Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Pro každou knihovnu jsou hlavní devizou a rozhodujícím faktorem kvality poskytovaných knihovnických a informačních služeb její lidé, tedy především knihovníci – jejich výkon, kvalifikace, osobnostní charakteristiky, motivace. Z opakovaných průzkumů věkové, vzdělanostní a mzdové situace v knihovnách ČR, které v nepravidelných intervalech (5 – 8 let) realizuje Národní knihovna ČR, vyplývají některé trendy vypovídající o postupné proměně knihovnického personálu našich knihoven: výrazné stárnutí a zároveň dlouhodobé setrvávání na jednom místě, růst počtu knihovníků bez oborového vzdělání, tradičně nedobrá (a zhoršující se) platová situaci, nedostatečná motivace a podpora vzdělávání pracovníků ze strany zřizovatelů/zaměstnavatelů ad.
To vše společně s neustále se rozšiřujícím spektrem rolí knihoven a s tím souvisejícím tlakem na přibírání dalších a dalších kompetencí knihovníků vedlo k některým krokům a úkolům zakotveným v Koncepci rozvoje knihoven ČR na léta 2011 – 2015 (a v současné době též plánovaných pro Koncepci na léta 2016 – 2020). Jedním z těchto úkolů bylo vytvořit Koncepci celoživotního vzdělávání knihovníků: mj. „Koncipovat oborový systém vzdělávání s důrazem na profesní kompetence (rekvalifikace, inovace, specializace), vzdělávání v oblasti práce s ICT, zejména poskytování elektronických služeb, a na zvyšování jazykového vybavení knihovníků.“
Koncepce CŽV se rodila dlouho a bolestně, ale po mnoha peripetiích byla konečně přijata Ústřední knihovnickou radou (ÚKR), tedy poradním orgánem ministra kultury, v prosinci 2015. Reaguje mimo jiné na trendy zjištěné v uvedeném průzkumu a zároveň se snaží dát odpovědi a návrhy řešení alespoň některých otázek a diskusí, které tak trochu hýbou českou oborovou scénou. Co vlastně zakotvuje?
A to: buď absolutoriem oborové školy, nebo povinným doplněním/změnou kvalifikace (= rekvalifikací) pro ty, kteří nemají oborové vzdělání. To znamená, že všichni pracovníci na místech odborných knihovníků, kteří nemají oborové vzdělání (s níže uvedenou výjimkou), by si měli kvalifikaci povinně doplnit. To lze buď studiem oborové školy, dosud probíhajícími rekvalifikačními knihovnickými kurzy nebo samostudiem či různými jinými kurzy a prokázáním certifikátem NSK[1]. Zdá se, že akceptována bude také alternativa delší než 10leté praxe na konkrétní pozici. Výběr způsobu dosažení oborové kvalifikace by měl být záležitostí dohody konkrétního zaměstnance a zaměstnavatele. Tato část Koncepce reaguje na trend rostoucího počtu zaměstnanců bez oborové kvalifikace na postech odborných knihovníků a je jistě jednou z nejkontroverznějších. Pro kompetentní subjekty to bude znamenat:
V jednání je také zavedení povinného 20hodinového školení pro veškerý personál knihoven na úrovni technicko-hospodářských pracovníků.
S cílem dlouhodobě udržet (= obnovovat) odbornou kvalifikaci na všech odborných knihovnických místech. Tedy všichni odborní knihovníci by si měli svou kvalifikaci pravidelně obnovovat v cca 5letých intervalech. Tato část Koncepce reaguje na rostoucí průměrný věk knihovníků i jejich dlouhodobé setrvání v jedné instituci. Jde zároveň o nejsložitější část Koncepce s velkým počtem neznámých, protože systematická a koncepční inovace vzdělání nebyla dosud nikdy plošně požadována. Bude to znamenat především:
S cílem zajistit a garantovat kvalitu tohoto specializačního vzdělávání, jeho úplnost, aktuálnost a začlenění do systému CŽV. Účast na specializačním vzdělávání by měla být v kompetenci instituce a po dohodě s konkrétním pracovníkem jako dosud. Jeho význam by však měl stoupat a to bude znamenat především vytvořit a v intervalu 4 – 5 let pravidelně aktualizovat strukturu akreditovaných specializačních kurzů pro jednotlivé specializace nebo typové pozice a systém garance těchto kurzů. I zde půjde o poměrně složitý proces, než bude možno systém spustit. Tato část Koncepce reaguje na rostoucí požadavky na kompetence knihovníků na odborných knihovnických místech a zároveň managementem negativně hodnocený současný nadbytek vzdělávacích akcí, jejichž kvalita není garantována kompetentním subjektem.
