Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Valerie J. Gross představila vizi a strategii Howard County Library System, která se prezentuje jako vzdělávací instituce pro všechny věkové kategorie komunity. V roce 2013 byl Howard County Library System oceněn jako nejlepší knihovní systém Severní Ameriky. Podle Valerie J. Gross není problém v tom, co knihovny dělají, ale v tom, jak o své práci informují veřejnost. Umět se tzv. prodat a umět najít ta správná slova, kterými zaujmou nejen zřizovatele, ale celou komunitu, ve které působí, to bylo cílem zajímavého workshopu, který vznikl v rámci projektu BiblioEduca[1]. Uskutečnil se 27. května 2014 na půdě Masarykovy univerzity v Brně a vedla ho předsedkyně a výkonná ředitelka Valerie J. Gross z Howard County Library System (Systém knihoven komunity Howard v americkém Marylandu). Valerie J. Gross má vlastní webové stránky. Vycházela především ze své publikace Transformingour Image, BuildingOur Brand: TheEducationAdvantage (Přeměna naší image, tvorba naší značky: Přednost vzdělávání). LibrariesUnlimited/ABC-CLIO, 2013. Cílem workshopu bylo osvojit si novou terminologii a uvědomit si sílu slov v propagaci knihoven.
Žádný knihovník dnes nepochybuje o síle propagace. Příkladem vhodné a cílené propagace je Potter mánie, nebylo u nás dítě, které by se o tuto četbu nezajímalo. Uvedeme stručně něco málo z teorie propagace. Propagace je součástí marketingového mixu 4P, který reaguje na potřeby knihovny – product, price, place, promotion. Nástroje propagace jsou realizace služeb, reklama, propagace služeb, knihovníků a informačních produktů např. digitálních knihoven, public relations a propaganda. Propagace je akce zaměřená na ovlivnění veřejnosti poskytováním informací, přesvědčováním nebo zapamatováním si existence služby (IFLA).
Jsou knihovny vzdělávací instituce? Pokud ano, proč se tak neprezentují? Je vzdělávání potřeba a bude potřeba? Pochybuje někdo o tom, že se budou půjčovat knihy i za padesát let? Nejspíš ano, ale o tom, že se bude potřeba vzdělávat, nepochybuje nikdo. Veřejné knihovny jsou zakořeněné v místní komunitě a spolupracující se všemi obsahově blízkými institucemi, tedy i se školami, což je při jejich roli v celoživotním učení velmi důležité. Prostředí knihoven se ukazuje vynikajícím zázemím pro celoživotní učení komunity a na rozdíl od škol, které mohou u některých lidí vzbuzovat nepříjemné vzpomínky, je neutrální, takřka domácí. Knihovny by měly vzdělávací aktivity profesionalizovat a zahrnout je do svých strategických plánů. Jak uvádí ve svém příspěvku Eva Marvanová[2], měly by hledat cesty měření/prokazování jejich vlivu na vzdělávání lidí. Knihovny by měly lobovat za lepší legislativní zázemí, např. za povinnost pro školy budovat školní knihovny s profesionálním knihovníkem. Země, kde tuto povinnost zavedli, vykazují výrazné zlepšení v mezinárodních srovnávacích studiích PISA, PIRLS; např. Slovinsko. Knihovny si vedou velmi úspěšně v boji proti digitální negramotnosti a sociálnímu vyloučení, jejich úsilí je korunováno právě spoluprací s ostatními vzdělávacími institucemi v místě. Proč nevyužít v propagaci knihoven právě jejich vlivu na vzdělávání? O tom byl workshop Valerie J. Gross.
