Nacházíte se: Úvod » Archiv čísel » 2/2017 » Co bych si přála pro svou školní knihovnu
Na Gymnáziu Příbram máme školní knihovnu. Je pěkná, velká, studenti ji rádi a často navštěvují a vedení školy do ní rádo vodí hosty. Jiné školy ve městě by nám ji mohly závidět. Kdybych se však měla zamyslet nad tím, zda je vše tak, jak bych si přála, musela bych přiznat, že není.
Nejstarší kniha ve fondu školní knihovny Gymnázia v Příbrami je z roku 1821. Učitelská a žákovská knihovna byla zřízena ihned po založení ústavu v roce 1871. Profesionálního knihovníka získala škola až po dlouhých sto třiceti sedmi letech. V té době prošla budova školy velkou přestavbou a v rámci ní získala velkorysé prostory pro vybudování knihovny, studovny a školního klubu. Prvním úkolem bylo řešení zoufalého stavu fondu, který byl v důsledku špatného skladování zasažen plísní. Zároveň bylo třeba rozhodnout o šíři služeb, které knihovna má poskytovat, a s tím také o legislativním rámci, na kterém bude působit.
Rozhodování bylo nelehké, neboť ani jedna z nabízených variant nebyla pro školu ideální. Mluvím o situaci, kdy knihovní zákon o existenci školních knihoven neuvažuje a do své působnosti zahrnuje pouze organizace, které nabízejí veřejnou informační službu. Podmínka jasně formuluje, že služba musí být přístupná široké veřejnosti bez omezení. Pak je možné účastnit se celonárodních akcí, využívat možnosti MVS a v neposlední řadě žádat Ministerstvo kultury ČR o dotace z grantových pobídek. Druhou možností bylo ponechat knihovnu v legislativním vzduchoprázdnu, které neklade nároky na organizaci knihovny a správu fondu, ovšem za cenu, že služby, které bude poskytovat, budou jen omezené a nedostatečné potřebám svých uživatelů. Vedení školy se rozhodlo pro náročnější variantu, a proto naše školní knihovna funguje jako základní knihovna zapsaná v evidenci MK ČR. Toto rozhodnutí se ukázalo být správným krokem.
Během osmi let provozu knihovna dokázala znásobit fond z počtu zhruba tři a půl tisíce jednotek na více než dvanáct tisíc knih, časopisů a audiovizuálních dokumentů. Pomocí dotačního programu VISK 3 se podařilo převést katalog školy do programu Clavius a zřídit OPAC. Velikou pomocí při budování fondu knihovny je dotační program Moravské zemské knihovny Česká knihovna, ze kterého čerpáme každoročně pro naši knihovnu důležitou současnou českou literaturu. Vzhledem k zaměření fondu stále primární akviziční zájem je na doplnění těch titulů, které studenti mají předepsané v seznamu četby k maturitě z českého jazyka a tak na nákup současné beletrie nezbývají finanční prostředky. Vzhledem k tomu, že škola neurčila na nákup fondu žádné prostředky, pouze finance získané vybíráním poplatků za pozdní vrácení knih, je třeba kombinovat různé přístupy, jak nový knižní fond získávat. V minulých letech jsme tak získali finanční prostředky i od Městského úřadu v Příbrami.
V současné době tak knihovna poskytuje výpůjční služby absenční a prezenční, v rámci vlastního fondu i MVS, ústní bibliografické, referenční a faktografické informace a rešerše, zajišťuje provoz studovny, pořádá literární pořady pro studenty a pedagogy školy i pro veřejnost, organizuje akce na podporu čtenářské gramotnosti. Otevírací doba knihovny je široká, od pondělí do pátku je knihovna přístupná 42 hodin. Provoz zajišťuje jedna knihovnice s vysokoškolským odborným knihovnickým vzděláním. Vzhledem k tomu, že na naší škole studují děti v osmiletém cyklu od jedenácti let, důležitou funkcí knihovny je komunitní prostor pro trávení volného času, kde děti mohou studovat, ale i například hrát deskové hry, které jsou k zapůjčení.
Od samého začátku existence knihovny v nových prostorách a s novými možnostmi jsem cítila, že největším problémem bude vyjednání si odpovídající pozice a prostoru přímo ve vzdělávacím plánu školy, v přímé pedagogické činnosti školy. Mimo rámec svých pracovních povinností jsem vytvořila nabídku programů, které souhlasí s cíli školního vzdělávacího plánu a současně pokrývají bílá místa, tedy oblasti, kterým doposud byla věnována okrajová nebo žádná pozornost ve výuce. Jednalo se například o program informační bezpečnosti, práce s informačními zdroji, informační etika a citace zdrojů. Několik let spolupráce fungovala pouze na základě dohody s konkrétním učitelem, a proto se často stávalo, že lekce proběhla v daném roce pouze ve vybraných třídách ročníku, a v jiných, kdy vztahy s vyučujícím nebyly navázány, neproběhla vůbec. Tuto nekoncepčnost jsem i přes velkou snahu nebyla schopna překonat. V roce 2015 se však situace změnila a důvodem byl zásah zvenčí. Konkrétně pobídka z Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost Evropského sociálního fondu a Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR, k zavedení čtenářských dílen přímo ve výuce českého jazyka a literatury na základních školách a odpovídajících ročnících víceletých gymnázií. Program podpořil vznik čtenářských dílen opravdu velkorysou částkou na nákup knih, naprosto dostatečnou k tomu, aby škola mohla nakoupit potřebné množství literatury v tištěné i elektronické podobě.
