Děckaři ve zbrani

Vydáno: 2010-03-01 (All day)
V rubrice: Studie/články
Autoři: Lenka Václavíková Antošová, Eva Komínová

Předem se čtenářům a svým kolegům „děckařům“ omlouvám za užívání vojenských termínů a podotýkám, že jsem zarputilým pacifistou a ve vztahu k dětskému čtenářství nezměrným optimistou. Jsem ale přesvědčena o tom, že děckaři jsou opravdu na válečné stezce: bojují za získání nových čtenářů, o udržení přízně a zájmu těch stávajících; na šéfech svých knihoven se snaží vybojovat více prostředků na nákup dětských knížek, časopisů, cédéček, a alespoň nějaké peníze na dětské akce, které vymýšlejí a připravují ve svém volnu. Kromě toho, že děckaři válčí proti výpočetní technice, mnohdy bojují i s ní a s její záludnou složitostí – s tabulkami, editory, s množstvím nejrůznějších tlačítek.

Děckařina se změnila; práce v našich dětských knihovnách je jiná, a to teď nemám na mysli, že jiná než třeba před půl stoletím. Ta změna se nenápadně vplížila mezi regály dětských oddělení knihoven během pár let. „Viníkem“ jsou rychle se rozvíjející informační technologie, komunikování prostřednictvím sociálních sítí, jiné společenské podmínky a s nimi i jiná očekávání a požadavky dětských uživatelů.

V druhé polovině osmdesátých let minulého století jsem poprvé vkročila do knihovny ne jako čtenář, ale jako knihovník. Tehdy jsme se strachovali, co natropí s dětským čtenářstvím televizní bedýnka. V dnešní době, kdy na opačné (čili nepřátelské) straně čtenářského nezájmu a nečtenářství stojí po zuby vyzbrojená armáda počítačových her, „empétrojek“ a „empéčtyřek“, iPodů, vedená internetem a hecovaná vždy a všude přítomnou reklamou, se nám náš tehdejší televizní konkurent může jevit jako bezzubý strašák, nebo možná i jako spojenec. Ale ani děckaři nejsou ve svém bohulibém poslání – podněcovat a podporovat lásku ke knížkám a četbě – bezbranní. I oni mohou ve svém boji kromě literatury, svého nadšení a nápadů pro práci s dětmi využívat moderní bojové prostředky - výpočetní, informační a komunikační techniku.

Nejdůležitější ale je, že děckaři nevedou ve svých knihovnách osamělou partyzánskou válku; už více než patnáct let systematicky budují vlastní vojenskou a špionážní síť: Klub dětských knihoven (KDK). Generálním štábem KDK je Mozkový trust (MT). Ten je složen ze samých ostřílených bojovníků, kteří vymýšlejí nejlepší a nejúčinnější bojové strategie a plánují společné národní operace.

Pro předávání strategických zpráv používá KDK důmyslný systém, kterým je e-konference Andersen. Své členy – řadové bojovníky – školí, aby byli připraveni na všechny typy vojenských operací a různé formy útoků nepřítele; těmto vojenským cvičením se říká semináře a workhopy. KDK organizuje řadu celostátních vojenských operací, pro které užívá pojmenování celoklubové projekty. Mezi nejznámější operace patří např. Noc s Andersenem, Kde končí svět, SUK – Čteme všichni nebo Den pro dětskou knihu. Jednou za dva roky uděluje nadřízený orgán (SKIP) prostřednictvím Klubu cenu pro nejlepší malý vojenský útvar (knihovnu). Vítěz získává řád nazvaný Kamarádka knihovna.

Klub je organizován do menších operativnějších útvarů, které se nazývají regionální klubka; každé z nich má svého oblastního velitele. Klubka se zapojují do celostátních aktivit KDK, ale podle místních podmínek realizují i vlastní regionální bojové operace; i ty se stejně jako ty celostátní nazývají projekty.

Jak probíhá letitý boj bojové jednotky děckařů v Knihovně města Hradce Králové může nejlépe podat hlášení bojovnice nejpovolanější: Eva Komínová. Děckařkou je více než třicet let. Zná výborně „práci v terénu“ – je děckařkou, zároveň i vedoucí pobočky Nový Hradec Králové a navíc v královéhradecké knihovně zastává pozici dětské metodičky.

