Československá společnost knihovědná 1930–1940: Její brněnská odbočka a Bedřich Václavek

Vydáno: 2017-09-11 (All day)
V rubrice: Z historie knihoven
Autor: Jaromír Kubíček

Československé knihovnictví za první republiky prodělalo skutečný rozvoj. Již v červenci 1919 přijalo Národní shromáždění zákon o veřejných knihovnách obecních, který stanovil podmínky, za jakých v každém městě a vesnici mělo obecní zastupitelstvo zřídit a provozovat knihovnu. Ustanovení zákona zajišťovalo ministerstvo školství a národní osvěty, které mělo schopné úředníky a ti měli oporu v knihovnických spolcích. Spolek československých knihovníků a jejich přátel pořádal každoročně sjezdy v různých českých a moravských městech k aktuálním problémům lidových knihoven.

Představitelem odborných knihoven byl Zdeněk Václav Tobolka (1874–1951), dějepisec, politik a knihovědec. Studoval na Filozofické fakultě UK a od r. 1897 se stal skriptorem Univerzitní knihovny v Praze, v letech 1919–1939 byl ředitelem knihovny Národního shromáždění a aktivně zasahoval do mnoha knihovnických činností. Byl ředitelem Státní knihovnické školy od roku 1920 a knihovnických kurzů na Filozofické fakultě UK od roku 1927, kde se téhož roku habilitoval v oboru knihovědy. Zavedl k nám věcný katalog a je autorem Pravidel heslového katalogu (1924). Byl předsedou Svazu čs. knihovníků v letech 1925 až 1928, organizoval mezinárodní knihovnický kongres v Praze roku 1926, který dal podnět k založení mezinárodní knihovnické organizace IFLA, v jehož výboru Tobolka rovněž řadu let pracoval.

Zdeněk V. Tobolka v závěru svého vedení Spolku čs. knihovníků vybídl brněnské knihovníky k posílení sekce vědeckých knihovníků, která ač v menšině, ovládala místa ve výboru tohoto spolku. Tak se ze Zemské a univerzitní knihovny v Brně osm jejích zaměstnanců stalo v roce 1928 členem spolku. Sekce veřejných knihovníků spolku však byla s jeho vedením dlouhodobě nespokojená, došlo k hlasování o výboru, v němž mu nebyla dána důvěra, a Tobolka s většinou knihovníků z vědeckých knihoven a dalšími příznivci v roce 1928 ze spolku vystoupili. V odborné práci se Z. V. Tobolka zaměřil na dějiny knihtisku, vydávání faksimilií děl starší české literatury a založil a řídil práce na Knihopisu českých tisků od doby nejstarší do konce XVIII. století (Nový Jungmann). On to také byl, kdo inicioval založení Československé společnosti knihovědné, ve které se stal jednatelem a předsedou byl zvolen profesor pomocných věd historických na Filozofické fakultě a pozdější rektor Univerzity Karlovy Gustav Friedrich.

Československá společnost knihovědná zahájila svou činnost v Praze 15. ledna 1930 a podle stanov si dala za cíl sdružovat zájemce o knihovědu, projednávat knihovědné otázky, vydávat odborné publikace, pořádat přednášky, vycházky, sjezdy, zřizovat odborné sbírky apod. Přitom knihovědu chápala společnost velmi široce, když si stanovila zkoumat otázky tzv. bibliologické (nauka o knize psané i tištěné, dějiny písma, knihtisku, výzdoba knihy, sociální funkce knihy atd.), otázky bibliografie a problémy knihovnictví po stránce kulturní, správní, školení knihovníků apod. Každým rokem se konala valná hromada, členům se nabízely slevy na vydávané publikace a zdarma dostávali spolkovou knižní prémii. Řádnými členy společnosti mohli být vědečtí knihovníci z oboru, kteří platili členské příspěvky.

Zatím co jiné spolky nezakládaly odbočky, knihovědná společnost ustavila svou odbočku v Brně. Umožnily to pracovní vztahy mezi Tobolkou a knihovníkem Zemské a univerzitní knihovny v Brně Bedřichem Václavkem od roku 1929, kdy Václavek byl pověřen vedením prací na heslovém katalogu podle instrukcí ministerstva školství. Na slovníku hesel pracovala kromě brněnské také Veřejná a univerzitní knihovna v Praze a Univerzitní knihovna v Bratislavě. Tobolka Václavkova hesla několikrát v letech 1929–1931 s uznáním hodnotil jako velmi kvalitní práci. Zatím co o pražské společnosti se zachoval archivní fond, který je uložen v Památníku národního písemnictví a obsahuje korespondenci se členy a autory studií, zejména vedoucích představitelů spolku v souvislosti s vydáváním spolkového časopisu Slovanská knihověda a dalších publikací, je o brněnské odbočce spolku veden spis u Policejního ředitelství v Brně (dnes je uložen v Moravském zemském archivu v Brně, fond B 26, kart. 3160, čj. 18 225/46).

V úředních spisech najdeme jako první žádost o registraci odbočky Čs. společnosti knihovědné, adresovanou na spolkový katastr Zemského úřadu v Brně ze dne 3. července 1931, podepsanou úředníky Zemské a univerzitní knihovny v Brně Bedřichem Václavkem a Františkem Bergmannem. Zemský úřad měl drobné připomínky ke stanovám, které ovšem byly shodné se stanovami pražské společnosti, požadoval však souhlas pražského spolku. Ten vystavili 20. 7. 1931 knihovníci Veřejné a univerzitní knihovny v Praze Flora Kleinschnitzová a Karel Galla za vedení pražského ústředí. S datem 18. září 1931 zaznamenal Zemský úřad země moravskoslezské v Brně ve spolkovém katastru novou žádost od B. Václavka na zřízení místní odbočky a obratem mu dopisem oznámil, že výnosem č. 39547-V-13/31 zřízení spolku bylo vzato na vědomí.