Propagace knihoven by se měla soustředit na tři základní hodnoty knihoven. Na hodnotu knihovny jako nepostradatelné instituce pro společnost a demokracii. Na hodnotu informačních služeb, kdy knihovny nabízejí kvalitní informace a v tom směru vzdělávají uživatele, upozorňují na skutečnost, že vygooglená informace nemusí být vždy relevantní, vysvětlují význam informací, jak je vyhledávat, hodnotit a používat v praxi. Není informace jako informace. Třetí často opomíjenou hodnotou knihovny jsou její zaměstnanci, knihovníci. Osobnost knihovníka hraje ve službách knihoven významnou roli, knihovník je pro knihovny tou nejlepší propagací. Prestiž knihovnické profese není u nás vysoká a je potřeba v očích veřejnosti změnit obraz knihovníka. Knihovníci nenosí na nose brýle, nemají „klotové“ rukávy a nepůjčují jen knihy, změnili se v moderní průvodce světem informací. Jsou učiteli v pravém slova smyslu. Učí veřejnost orientaci v knihách, v informačních databázích, jsou vynikající rešeršéři a spolehliví rádci. Dokážou poradit jak laikům, tak odborníkům, vědcům, studentům, pedagogům, fyzikům, žákům, a tak bychom mohli pokračovat. Knihovníci identifikují dokumenty a budují sofistikované informační systémy, učí uživatele, jak se v té spleti nejrůznějších informací, databází a publikací vyznat. Slouží napříč všem oborům lidské dovednosti. Knihovník je strážcem brány k poznání. Jak trefně poznamenal Robert Iannello: „Prodávejme knihovnu jako zdravou alternativu k rychlé (vygooglené) informaci.“
Valerie J. Gross vysvětlila na příkladu různých druhů vody význam slov v propagaci. Můžeme říct, že se jedná o pitnou vodu, dobrou vodu nebo pramenitou vodu z Alpských ledovců, ale pořád je to jen voda. Rozdíl je v představení vody zákazníkům a zejména ve výsledné ceně. Pitnou vodu pořídíte cca za necelých 5,- Kč, dobrou za cca 10,- Kč a pramenitou z Alp za cca 30,- Kč. Valerie J. Gross přirovnala knihovny k pitné vodě. Dělají skvělé služby, mohly by být pramenitou vodou, ale veřejnost je vnímá jako obyčejnou pitnou vodu. Nevidí problém v tom, co knihovny dělají, ale v tom, jak se prezentují směrem k zaměstnancům a směrem k veřejnosti. Neumějí se prodat a volit ta správná slova v efektivní komunikaci. Síla slov je přitom známá. Nazvat vodu pramenitou zní daleko lépe než pitnou nebo dobrou (dobrá je za tři). I další slogan k vodě Evian je pozoruhodný. Voda Evian o sobě tvrdí, že má jedinečné a vyvážené minerální složení, charakteristickou, máslovou chuť. Vzniká jako déšť a tající sníh na vrcholcích severních Alp. Je sama příroda. Filtruje se přes vrstvy ledového písku řadu let, a tudíž neobsahuje žádné chemikálie. Je jedním z nejcennějších pokladů naší planety. Propagační video zde.
Změňme v knihovnách slovník a pracujme na své image, ať jsme pramenitou vodou z Alp. Dnes jde i o umění získat do knihovny finance, fundraising je u nás zatím cizím slovem, ale je zřejmé, že v budoucnu se bez fundraisingových projektů neobejde žádná knihovna. Lidé, kteří by mohli knihovny financovat, musí vědět, že financují něco velmi kvalitního, o co mají lidé zájem. Financovat pitnou vodu, nebo pramenitou z Alp je rozdíl.
