Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Autor se v příspěvku zabývá současností a budoucností akademických knihoven. Zamýšlí se nad změnami podmínek, požadavků a potřeb na činnost a služby akademických knihoven, které přináší společenský vývoj. Ukazuje a také navrhuje možná konkrétní řešení.
Stejně jako je v současné době silně diskutována budoucnost veřejných knihoven, probíhá podobná debata i na úrovni knihoven akademických. Jakým hrozbám nebo naopak příležitostem tyto knihovny čelí? Jsou pro své zřizovatele (tj. povětšinou vysoké školy) stále nezpochybnitelným přínosem nebo představují pouze nutné zlo, které je potřeba z jakési povinnosti nadále financovat? Jako u všeho, lze na celou situaci nahlížet různými pohledy. Lze identifikovat akademické knihovny, které mají značný přesah a slouží nejen svým domovským institucím, ale i jako odborné knihovny pro širokou veřejnost. Na druhé straně jsou pak i opačné případy akademických knihoven, které zdaleka tolik úspěšné nejsou. V každém případě však lze konstatovat, že činností, podnětů a příležitostí, které mohou (či rovnou mají) akademické knihovny řešit, je dostatek a je jenom na nich samotných, jakým způsobem k tomu přistoupí.
Knihovny, ty akademické nevyjímaje, mnohdy sráží řada zaběhnutých knihovnických klišé. Studenti přece do knihovny v rámci plnění svých studijních povinností musí! Skutečně? Mnozí akademičtí knihovníci v minulosti podlehli nebo stále ještě podléhají představě, že knihovna představuje v rámci univerzity jednotku, bez níž fakticky nelze existovat a nelze ji zrušit. Není potřeba na tomto místě polemizovat, zda to je, či není pravda. Podstatný je totiž fakt, že takové uvažování nemůže už ze zásady přinést nic pozitivního. Pracovníci v akademických knihovnách by totiž měli především dbát o to, aby jejich knihovny přinášely svým zřizovatelům a uživatelům takovou přidanou hodnotu, že podobné otázky nebude potřeba vůbec vznášet. Zároveň si není třeba nalhávat ani to, že by vedení univerzit financovalo své knihovny s neskonalou radostí. Knihovna představuje servisní jednotku a ochota odvádět na takovéto činnosti peníze bývá ve vysokoškolském prostředí obecně velmi malá. Jinými slovy, knihovny si musí své finance jednoznačným způsobem zasloužit. Co to však obnáší?
Akademická knihovna by v žádném případě neměla být odtrženou jednotkou od zbytku univerzity. Právě naopak. Představa, že život na jednotlivých fakultách se neustále vyvíjí a posunuje určitým směrem, zatímco knihovna zůstává izolovaným ostrůvkem s vlastními, roky ustálenými postupy, na nichž není potřeba nic měnit, je naprosto lichá. Je velkým úkolem ředitelů akademických knihoven, aby dokázali vysvětlit svým podřízeným trendy a cíle, které jejich univerzita globálně sleduje, a v souladu s těmito cíli by měly být nastaveny i procesy v knihovně samotné. V českém prostředí je to v současné době například extrémní orientace vysokých škol na projektové financování. Prostřednictvím nejrůznějších projektů jsou dnes financovány i naprosto rutinní činnosti, které vysoké školy standardně zajišťují. Akademické knihovny logicky nemohou stát stranou a očekávat, že jejich činnost zafinancuje zřizovatel jaksi automaticky. Participace knihoven na univerzitních projektech, nebo podávání projektů vlastních je naprostou nutností. Stejně tak je nutné sledovat měnící se informační potřeby studentů a výzkumných pracovníků a adekvátně na ně reagovat. Naopak budou-li se akademické knihovny snažit přežít pouze z podstaty, bude se jejich postavení v rámci vlastních institucí oslabovat. Není přitom podstatné řešit, zda lze takovouto knihovnu zrušit. Zřizovatel ji pak prostě přestane finančně (i jinak) podporovat a postupně se z ní stane jednotka na pokraji zájmu, což se sice nerovná přímo zániku, nicméně fungování knihovny za takových podmínek je víceméně tristní.
Spousta knihovníků stále ještě pamatuje časy, kdy se prakticky veškeré služby koncentrovaly okolo pečlivě budovaného knihovního fondu. Důležitost tištěných fondů se však zmenšuje i v kontextu knihoven veřejných. V akademické sféře je tento odklon ještě zřetelnější. Poskytování přístupu k elektronickému obsahu, včetně prestižních databází či obrovského množství elektronických časopisů, je pro akademické knihovny naprostou samozřejmostí. Výhodou může být fakt, že tato transformace proběhla už před časem a akademické knihovny se s ní nejenže vyrovnaly, ale přidaly v elektronickém prostředí spoustu velmi cenných služeb. Discovery systémy, linkovací technologie, nástroje pro vzdálený přístup k elektronickým informačním zdrojům či různé mobilní aplikace jsou standardními nástroji, kterými knihovny usnadňují svým uživatelům práci.
