Co rekonstrukce vsetínské knihovny dala a vzala

Když se řekne rekonstrukce knihovny, většina lidí si představí malování, nové regály, možná hezčí křesílka či oblíbené sedací vaky pro děti. Když se řekne rekonstrukce centrální budovy Masarykovy veřejné knihovny Vsetín na Dolním náměstí 1356, je přesnější představit si zásadní zásah do vnitřního fungování celé budovy: podlahy, stropy, příčky, elektroinstalace, odpady, schodiště, výtah, mobiliář, technologie, dispozice služeb i provozní logika knihovny prošly proměnou. Vnější plášť budovy sice zůstal mimo hlavní zásah, ale uvnitř se odehrála naprosto radikální změna.

Důvody k rekonstrukci a finanční zajištění

Hlavními důvody rekonstrukce byla především potřeba bezbariérovosti, lepších dispozic, kvalitnějšího zázemí pro vzdělávání a komunitní programy a většího komfortu pro všechny skupiny uživatelů. Příležitost přišla v roce 2022 prostřednictvím výzvy Integrovaného regionálního operačního programu. Město Vsetín jako zřizovatel podalo žádost na rekonstrukci centrální budovy knihovny na Dolním náměstí, včetně Turistického informačního centra Vsetín (TIC), které je organizační součástí vsetínské knihovny, a také na rekonstrukci sídlištní knihovny v Rokytnici. Projektovou dokumentaci zpracovalo architektonické studio FUSION ARCHITECTS  Praha pod vedením hlavního architekta Ing. Arch. Jana Lapčíka. Pro knihovnu tím začalo období, ve kterém se slova jako „projekt“, „rozpočet“ nebo „dotace“ začala skloňovat prakticky ve všech pádech každodenní reality. Celková modernizace centrální budovy byla realizována díky třem provázaným projektům, na které město Vsetín získalo z evropských fondů celkovou podporu 96,2 mil. Kč. U knihovny šlo přitom o podporu ve výši 85 % způsobilých nákladů a u Turistického informačního centra Vsetín o 60 %. 

Taková čísla vypadají krásně. V tabulkách dokonce velmi krásně. V realitě ovšem znamenají také dlouhé měsíce příprav, přesunů, dolaďování, rozhodování, dohadování, administraci 5 veřejných zakázek a opakovaného zjišťování, že i nejlépe promyšlený projekt má svá slabá místa. Rekonstrukce trvala dvacet měsíců – od dubna 2024 do listopadu 2025. Během ní proběhlo 67 kontrolních dnů stavby, první 23. května 2024 po předání stavby zhotoviteli, pražské společnosti Metrostav a. s., a 15 kontrolních dnů interiérového vybavení, přičemž vítězem vzešlým z veřejné zakázky byla firma FORM spol. s r.o. z Kozmic. Kontrolní dny se konaly vždy ve čtvrtek, takže čtvrtek se na čas stal dnem, který jsme v knihovně prožívali s pocitem vnitřního chvění a přesvědčením, že problémy a nutné změny exponenciálně přibývají a snad nikdy neskončí.

Úprava provozu knihovny

Z provozního hlediska byla nejnáročnější skutečnost, že knihovna se musela z centrální budovy kompletně vystěhovat. Ne do jednoho dočasného prostoru, což by bylo až příliš jednoduché, ale do sedmi provizorních prostor rozmístěných po městě. Výpůjční služby fungovaly v Lidovém domě a v budově bývalé Komerční banky na Mostecké ulici, částečně jsme je také převedli do sídlištní knihovny Rokytnice, jejíž rekonstrukce měla být zahájena až na jaře roku 2026, akvizice, katalogizace a regionální funkce se přesunuly do podnikatelského inkubátoru na Maštaliskách. Museli jsme zřídit dva přechodné depozitáře knihovního fondu. Do náhradních prostor se přesunulo i TIC.

