Anketa expertů po čtyřech letech

Rozvoj internetu, digitalizace a intenzivní využívání informačních technologií stále větším okruhem populace podstatně mění postavení a význam tištěných médií, které byly doménou činnosti knihoven po celá staletí. Mění se způsob komunikace v oblasti vědy i v procesu vzdělávání.

V prosinci roku 2006 rozeslal Institut knihovnictví Národní knihovny v Praze 120 ředitelům knihoven, expertům a významným představitelům oboru anketu. Pět otázek ankety mělo přinést odpovědi na nové trendy a připravované změny v oboru v následujících 15 letech. Takřka třetina času uplynula, knihovny se mění neuvěřitelným tempem, rozšiřují se možnosti poskytování služeb uživatelům. Proto nás zajímalo, jaký názor mají na otázky a především na své původní odpovědi odborníci, kteří se zmíněné ankety zúčastnili. Přinášíme vám přesné znění otázek a za nimi uvádíme současné názory – odpovědi některých odborníků. Text odpovědí jsme nechali v původní podobě.

1. Jak ovlivní podle Vašeho názoru výše uvedené změny v příštích cca patnácti letech
činnost knihoven nebo knihovny či instituce, ve které působíte?

2. Jaká rizika může přinést budoucí vývoj?

3. Jaké pozitivní změny očekáváte v příštím období ve vztahu ke knihovnám?

4. Na co se musí knihovny (Vaše knihovna či instituce) v příštím období nejvíce soustředit?

5. Na co by se aktualizovaná Koncepce měla nejvíce zaměřit, co v Koncepci postrádáte?

K bodům 1–3: Domnívám se, že pět let je poměrně krátká doba k tomu, aby se odpovědi nějak podstatně měnily – víceméně stojím za tím, co jsem napsala v roce 2006. Ekonomická krize přináší možná více obav a skepsi do nejbližší budoucnosti, naopak zkušenosti ze zahraničí dokládají, že knihovny jsou stále akceptovány a vnímány jako důležité instituce nejen ze strany občanů, ale i ze strany veřejné správy. Doufejme, že i Česká republika půjde touto cestou.

K bodu 4 bych jen doplnila, že stále intenzivněji vnímáme knihovnu jako velmi vhodné prostředí k doplňkovému a neformálnímu vzdělávání, a stále rostoucí zájem o vzdělávací akce to potvrzuje.

Nová koncepce knihovnictví, tak jak se připravuje, pojmenovala většinu problémů, s kterými se potýkáme. Přeji jí i nám, aby se v dohledné době podařila vyřešit alespoň polovina z nich.

Roman Giebisch, Vědecká knihovna Olomouc (dnes Národní knihovna)

Nevím zda není brzo dělat nějaké závěry teprve po pěti letech, když náš výhled měl být na cca 15 let, ale budiž. Pokud činnost knihoven výrazněji neovlivnila Koncepce rozvoje knihoven v ČR na léta 2004 až 2010, jakým způsobem ji ovlivní ta nová na léta 2011 až 2014? Kvalifikovaný a motivovaný personál zůstane i nadále před branami knihoven a mladí lidé budou hledat jiné pracovní příležitosti, kde jim finanční ohodnocení pomůže splácet jejich hypotéky. Věkový průměr pracovníků se ještě zvýší, pokud je to ovšem ještě možné. Omezení výdajů z veřejných rozpočtů redukuje nákup nejen zahraniční literatury, ale i domácí literatury a čtenáři nebudou mít již mnoho důvodů knihovny navštěvovat. Tisíce obecních knihoven dnes žije pouze díky výměnnému fondu financovanému díky regionálním funkcím knihoven, které jsou v řadě krajů drasticky omezovány a tak obecní knihovny, které si nebudují svůj kmenový knižní fond zaniknou. Po ukončení regionálních funkcí knihoven dojde k rozpadu knihovní sítě, kterou sice definuje Knihovní zákon, ale která je velmi křehká. Mnoho let se snaží knihovny budovat webové stránky knihoven, ale jak stále vypadají a jak jsou využívány? I knihovníci využívají pro hledání informací Google a ne informační zdroje svých knihoven.

