1918 – průkopníci veřejného knihovnictví: František Křesťan

Vydáno: 2018-09-10 (All day)
V rubrice: Z historie knihoven
Autor: Jana Nejezchlebová

František Křesťan

VEDOUCÍ KNIHOVNÍK HUSOVY VEŘEJNÉ KNIHOVNY V TŘEBÍČI – VYDAVATEL ČASOPISU ČTENÁŘ –  PROPAGÁTOR ČESKÉ KNIHY MEZI MLÁDEŽÍ – PRŮKOPNÍK VOLNÉHO VÝBĚRU KNIH – INICIÁTOR PRÁCE S REGIONÁLNÍ LITERATUROU

Knihovník v Třebíči, dlouholetý ředitel Husovy veřejné (později Okresní) knihovny, redaktor, publicista. František Křesťan (30. května 1907 Písek – 1. března 1985 Třebíč) absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze a Masarykovu školu práce. Do Husovy veřejné knihovny v Třebíči nastoupil 15. ledna 1929. Spolek pro zakládání knihoven byl v Třebíči založen roku 1885 a následně 6. dubna 1885 zahájila skromné počátky i Knihovna pro lid. Spolek získával peníze na činnost knihovny z příspěvků svých členů, pořádáním koncertů a získáváním knih formou darů. V třebíčských restauracích, kavárnách a vinárnách byly také instalovány pokladničky, jednotlivci často věnovali knihovně větší finanční dary. Vinárník Lorenz ve své pozůstalosti odkázal knihovně 10 000 korun. V roce 1918 byla knihovna přejmenována na Husovu veřejnou knihovnu.

Knihovnický zákon z roku 1919 (zákon ze dne 22. července 1919 o veřejných knihovnách obecních) stanovil povinnost zřizovat veřejné knihovny ve všech politických obcích a ukládal, aby knihovnu v obcích nad 10 000 obyvatel vedl odborně vzdělaný knihovník a věnoval se její činnosti jako hlavnímu povolání. Město Třebíč převzalo od Spolku pro zakládání knihoven podle zákona knihovnu se závazkem vyplácet na její činnost dotaci. Husova veřejná knihovna byla pověřena obecní funkcí, stala se majetkem obce a řídila ji knihovní rada. V roce 1926 byla zřízena čítárna a v roce 1928 získala knihovna tři místnosti. Knihovní rada však stále odsouvala obsazení funkce knihovníka. Po zásahu Ministerstva kultury a osvěty vyhlásila knihovní rada v roce 1929 konkurz na místo knihovníka a František Křesťan toto místo získal. Třebíči a její knihovně zůstal věrný po celý profesní i soukromý život. Od začátku byl zcela oddán své práci, lásce ke knihám, literatuře a především čtenářům i občanům města.

Rok 1929 byl poznamenán hospodářskou krizí. Knihovna její důsledky pocítila v roce 1931, kdy jí bylo vypláceno pouze 50 % dotace, situace trvala do roku 1936. Knihovna musela omezit svou činnost, dokonce přistoupit k přechodnému uzavření čítárny, snížil se počet výpůjček. Knihovník se snažil hledat i v této situaci cesty ke čtenářům, posílit odbornou činnost knihovny. V červnu 1931 schválila knihovní rada návrh Františka Křesťana na vydávání časopisu Čtenář, s podtitulem Informační a propagační časopis pro čtenáře a přátele Husovy veřejné knihovny v Třebíči. Jeden z prvních a nejdéle vycházejících knihovnických časopisů (10 čísel za školní rok) byl v roce 1941 Němci zastaven. Na časopis, který sám převážně psal, získával František Křesťan peníze od dárců a z placené inzerce, čtenáři dostávali časopis zdarma. Čtenář měl za cíl pomáhat při výběru knih, obsahoval informace o literatuře, ale také o archivnictví, z místní kultury, o inscenacích Národního divadla v Praze i Zemského divadla v Brně. Měl pravidelné rubriky např. Nové knihy Husovy veřejné knihovny, Zajímavosti z knižního trhu, Z knihovny a o knihovně, O poezii, Z divadelní Třebíče, Mozaika citátů a d. Ediční činnost byla součástí práce Františka Křesťana, redigoval týdeník Nová Třebíč (1938), jako separátní tisk vydal stať Smích v knize. Přehled světové humoristické literatury. Byla to informativní příručka pro čtenáře. Dále vydal knížku Černá na bílé (1934) s podtitulem Kapitoly o vztahu tištěného slova ke skutečnému životu, která obsahuje úvahy o četbě, a nový typ seznamu Poezie (1935) s charakteristikami jednotlivých básníků. Ilustroval také knihu Jana Dokulila Náš kraj v pověstech a lidovém vyprávění (1936).

