Dvě desetiletí práce se seniory aneb touha po vědění nekončí s přibývajícími léty

Vydáno: 2014-03-20 (All day)
V rubrice: Studie/články
Autor: Šárka Kašpárková

Jistě Vás bude zajímat, co bylo tím prvním impulsem, který odstartoval systematickou práci se seniory v Knihovně Kroměřížska. Námět, aby knihovna organizovala Akademii III. věku v Kroměříži, vznikl koncem roku 1993 v Klubu UNESCO  Kroměříž. Měl to být ucelený systém přednášek a akademie nebyla ve městě neznámý pojem. Několik ročníků tehdy probíhalo ještě pod hlavičkou ONV (Okresní národní výbor) před listopadem 1989. Seniorům se tato aktivita líbila a dali podnět k tomu, aby se tohoto vzdělávání někdo ujal. Knihovna zahájila přípravné práce. Bylo nutné připravit pro seniory atraktivní program. Z tohoto důvodu se vytvořila neformální pracovní skupina složená také ze seniorů, která tyto práce zajistila. Dalším krokem byla propagace této nabídky programu pro seniory a to zejména oslovením médií, klubů pro seniory a neziskových organizací.

Knihovna Kroměřížska (tehdy ještě Okresní knihovna v Kroměříži) neměla jako dnes takové zázemí, které by mohla těmto vzdělávacím akcím poskytnout. Požádala tedy svého zřizovatele (ONV), zda by mohla využívat kapacitu sálu, který sloužil pro potřeby této organizace. Kapacita sálu byla pro 250 lidí. To ještě nikdo nevěděl, kolik lidí se do akademie přihlásí. Do prvního ročníku se zapsalo na první přednášce 150 seniorů. Po dvacet let až do současnosti pomáhají dvě dobrovolnice seniorky. Potvrdilo se, že vzdělávání pro seniory je tou správnou volbou. Dnes už je situace daleko jednodušší. Jsou dostupné zkušenosti se vzděláváním této cílové skupiny, jsou dokonce organizované konference nebo workshopy. Organizátoři mohou získat informace z různých zdrojů a vybrat si ty relevantní. To však ještě v roce 1993 nebylo. Vše se muselo vymyslet, vyzkoušet.

Systém musel být dobře zvládnutý tak, aby stačily finanční prostředky. Tento systém využíváme dodnes, např. se neposílají pozvánky. Program je vždy zpracován na celý rok. Má pevný řád a pevně stanovený čas, který si každý zapamatuje. Zápis se koná vždy v lednu. Zapsaní senioři zaplatí zápisné na celý rok a dostávají průkazku, kde se eviduje jejich přítomnost. Když někdo chce navštívit z veřejnosti pouze jednu přednášku, zaplatí vstup na jednu přednášku. Za celých 20 let se žádná přednáška neopakovala. Volili jsme vždy lektory dostupné v místě, známé osobnosti, a volili jsme zajímavá témata, která seniory zajímala.

V roce 1998 jsme již mohli nabídnout seniorům konferenční sál v knihovně. Bylo to jedinečné i v tom, že konečně měli to, co jim knihovna mohla nabídnout a propojit tím vzdělávání s možností trávení volného času dalším studiem. Knihovna nabízela doplňkovou četbu, ať už odbornou pro ty náročnější čtenáře, nebo jen tematicky zaměřenou beletrii. Čtenáři vždy ve fondu naleznou to, co je zajímá. Akademie byla a je pozitivní v tom, že byla přístupná všem zájemcům o vzdělávání bez ohledu na dosaženou úroveň kvalifikace. A to se drží i v současnosti, kdy akademii navštěvují absolventi VŠ a zároveň i např. vyučení v oboru, všichni, kteří se chtějí dozvědět něco nového a dříve z různých důvodů nemohli studovat nebo si doplňují vzdělání z jiných vědních oborů a jsou také rádi ve společnosti. Důležitá pro tuto skupinu je samozřejmě také komunikace. Vznikaly a vznikají pevné přátelské vazby. Mezi oblíbená témata samozřejmě patří historie regionu, osobnosti, zdravý životní styl. Oblíbené jsou přednášky lékařů i přednášky o cestování do dalekých zemí. Zahrnujeme přednášky o lécích a lékárnické nabídky, mezigenerační vztahy, navštěvujeme pamětihodnosti ve městě, výstavy a pravidelně chodíme do paměťových institucí – do arcibiskupského zámku, muzea i archivu.

Své zkušenosti jsme předali mnohým, ale bohužel jsme nevedli evidenci. Když jsme se přestěhovali do nové budovy knihovny, navštívilo nás mnoho našich kolegů a ti měli zájem o nové způsoby vzdělávání. Mnohé akademie zaujala natolik, že ji realizují dodnes. Faxem jsme rozesílali programy akademie po celé republice. Senioři se chlubili svým příbuzným a ti se ozývali, že by akademii chtěli realizovat u nich ve městě nebo v obci. První velkou výměnou zkušeností byla konference v knihovně v Havlíčkově Brodě (dnes krajská knihovna). V nové kroměřížské knihovně byl internet, tehdy samozřejmě rychle se rozšiřující novinka pro veřejnost. Zájem seniorů o internet byl velký. Měli jsme každý týden vyčleněno jedno dopoledne, kdy jsme se ve dvou skupinách scházeli u internetu. Všichni byli perfektní. Nejstarší seniorce bylo 85 let a začala si psát se svým vnukem, který byl v Americe, posílal fotky a ona z toho byla nadšená, protože okamžitě věděla, kde vnuk je a co dělá. Nebyl to vůbec promarněný čas, naučil nás trpělivosti.