Cílem je vytvořit ze svých uživatelů loajální zákazníky. Čtenáři by vás měli doslova milovat, měli by za vámi rádi chodit, obdivovat vás, mělo by jim být po vás smutno. To v praxi znamená přechod z neviditelné organizace v organizaci, která je v centru dění, která osloví a má co nabízet. Úkolem je sdělit veřejnosti, jak jste důležití. To můžete učinit v době, kdy jste si jisti, že jsou vaše služby prvotřídní a že všechno, co děláte, děláte dobře. Jde právě o umění oslovit veřejnost, použít slova, která zaujmou a zdůrazní vaši pravou a jedinečnou hodnotu na trhu. Valerie J. Gross uvedla jako příklad americký rodinný seriál Modern Family (v hlavní roli jsou tři rodiny, které dohromady tvoří klan Pritchettových), kde se rodiče rozhodli, „užít“ si víkend bez moderních technologií, proto zabavili dětem mobilní telefony, tablety a počítač. Děti se bránily, že nebudou moci dělat úkoly do školy. Rodiče jim na to odvětili, že existuje něco jako veřejná knihovna, kde jsou encyklopedie a vůbec všechny informace, které mohou k vypracování úkolů využít. Děti se tomu velmi podivily, netušily, že Public Library je knihovna, domnívaly se, že se jedná o toalety pro bezdomovce. Přitom právě knihovny jsou prostředím pro centrální vzdělávání. Ví to dnešní mládež? Bohužel i řada politiků, starostů (zřizovatelů) nechápe dobře smysl veřejných knihoven. Chyba je zřejmě i trochu v nás, v knihovnících, že nedokážeme lépe propagovat svou práci. Někteří politici dokonce hlásají, že končí věk knihoven, a to je nebezpečné. Je na nás, abychom zaujali silným příběhem o tom, čím knihovny jsou a čím by v budoucnu mohly být. Knihovny jsou nedílnou součástí vzdělávání, stejně jako školy. Z praxe se ukazuje, jakou sílu mají vhodně volená slova. Řekněte školákům: dáte si výživnou svačinku, nebo vynikající svačinku? Zřejmě zvolí vynikající svačinku, název prodává. O síle slov je i video ukázka. I u dobročinnosti je sdělení důležité. Je rozdíl, když vyrobíte plakát s textem „Jsem slepý, prosím, pomozte!“ nebo „Je nádherný den a já ho nemůžu vidět!“
Z tohoto důvodu se rozhodli v Howard County Library změnit hodnotu knihovny. Nazývají se knihovnou, která nabízí rovné příležitosti ve vzdělávání pro všechny. Prezentují se jako antická budova, kterou podepírají tři silné pilíře. První pilíř představuje samostatné sebevzdělávání (hlavní nabídku – databáze, knihovní fond, eBooky atd.), druhý pilíř je asistence knihovny při výzkumu a výuka a třetí pilíř představuje názorné a poučné prožitky (aktivity – zejména vzdělávací – pro komunitu). Education (vzdělávání) je slovo, které skloňují ve všech pádech. Nejde jen o to, že hrají roli ve vzdělávání, podporují vzdělávání a nabízejí zdroje k vzdělávání, ale jejich vize je mnohem širší. Jsou vzděláváním a zabývají se celoživotním vzděláváním. Cílem je, aby se dostali na úroveň škol a vytvořili se školami pevné a silné partnerství. Všechno, co dělají, se týká vzdělávání. Věnují se tedy procesu učení, formálnímu i neformálnímu vzdělávání a výsledkem je, že zákazníci získají potřebné vědomosti. Vycházejí ze skutečnosti, že vzdělávání a vzdělání je univerzální hodnota, kterou nabízejí.