František Křesťan dovedl knihovnu chránit před nepříznivými vlivy, kolem knihovny soustředil zájemce, donátory, obracel se k veřejnosti a vznikaly čtenářské kroužky a kluby čtenářů. S Jiřím Mahenem, knihovníkem v Brně, Stanislavem Rambouskem, knihovníkem v Jihlavě a Ladislavem Řezníčkem, knihovníkem ve Znojmě patřili k průkopníkům moderních metod práce, ovlivnili rozvoj českého knihovnictví. Odbornou událostí širšího významu byl celostátní knihovnický sjezd, který se konal v Třebíči ve dnech 1. – 2. července 1935.

Nedílnou součástí celoživotní práce vedoucího knihovníka byla snaha podněcovat čtenáře i veřejnost k dobrému vztahu ke knize, upozorňoval na českou i světovou literaturu, pořádal výstavky krásných knih, ilustrací, knižních značek – ex libris, seznamoval veřejnost s dílem předních ilustrátorů (Cyril Bouda, Karel Svolinský, Ludmila Jiřincová, Zdenek Seydl), uspořádal i velké výstavy v Národním domě např. výstavu knižních obálek za účasti nakladatelských firem (1932), organizoval besedy, literární čtení, večery poezie. Roku 1935 oslavovala Třebíč 600 let povýšení na město a knihovna připomněla 50. výročí svého trvání na krajinské výstavě. V kulturní expozici byly vystaveny plakáty, grafikony a různé materiály dokumentující její činnost a historii. Zdálo se, že František Křesťan svou knihovnu ubránil četným nepříznivým vlivům. Nadešel však rok 1939 a s ním nejtěžší období knihovny.

17. března 1939 vydalo Ministerstvo kultury a osvěty oběžník, jímž nařizovalo vyloučit z veřejných knihoven literaturu komunistických a pokrokových, českých spisovatelů. Začala nová kapitola v historii třebíčské knihovny. František Křesťan činnost knihovny zaměřil především na mládež, které se snažil v době poněmčování prostřednictvím české knihy připomínat historii národa a rozvíjet českou řeč. Přesto, že oddělení pro mládež bylo chudě vybaveno, knižní fond byl zastaralý, bylo nejnavštěvovanějším místem z celé knihovny a bylo také jediným místem, kde si mladí lidé mohli půjčit české knihy. Školní knihovny byly zavřené. Počet výpůjček stoupal rok od roku. Proti hlavnímu úpadku v roce 1938, kdy knihovna půjčila jen 37 517 svazků, vzrostl roku 1941 počet výpůjček na 59 613 svazků. Organizačně se však knihovna i přes zájem čtenářů nerozvíjela, činnost a aktivity plánovat nemohla, vyřazování a skrývání dokumentů působilo nemalé potíže v evidenci. Po desetiletém vycházení byl zastaven časopis Čtenář, který tvořil důležité pouto mezi knihovnou a čtenáři (po válce již časopis nebyl obnoven). Materiální ztráty v období okupace byly pro knihovnu minimální. Knihy se nelikvidovaly. Knihy, které musely být vyřazeny z fondu, byly ukládány v bednách na třebíčském hejtmanství. Tyto knihy (bedny) byly přesunuty a ukryty ve sklepě, kde se o ně postaral český občan – topič, který knihy zarovnal nepotřebnými věcmi a tak se na ně postupně zapomnělo. Po válce je topič vrátil všechny neporušené zpět do knihovny. Knihy autorů zemí, které byly ve válečném stavu s Říší, sice v knihovně mohly zůstat, musely však být zapečetěné a nesměly se půjčovat. Výjimku tvořili klasikové. V knihovně byla také tzv. Deutsche Bücherei, kterou dali do knihovny Němci. František Křesťan po celé období okupace odvážně a s láskou k české knize pomáhal šířit českou literaturu mezi dospělé čtenáře a především mezi děti a mladé lidi. Knihovna tak naplnila své poslání. Obdobně se knihovník vypořádal se situací v 50. letech, kdy opět knihy musel vyřadit a uschovat.

