Cyklus Oči Brna pokračuje

Vydáno: 2016-06-10 (All day)
V rubrice: Oči Brna
Autor: Romana Macháčková

Červen: Sylvie Richterová

Ano, hledám světlo. Jde o to, nacházet a sdílet je. Psaní je jeden ze způsobů, jak.

Spisovatelka Sylvie Richterová se na tři měsíce „vrací“ do Brna. Po celé léto bude „přítomna“ prostřednictvím další výstavy v rámci pravidelného cyklu Oči Brna. Osobně se zúčastní také slavnostního zahájení, se čtenáři i ostatními návštěvníky kulturních akcí MZK se v červnu setká ještě jednou, a to při autorském čtení.

Brněnská rodačka, spisovatelka, básnířka a literární teoretička Sylvie Richterová vyrůstala v Králově Poli, kde také navštěvovala dvanáctiletku Jiřího Dimitrova. Velmi inspirující pro ni bylo její rodinné zázemí. Maminka Ljuba byla středoškolskou učitelkou, tatínek František působil jako vědecký pracovník v oboru fytopatologie. Rodiče se přátelili s řadou významných osobností, mezi něž patřili např. Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Vilém Reichmann nebo ředitel Universitní knihovny Miloš Papírník.

V roce 1963 složila Sylvie úspěšně zkoušky na filozofickou fakultu v Brně (obor francouzština–čeština), avšak více ji lákala právě založená Univerzita 17. listopadu v Praze (existující v letech 1961–1974), kde vystudovala tlumočnictví (francouzština–ruština). V roce 1971 obhájila na Filozofické fakultě Karlovy univerzity práci o poezii francouzského básníka Jacquesa Préverta a obdržela doktorát. Svou pozornost následně věnovala dílu českého estetika a literárního teoretika Jana Mukařovského. Později, již v Itálii, se její zájem rozšířil i o další autory: Jiřího Koláře, Milana Kunderu, Jaroslava Haška, Bohumila Hrabala, Vladimíra Holana, J. A. Komenského nebo Věru Linhartovou. V Římě se Sylvie Richterová zapsala na bohemistiku, kterou tehdy vedl Angelo Maria Ripellino, studium ukončila prací o Věře Linhartové. Jako badatelka, lektorka a odborná asistentka pracovala v letech 1974–1981 na Ústavu slovanské filologie římské Univerzity La Sapienza. V roce 1987 vyhrála Sylvie konkurz na místo profesorky českého a slovenského jazyka na univerzitě v Padově. V roce 1991 přestoupila na univerzitu ve Viterbu, od roku 1997 působila zároveň i v Římě, od roku 2001 pouze v Římě. V roce 2009 odešla z římské univerzity, aby se mohla věnovat psaní a aby se znovu sžívala s moravskou i českou zemí.

Psát vlastní texty zkoušela Sylvie již od raného dětství, opravdu psát však začala teprve, když se vzdálila z domu. Ve svém debutu, knize Návraty a jiné ztráty (1978), se vrací do svého dětství. Své vzpomínky konfrontuje s postojem zralého člověka. Z deníkových zápisků vychází její díla Místopis (1983) a Slabikář otcovského jazyka (1986). O dalším svém díle Rozptýlené podoby (1993) říká, že ho psala mj. proto, že se nemohla setkat s nikým z Čech, tudíž ji popoháněla touha vyjádřit se v rodném jazyce. Česky psané básně vyšly ve sbírkách Neviditelné jistoty (1994) a Čas věčnost (2003). Jistý zlom v jejím prozaickém projevu přináší kniha Druhé loučení (1994). Spisovatelka se stylem svého psaní cítí blízká k dílům především Věry Linhartové a Ludvíka Vaculíka. „Co je spojuje – a mne s nimi – je, řekla bych, pojetí psaní jako osudu, jako existenciální dimenze, jako hry s vlastním životem Namísto konstrukce a zápletky tajné dveře otevřené pro ticho nebo pro vpád něčeho“.