I přes všechny katastrofické vize věřím, že alespoň moje generace bude ještě využívat tištěné knihy.

Vladimír Karen, Albertina Icome Praha

Před pěti lety jsem ve své odpovědi v anketě tvrdil, že rozvoj internetu, digitalizace a využívání informačních technologií bude mít zcela zásadní dopad na činnost knihoven zejména proto, že tím knihovny přicházejí o své dosavadní téměř monopolní postavení v poskytování přístupu k informacím, a proto že se knihovny budou muset začít zásadně měnit. Dosavadní vývoj to jen potvrzuje. Knihovny a knihovníci už dnes cítí, že změny jsou nevyhnutelné. Na letošní konferenci Knihovny současnosti Dr. Tomáš Řehák a Dr. Vít Richter konstatovali a ukázali na grafech, že již začínají být znatelné změny trendů v počtech aktivních čtenářů a výpůjček. Tyto statistiky ještě donedávna rostly, ale již se začínají pomalu snižovat. Nejedná se zatím o žádnou katastrofu, ale jde o zřejmý signál, že dochází k zásadním změnám chování čtenářů – a to generace opravdových „digitálních domorodců“ teprve přicházejí (nebo spíše nepřicházejí – alespoň ne do knihoven). To je důsledek vlivu konkurence na informačním trhu, kde knihovnám konkuruje internet se svou nesmírně širokou paletou volně dostupných informačních služeb. Vidím ale obrovské rozdíly v přístupu knihoven – někde se již cíleně snaží o nastartování změny celkového směřování knihovny a zavedených rutin, zatímco jinde je hlavním cílem „nějak to doklepat do důchodu“.

To vše má pochopitelně vliv i na naši společnost Albertina Icome Praha s.r.o. Z propagátorů e-zdrojů ve všech podobách se stáváme stále více (zejména v akademické sféře) partnery knihoven při dalším prosazování a podpoře využití e-zdrojů ve výuce a vědecké činnosti. Pořádáme pro zákazníky odborné semináře i školení konkrétních produktů a služeb. Snažíme se také působit na vedení vysokých škol přímo a pomáhat tak knihovnám s upevněním jejich role coby koordinátorů licencí a středisek podpory využívání externích informací v jejich instituci.

Rizika do budoucna pro knihovny pochopitelně stále existují. Tím hlavním je, jak jsem již uvedl, nečinnost a nereagování na probíhající změny. Jakmile totiž zřizovatel přestane vnímat hodnotu knihovny jako základního prvku v organizaci přístupu k informacím a poskytovatele významných služeb s přidanou hodnotou, pak v současných složitých ekonomických dobách na knihovny dopadnou rozpočtová opatření silněji, než na jiné složky v organizaci, a půjde jim o samotnou existenci. To se například již delší dobu skutečně děje v oblasti lékařských knihoven, kde každý rok zanikají další knihovny v dalších zdravotnických zařízeních, protože v kolotoči ekonomických tlaků nedokáží obhájit svou hodnotu, a tím i existenci.

Obecné povědomí veřejnosti o knihovnách se v uplynulých 5 letech mírně zvýšilo, ačkoli k tomu došlo zejména v souvislosti s kontroverzním projektem nové budovy Národní knihovny v Praze na Letné. I tak je to pozitivní změna, protože do té doby se o knihovnách v nejdůležitějších médiích publikovalo zcela výjimečně. Média však potřebují stále nová témata a knihovny by se měly samy postarat o aktivní komunikaci s médii a systematicky jim dodávat materiál a náměty k publikování. Příkladem dosud nevyužité šance jsou diskuse o potřebě reformy vysokých škol a vysokoškolského studia – tady je rozhodně prostor pro zveřejnění článků akcentujících smysl aktivních forem studia, které přímo podporují roli akademických knihoven v systému výuky, jak je tomu v některých zemích Západní Evropy a zejména pak v USA. Další takovou příležitostí pro medializaci služeb knihoven může být rozmach elektronických knih. Rozhodně si nemyslím, že by knihovny měly nakupovat a půjčovat čtecí zařízení – ta se jistě zakrátko rozšíří mezi veřejností sama a kromě toho lze e-knihy číst i na již rozšířených zařízeních sloužících primárně pro jiné účely, jako jsou notebooky, chytré mobilní telefony a tablety. Knihovny však jistě mohou nabízet přístup k samotným e-knihám prostřednictvím nejrůznějších služeb (včetně vlastní digitalizace) a vytěžit cenné body „navíc“ publikováním článků o takových službách, které jsou momentálně předmětem narůstajícího zájmu veřejnosti a médií.