Po osvobození se knihovně naskytly nové možnosti. Ředitel okresní lidové knihovny František Křesťan jich plně využil. V třebíčské knihovně od svého nástupu budoval František Křesťan kvalitní knižní fond, záleželo mu na jednotlivých titulech, které chtěl mít pro své čtenáře. Důraz kladl na získávání regionální literatury, zajišťoval pro knihovnu první vydání regionálních tisků, děl regionálních autorů. Jako jeden z prvních problémů byl řešen nedostatek místností, které byly nutné pro rozvíjející se práci knihovny. Na knihovníkovu žádost revoluční výbor rozhodl a za podpory kulturních činitelů města byly knihovně přiděleny další místnosti. Mohlo být zřízeno samostatné oddělení pro mládež, studovna, čítárna a správní místnosti. V roce 1946 knihovna obdržela nové regály a vnitřní vybavení. Knihovna od roku 1928 sídlila v dvouposchoďové budově v Hasskově ulici, postupně získala pro své užívání všechny její prostory.

V dosavadní historii knihovny (i ostatních knihoven v Čechách a na Moravě) si čtenáři vybírali knihy podle seznamů, knihovník pak podle objednávek šel knihy vyhledat do skladu. Byl to způsob zdlouhavý a čtenářům se knihy špatně vybíraly, často po prohlédnutí knihy „de visu“ zjistili, že kniha neodpovídá představám, je zpracována náročněji nebo se obsah zcela neshoduje s požadavkem. Čtenář byl nucen prohledávat seznam knih znovu a opět čekat na vyřízení svého požadavku. V třebíčské knihovně byli v té době pouze tři zaměstnanci, tento způsob práce vyžadoval všechen jejich čas a věnovat se individuálně čtenářům, radit s výběrem literatury apod. nebylo možné. Proto když knihovna získala roku 1946 další místnosti, přemýšlel František Křesťan o reorganizaci výpůjčního systému. Získal nové regály a zpřístupnil většinu knižního fondu čtenářům. V třebíčské knihovně byl poprvé zaveden volný výběr knih. Ve volném výběru nemohly být knihy řazeny formátově-pořadovým způsobem jako ve skladech, bylo by to nepřehledné a obsahově roztříštěné. František Křesťan zvolil po několika zkušebních variantách abecední stavění fondu, podle jmen autorů nebo podle prvního slova názvu. Tento systém byl doslova převratný, v knihovnách neobvyklý a zpočátku byla k němu značná nedůvěra a obavy.