Ostatně jsme-li u nabídky elektronických informačních zdrojů, působí mnohé knihovny i jako tvůrci obsahu. Řada akademických knihoven má např. na starosti provoz digitálních úložišť elektronických kvalifikačních prací, repozitářů publikační činnosti apod. Další složkou je pochopitelně i moderní technické vybavení, které by knihovny měly svým uživatelům nabízet (mnohdy přitom stačí kvalitní wi-fi připojení, protože spousta čtenářů disponuje vlastními notebooky). Podstatou knihoven však nadále zůstává fyzický prostor a i zde je nutné přicházet s podstatnými inovacemi. Důležitost tištěného fondu prokazatelně klesá, ale knihovny by měly nadále zůstat „společenskými centry“ univerzit. Proto je nutné vytvářet příjemné prostory nejen pro tiché studium, ale také pro odpočinek, relaxaci nebo práci ve skupinkách. Pokud knihovna takovými prostory disponuje, nepociťuje rapidní úbytek čtenářů a je i nadále velmi populárním a frekventovaným místem pro své uživatele. V příjemných prostorách se navíc může konat řada přednášek, školení či společenských akcí.
Aspekt, který výrazným způsobem odlišuje akademické knihovny od knihoven veřejných, je podpora vědeckovýzkumného procesu. Nejedná se přitom pouze o zpřístupňování odborných informačních zdrojů. Největší potenciál akademických knihoven, který obvykle zaměstnává nemalou část jejich osazenstva, spočívá v „přímé roli“ při podpoře vědy a výzkumu. Vzdělaní či dostatečně proškolení zaměstnanci knihoven disponují velmi dobrými znalostmi v oblasti vědeckého publikování. V mnoha případech vykazují výsledky publikační činnosti své instituce, což má přímou návaznost na financování domovské organizace. Knihovny vytvářejí taktéž repozitáře publikační činnosti, všemožně propagují publikační výstupy univerzitních autorů, ale dokážou pomoci už při procesu vzniku publikací např. výběrem vhodného časopisu pro publikování. Samostatnou kapitolou je podpora tzv. otevřeného přístupu (Open Access). Transformace vědeckého publikování směrem k otevřenému přístupu je v posledních letech naprosto znatelná a různé formy Open Access jsou pro autory článků mnohdy velmi nepřehledné. A to se v budoucnu dají očekávat ještě náročnější úkoly v oblasti Open Data či Open Science globálně. Akademické knihovny hrají v tomto segmentu svou nezastupitelnou roli.
Stejně tak mohou být knihovny přínosné při vydávání odborných knih či univerzitních časopisů, neboť knihovníci dobře znají standardy, které musí vědecké časopisy splňovat, aby mohly být např. indexovány v prestižních databázích. Referenční role knihovníků je ve věcech spojených s vědeckým publikováním opravdu významná, protože informační gramotnost zejména začínajících akademiků v této oblasti bývá obvykle až zarážejícím způsobem nízká. A protože akademické knihovny se už nějakou dobu podporou vědy a výzkumu zabývají a získaly při tom spoustu zkušeností a dat, bývají v některých případech aktivně zapojeny i do samotného hodnocení publikační činnosti, a to jak instituce v celkovém měřítku, tak na úrovni fakult, ústavů či jednotlivých akademiků. Informační vzdělávání je ostatně doménou řady knihoven, které školí nikoliv pouze výzkumné pracovníky v oblasti vědeckého publikování, ale také v rámci řádné výuky na svých univerzitách seznamují studenty se základními službami knihovny a s pojmy z oblasti informační gramotnosti.
Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že v akademických knihovnách je potřeba mnohem více profesí než jen pouhý knihovník. V mnoha případech se odehrává souboj mezi zastánci „klasického“ pojetí knihovnictví a novými trendy. Ty jsou v akademických knihovnách zjevné a v souladu s nimi je nutné zaměstnávat také IT specialisty, grafiky, pracovníky s pedagogickými zkušenostmi a v neposlední řadě také marketingové specialisty. Společným rysem bývá obvykle to, že na specifické prostředí akademické knihovny nejsou ze začátku žádní z těchto pracovníků dokonale připraveni. Aktivní zaměstnanci však do tajů akademického knihovnictví proniknou velmi rychle, přičemž odborné knihovnické vzdělání představuje v tomto směru výhodu, nikoliv však bezpodmínečnou nutnost. Nabízí se přitom základní otázka. Lze v akademických knihovnách, které obecně neplatí za instituce s vysokým mzdovým ohodnocením, zaměstnávat a hlavně udržet kvalitní specialisty, kteří dokáží plnit náročné pracovní úkoly?