Za velmi pozitivní považuji skutečnost, že se téma „Marketing a propagace“ stalo jedním z pěti hlavních témat skupiny 1 (klient/služby) v Koncepci rozvoje knihoven na období 2011–2014. To ukazuje, že si tvůrci koncepce plně uvědomují význam marketingu a propagace pro budoucí existenci knihoven. Věřme, že si to uvědomí a zavede do praxe co nejvíce knihoven a že jim tyto metody pomohou najít nový smysl a opodstatnění jejich existence v dalších letech. Budu rád, pokud tomu svým malým dílem bude moci přispět i naše společnost. 

Šárka Kašpárková, Knihovna Kroměřížska

1. K tomu, co bylo napsáno „před lety“. Odhad celkem odpovídal skutečnosti. Nové technologie se zavádí. Digitalizuje se. Zejména profesní vzdělávání je na vzestupu. Řada knihoven využila strukturálních fondů EU ke zlepšení svých prostor i služeb. Knihovny by rády nabídly k půjčování i další média. El. čtečky již některé knihovny půjčují. Nemohou se však půjčovat absenčně DVD jako např. ve francouzských mediatékách. Nejsou k dispozici při nákupech el. verze knih či časopisů jako např. v Německu.
2. Tím jsem se trochu dotkla i rizik. Pro knihovny může být rizikem i personál, kterém stačí to, co má a jakékoliv změny jsou problémem. A také to není vždy jen o financích. Naštěstí je více těch knihoven, které drží krok s novými vývojovými trendy ve svém oboru.
3. Předpokládala jsem, že se bude více využívat nabídka e-books. Knihovny by měly tyto možnosti nabízet dříve, než si je uživatelé opatří jinde. Předpokládala jsem, že bude širší bezbariérovost vně i uvnitř knihoven. Nabídka v placených DB zůstala stejná, jsem ráda, že se zachovala konsorcia v rámci VISK. Pozitivní změny vidím jednoznačně v partnerství, které tradiční vztahy obohacuje. V konkurenceschopnosti se některé knihovny posunuly dost výrazně. Naučily se více využívat marketingu i PR.
4. V naší instituci jsme hodně pokročili v oblasti mezinárodní spolupráce. Získali jsme zahraniční partnery v oblasti vzdělávání. Na druhou stranu jsme si dokázali, že také umíme a že jsme organizačně schopní s týmem kolegů tyto úkoly zvládnout a také, že máme, co nabídnout a to je důležité vědět. Trochu méně jsme se věnovali spolupráci s podnikatelským sektorem na lokální úrovni.
5. Máme možnost využívat profesních e-learningů, které nám šetří čas. Určitě se více hovoří o Souborném katalogu Caslin a také se do něj zapojila řada knihoven. Před námi jsou však další kvalitativní cíle tak, jak je vytyčuje návrh nové koncepce. Aby knihovny pokročily dále je potřeba hodně práce, permanentního profesního vzdělávání, hledání dalších finančních zdrojů a také zarputilost a odvaha – nenechat se odradit dílčím neúspěchem. Za tím vším stojí lidé, kteří by měli být za svou práci také kvalitně odměněni. Je to pouze vize?

