Setkání v KJM – práce s mentálně postiženými

Na seminářích se dozvíte hodně, na workshopech se naučíte také mnoho, ale velmi přínosné je také pracovní setkání zaměřené na určitě téma. Jedno takové jsme zažili nedávno v Knihovně Jiřího Mahena v Brně.

Protože si uvědomujeme, že akce, které zaměříme na „celou veřejnost“, se míjejí účinkem, snažíme se pracovat s konkrétními cílovými skupinami – vždy tedy s určitou „částí“ veřejnosti. Naučili jsme se pracovat se seniory, tradičně se většinou daří práce s dětmi (ba dokonce i s pomocí komiksových klubů, klubů mladých Káček, Téček i s dospívající mládeží), učíme se oslovovat profesní skupiny (lékaře, zaměstnavatele obecně), pracujeme také se zdravotně postiženými. Umíme pracovat se zrakově postiženými (dlouhodobá tradice zvukové knihovny), díky bezbariérovému přístupu se k nám dostanou vozíčkáři, ale jak je to s těmi ostatními zdravotně postiženými?

Chodívají k nám skupiny mentálně postižených ze stacionářů a domovů, ale spíše na exkurzi, pobýt v knihovně, změnit prostředí. Rádi bychom jim však nabídli i užší spolupráci. Máme však na to? Jsme na tyto klienty v knihovně připraveni?

Velmi vhod nám přišla nabídka Knihovny Jiřího Mahena v Brně – konkrétně Helenky Hubatkové Selucké – na pracovní setkání spojené s výměnou zkušeností přímo na půdě Mahenovy knihovny. Přijeli jsme ze vsetínské knihovny v počtu sedm knihovnic a knihovníků a po úvodním seznámení jsme se stali účastníky besedy pro klienty Denního stacionáře sdružení Veleta, kterou vedla Helena Hubatková Selucká s kolegyní Ludmilou Prokopovou. Po krátké přestávce následovala druhá beseda pro skupinu lidí z Denního stacionáře Gaudium a Domova pro osoby se zdravotním postižením Nojmánek. V každé skupince bylo asi sedm klientů.

Z těchto dvou setkání a na základě doprovodné diskuse jsme se hodně naučili: Výborně bylo zvoleno atraktivní téma (Mafie, Detektivové). Výkladové úseky byly velmi krátké, aby se udržela pozornost. Byly vhodně přerušovány filmovými ukázkami. Každé téma bylo doplněno tematickou hrou. Při hrách byli klienti rozděleni do skupinek, do nichž byli zapojeni i jejich doprovázející osoby a dokonce i my ze vsetínské knihovny. Úkoly byly jednoduché, splnitelné a jasně formulované. Byli zapojeni úplně všichni podle svých možností a schopností. Důležité bylo, že s nimi kolegyně jednaly jako s dospělými osobami, rovnocennými partnery. Nepoužívaly složité výrazy a cizí slova, volily jednodušší věty.

Tyto dvě praktické ukázky nám velmi pomohly, abychom se ve vztahu k mentálně postiženým zorientovali. Víme, že ještě je potřeba mnohé nastudovat a získat praxi. Pro začátek jsme však dostali nejen praktické zkušenosti i znalosti, ale i motivaci a chuť začít s mentálně postiženými intenzivněji spolupracovat a přinést jim do života alespoň malou změnu a snad i novou kvalitu. Pravidelnější spolupráci s domovem Jitka pro mentálně postižené a s občanským sdružením Auxilium už zařazujeme do plánu činnosti knihovny pro rok 2014.

Moc děkujeme kolegyním z KJM za intenzivní pracovní setkání, které nám opravdu hodně dalo a naznačilo cestu. I když byly kolegyně z Brna po celodenním maratonu velmi unavené, viděly, že toto setkání mělo dvojí smysl: Jak pro jejich klienty, tak také pro nás, kteří jsme od nich získali mnoho znalostí, zkušeností i motivace.