Dopad na služby byl nevyhnutelný. Náhradní prostory byly stísněnější, neumožňovaly vystavit celý fond a část knih musela být dovážena ze dvou dočasných depozitářů. Provoz pro dospělé čtenáře byl navíc umístěn nad kasinem, což přineslo nečekanou, a přiznejme si, ne zcela vítanou, olfaktorickou kapitolu knihovnického provozu: cigaretový odér šířený vzduchotechnikou. Provizorní provoz znamenal zátěž pro zaměstnance, čtenáře i partnery. Bylo nutné přenastavit pohyb dokumentů, komunikaci mezi odděleními, provozní režimy, značení, informační servis i každodenní organizaci práce. Omezení zasáhla i práci se školami. Dětská půjčovna v náhradním prostoru nebyla dostatečně prostorná, a proto se musela část spolupráce se školskými institucemi minimalizovat. Pro vsetínskou knihovnu, která dlouhodobě pracuje na intenzivním partnerství s mateřskými, základními, středními i dalšími školami ve Vsetíně a okolí, to bylo značně frustrující období.

Možná nejbolestivějším faktem, spojeným s rekonstrukcí, však bylo rozhodnutí Zastupitelstva města Vsetína o zrušení jedné ze dvou sídlištních knihoven, které vsetínská knihovna po desetiletí svého fungování ve městě provozovala, a to ke dni otevření zrekonstruované centrální budovy. Důvodem uzavření byl nevyhovující technický stav budovy a také ekonomická rozvaha provozu pobočky Luh, která byla považována za ztrátovou. Zrušení nezabránila ani podpůrná občanská iniciativa, ani doporučení obou profesních spolků, SKIPu i SDRUKu, k přehodnocení záměru uzavřít bez náhrady knihovnu na vsetínském sídlišti Luh, vzhledem k reálnému omezení služeb, zejména pro rodiny s dětmi, seniory a další obyvatele, kteří mají omezený přístup do centra města.

Téměř dvouletý provoz v náhradních prostorách se přirozeně promítl i do statistických hodnot. Poklesy byly ovlivněny uzavřením knihovny v době stěhování a fungováním v náhradních prostorách. Počet registrovaných uživatelů klesl z 5 996 v roce 2024 na 5 175 v roce 2025, počet návštěvníků z 231 514 na 215 659 a počet fyzických návštěv ze 125 334 na 104 427. Zároveň však vzrostly online návštěvy, vstupy do elektronických informačních zdrojů a databází i elektronické výpůjčky, což dokazuje, že knihovna sice fyzicky improvizovala, ale digitálně nezmizela.

Tato zkušenost velmi prakticky potvrdila myšlenku, která se v knihovnictví často opakuje, ale nejlépe se ověřuje právě v krizových chvílích: knihovna není jen budova. Je to vztah. Vztah mezi čtenáři, zaměstnanci, zřizovatelem, školami, partnery, komunitou a veřejným prostorem. Provizorium navíc přineslo i nečekané zkušenosti. Naučili jsme se rychleji reagovat, improvizovat, testovat nové způsoby práce a posílit vnitřní komunikaci. Některé nápady by v běžném provozu možná nevznikly, protože by na ně nebyl tlak. Rekonstrukce v tomto smyslu fungovala jako organizační posilovna. 

Pozitivní dopady rekonstrukce

Pozitivní dopady rekonstrukce jsou zřetelné hned v několika rovinách. Tou první je prostorová kvalita: nové interiéry, nové vybavení, lepší přehlednost, více místa pro uživatele a jasnější návaznost jednotlivých služeb. Tou druhou je technologická kvalita: modernizované technické zázemí, IT vybavení, nové možnosti pro vzdělávání, práci s digitálními nástroji i komfortnější samoobslužné služby. Tou třetí je společenská kvalita: knihovna je znovu schopna naplno plnit roli místa, kde se potkávají generace, profese, potřeby i životní situace.

Po rekonstrukci se logika provozu výrazně zpřehlednila. Turistické informační centrum zůstalo v přízemí s přímým vstupem z náměstí. Přes TIC vede bezbariérový přístup k výtahu do dalších pater knihovny. Nový prostorný výtah a nové dispoziční řešení odstranily jednu z největších bariér, které dříve komplikovaly návštěvu knihovny lidem s omezenou mobilitou i rodičům s kočárky. Druhé patro je určeno dětem a mládeži – od nejmenších návštěvníků s rodiči, přes školní kolektivy, až po teenagery a čtenáře young adult literatury. Vzniklo tak propojené patro, které umožňuje lepší orientaci, větší komfort a možnost rozvíjet služby pro jednotlivé cílové skupiny mnohem promyšleněji. Knihovna pro děti už není jen „dětské oddělení“, ale svébytný svět, kde se potkává čtení, hra, vzdělávání, kreativita a přirozená dětská energie. Tedy energie, kterou občas v knihovně slyšíte dřív, než ji uvidíte.

