Poutníci, cestovatelé, cesty a návraty

KŠICOVÁ, Danuše. Cesty do Svaté země. XII. – XX. století: mýty a realita v ruských a českých cestopisech. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 336 s. ISBN 978-80-210-6139-2.

Cestopisy patří a jistě budou ještě dlouho patřit k oblíbeným žánrům, a to navzdory tomu, že lidé dnes mohou cestovat a poznávat cizí kraje na vlastní oči, často předem vyzbrojeni řadou speciálně vydávaných průvodců pro cestovatele. Ale jsou místa, o kterých nestačí jen číst, přitahují nás téměř magickou silou. K takovým patří bezesporu oblast, kterou křesťanský svět zná z Bible: Svatá země.

Kniha PhDr. Danuše Kšicové, emeritní profesorky Masarykovy univerzity v Brně, nazvaná prostě, ale výstižně: Cesty do Svaté země nás do této oblasti přivádí. Ovšem poněkud jinou trasou, než bychom běžně očekávali. Danuše Kšicová si jako objekt svého studia vybrala dvanáct cestopisů v širokém časovém rozmezí od dvanáctého století až do počátku století dvacátého. Cestovní záznamy šesti českých a šesti ruských autorů poskytují dostatečný materiál nejen pro vědeckou práci, ale uspokojí i běžné čtenáře, protože kniha je napsána čtivě, se zřetelem pro dramatickou kompozici i gradaci. Vybrané cestopisy nejsou v knize uváděny v původní verzi, což mohou někteří čtenáři přijmout s jistým zklamáním, pokud očekávali, že se starými texty budou prodírat sami. Ovšem autorka v souladu s badatelským záměrem své práce předkládá citlivé a poučené přetlumočení každého vybraného cestopisného záznamu, které zároveň přibližuje důkladnou analýzou textu a stejně důkladným poznámkovým aparátem a věcným rejstříkem. Knihu doplňují dobové ilustrace, kterými někteří cestovatelé své záznamy doplnili. Nechybí ani autorčiny vlastní fotografie z míst, která v souladu se svým bádáním navštívila. 

Základní záměr své práce: proměny cestopisu jako literárního žánru sleduje Danuše Kšicová s velkou erudicí. Téma – na první pohled úzké – pojímá panoramaticky. Osudy vybraných autorů a průběh jejich cest sleduje na širokém historickém i geografickém pozadí. Zároveň upozorňuje na vlivy jiných cestovatelů, respektive autorů, kteří jsou v jednotlivých textech připomínaní, například biblické texty, antická literatura, z modernějších autorů např. Chateaubriand, Heine apod. – což dokazuje míru a možnosti vzdělání i přístupů k problematice. Odborný výklad, kterým autorka knihy každý samostatný cestopis provází a kterým usazuje dílo do dané doby a jejích konfliktů, vytváří jeden velký promyšlený dynamický celek, který zdaleka převažuje jakýkoli pouhý editorský počin.

Horizontální rovinu knihy tvoří především hluboká analýza konkrétních cestopisných záznamů. Předchází ji také soustředěný psychologický profil každého z vybraných autorů. Osvětluje pohnutky i záměry poutníků. Zajímavá je i základní otázka – a tou je osobní postoj autorů k navštíveným místům a k nim se vážícím legendám – od posvátného obdivu až ke skepsi. A konečně důvod cesty – od kajícné pouti přes profesní zájem novináře až ke hledání osobního klidu a úniku před životními problémy. Při rozboru jednotlivých cestopisů věnuje autorka pozornost literárně-teoretickým aspektům analyzovaného textu. Je zajímavé sledovat, jak se v textu prolíná líčení i věcné pozorování, sleduje jednotlivé motivy – od popisných k ornamentálním, od banálních k překvapivým (šakali se páří se psy), sleduje rovnováhu motivů statických (s podtržením realistického detailu: popis neobvyklého předmětu, nástroje či zbraně nebo popis domů bez střech, aby se neplatila daň; líčení nádhery příbytků mocných nebo detaily některých technických zajímavostí atd.) a dynamických (postavení otroků, ohrožení výpravy, pouliční boje, věznění, exotické trhy apod.). Na vybraných úryvcích autorka předkládá proměny motivů (například zájem o právní systém navštívené země, postavení žen), sleduje, kdy se motivy zapojují do kauzální řady a z pouhého záznamu události se stává vyprávění, často dramaticky vystupňované hrdinnou (či jinou) rolí vypravěče, kdy se z vypravěče stává subjekt děje (například nutnost přestrojení, aby výprava unikla trestům, boj za záchranu vlastního života, navazování vztahů, prožití tzv. pyramidové nemoci apod.).

Součásti textové analýzy je také jazyk – a to nejen jazyk vypravěče, ale i způsob komunikace v běžném rozhovoru, kontaktu. Jistě je zajímavé sledovat možnosti i způsob komunikace v cizí krajině, nasávání cizorodých jazykových prvků zejména z oblasti výměny zboží apod. Za všechny uveďme např. výraz bakšiš. Neméně zajímavé je vnímat postupnou proměnu autorského postoje k zaznamenávané skutečnosti i proměnu postoje autora ke čtenáři. Zajímavé názory na místní morálku, schopnost či neschopnost tolerance, osobní odvahu či zbabělost atd. Tyto aspekty autorka považuje za klíčové: stále více formálně přibližují cestopis k reportáži. Rovněž prokázaný posun od věcných informací k informacím estetickým zařazuje cestopis k literatuře krásné.

Vertikální rovina uvádí čtenáře znovu do dané problematiky – ovšem z jiného zorného úhlu. Zatímco v předchozí analýze textu předkládá autorka čtenáři v duchu odborného výkladu nezbytné informace, v rovině vertikální jsou právě získané informace zdrojem znepokojivých otázek. Je to především náboženský problém, respektive problém židů. Jsou zmiňováni v každém cestopisném záznamu. Autoři píší o jejich neplnoprávném postavení, židé stojí na okraji společnosti, jsou trpěni, často i pronásledováni. Ani jeden z autorů se nad tím hlouběji nepozastavuje – danou situaci přijímá jako úradek boží. Dlužno říci, že takový postoj není zdaleka přežitý. Zajímavé je sledovat, jak se vybraní čeští a ruští cestovatelé staví k problematice otrokářství. Někteří z cestovatelů mají soucit s těžkým postavením otroků – je zmíněno, že nejhůře se k otrokům chovají Řekové. Ale i tento fakt je považován za status quo – a to až do našich dnů – pořád jsou mezi námi ti, kteří jsou odsouvání do nižších společenských pater. Stejný postoj je patrný i k neplnoprávnému postavení žen – muži – cestovatelé se mnohdy diví, ale příliš je to nepohoršuje.

Věcné konstatování, že peníze a moc jsou rozhodujícími faktory a je dobré to mít na paměti, je až příliš současné. Vzrůstají skepse, ironie a nedůvěra k čemukoli a komukoli rovněž. Náboženské vášně jako prameny obav a strachu jsou až příliš živé, stejně jako přetrvávající společenská tabu. A přesvědčení, že Evropa je světadíl civilizovaný, ovšem nikoli kulturní, by nás mělo znepokojit. Tyto a podobné otázky jsou důkazem, že tato vědecky pojatá kniha zdaleka není jen publikaci pro úzký okruh odborníků. Sonda do uvažování z dávných dob se stala i důkazem základního vzorce lidského myšlení.