Z dějin knihoven

BRÁNSKÝ, Jaroslav. 150 let veřejné knihovny v Boskovicích. Boskovice: Městská knihovna Boskovice, 2013. 112 s., 12 s. bar. obr. příl.

Historik Boskovicka, PhDr. Jaroslav Bránský, se věnoval tentokráte dějinám městské knihovny. K ní měl vřelý vztah již od dob gymnaziálních studií za války, kdy byl jejím čtenářem a půjčoval si zajímavé knihy. Užší spolupráci s knihovnou uvádí od roku 1983, tedy v době, kdy Městská knihovna v Boskovicích měla největší prostory ze všech knihoven na okrese Blansko a pořádala výtvarné a literární výstavy, kterým byl Bránský často kurátorem.

Veřejné knihovny měly značnou zásluhu o národní obrození českého lidu, které je spojeno s revolučním rokem 1848. Převážně české Boskovice měly také svého obrozence, v knize vzpomínaného Petra Bílky (4. 5. 1820 Boskovice – 11. 9. 1881 Vídeň), který se v revoluční době politicky angažoval, ale po roce 1850 neobsolutismus ministra Alexandra Bacha nastolil desetiletí policejního státu. Až obnovením konstitučního života v Rakousku a přijetím spolkového zákona se opět oživilo národní hnutí a boskovičtí vlastenci ustavili v srpnu 1863 čtenářský spolek Velen a od té doby díky J. Bránskému můžeme sledovat poutavě napsané dějiny knihovny v tomto městě.

Z archivních pramenů zrekonstruoval autor činnost spolku Velen v prvních letech, kdy předsedou byl Petr Bílka a knihovníkem František Bartoš. Postupně sledujeme změny funkcionářů a zejména místa působení, ke kterým docházelo poměrně často. Bránský se zmiňuje také o dalších spolcích, jako byly Politický klub, Dělnická beseda, Sokol nebo Svornost, které také měly spolkové knihovny. Vedle čtenářského Velenu vznikl v roce 1891 nový spolek, Obecná knihovna, který ústřední funkci městské veřejné knihovny postupně přebíral a do kterého se také některé spolkové knihovny začleňovaly.

Novou etapu představuje meziválečné období, když knihovní zákon z roku 1919 uložil zřídit obecní knihovnu v každé obci. Pro Boskovice to znamenalo převzetí spolkové knihovny městem a jistotu v dotacích na provoz knihovny podle litery nového zákona. Knihovna, jako stále vzrůstající organismus, měla značné problémy s umístěním i hledáním prostor také pro čítárnu. Tyto změny i osudy jejich nositelů – knihovníků se podařilo autorovi věrně vystopovat.

Po desetiletém rozvoji knihoven v první republice zhodnotilo ministerstvo plnění knihovnického zákona a na pomoc malým vesnickým knihovnám zřizovalo obvodové nebo okresní knihovny, které by zapůjčováním souborů knih doplňovaly fondy malých knihoven. I taková okresní knihovna byla v roce 1929 v Boskovicích zřízena. V časopise Česká osvěta se sledovala jejich činnost, např. v roce 1933 měla státem zřizovaná Okresní knihovna v Boskovicích 480 sv. a půjčila 6 souborů s 210 svazky. K jejímu sloučení s městskou knihovnou došlo až po květnu 1945 a ta také nadále plnila její funkci ještě v padesátých letech. (Poznámka autora: Na své knihovnické praxi v Boskovicích za ředitele Emila Boucníka jsem se podílel na práci s přírůstky pro tuto část knihovny a vím, že místní knihovna v Lysicích soubory z Boskovic ještě v té době dostávala.)

Významnou změnou pro knihovny bylo zavedení volného výběru. V boskovické knihovně k tomu došlo již za jejího ředitele Karla Achrera počátkem šedesátých let, ovšem úplně jiné dimenze dostala knihovna rekonstrukcí prostor panského dvora v podzámčí a moderním vybavením v roce 1983, kdy knihovna za ředitelky Hany Vičarové mohla plně rozvinout vzdělávací činnost a získávala také za to prestiž u veřejnosti i ocenění. V roce 1995 došlo však opět k přestěhování knihovny do menších prostor v budově bývalého okresního úřadu. Závěrečná kapitola seznamuje s aktuálním projektem novostavby a tak lze si jen přát jeho realizaci.

Je zajímavé, že v knihovnictví nedošlo po územní reorganizaci v roce 1960 k rivalitě mezi zrušeným okresem Boskovice a novým okresem Blansko. Snad k tomu přispěla i osobnost Jitky Ševčíkové, která v Boskovicích pracovala a když přešla do Blanska, jako ředitelka Okresní knihovny, nechala v Boskovicích metodické působení pro severní část okresu. Metodika sice byla v roce 1992 zrušena, ale nový střediskový systém od roku 2005 opět udržuje systém knihoven a v něm hraje boskovická knihovna svou roli (uvedení dvou míst na metodickou pomoc na str. 87 ovšem nevystihuje význam této práce).

Pro zpracování publikace využil autor snad všechny dostupné prameny a literatury, jak je tomu u jeho historických prací samozřejmostí. Knížka je bohatě ilustrovaná portréty knihovníků, záběry do činnosti a interiérů knihovny, i statistickými aktuálními daty. Je možné se jen podivit, že pěkně vypravená knížka nemá ISBN, když ji vydala knihovna. Výsledkem je tedy zajímavé a faktograficky věcné čtení.