte na to, že ne každé dílo je možné zpřístupnit elektronicky mimo budovu knihovny. Jedná se o díla, u nichž platí autorskoprávní ochrana. Zpřístupnit tato díla veřejně na internetu lze až 70 let po úmrtí autora.)

V říši klihu, hedvábných papírů a kůže

Nemenší zájem byl mezi účastníky také o návštěvu restaurátorského pracoviště. Exkurzi odborně zaštítil pan Svatopluk Ryška, který začal vyprávěním o tom, proč knihy přicházejí do restaurátorské dílny. Jeho pracoviště není určeno pro novodobé knihy, ale pro staré vzácné exempláře. Řemeslo restaurátora je náročné, kromě perfektní znalosti knihařských dějin (na knihu z 18. století nepatří vazba ze století dvacátého), složení lepidel a dalších chemických látek, se do něj promítá také profese švadleny při šití vazeb či specialisty na kožedělnou výrobu.

Knihy s plísní jdou před zásahem do digestoře, kde jsou spóry zahubeny, aby v průběhu restaurátorských prací nedošlo k jejich přenosu na nástroje a tím i na další knihy. Svazky mohou být zašpiněny třeba hlínou, popelem či dokonce krví. (Neuvědomujeme si to, ale nad knihami lidé také umírají.) Nečistoty se odstraňují speciální houbičkou, která má dvě strany a restaurátor je volí podle stavu zašpinění. Potrhané stránky jsou doplňovány pomocí hedvábného japonského papíru, který si mohli účastníci osahat. Koloval také zvláštní jemný papír, který každodenně potkáváme ve svém životě. Nejčastěji asi v kuchyni a nejednalo se o pečicí papír. Nakonec byla odpověď účastníkům prozrazena – restaurátoři využívají i papír, který slouží k výrobě čajových sáčků. A víte, co je to kapitálek?

Listy opravené knihy míří do lisu, kde jsou vyrovnány, aby se nekroutily, a nastupuje vazačská práce. Na praktických ukázkách byly předvedeny techniky šití i druhy jednotlivých vazeb. Každá kniha vyžaduje vysoce individuální přístup, takže zodpovědět, jak dlouho trvá oprava staré knihy, je téměř nemožné. Pan Ryška ve svém výkladu zamířil i do současnosti a předvedl návštěvníkům jednoduchý postup, jak si neničit knihy v knihovně tím, že je vytahujeme za horní část hřbetu. Navíc přidal obecně platnou radu, že knihovnu bychom neměli mít přeplněnou a knihy se pak při vyndávání z knihovny nebudou ničit. Zajímavé téma s sebou přineslo spoustu dotazů a z avizované půlhodiny se lehce stala téměř hodina a poutavé povídání jsme museli ukončit kvůli další skupině, která už nedočkavě přešlapovala přede dveřmi. Mimochodem kapitálek je látková lemovka, která je všitá na horním a spodním okraji hřbetu knihy. Měl funkční (ochrana proti prachu, zpevnění) i estetickou funkci. Dnes se ke hřbetu knihy přilepuje (nevšívá), takže má pouze dekorativní účel.

Pokud jste se letos exkurzí nezúčastnili, nezoufejte. Šanci máte opět příští rok. Sledujte web MZK, případně odebírejte náš newsletter, kde pravidelně o našich akcích dopředu informujeme. 

Fotografie: 

1.JPG

2.JPG

3.JPG

4.JPG

5.JPG