Vzdělávání je proces na celý život. Participují na něm všechny generace. Knihovník je učitel. Libraries = Education. Znamená to v praxi, že budoucnost knihoven není závislá na knižním trhu. Pokud budou knihovny na úrovni škol, nikdo nebude pochybovat o jejich budoucnosti. Změnit rétoriku a fráze o knihovně je zásadní. Úplně jinak zní v uších zřizovatele, když dokážeme, že jsme hlavní součástí školního systému města, obce atd., že umožňujeme vysoce kvalitní vzdělávání pro všechny věkové kategorie, než když se budeme prezentovat v tradičním smyslu, že se věnujeme rozvoji čtenářství. Větu, že nabízíme rovný přístup k informacím, nahrazují větou, že nabízejí rovný přístup k příležitostem vzdělávání. Hlásí: našim oborem je vzdělávání. Tvrdí, že informace dnes nikoho neohromí, je jich všude plno a lidé se domnívají, že jim stačí internet, aby byli informování. Jde o to, že i mecenáši raději financují něco, o co mají lidé zájem. Knihovny promeškaly svou příležitost tím, že hlásají, že se věnují rozvoji čtenářství, že nabízejí kvalitní zábavu atd. Aktivity, které nazýváme např. „Čtení dětem“, působí jako doplněk, jako něco okrajového, a tudíž ne moc důležitého. V knihovnách se čte, a kdyby se nečetlo, tak to nikoho a nic neohrozí, tak se na nás mnohdy dívá veřejnost. Je rozdíl, když nazveme aktivity pro děti např. jako Hudební kurzy pro děti (učí se hudební rétorice, jak se chovat na koncertech, rozeznat hudební žánry až po umění číst noty, hraní na různé hudební nástroje atd.), Kurzy čtenářské gramotnosti (orientace v knihovně, v knihách, jak psát text, hodnotit, jak vytvářet obsah atd.). Zní to důležitě a potřebně. Knihovník nebo učitel, lektor, instruktor a specialista na rešerše, rešeršér, odborník na vzdělávání, pedagogický pracovník atd.
Velmi důležitou roli v propagaci knihoven hraje vnitřní prostředí knihovny, zejména zaměstnanci. Pokud budou ke knihovně loajální, budou ji mít rádi, budou mít rádi svou práci, práce je bude bavit atd., budou chodící reklamou. Manažer by měl umět lidi nadchnout a získat. Lidé k němu musejí mít důvěru. Knihovníci jsou specifickou skupinou zaměstnanců, jedná se o lidi vstřícné, vzdělané, kreativní, komunikativní, a tudíž není vůbec snadné je řídit. Knihovny nabízejí kulturní a kultivované prostory, které jsou velmi vhodné pro vzdělávání, a knihovníci jsou vynikající učitelé. Mají léta praxe ve vzdělávání uživatelů. Politici škrtají rádi v kultuře, ale vzdělávání se snaží podporovat. Mají dokonce novou funkci pro knihovníka, který realizuje a chystá aktivity, je to programátor (tvůrce programu) nebo manažer kurzů, seminářů a workshopů. Dále radí například nazvat vedoucí dětského oddělení jako vedoucího pro výzkum dětí a rešeršéra nebo vedoucího kurikula pro děti a mládež, či koordinátor kurikula pro děti a mládež, knihovníka přejmenovat na specialistu pro služby zákazníkům atd. Je nutné změnit pohled na profesi knihovníka. Lidé zcela nechápou, co je náplní jeho práce. Vesměs se domnívají, že je to někdo, kdo hodně a rád čte. Za certifikované kurzy, kde vyučuje odborník, jsou lidé ochotni platit. V tom směru by měly knihovny budovat své strategie.
Zahrnuje následující tři pilíře. Knihovny tvoří významnou součást pevného vzdělávacího systému komunity Howard, poskytují vysoce kvalitní veřejné vzdělávání pro všechny věkové kategorie. Roli knihoven lze nejlépe znázornit prostřednictvím schématu níže, kde tři pilíře představují naše celkové poslání a kurikulum[3] zaměřené na vzdělávání:
Jde o hledání cest, jak nabízet knihy, jak zkvalitňovat samotné služby, jak motivovat zaměstnance a jak nabízet aktuální služby, které lidé chtějí, po kterých touží. Knihovníci by se měli vzdělávat zejména v pedagogické vědě. Měli by být hrdi na svou práci. Pokud se knihovně podaří stát v centru dění, být špičkovou organizací v místě, bude pro knihovníky čest v takové knihovně pracovat. Měli by ovládat prezentaci knihovny i sebeprezentaci. Umět moderovat autorské čtení, besedu, umět představit autora, podat mu ruku, usadit ho, myslet na to, že pódium nesmí nikdy zůstat prázdné, umět hovořit do mikrofonu atd.