Koncepce CŽV obsahuje rovněž část věnovanou zvyšování kvalifikace, kde je hlavním cílem udržet možnost kombinovaného vysokoškolského studia na bakalářské i magisterské úrovni na všech oborových vysokých školách a více ovlivňovat vysokoškolské oborové studijní programy tak, aby respektovaly požadavky praxe. Konstituován by měl být koncepční tým knihoven a oborových vysokých škol k řešení společných otázek, zejména pak změn v kurikulu s ohledem na požadavky praxe, ale také např. oborového postgraduálního studia či celoživotního vzdělávání (CŽV), do něhož by se měly oborové vysoké školy více zapojit. Tato část Koncepce reaguje na dlouhodobé diskuse o funkčnosti oborového studia.
Všechny úkoly v Koncepci mají stanoven harmonogram, navržené odpovědné a výkonné subjekty, doporučené finanční zdroje. S realizací by se mělo začít v letošním roce.
Koncepce CŽV knihovníků samozřejmě není legislativní normou. Půjde především o jakousi společenskou dohodu svého druhu v rámci oboru, která má naději na úspěch pouze v případě konsensu managementu knihoven samých, tedy přijetí zakotvených principů a také ochoty „přiložit ruku ke společnému dílu“. Jak se bude situace vyvíjet, je samozřejmě zatím nejisté. Jisté naopak je, že by se měla vést odborná diskuse o dalším směřování a budoucnosti veřejných knihoven (zejména knihoven měst a obcí) nejen s ohledem na vývoj v zahraničí, ale také se zohledněním sociodemografických a kulturně historických faktorů v ČR. Jako velký nedostatek se jeví v této souvislosti absence hlubšího výzkumu na toto téma a solidní odborné studie; o obecném jevu podceňovat lidský faktor, resp. personální problematiku a management v knihovnách, ani nemluvě.
Víme, že v některých evropských zemích proběhly v oboru početní personální redukce; víme, že v některých zahraničních knihovnách tvoří knihovníci personál jen cca z 50-60 %, zbytek jsou pedagogové, lektoři, animátoři a další expertní profese; víme také, že již existují i plně automatizované knihovny bez personálu a že v některých zemích se plánuje jejich početní nárůst. Kterým směrem a jak rychle se bude situace vyvíjet v ČR, zatím není zcela jisté. Jako velmi pravděpodobné se však zdá, že ti, kdo zůstanou na odborných knihovnických místech, musí být do budoucna stoprocentní profesionálové s vysokou odbornou kvalifikací. S touto vizí a záměrem nová Koncepce celoživotního vzdělávání knihovníků vznikala. Její osud, stejně jako osud českého knihovnictví, je v našich rukou.
[1] Národní soustava kvalifikací (NSK) je průběžně budovaný, státem podporovaný a občany i zaměstnavateli využitelný registr profesních kvalifikací existujících na pracovním trhu v ČR. Umožňuje zájemcům získat celostátně uznávané osvědčení o jejich profesní kvalifikaci, aniž by museli zasednout do školních lavic. Více viz http://www.narodnikvalifikace.cz/
[2] Národní soustava povolání (NSP) je otevřená a veřejně přístupná databáze povolání a typových pozic, která monitoruje požadavky trhu práce. Společně s NSK přináší důležité informace o kvalifikačních požadavcích na jednotlivé pozice i další důležité informace. Více viz http://www.nsp.cz/
HOUŠKOVÁ, Zlata. Celoživotní vzdělávání knihovníků v ČR – nová etapa?. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2016, 30(1) [cit. 2024-10-08]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/celozivotni-vzdelavani-knihovniku-v-cr-nova-etapa
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