Práci s dětmi v naší knihovně významně ovlivňuje existence poboček v různých částech města. Dětská oddělení, která jsou jejich součástí, obhospodařuje ve všech případech jedna síla, mnohde i na částečný úvazek. Podmínky a způsob práce s dětmi jsou v každé lokalitě města odlišné a závisí především na přízni a zájmu učitelů spádových škol, s nimiž pobočka spolupracuje. A hodně se liší i konkrétní požadavky učitelů. Programy pro jednotlivé školní třídy, které si knihovnice připravují, jsou tedy většinou „šité na míru“. Jednak pro ty, kdo je vyžadují, ale také pro ty, které je připravují a jak jsou schopné je zvládnout.

Kromě těchto individuálních akcí každé pobočky však Knihovna města Hradce Králové každoročně vyvíjí snahu o společné celoknihovní aktivity určené bez výjimky všem uživatelům dětských oddělení. A odpověď na otázku, zda se nám to daří, by měl přinést následující výčet akcí na podporu dětského čtenářství pořádaných v posledním desetiletí, které odstartoval do jisté míry i vznik Klubu dětských knihoven a hodně usnadnil průnik počítačů a Internetu do knihoven, umožňující rychlou a jednoduchou vzájemnou komunikaci.

Snaha pořádat společné a netradiční celoknihovní aktivity se zpočátku nesetkala s kladným ohlasem u všech kolegyň. V devadesátých letech minulého století stále ještě mnohde přetrvával konzervativní názor, že knihovny by měly být především půjčovnami knih. Šlo také o to, co vymyslet, aby se mohla zapojit všechna oddělení. Jako nejschůdnější se ukázalo uspořádat soutěž, která by současně mohla probíhat ve všech pobočkách. A tohoto modelu se v podstatě držíme dodnes.

Vůbec první celoknihovní etapová soutěž s názvem Detektivní pátrání byla odstartovaná v roce 1996 a pokračovala úspěšně i v několika následujících letech. Děti měly za úkol podle obrázku a krátkého textu skrývajícího nápovědu poznat jméno spisovatele nebo ilustrátora, mladší pak pohádku nebo pohádkovou postavu.

Velice netradičním průlomem v práci s dětským čtenářem se staly oslavy Dne dětské knihy 2. dubna. Hlavní myšlenkou oslav pod názvem Čteme všichni bylo upozornit na sebe před co nejširší veřejností, nejlépe aktivitou, která by opustila prostory knihovny. Tehdy spatřila světlo světa myšlenka uspořádat pro děti terénní závody na způsob orientačního běhu, jaké většina zažila na letních táborech. Významnou obměnou byla kontrolní stanoviště se záludnými převážně nevážnými úkoly z literatury nebo české mluvnice. Název Ptáčkovyny (původně záměrně s pravopisnou chybou) jsme si vypůjčili ze stejnojmenné knížky Z. Malinského a náramně se nám hodil, protože 2. duben je také Mezinárodním dnem ptactva.

Je to až k nevíře, ale naše Ptáčkoviny, i když se postupně přesunuly na podzim a rok co rok se převlékají do nového „kabátku“, se stále těší oblibě dětí, takže v letošním roce budeme pořádat již jubilejní 15. ročník. Na jejich přípravě i průběhu se podílejí společně všechny pracovnice dětských oddělení a střídáme nejen lokality v nejbližším okolí půjčoven, ale i kostýmy a převleky literárních nebo pohádkových postav na jednotlivých stanovištích.