Ustavující schůze brněnské odbočky Československé společnosti knihovědné se konala 19. listopadu 1931. Sledování spolkové činnosti bylo v Brně v kompetenci Policejního ředitelství, kterému zaslal jednatel brněnské odbočky složení nově zvoleného výboru: předseda Dr. Hertvík Jarník, univ. profesor, který pracoval v Zemské knihovně od roku 1902 a v letech 1919–1923 byl jejím ředitelem; místopředseda Dr. Václav Hrubý, univ. profesor; jednatel Dr. Bedřich Václavek, komisař Zemské a univerzitní knihovny (ZUK); pokladní Dr. Marie Steppanová, vrchní komisařka tamtéž; zapisovatel Dr. Josef Petřík, univ. profesor (byl od 19. 6. 1933 vystřídán Dr. Janem Hanákem, komisařem ZUK).

Jen pomalu se brněnská odbočka Čs. knihovědné společnosti rozhoupala k pravidelné činnosti. První valná hromada se konala na Masarykově univerzitě 16. června 1933 a v tom roce pořádali knihovníci ZUK dva cykly veřejných přednášek navštívených zejména studenty o využívání vědecké knihovny (Jan Hanák o vědeckých knihovnách, Bedřich Václavek měl praktikum bibliografické a Marie Steppanová praktikum katalogové). 16. dubna 1934 přednášel v Brně Z. V. Tobolka na téma Nový Jungmann a na přednášku navazovala valná hromada odbočky. Policejnímu ředitelství to oznámil dopisem Bedřich Václavek a to jej požádalo o výsledek voleb. Václavek odpověděl, že volby se podle stanov konají po čtyřech letech, takže na valné hromadě voleb nebylo a zůstávají tedy tíž funkcionáři jako dříve. Zároveň oznámil změnu své adresy, kterou byla Olomouc, Klicperova 18. Václavek byl totiž pro své levicově zaměřené aktivity přeložen z Brna od 1. července 1933 ke Studijní knihovně v Olomouci, funkci jednatele společnosti ovšem nadále zastával.

Další valná hromada se konala 1. června 1935 a pořádala ji brněnská odbočka spolu s pražským ústředím v hotelu Passage v Brně, Nová ulice (dnes hotel Slovan, Lidická ulice). Na programu byly výroční zprávy funkcionářů, volby se nekonaly. 27. listopadu 1935 přinesly brněnské noviny Den zprávu, že v cyklu přednášek knihovědné společnosti bude přednáška Dr. Josefa Kratochvila ze ZUK o dějinách moravských knihoven. Dr. Hanák byl předvolán na Policejní ředitelství a poučen, že každá přednáška musí být předem ohlášena. Ten se snažil o vysvětlení, že Dr. Václavek přednášku oznámil dopisem a oznámení se asi poštou ztratilo.

Ke změnám ve složení výboru došlo na valné hromadě pořádané 25. května 1936, když místopředsedou byl zvolen Dr. Karel Randé, nový ředitel ZUK, který v roce 1935 přešel do Brna z pražské Veřejné a univerzitní knihovny a byl členem společnosti od jejího založení. Nově byli ustaveni náhradníci výboru doc. Dr. Jindřich Šebánek ze Zemského archivu a Dr. Jaroslav Dřímal z Archivu města Brna. Tuto zprávu zaslal Policejnímu ředitelství Bedřich Václavek z Olomouce, stejně jako další o konání valné hromady 18. června 1937, která se obešla bez voleb a byla poslední.

Po 15. březnu 1939 si protektorátní úřady prověřovaly existenci stávajících spolků a rovněž z brněnské odbočky České knihovědné společnosti odpověděli dopisem B. Václavek a K. Randé, že hodlají i nadále pokračovat. Na to Jan Hanák zaslal 1. února 1940 Policejnímu ředitelství stanovy, v nichž jen formálně byla opravena slova Československá knihovědná společnost na Česká a Československá republika na Protektorát Čechy a Morava. Na další výzvu spolkového oddělení Policejního ředitelství předložila brněnská odbočka seznam funkcionářů: Jarník, Randé, Václavek, Steppanová, Hanák, náhradníci Dřímal, Šebánek. Seznam uvádí jako předsedu Hertvíka Jarníka, ten však 9. 12. 1938 zemřel a jeho funkci vykonával místopředseda. Aktivní činnost však spolek v době okupace nevyvíjel a v roce 1945 již k jeho obnovení v Praze nedošlo. Bedřich Václavek byl od 1. září 1939 dán úředně na úplnou dovolenou, v dubnu 1940 přešel do ilegality, v Praze byl zatčen a 5. března 1943 zemřel v Osvětimi. Literární historici osud a dílo Bedřicha Václavka podrobně zmapovali, o jeho činnosti v Čs. knihovědné společnosti se však dosud nezmínili. V tom smyslu je Václavkova korespondence jako jednatele spolku objevná.

KUBÍČEK, Jaromír. Československá společnost knihovědná 1930–1940: Její brněnská odbočka a Bedřich Václavek. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2017, 31(3) [cit. 2024-10-07]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/ceskoslovenska-spolecnost-knihovedna-1930-1940-jeji-brnenska-odbocka-bedrich-vaclavek

Verze pro tisk