Informační gramotnost je skloňována v celé Evropě, souvisí se vzděláváním, s naší konkurenceschopností, s uměním pracovat s informacemi, využívat je nejen ve vzdělávání, ale i v každodenním praktickém životě. Být informačně gramotný znamená být gramotný mediálně, matematicky, počítačově a tradičně (umění číst a psát) a ovládat knihovnické instrukce (umět se vyznat v knihách, v databázích, v katalozích, ovládat rešeršní činnost, umět informace vyhledávat, hodnotit a selektovat atd.). Funkční gramotnost a knihovnické instrukce jsou základní složkou knihovnických aktivit. Knihovny se věnují též finanční a občanské gramotnosti a i v tomto směru dělají řadu svých aktivit. Ty se ovšem při realizaci a prezentaci i kvůli roztříštěnosti knihovnických aktivit jaksi ztrácejí. Mnoho lidí ani netuší, že se knihovny takovýmto aktivitám věnují a dělají je kvalitně.
Naším základním problémem je, že termín informační gramotnost je vysvětlován různě a každá instituce ho chápe po svém. Roztříštěnost a nejednotnost v informačním vzdělávání uživatelů je škodlivá a celé věci neprospívá. Už to, že knihovníci nazývají výuku informační gramotnosti jako IVU – informační vzdělávání uživatelů, je rozpor. Knihovny vzdělávají všechny věkové kategorie uživatelů velmi kvalitně a řadu let. Nazývají to různě, existuje snad sto názvů pro lekce informační gramotnosti, např. knihovnické lekce, lekce knihovnicko bibliografické přípravy, informační výchova, informační výchova „Knihovny 3. tisíciletí“, informatické lekce, informační lekce, multimediální výchova, exkurze, lekce čtenářské gramotnosti atd. Jedná se o názvy pro informační vzdělávání žáků a studentů, pro dospělé uživatele jsou názvy ještě různější, od počítačové gramotnosti po kurzy tvůrčího psaní. Jednotné logo pro veřejné knihovny u nás neexistuje. O síle značky všichni víme, stačí si představit logo McDonald´s ad. Logo představuje první vizuální kontakt se zákazníkem. V případě vzdělávání v našich knihovnách jde o určení obsahu, o pojmenování a o efektivní propagaci. Jde rovněž o soulad jmenovaných aktivit s učebními osnovami škol. Informační gramotnost existuje na národní i mezinárodní úrovni a je potřeba z ní vycházet, sladit RVP – Rámcové vzdělávací programy škol s obsahem IVU – Informačního vzdělávání uživatelů apod. Sjednotit názvy a vnést do celé problematiky profesionální přístup, zejména akreditovat tyto kurzy. Domníváme se, že by to bylo prospěšné. Je třeba hlubší diskuse v knihovnické komunitě a definování vizí, jak uchopit vzdělávání v knihovnách.
Knihovna by mohla být lidovou univerzitou komunity, nabízela by kurzy pro všechny věkové kategorie, kurzy týkající se vzdělávání i zábavné činnosti. V USA jsou populární kurzy jak si uvařit domácí pivo, genealogie pro středně pokročilé, kreativní balení dárků, žonglování, kurzy péče o vlasy „Spokojené vlasy“atd. Jde o to, aby takové kurzy vedli lektoři - odborníci, aby byly zpoplatněné atd. Zejména pak, aby vycházely ze skutečného zájmu veřejnosti. Zjišťování uživatelských potřeb by mělo vždy předcházet těmto aktivitám. Místo aktivit nabízet kurzy, semináře, organizovat workshopy. Naučit se chlubit, upozorňovat na sebe a chválit svou nabídku. Neříkat: jsme odborníci na vyhledávání informací, ale jsme rešeršéři, nabízíme reference, děláme výzkum, informační průzkum apod. Doslova bychom se měli zbavit slova „informace“, informační pracovník, protože ty nám peníze nepřinesou. Informace je pasivní slovo, prázdné, obecné, ale slovo výzkum znamená expertízu, odbornost. Informace jsou na internetu, ne v knihovně, domnívá se řada lidí. I slovo výpůjční pult není „in“, říkejme například, že je to středisko péče pro zákazníky, zákaznický servis, služby zákazníkům atd.