Základy počítačové gramotnosti i v současné době učíme stále a nejen seniory v počítačové učebně. Pro seniory, kteří již mají základy dávno za sebou, připravujeme nadstavbové kurzy. Zavedli jsme také konzultační hodiny, kde mohou řešit problémy s lektorem. Kurzy pro seniory – začátečníky organizujeme v malých obcích v rámci projektu Senioři komunikují – Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových. Zájem je velký. Před deseti lety vznikla Hudební akademie. Je to spíše klub, který sdružuje zájemce o vážnou hudbu se zaměřením na rozbor díla, životopis skladatele či operního pěvce a je doplněn historií. Hudební ukázky dokreslují výklad. Několikrát přiblížil dílo i sám dirigent před koncertem. Najednou to nebyla jen známá líbivá hudba, ale vyjádření skladatele, důraz na expresi doby ať už minulé či současné. Knihovna se začala profilovat jako vzdělávací instituce nejen pro cílovou skupinu seniorů. Zapojila se do řady projektů, mezi nimiž byl nejsystémovější projekt Open Society Fund v Praze pro oblast vzdělávání. Knihovna tak akreditovala některé své kurzy a uspěla také se svým prvním projektem do Evropského sociálního fondu (2005-2007). Tyto zkušenosti také ovlivnily práci se seniory.

Chtěli jsme více prohloubit vzdělávání pro seniory a tak jsme začali spolupráci se vzdělávací institucí. Nebylo jednoduché přesvědčit Univerzitu T. Bati ve Zlíně, že jsme schopní zvládnout Univerzitu III. věku na detašovaném pracovišti v knihovně. Mohli jsme lektorům nabídnout příjemné prostředí knihovny, technicky vybavené a s dobrým knihovním fondem. Sestavili jsme plán pro výuku, který nám univerzita schválila, a podepsali jsme smlouvu o spolupráci. Dodržujeme podmínky dané univerzitou. Výuka probíhá po dobu čtyř semestrů, v každém semestru je sedm dvouhodinových přednášek a závěrem je většinou písemná seminární práce. Opět se potvrdilo, jak je důležité propojení vzdělávání s dostupnou literaturou tedy s knihovnou. Lektor nám předá před semestrem doporučenou literaturu, která je po dobu studia dostupná prezenčně v knihovně. Komunikace seniorů s námi i s lektorem probíhá elektronicky, je zde již předpoklad, že senioři mají zvládnutou počítačovou gramotnost. „Studenti“ se po přednášce schází v oblíbené hospůdce a tam pokračuje živá diskuse někdy i s lektorem. Někteří lektoři říkají, že takový zájem a nadšení nezažijí při běžné výuce. Zájem o toto studium je velký. Univerzitní vzdělávání otevíráme jedenkrát za dva roky. „Studenti“ jsou přijati ke studiu v aule Univerzity T. Bati a zde také probíhá jejich vyřazení při ukončení studia. V současné době u nás probíhá poslední semestr, který bude ukončen v červnu. A jaký byl program studia v letech 2012-2014, který byl rozdělen do dvou cyklů:

Cyklus A:

1. Obecná politologie

2. 950 let olomouckého biskupství

3. Pomocné vědy historické

4. Archeologie na Kroměřížsku

Cyklus B:

1. Planeta Země

2. Zlínský region

3. Baťa a Zlín

4. Filmový Zlín

Vedle univerzitního vzdělávání samozřejmě běží obě akademie a další vzdělávací kurzy. Před patnácti lety jsme začali s další aktivitou – trénováním paměti. Využívali jsme vyškolené externisty. Od letošního roku chceme nabídnout trénování paměti s naší lektorkou. „Trénování paměti není jen pro seniory,“ s tímto mottem chceme nabídnout tuto aktivitu veřejnosti. Rozdíl bude pouze v tom, že máme již svého lektora. Všechny tyto aktivity se již staly trvalou součástí knihovny. Spolu s dalšími kolegyněmi a kolegy i dobrovolníky se vše daří zvládat. Aktivních seniorů přibývá a chtějí využívat volný čas smysluplně a zde je určitě nezastupitelná role knihoven. Přibývá rovněž lidí, kteří i ve zralém věku ještě chodí do práce, ale zároveň hledají možnost vyplnění volného času prací pro druhé. Mohou být prospěšní také senioři seniorům. Využívat znalosti a zkušenosti těchto lidí a nabídnout je ostatním ve formě přednášek není tak složité.

Závěrem mi dovolte malé shrnutí. Výše uvedené aktivity v různých formách může v podstatě dělat každá veřejná knihovna. Spolupracovat při tom může i s dalšími subjekty jako jsou místní spolky nebo školy. Práce pro seniory, tělesně postižené, lidi nad 50 let věku je potřebná a užitečná a zároveň odstraňuje bariéry mezi lidmi. Je to jedna z rolí komunitních knihoven.

KAŠPÁRKOVÁ, Šárka. Dvě desetiletí práce se seniory aneb touha po vědění nekončí s přibývajícími léty. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2014, 28(1) [cit. 2024-10-12]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/dve-desetileti-prace-se-seniory-aneb-touha-po-vedeni-nekonci-s-pribyvajicimi-lety

Verze pro tisk