František Křesťan se nezalekl, nevzdal se a za podpory inspektora Sýkory se s pracovníky knihovny pustil do náročné práce. Znamenalo to přestavět celý knihovní fond, knihy zabalit (v té době do papíru a následně nalakovat) a na hřbetech popsat. Tak vnikl zcela nový přístup čtenářů k fondům, prostřednictvím volného výběru, přímého přístupu ke knihám si mohli podle svých požadavků vybrat literaturu a současně zjistit, které další tituly např. od určitého autora knihovna má. U čtenářů i u odborné veřejnosti se setkala tato významná změna s velkým ohlasem. Byl to velmi pokrokový čin, a i když se vyskytovaly hlasy nedůvěry proti volnému výběru, knihovny tento způsob práce stále více zaváděly. V politické situaci 50. let navštívila třebíčskou knihovnu delegace knihovníků z Leninovy knihovny v Moskvě. Ředitel knihovny byl touto organizací fondu nadšen a publikoval několik článků v odborných časopisech. Tím byly i některé negativní politické hlasy umlčeny. A volný výběr se stal součástí práce veřejných knihoven. Knihovna tento způsob organizace fondu stále zlepšovala, pro čtenáře vydávala dílčí seznamy s obsahovými charakteristikami. Skromný František Křesťan pokračoval dál ve své práci a v odborném tisku např. v Poznámkách k volnému výběru (Čtenář, 1950, č. 1, s.15-16) připomínal knihovníkům, že volný výběr není pro jejich pohodlí, i když jim pomáhá oprostit se od žádanek a často bezvýsledného hledání, šetří jim čas, ale nezbavuje je nutnosti spolupráce se čtenářem, poskytování přímé rady a pomoci při výběru knih, klade důraz na metody práce se čtenářem.

Ředitel městské knihovny František Křesťan si byl vědom, že knihovnická technika je důležitou složkou knihovnické práce, nevyčerpává ji však úplně. Věnoval péči propagaci knihy, četnými výstavami upozorňoval na její estetickou stránku, prostřednictvím besed, literárních pořadů, večerů poezie, setkáváním se spisovateli a ilustrátory se snažil u lidí vytvářet dobrý vztah ke knize, učil je vnímat knihu jako umělecký předmět. Knihovna za svou práci, a bylo to ocenění dlouholeté systematické práce jejího ředitele, získala v roce 1951 titul Vzorná lidová knihovna. František Křesťan se zabýval činností nejen vlastní knihovny, snažil se o zkvalitnění práce obecních knihoven. V článku Slovo o administrativě malých knihoven nepřináší pouze kritiku stavu, ale konkrétní návrhy: vydat příručku pro správu malých knihoven, zpracovat jednotné rámcové směrnice pro administrativní a technické vedení lidových knihoven a také požadavek dobudování okresních lidových knihoven tak, aby mohly sloužit jako metodické poradny (Čtenář, 1954, č. 12, s.350 – 352). V roce 1959 byl uveden v platnost Zákon o jednotné soustavě knihoven ze dne 9. července 1959 a Okresní lidová knihovna převzala střediskovou funkci a metodicky pečovala o neprofesionální knihovny v regionu.

V osobním životě byl osud k Františku Křesťanovi tvrdý, ale v profesním životě byla jeho odměnou spokojenost čtenářů i vážnost mezi kolegy knihovníky. Snažil se pílí, vlastním příkladem, nenápadně, ale s odbornou erudicí a zaujetím působit na své spolupracovníky i nováčky v knihovně. I po svém odchodu do důchodu 1. června 1967 sledoval činnost knihovny, vždy se na chvíli zastavil a popovídal si o práci s mladými zaměstnanci.

František Křesťan od počátku své práce chápal knihovnu jako vzdělávací instituci, která působí na čtenáře všech věkových kategorií, vytváří dobrý vztah ke knize, k její obsahové i estetické stránce a podporuje čtení. Těch 38 let pilné, nesobecké práce, ve složitých podmínkách realizovaných zásadních změn, které v organizaci knihovního fondu i v práci se čtenáři vnesl do činnosti třebíčské knihovny, bylo základem, na kterém mohla dále knihovna rozvíjet své aktivity a stát se moderní vzdělávací institucí, jakou je v současnosti.

NEJEZCHLEBOVÁ, Jana. 1918 – průkopníci veřejného knihovnictví: František Křesťan. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2018, 32(3) [cit. 2024-11-05]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/1918-prukopnici-verejneho-knihovnictvi-frantisek-krestan

Verze pro tisk