Třetí patro patří dospělým čtenářům, studiu, tichu i soustředění. Nové uspořádání umožňuje lépe oddělit živější provozy od těch klidnějších. Knihovna tím získala možnost nabídnout pestřejší škálu prostředí: prostor pro setkávání, prostor pro práci, prostor pro vzdělávání i prostor pro klidné soustředění. Rekonstrukce také ukázala, že veřejná knihovna je investice, nikoli provozní rozmar. Není ovšem investicí do jedné instituce, ale do každodenní kvality života obyvatel. V době, kdy se často měří výkon institucí jen čísly, je dobré připomínat, že knihovna vytváří hodnotu dlouhodobě: podporuje čtenářství, vzdělávání, digitální kompetence, komunitní soudržnost, dostupnost informací, mezigenerační kontakt i kulturní paměť místa. To jsou věci, které se obtížně vejdou do jedné rozpočtové kolonky, ale velmi rychle se pozná, když ve městě chybějí.

Velké poděkování proto patří zaměstnancům knihovny. Nejen za fyzické zvládnutí stěhování a provozu v náhradních podmínkách, ale za schopnost udržet služby, komunikaci s veřejností, programovou nabídku a základní profesní optimizmus. V knihovnictví se často mluví o uživatelském komfortu. Méně často se mluví o tom, že ho vytvářejí lidé, kteří sami zrovna komfortní pracovní podmínky mít nemusejí. Poděkování patří také městu Vsetínu jako zřizovateli, poskytovatelům dotací, projektantům, architektům, zhotovitelům, partnerům a všem uživatelům, kteří s námi období rekonstrukce vydrželi. Trpělivost veřejnosti byla v tomto příběhu mimořádně důležitá. Čtenáři chodili i do provizorních prostor, učili se nové trasy a mnozí dokonce dokázali knihovnu a její pracovníky opakovaně pozitivně povzbuzovat. 

Současná podoba knihovny

Znovuotevření 27. listopadu 2025 bylo proto víc než slavnostní okamžik. Bylo to symbolické nadechnutí po dlouhém období stavebního prachu, krabic, dočasných nápisů a omezení poskytovaných služeb. Dnes už je centrální knihovna znovu otevřená a stojí před námi úkol příjemnější, ale neméně náročný: nové prostory naplnit životem. Nestačí mít nový výtah, krásné regály, funkční učebnu a elegantní mobiliář. To všechno jsou podmínky. Skutečná knihovna vzniká až ve chvíli, kdy do ní přijdou lidé – děti se školní třídou, senioři na kurz, rodiče s kočárkem, studenti se sluchátky, badatelé regionální historie, čtenáři detektivek, turisté, kteří hledají cestu, i ti, kteří zrovna hledají spíš sami sebe. Rok 2026 proto vnímáme jako rok nového začátku. Ne ve smyslu přerušení tradice, ale jako další kapitolu více než stoleté vsetínské knihovny. Kapitolu, v níž se tištěné knihy potkávají s moderními technologiemi, bezbariérovost s respektem, vzdělávání s komunitním životem a regionální paměť s budoucností. 

Když se ohlédneme zpět, vidíme za sebou desítky měsíců, které byly náročné, únavné, občas absurdní, někdy dojemné a nakonec velmi smysluplné. Rekonstrukce nám připomněla, že knihovna není jen budova. Ale také nám připomněla, jak moc na budově záleží, pokud má dobře sloužit lidem. Nejlepší výsledek je tedy možná tento: máme novou knihovnu, která nezapomněla, kým byla, ale získala lepší podmínky pro to, kým chce být. A protože jsme na Valašsku, sluší se dodat: nebylo to jednoduché, ale stálo to za to!