Přelom tisíciletí, rok 2000 a nový projekt KDK Kde končí svět umožnil řadě knihoven rozvinout nejrůznější aktivity. V našich hradeckých podmínkách je nejpřijatelnější kategorií oblast dětského čtenářství a již zmíněné soutěže, většinou dlouhodobé, rozdělené do několika etap a zohledňující různé věkové skupiny dětí. V archivu by se našly například tyto :

Co se slovy všechno poví (téma Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem) zábavné jazykové hrátky poukazující na košatost naší mateřštiny

Strom pohádek (téma Díky za pohádku)

• otázky a úkoly z pohádek.Správné odpovědi představovaly listy, které postupně přibývaly na pohádkových stromech v každé pobočce knihovny.
• Slon a mravenec
• malí a velcí v literatuře celého světa 

V roce 2008 jsme v kategorii tvůrčího psaní vyhlásili literární soutěž Máme rádi zvířata aneb Cesta do hlubin zvířecí duše (téma Cesta tam a zase zpátky). Vítězná povídka Kikinka bratří Grňových zajistila mladým literátům nejvyšší ocenění v projektu Kde končí svět – Řád rytířů krásného slova.

Téměř souběžně probíhaly v knihovně i jiné velké soutěže zaměřené k významným výročím nebo událostem. Byly to například: výtvarná soutěž pro menší děti Barunka a pohádka ke 140. výročí úmrtí Boženy Němcové, Já a moje město pro starší děti k magickému 777. výročí založení města Hradce Králové, Křížem krážem po Evropské unii –soutěžní hra u příležitosti vstupu naší republiky do EU se záměrem přiblížit dětem prostřednictvím bohaté obrazové dokumentace i ostatní státy EU. Etapová soutěžní hra Strašidla nás baví, jsme čtenáři hraví umožnila dětem realizovat se hned v několika oblastech najednou : přečíst určenou knihu, zodpovědět záludné otázky a stvořit literární a výtvarnou podobu oblíbeného strašidla.  

Moje kytice, výtvarná soutěž ke 150. výročí vydání Erbenovy Kytice. Tato velice zdařilá soutěž měla neméně zdařilý výstup v podobě sborníku výtvarných prací dětí doplněném Erbenovými verši, který byl vydán naší knihovnou a prezentován na setkání knihovnic v Jičíně v rámci festivalu Jičín – město pohádky.

Knihovna vydala také podobný sborníček, tentokrát literárních prací dětí s názvem Moje Babička, který obsahoval nejen reflexe na četbu knihy B. Němcové, ale především vztah k babičkám vlastním.

Tak bych mohla pokračovat dál a dál. Vzhledem k tomu, že 15 let činnosti knihovny je přece jen dost dlouhá doba, nemůže být výčet akcí pořádaných naší knihovnou na podporu četby a dětského čtenářství úplný. Samozřejmě do této oblasti spadá každoroční až na malé výjimky také celoknihovní nocování s Andersenem, které si poprvé v roce 2001 odváž- -- ně vyzkoušela jen jedna pobočka, tehdy teprve se zkušebním provozem internetu. Ale mohli jsme být přímými svědky a účastníky zrodu nové konference Andersen, která se od té doby stala vítaným komunikačním zdrojem pro všechny „děckařky“ a bez níž si svou práci v dětských odděleních už ani neumíme představit.

Stejně tak zkvalitnily naší práci počítače a internet. I ten využíváme k podpoře čtení a čtenářství a to prostřednictvím dětského hradeckého webu Librísek. Na svých stránkách upozorňuje tento knihovnický skřítek děti na to, jaké knížky by si měly přečíst, jak mohou komunikovat s knihovnou a využívat jejích služeb. Upozorňuje, co se v knihovně nového chystá a archivuje proběhlé akce a pořady. Připravuje také drobné soutěže a literární kvízy, které mohou děti plnit přímo v knihovně nebo z domova po Internetu. A zároveň umožňuje dětem zveřejňovat své první literární či výtvarné pokusy.

Všechny výše zmíněné aktivity jen poukazují na to, že i v knihovně našeho typu se naskýtá celá řada možností pořádání společných akcí, nechybí-li odvaha, chuť a víra, že to, co děláme, má i v této době smysl.

VÁCLAVÍKOVÁ ANTOŠOVÁ, Lenka, KOMÍNOVÁ, Eva. Děckaři ve zbrani. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2010, 24(1) [cit. 2024-11-10]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/deckari-ve-zbrani

Verze pro tisk