Za současné situace na trhu práce, je tato otázka o to palčivější. Dovolím si tvrdit, že velké většině akademických knihoven se to daří. Je možné, že se v mnoha případech projevuje jakýsi patriotismus a to, že práce v knihovně je pro mnoho lidí do značné míry srdcovou záležitostí. Na druhou stranu však rostou v knihovnách i platy a zejména v situacích, kdy jsou zaměstnanci akademických knihoven zapojeni do strategických projektů svých vysokých škol, není jejich mzdové ohodnocení úplně k zahození. Jistou výhodou může být také fakt, že zaměstnanci vysokoškolských knihoven mohou obvykle bez potíží absolvovat různá školení, odborné konference či stáže. Zde je každopádně jedna z nejtěžších rolí ředitelů akademických knihoven. Právě oni jsou totiž primárně zodpovědní za to, v jakém personálním složení jejich knihovny fungují. Mnohdy se ovšem nejedná pouze o finanční ohodnocení. Akademické knihovny totiž zápolí i s opačným problémem. Ten tkví v tom, že řada knihovníků setrvávajících na svých místech, není ochotna akceptovat změny a neustále lpí na stálých zavedených postupech. V takovém případě současná legislativní úprava nedává vedoucím knihoven příliš velký manévrovací prostor a obvykle musí chtě nechtě pracovat i s těmito „problémovými“ jedinci. Z globálního pohledu je v ČR ještě daleko doba, kdy bude práce akademického knihovníka požívat odpovídající vážnosti, nicméně činnost a výsledky řady českých akademických knihoven dávají naději, že se této pozici alespoň přibližujeme.
Zasvěcení si nejspíš nemohli nepovšimnout, že ústřední knihovny některých významných českých vysokých škol procházejí v poslední době poměrně náročným časy, které jsou spojené s významnými změnami v jejich fungování. Znamená to snad, že tyto knihovny fungovaly špatně, nebo neplnily stanovené úkoly? S velkou pravděpodobností to tak není. Naopak spousta knihoven poskytuje velmi dobré služby, ovšem s jedním podstatným háčkem. Nikdo (nebo téměř nikdo) o tom neví. Propagace vlastní práce či klidně přímo i dosažených úspěchů je v akademických knihovnách stále nedostatečná. Heslo „dobrý produkt se prodává sám“ totiž už dávno neplatí a knihovny na to velmi často doplácejí. A nejde přitom pouze o služby pro samotné uživatele. Knihovny se v minulých letech masivně přihlásily k fenoménu sociálních sítí a snaží se své uživatele informovat o novinkách, službách, akcích atd. veškerými dostupnými informačními kanály. Nicméně problém mnohdy nastává spíše v informovanosti směrem k samotnému zřizovateli. Zejména nejvyšší univerzitní hodnostáři by měli vědět, co pro rozkvět univerzity dělají jejich vlastní knihovny. A je především v zájmu akademických knihoven, aby o nich bylo dostatečně slyšet. Jinak mohou, i při poskytování kvalitních služeb, posléze zjistit, že se s nimi při plánování strategických aktivit celouniverzitního charakteru tak nějak nepočítá.
Jak tedy nahlížet na budoucnost, která akademické knihovny čeká? Nesporně je před nimi spousta příležitostí a výzev. Vše je však o přístupu, angažovanosti a celkovém pojetí služeb jednotlivých knihoven. Troufám si tvrdit, že klasický model knihovny, která poskytuje převážně výpůjční služby, je už nejen v akademickém prostředí přežitý. Nepochybně bude ještě řadu let zaměstnávat část personálu v knihovnách, nicméně větší důležitost bude věnována službám v digitálním prostoru, vzdělávací činnosti, komunitní roli knihovny, podpoře vědy a výzkumu a dalším segmentům, které jsou pro akademické prostředí signifikantní. Velmi důležitou roli přitom bude nadále představovat činnost vedoucích pracovníků v akademických knihovnách. Nejedná se přitom pouze o samotné ředitele, ale také další výkonné pracovníky, kteří se zaměřují na dílčí úseky v akademických knihovnách. Pokud budou tyto pozice obsazeny progresivními, angažovanými odborníky, kteří aktivně vyhledávají nové výzvy, není třeba se o budoucnost akademických knihoven obávat. I v tomto směru totiž platí otřepané pravidlo „každý svého štěstí strůjce“.
FABIÁN, Ondřej. Budoucnost akademických knihoven. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2018, 32(3) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/budoucnost-akademickych-knihoven
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