I slovo uživatel nebo čtenář je zavádějící a omezující, lépe je používat slovo zákazník, představuje kohokoliv z komunity. Neříkat např. že pět tisíc uživatelů si u nás půjčí tři sta tisíc dokumentů za rok, ale použít termín, že pět tisíc zákazníků ročně se u nás vzdělává. Když budeme operovat s termínem zábava, tak jen v kontextu vzdělávání. Je nutné si uvědomit, co chceme veřejnosti sdělovat, jak a jakými kanály. Pracovat efektivně s marketingem, umístit pult s knihami před budovu knihovny, číst na pokračování na náměstí atd. Formulovat svou skutečnou hodnotu pro společnost a komunitu a tu vhodnými prostředky komunikovat. Spolupracovat s dobrovolníky, zapojit je do dění v knihovně a jejich prostřednictvím pozitivně ovlivňovat veřejné mínění. Ne knihovník, ale specialista pro zákaznické služby ad. Když ho nazveme poradcem, konzultantem či knihovníkem, lidé si pod tím nedokážou představit, co dělá, co je obsahem jeho práce. Nepoužívat frázi poskytujeme vynikající služby, ale nabízíme kvalitní kurikula, to zní úplně jinak.
Kurikulum knihovny přitom představuje veškeré její činnosti, aktivity a plány. Když se zavedete jako vzdělávací instituce, musíte nabízet bezkonkurenční kurikulum. Zatím je to tak, jako bychom si sami sebe nevážili. V knihovnických kuloárech se hovoří o naší profesi, práci a budoucnosti špatně, málo vyděláváme, naše profese má nízkou prestiž, nikdo si neváží naší práce atd. Tím sami určujeme svůj osud. Změňme rétoriku i sami mezi sebou, nepoužívejme negativní prognózy. Nesmí být naším cílem jen zachovat se, udržet se! Používejme optimistické a sebevědomé výrazy. Nabízíme kurikula na špičkové úrovni. Knihovní systém komunity Howard je nedílnou součástí školního systému a je nutné ho takto i financovat. Uzavřít partnerství se školami, dát pedagogům průkazky do knihovny zdarma a nabízet jim speciální služby, které potřebují, je jednou z možných cest. Získat školy na svou stranu, tím bychom mohli začít. Už nabídka školám by mohla znít: Průvodce po kurzech a událostech, Kurikulum knihovny apod. V knihovnách místo sálů mít školní třídy a organizovat kurzy, hodiny pro děti ve věku XY let apod.
Využít webu, který kopíruje služby knihovny, a přidat záložku „Příběhy zákazníků“ atd. Zde by zákazníci vyprávěli své příběhy, jak se díky vzdělávání v knihovně uplatnili u výběrového řízení, našli práci atd. Už to, jak sestavujeme rozpočet, ze kterého je na první pohled vidět, že většina financí jde na mzdy zaměstnanců knihovny, je špatně. Školy připravují své rozpočty jinak. O mzdách hovoří jako o penězích na výuku (ne na platy učitelů), to zní hned lépe. Zaměřují se na výsledek, ne na proces. Jak tedy postupovat, prostudovat všechny materiály o knihovně a snažit se změnit slova typu informace, aktivity, čtení dětem apod. za účinnější? Například větu: „Sloužíme statisícům obyvatel“ nahradit větou: „Zajišťuje rovné příležitosti ve vzdělávání pro sto tisíc obyvatel“ atd. Sílu slov si uvědomují všichni, tak proč je nezměnit. Vnést do terminologické roztříštěnosti systém a jednotnost. Vytvořit si pilíře knihovny a na těch intenzivně pracovat, zlepšovat je a rozvíjet. To jsou zkušenosti, o které se s námi podělila Valerie J. Gross.