Ludmila Tichá, Ústřední knihovna ČVUT

1. Se čtyřletým odstupem a novými zkušenostmi z informačního vzdělávání, podloženými i dotazníkovými akcemi, jsem získala názor, že naši uživatelé preferují především rychlý přístup k potřebným dokumentům a informacím v plných textech (to se shoduje s mým vyjádřením z roku 2006), ale nové technologie vítají především jen tam, kde jim přímo pomáhají ve studiu či vědecké práci (např. citační manažery a generátory nebo e-learning pro informační vzdělávání). Např. sociální sítě pro komunikaci v průběhu výuky nepreferují. V dalších letech předpokládám soustředěnou pozornost knihoven na Open Access a volně přístupné zdroje a nástroje, protože zajištění těch komerčních bude pro mnoho knihoven těžší z finančních důvodů. V knihovnách se budou pořizovat technologie usnadňující půjčování literatury s využitím grantových programů. K tomu povedou i snížené rozpočty (včetně mzdových). Domnívám se, že uživatelé budou požadovat (uvítají) podporu mobilních zařízení pro služby knihoven.
2. Odhad nedostatečného financování a konfliktů s autorským zákonem byl na místě. Tyto problémy potrvají. Pokud jde o kompetence knihovníků, řekla bych, že se zlepšují a dále budou zlepšovat. Nasvědčuje tomu množství vzdělávacích akcí pro knihovníky a jejich návštěvnost. Problém může být (opět z finančních důvodů) s technickým vybavením.
3. Naše knihovna jako součást univerzity nemá problém se vstřícností svého zřizovatele, i když s omezeným rozpočtem. Povedlo se získat důvěru pedagogů, vědců i vedení univerzity v naše schopnosti podporovat studium, vědu a výzkum a předpokládám, že můžeme očekávat podporu pro naše další akce, zvláště ty vzdělávací (i finanční, např. z interních grantů). Očekávám, že dobře zahájená spolupráce s učiteli bude pokračovat.
   Pokud jde o spolupráci knihovníků obecně, očekávám, že díky rozvojovým projektům MŠMT a strukturálním fondům bude pokračovat. Problémem je, že se mohou opakovat témata podávaných projektů, proto by bylo třeba veřejně vyhlašovat hledání partnerů, zvláště pro centralizované rozvojové projekty MŠMT (u strukturálních fondů to tak funguje). Sdílení (zdrojů, služeb, nástrojů) není nové téma, ale nabude ještě více na významu.
4. To, co jsem uvedla před čtyřmi roky, platí dál. Přidala bych zaměření na digitální repozitáře vysokoškolských kvalifikačních prací (tam, kde se ještě neprovozují), na Open Access a na další volně přístupné zdroje a nástroje. Dále se knihovny musí zaměřit na marketing nových služeb a zdrojů, odhalit, odkud a s využitím jakých nástrojů jejich uživatelé nejvíc získávají informace o knihovně a tato místa či technologie využít při propagaci.
5. Koncepce 2004–2010 je teď na konci roku 2010 už minulostí a koncepce rozvoje v dalším období zatím není k dispozici. Tvorba koncepcí je složitá práce a posuzovat nehotový výsledek je předčasné, proto mé poznámky mohou vypadat jako zbytečné, až bude Koncepce publikována. Zatím tedy vycházím jen z pracovních materiálů vystavených na stránkách Národní knihovny. Oceňuji přípravu v pracovních skupinách, SWOT analýzy, stanovení cílů a strategických priorit. Chybí mi zpracování trendů rozvoje knihoven v zahraničí a téma vzdělávání uživatelů. Obsah strategické priority 15. Rozvoj lidí (knihovníků/uživatelů) v pracovním materiálu z Telče (březen 2010) je vymezen pro pracovníky knihoven a jejich celoživotní vzdělávání, ne pro uživatele. V materiálu pracovní skupiny Klient – služby se uvádí dílčí cíl 12: Zakotvit podporu zvyšování schopnosti efektivně užívat knihovny ve školských vzdělávacích programech a v koncepci celoživotního učení, ale zatím bez dalšího rozpracování.