České děti jako čtenáři

Vydáno: 2016-06-10 (All day)
V rubrice: Recenze
Autor: Libuše Foberová

PRÁZOVÁ, Irena, Kateřina HOMOLOVÁ, Hana LANDOVÁ a Vít RICHTER. České děti jako čtenáři. Brno: Host, 2014. ISBN 978-80-7491-492-8.

O autorech monografie

PhDr. Irena Prázová, Ph.D., se dlouhodobě věnuje problematice čtení a čtenářství dětí a dospělých. Zabývá se rovněž analýzou uživatelských potřeb a výzkumy v knihovnách. Působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

PhDr. Kateřina Homolová, Ph.D., je odbornou asistentkou na Slezské univerzitě v Opavě a na Ostravské univerzitě v Ostravě. Dlouhodobě se zabývá teorií dětského čtenářství, se zaměřením na pedagogicko-didaktické a psychosociální aspekty čtenářství u dětí a dospívajících.

PhDr. Hana Landová, Ph.D., se dlouhodobě věnuje problematice informační gramotnosti ve vzdělávání a možnostem jejího rozvoje. Na České zemědělské univerzitě v Praze a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se zabývá rolí knihoven a knihovníků.

PhDr. Vít Richter je ředitelem Knihovnického institutu Národní knihovny České republiky a předsedou Ústřední knihovnické rady. Spolupracuje na řadě celostátních průzkumů zaměřených na problematiku knihoven, čtenářství dětí a dospělých.

O publikaci

Odborných publikací z oboru knihovnictví nevychází u nás hodně. Je tedy oživením knižního trhu, že v roce 2014 vydalo nakladatelství HOST a Národní knihovna České republiky, Praha útlou odbornou publikaci na téma dětské čtenářství pod výstižným názvem České děti jako čtenáři. Diskuse o tom, zda klasická kniha obstojí v konkurenci nových médií, jsou nekonečné. Monografie se snaží hledat odpovědi na otázky, zda a jak čtení ovlivňuje úspěšnost dítěte v celém vzdělávacím procesu. Zda je pravdou, že české děti (ne)čtou, jaký mají vztah ke knihovně, jak je ovlivňuje ve čtenářském chování rodina, škola a knihovna. Jaké knihy preferují a proč? Jak si knihy shánějí a jak je to se školní doporučenou četbou?

Monografie předkládá výsledky prvního reprezentativního výzkumu českého dětského čtenářství od šesti do čtrnácti let, který realizoval v letech 2013 a 2014 Knihovnický institut Národní knihovny České republiky. Výzkum se zaměřil jak na vztah dětí k četbě, tak na specifika čtenářského chování (jako je například vnímání čtení knih dětmi, frekvence čtení, žánrové preference atd.). V této souvislosti se dále analyzovala rodina a škola, zjišťovalo se, jak ovlivňují děti v tomto směru. Výzkumná pozornost se zaměřila rovněž na vztah dětí ke knihovnám. Monografie komentuje a interpretuje výsledky obou zmíněných průzkumů. Autoři vycházeli i z podnětných připomínek Mgr. Zlaty Houškové a docenta Pavla Rankova z Komenského univerzity v Bratislavě Filozofické fakulty Katedry knihovní a informační vědy.

Mezi mladšími dětmi není rozdíl mezi dívkami a chlapci, pokud jde o frekvenci návštěv knihovny. Častěji chodí do knihovny děti, které jsou silnými čtenáři. Slabí čtenáři a nečtenáři do knihovny skoro nechodí. Pokud děti do knihovny chodí, tak naprostá většina dětí do ní chodí ráda. Důvodem návštěv knihovny je půjčování knih a druhým nejčastěji uváděným důvodem je návštěva konkrétního programu se školou. Internet v knihovně využívají mladší děti minimálně, jen 6 % a starší 20 %. Vnímají knihovnu jako prostor, kde je klid a kde se jim moc líbí, rovněž knihovnice vnímají jako ochotné a příjemné. V knihovně by uvítali více nových knih, čtečky a stolní hry. Více než polovina dětí se o knihovně dozvěděla od rodičů, ve škole nebo od kamarádů.

Doporučení podporující čtení pro rodiče, školy a knihovny (s. 101) uvádí, že rodiče, škola a knihovna tvoří základní trojúhelník podpory dětského čtenářství. Rodiče dítě inspirují a motivují k četbě, škola je naučí technice čtení a povinnosti číst a knihovna jim nabízí „možnost číst si“ pro radost a zábavu. Volný čas dětí je rozdělen mezi učením do školy, kroužky, učením se cizím jazykům, sportováním, ale i sledováním televize, internetu, hraním počítačových her a zapojením se do sociálních sítí. Na čtení dětem moc času nezbývá. Mnohdy nad vším dominují mediální aktivity. Společné čtení a čtení v rodině mají zásadní vliv na dítě, aby se stalo čtenářem. Domácí knihovna hraje rovněž důležitou roli, společný nákup knih a návštěvy knihovny. Školy by měly spolupracovat nejen s rodiči, ale zejména i s knihovníky. Kvalitní školní knihovny s profesionálním knihovníkem stojí ve většině zemí za dobrou čtenářskou gramotností u dětí. U nás schází potřebná legislativa. Veřejné knihovny svými bohatými aktivitami zachraňují situaci (knihovnické lekce, besedy, čtenářské aktivity atd.), ale nedokážou plně nahradit kvalitní a fungující školní knihovnu. Za pozornost stojí kapitola 8 Srovnání s výzkumy dětského čtenářství doma i v zahraničí.

Publikace je primárně určena odborné knihovnické veřejnosti, ale i učitelům a rodičům, dále studentům a všem, komu záleží na vzdělávání dětí. Autorům se podařilo skloubit údaje z výzkumů s praktickým výstupem – doporučením pro rodiče, školy a knihovny, jak by měly na problematiku rozvíjení čtenářství u dětí nahlížet a jak ji s úspěchem realizovat.

FOBEROVÁ, Libuše. České děti jako čtenáři . Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2016, 30(2) [cit. 2024-10-08]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/ceske-deti-jako-ctenari

Verze pro tisk