Otázkou tedy tentokrát nebyly peníze, ale v případě našeho gymnázia ochota učitelů českého jazyka a literatury připravit metodicky i prakticky čtenářské lekce pro čtyři ročníky, celkem čtyřicet výukových hodin. Po dohodě s vedením školy převzala tento závazek školní knihovna a po prvním roce, kdy jsme byli podmínkami grantu zavázání lekce provést, kontinuálně pokračují dále a dokonce byly zahrnuty i do tematických plánů školy. Tato příležitost překonat bariéru nedůvěry a zvyku nezůstala ležet ladem a opravdu změnila atmosféru ve škole směrem k větší otevřenosti vztahů mezi knihovnou a pedagogy. Bylo možné tak připravit i akci pro vyšší ročníky gymnázia, na kterém participovali i vyučující nejen českého jazyka ale i cizích jazyků. Na půdě školní knihovny tak mohl proběhnout večer maturitní četby „Na poslední chvíli“, který byl celý věnovaný rozborům knih ze seznamu četby ke státní maturitě z českého jazyka.
Pokud bych měla popsat největší problém školních knihoven dnes, tak bych nejmenovala ani tak problém finanční, či personální. Nedostatek peněz i kvalifikovaných knihovníků samozřejmě spolehlivě zakonzervuje tristní stav školních knihoven na dlouhou dobu, ovšem jejich dostatek samo o sobě vítězstvím nebude. Největším problémem, který já ve své praxi pociťuji, je fakt, že školní knihovny spadají do kompetence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, zatímco veřejné knihovny spravuje Ministerstvo kultury. Tento fakt sám o sobě není nelogický, ovšem neexistence organizace, která by měla dostatek kompetencí synchronizovat aktivity v oblasti kultury i školství na poli knihovnictví, tak vede k lehce schizofrennímu stavu.
Podle statistik MŠMT ČR existuje více než tři tisíce sedm set školních knihoven, které obsluhují více než jeden milion uživatelů[1]. I přes rozrůzněnost vybavení a kvality poskytovaných služeb jednotlivých školních knihoven by takový počet mohl stát za pozornost. Obzvlášť v oblasti rozvoje čtenářské gramotnosti a informační gramotnosti vůbec by školy mohly využít možnosti a zkušenosti knihovnické obce a naopak oblast školství by mohla obohatit oblast knihoven o své didaktické zkušenosti. Nestávalo by se tak, že by oba obory řešily stejný problém odděleně, jak tomu bylo například v souvislosti se standardem informační gramotnosti.
Zatímco knihovníci, věnující se informačnímu vzdělávání, sledovali pokusy o vytvoření praktické metodiky, která by převedla obecné standardy informační gramotnosti podle American Association of School Librarians (AASL) a Association for Educational Communications and Technology (AECT) do praxe použitelné pro tvorbu knihovnických lekcí, Česká školní inspekce tento problém vyřešila. Ovšem informace o vytvoření hodnotící metodiky všech gramotností (včetně informační a čtenářské) pro potřeby Národního systému inspekčního hodnocení vzdělávací soustavy do širšího povědomí čtenářské obce nevstoupila[2] a knihovníci s ním zatím plošně při přípravách svých lekcí nepracují. Vedení škol tak má možná i oprávněný pocit, že svým knihovnám nemusí věnovat více pozornosti, a nedokáže tak využít potenciál, který by jim v ideálním případě mohly jejich knihovny nabídnout. A to je škoda.
[1]MŠMT ČR , odbor školské statistiky, analýz a informační strategie. Statistická ročenka školství. 2017. Dostupné z :http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp.
[2] Dílčím způsobem byl prezentován např. v příspěvku Didaktika informační gramotnosti s prvky inkluze, autorů Pavlíny Mazáčové a Davida Kudrny na konferenci Knihovny současnosti 2016 v Olomouci, dostupné z http://sdruk.mlp.cz/data/xinha/sdruk/2016/KKS/Dokumenty/didakticka_inf_gramotnost_mazac_kudrna.pdf.
VANÍČKOVÁ MAKOSOVÁ, Edita. Co bych si přála pro svou školní knihovnu. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2017, 31(2) [cit. 2025-04-04]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/co-bych-si-prala-pro-svou-skolni-knihovnu
/*
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|