Uvědomte si, kdo jste, co děláte a proč to děláte. Naučte to všechny zaměstnance a vysvětlete svému zřizovateli a veřejnosti. Používejte jednoduchou a jasnou rétoriku, které porozumí všichni. Zeptejte se svých zaměstnanců, jak vidí svou práci, co od ní očekávají, jak vidí svou budoucnost a hovořte s nimi a vtáhněte je do centra dění. Valerie J. Gross závěrem zdůraznila význam zaměstnanců pro knihovnu. Hovořila, že nejdůležitější pro manažery i pro ni jako ředitelku je motivovat lidi, přesvědčit je o smyslu změn, aby chápali smysl své práce a milovali svou práci. Knihovna se nemůže stát centrem dění z neviditelné organizace bez svých zaměstnanců. Služby a jejich kvalita závisí na kompetentních, vstřícných a sebevědomých zaměstnancích. Jedině spokojení zaměstnanci dokáží vytvořit příznivou atmosféru v knihovně a získat oblibu u zákazníků. Valerie J. Gross zdůraznila, že změna přinesla knihovnám peníze a nové úvazky. Zvýšil se počet registrovaných uživatelů o třetinu, narostl počet zaměstnanců (nově lektoři) rovněž téměř o třetinu atd. Přesvědčit zaměstnance, veřejnost a zřizovatele nebylo snadné, ale stálo to za námahu.
Představte svou knihovnu jako významnou součást vzdělávání, např. uveďte: jsme významnou součástí pevného vzdělávacího systému České republiky, zajišťujeme rovné příležitosti ve vzdělávání, zajišťujeme veřejné vzdělávání pro všechny, náš tým odborníků na vzdělávání a podpůrných pracovníků zajišťuje veřejné vzdělávání určené všem prostřednictvím kurikula, které zahrnuje tři pilíře: Samostatné sebevzdělávání, Asistence při výzkumu a výuce, Názorné a poučné prožitky. Nebo: zajišťujeme komfort a kvalitu při vzdělávání, umožňujeme rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání pro všechny, jsme pilířem vzdělávání, jsme základním kamenem vzdělávacího procesu, jsme partnery ve vzdělávání, jsme vzdělávání, naším posláním je vzdělávání a náš obor a profese je vzdělávání atd. V ekonomice 21. století, založené na znalostech, představuje vzdělávání - jako nikdy nekončící proces - ještě zásadnějším způsobem než kdy předtím, vše to, co děláme, a určuje tak náš nadčasový a charakteristický účel.
Pracovat na propagaci knihoven, služeb a knihovníků. Zamyslet se nad významem a sílou slov. Změnit rétoriku tak, aby veřejnost chápala smysl knihoven a nahlížela na profesi knihovníků jinak. Určit novou skutečnou hodnotu knihoven a tu prezentovat směrem k veřejnosti. I samotní knihovníci by měli mezi sebou hovořit jinak, nedegradovat své povolání a smysl knihoven. Pracovat na své nové image. Profesionalizovat celoživotní vzdělávání v knihovnách a v tom směru změnit i význam profese knihovník. Ne všechno z cizího prostředí se dá aplikovat u nás, ale poučit se od sousedů a převzít osvědčené postupy se jistě vyplatí. U nás je potřeba lobovat u politiků, aby při diskuzích o školských reformách nezapomínali na knihovny. Cituji z posledního dokumentu o školské reformě 2014: „Probíhající školská, nebo též kurikulární reforma přináší především změny v obsahu a cílech vzdělávání. Kromě předávání znalostí kladou nyní školy ve své práci důraz na to, aby se žáci naučili s informacemi pracovat a osvojili si další celoživotní dovednosti, tzv. klíčové kompetence, které jim mají usnadnit plnohodnotný život ve 21. století.“ Nikdo se ani slůvkem nezmiňuje o knihovnách, které učí těmto dovednostem nejen žáky, ale všechny své uživatele. Přitom se jedná o kvalitní a sofistikovanou výuku, přesto o ní není nikde ani zmínka. To se musí změnit. Velmi dobrým příkladem je Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně, která se věnuje sofistikovanému vzdělávání v knihovnách již dlouho a velmi úspěšně. Projekt Komunitní knihovna ve Vsetíně jako centrum dalšího vzdělávání obsahoval tři hlavní moduly: Občanské vzdělávání, Lidská práva a společensko-právní gramotnost a Aktivní občan a rozvoj lokálních prostředí a regionů. Projekt byl realizován v letech 2012- 2013. Více se dočtete na webu knihovny[4]. Knihoven, které se věnují vzdělávání profesionálně, je celá řada, např. Regionální knihovna v Karviné, Knihovna Kroměřížska, Městská knihovna v Českém Těšíně, Knihovna Matěje Josefa Sychry ve Žďáře nad Sázavou ad.