Jejím posledním a také nejobsáhlejším prozaickým dílem je román Každá věc ať dospěje na své místo (2014), v němž básnickým jazykem vyprávěný, humorem protkaný osobní příběh hlavního hrdiny Jana Lazara sleduje stopy velkých, politických dějin. Děj románu je zasazen vedle Říma, Prahy, Vysočiny – tedy míst, která Sylvie Richterová důvěrně zná – také do jejího rodného města Brna s jeho jedinečnou atmosférou. V současné době žije Sylvie Richterová střídavě v Praze a v Trevignanu Romanu.

Kdy: 1. června – 28. srpna 2016
Kde: Moravská zemská knihovna v Brně, Kounicova 65a, Brno
Výstava: Proměny cesty

Doprovodný program:
Kdy: 2. června 2016 v 17.00 hod.
Kde: Moravská zemská knihovna v Brně, Kounicova 65a, Brno; konferenční sál
Vernisáž: Vernisáž výstavy Proměny cesty
Úvodní slovo: Sylvie Richterová, Jan Šulc, Tomáš Kubíček (ředitel MZK)
Doprovodný program: recitace Michal Bumbálek (člen NdB); hudební doprovod (barokní harfa) Jana Janků

Kdy: 7. června 2016 v 17.00 hod.
Kde: Moravská zemská knihovna v Brně, Kounicova 65a, Brno; konferenční sál
Autorské čtení: Vidět ve všem něco víc (Autorské čtení spisovatelky Sylvie Richterové.)

Září: Arnošt Goldflam

Osobnost Očí Brna na měsíc září není třeba příliš představovat. Spisovatel, herec, dramatik, režisér a pedagog Arnošt Goldflam (22. září 1946 v Brně) oslaví v letošním roce významné životní jubileum. Při této příležitosti připravujeme ve spolupráci s ním v rámci pravidelného cyklu Moravské zemské knihovny nejen výstavu, ale i další doprovodné akce, v nichž představíme brněnského rodáka v plné šíři jeho mnoha profesních aktivit. 

Když si Arnošt Goldflam vybíral jako mladík své povolání, rodinná tradice ho nejdříve přilákala ke studiu medicíny. To však nedokončil. Po vyzkoušení si řady různorodých profesí ho natrvalo zlákaly umělecké múzy. V roce 1977 úspěšně absolvoval studium režie na JAMU v Brně. Nejen jako režisér, ale i jako herec se prosazoval již během studia – působil v satirickém divadle Večerní Brno, Divadlo X a v Divadle na provázku. V letech 1978–1993 pak v prostějovském Hanáckém divadle, pozdějším HaDivadle, jehož poetiku ovlivnil nejen jako režisér, ale i jako herec a autor divadelních her.

Po odchodu z HaDivadla, kdy jeho hry přestaly vznikat pouze pro potřeby jednoho, konkrétního souboru, se jeho tvorba rozšířila na více oblastí. Vedle více než padesáti her a dramatizací je autorem řady knih, např. Pořád o jednom a jiné (povídky), Tatínek není k zahození, Pohádky pro malé i velké, Osudy a jejich pán (a jiné povídky), Tatínek 002, Pohádky pro celou rodinu, Standa a dům hrůzy. Publikuje také v řadě periodik. Jím vytvářené imaginární světy jsou plné humoru, nadsázky a hravosti. Od 80. let se začal objevovat také jako herec filmový. V současné době působí autorsky a režisérsky především v divadlech pražských a zahraničních (v Německu, Rakousku, Polsku). Věnuje se i dráze pedagogické.

Připravované akce sledujte na www.mzk.cz.

MACHÁČKOVÁ, Romana. Cyklus Oči Brna pokračuje. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2016, 30(2) [cit. 2024-10-09]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/cyklus-oci-brna-pokracuje

Verze pro tisk