Informační zdroje a poznámkový aparát
[1] BiblioEduca – vzdělávací program pro posílení role knihoven jako komunitních a vzdělávacích center a místa dalšího vzdělávání. Adresa: http://www.biblioeduca.cz. BiblioEduca je cesta pro knihovny, které vidí do budoucnosti. Takové motto si projekt BiblioEduca zvolil. Snaží se propojit svět knihoven a svět vzdělávání. Věří, že se jedná o jednu z cest, po nichž se veřejné knihovny v budoucnu mohou ubírat. Vzdělávání bylo a je přirozenou doménou knihoven. Formu vzdělávání, jak probíhá v knihovnách dnes, je potřeba změnit, cílem projektu je pomoc s touto změnou. Co tedy knihovnám dosud chybí? Moderní metody vzdělávání, efektivní způsoby oslovování různých cílových skupin a především přizpůsobení vzdělávací nabídky té které knihovny konkrétním potřebám dané obce či širší komunity. A právě na tyto body se v praxi zaměřuje vzdělávací program, který vznikl v průběhu projektu. Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Mezi klíčové aktivity projektu patří: 1) Vývoj vzdělávacího programu BiblioEduca, který zahrnuje 7 vzdělávacích modulů (strategický, finanční, mediální a internetový, cizojazyčný, multikulturní, pozitivní psychologie a koučing, mezigenerační); 2) Vývoj on-line vzdělávací databáze; 3) Teoretická fáze pilotního ověřování (jedná se o semináře pro zapojené knihovníky); 4) Praktická fáze pilotního ověřování (jedná se o návštěvy projektového týmu v jednotlivých knihovnách) a 5) Evaluace (z fr. évaluer – vyhodnotit).
[2] Marvanová, Eva. Knihovny a celoživotní vzdělávání v rámci iniciativ a projektů EU. Knihovna plus [online]. 2009, č. 2 [cit. 2014-06-18]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus92/marvan.htm>. ISSN 1801-5948.
[3] KURIKULUM - Latinské slovo curriculum původně znamenalo běh, v pedagogickém smyslu je kurikulum pohyb, plánovaná trasa vzdělávání. Zahrnuje tedy vzdělávací program, ale také obsahovou náplň výuky i dosažený výsledek, zkušenost, kterou si žák ve škole podle určitého kurikula osvojí. Jedná se o prostředek celoživotního vzdělávání člověka.
[4] Janošková, Kateřina. Další vzdělávání v knihovnách? – projekt Komunitní knihovny ve Vsetíně. Ikaros [online]. 2013, roč. 17, č. 12 [cit. 22.06.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/8111>. urn:nbn:cz:ik‐008111. ISSN 1212-5075.
FOBEROVÁ, Libuše. Budoucnost knihoven je v jejich komunitní práci a ve vzdělávání uživatelů aneb inspirace za oceánem. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2014, 28(2) [cit. 2024-11-06]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/budoucnost-knihoven-je-v-jejich-komunitni-praci-ve-vzdelavani-uzivatelu-aneb-inspirace-za-oce
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
