Generace Y pohledem sociálních věd

Mileniálové/Generace Y (cca 1981–1996)

Takzvaná generace Y, nazývaná také mileniálové jsou první skutečně „digitální“ generací, jejíž nejstarší část ještě zažila krátké analogové dětství. Velmi rychle se ale začala adaptovat na nové technologie, které se rozvíjely a rostly paralelně s ní. Její část také zažila ještě pád „železné opony“ a počátek rychlých společenských změn. Jednou z nich byl přechod od bipolárního světa ke globalizované společnosti. Větší otevřenost světa s možnostmi cestování patrně souvisí i s údajně větší otevřeností této generace vůči kulturní rozmanitosti, s větší tolerancí k odlišnostem a k menšinám, a s větší citlivostí k otázkám sociální spravedlnosti, ekologie a lidských práv. Její členové byli ale jako děti také svědky teroristických útoků na různých místech světa, ať už 11. září 2001 v New Yorku, v červenci 2005 v Londýně nebo později v roce 2015 např. v Paříži – a to zmiňujeme jen ty, které se staly v naší blízkosti. V roce 2008 si pravděpodobně všimli toho, že svět prochází globální finanční krizí. Spolu se zkušenostmi s přírodními katastrofami (několik povodní a dalších extrémních událostí) to mohlo vést k jejich obecnějšímu pocitu, že svět není až tak bezpečným místem, jak se možná zdálo jejich rodičům.

Možná i proto je jejich životní styl odlišný od toho, jak žijí nebo žili jejich rodiče, příslušníci dřívějších generací, především tzv. „baby boomers“. Práce pro ně není hlavní životní náplní, naopak se snaží hledat rovnováhu mezi ní a volným časem, dávají důraz na smysluplnost práce a flexibilitu. To s sebou přináší určitou nestabilitu, která spolu s nejistotami vnějšího prostředí může vést k odkládání tradičních životních kroků, jako je koupě vlastního bydlení nebo založení rodiny. Důraz kladený na udržitelnost a etickou spotřebu souvisí s touto generací hojně využívanými prvky sdílené ekonomiky v podobě služeb jako Uber nebo Airbnb. Namísto budování stabilní základny v podobě bydlení, rodiny a zaměstnání se lidé z generace Y často věnují osobnímu rozvoji, cestování a dalším zážitkům. Nemají také problém s delší délkou studia, což se spolu s dříve popsanými tendencemi odkládat zakládání rodiny v psychologii objevuje pod termínem tzv. „vynořující se dospělosti“ nebo „prodloužené adolescence“.

Vztahy s druhými lidmi jsou silně ovlivněny digitálními technologiemi. Nejde jen o vztahy partnerské, ale také o přátele, kteří u mileniálů plní roli jakési širší rodiny. Komunikace probíhá na chatovacích a seznamovacích platformách, seznámit se s někým je zdánlivě velmi snadné, ale zprostředkovanost této komunikace vztahy samozřejmě ovlivňuje. Jejich trvalost a intenzita přitom nemusí záležet na tom, jestli se vztah odehrává formou osobního setkávání nebo „pouhé“ komunikace přes chat a kameru s mikrofonem. Možná i proto panuje v této generaci větší otevřenost k nesezdanému partnerství. Její členové dávají ve vztazích důraz na rovnost, sdílení rolí a individuální potřeby.

Na rozdíl od generace X, jejíž hudební vkus bývá založen na preferenci určitých žánrů, mileniálové jsou částečně i díky technologiím velmi eklektičtí (určitě ale patřili mezi první masovější konzumenty hip-hopu a dalších žánrů elektronické hudby). Zažili ještě walkmany a discmany, ale později také pirátské stahování hudby (přes službu Napster) a později streaming s nekonečným výběrem skladeb. Mnozí z nich si vytvářejí vlastní playlisty jako jakési soundtracky vlastních životů složené ze skladeb s překvapivým žánrovým a časovým rozpětím. Zatímco dřívější generace opouštěla vinylové nosiče, generace Y se k nim znovu vrací. Také jejich vztah k filmům a seriálům je specifický. Jsou první generací, která provozuje tzv. „binge-watching“, tzn. sledováních mnoha dílů bezprostředně po sobě na streamovacích platformách na úkor jiných aktivit nebo spánku. Prakticky úplně už ignorují lineární vysílání TV nebo rozhlasu. Mají rádi jak nové superhrdinské ságy, komplexní seriály s dlouhodobě se rozvíjejícím dějem, tak nostalgické návraty ke starším dílům. Když jsou fanoušky nějakého seriálu nebo filmu (nebo knihy), neváhají svému fanouškovství dát průběh prostřednictvím aktivit jako je LARP [1] nebo cosplay [2].

Ve spojení s mileniály je třeba zmínit se o specifické aktivitě na pomezí zábavy a umění, kterou jsou počítačové hry. Pro většinu lidí ze starších generací je nepředstavitelné bohatství nabídky počítačových her, mezi nimiž lze rozlišovat rozmanité žánry. Kromě poněkud stereotypně vnímaných „stříleček“ zde existují obtížně zařaditelná digitální prostředí s přesahem k hudbě, výtvarné nebo filmové tvorbě. Někteří lidé v těchto virtuálních světech tráví stovky hodin měsíčně, jsou pro ně zdrojem zábavy, poučení, inspirace a určitě také relaxace, ale pro některé i formou závislosti a úniku mimo realitu každodenního „analogového“ života. Celým textem o mileniálech se táhnou zmínky o digitálních technologiích. Říká se o nich, že jsou prvními „digitálními domorodci“, kteří vyrůstali současně s rozvojem internetu a jeho různých aplikací a platforem. Tyto technologie pro většinu z nich nejsou jen nástroje, ale organická součást jejich životů. Rychle se seznamují s novými aplikacemi a jsou zvyklí být prakticky neustále online. To vede ke vzniku nových fenoménů jako je např. FOMO [3] a stres z neustálé stimulace s různými negativními důsledky.

Podobně jako zacházejí s hudbou a filmy, používají totiž i informační zdroje – bezbřeze a eklekticky. Od knih, encyklopedií a televize a rozhlasu paralelně s rozvojem internetu přešli k digitálním zdrojům – sociálním sítím, digitálním platformám, podcastům, youtuberům a influencerům. Jsou zvyklí rychle se zorientovat a informace snadno vyhledávat a porovnávat, ale obrovské množství obsahu klade velké nároky na rozlišování mezi důvěryhodnými a pochybnými zdroji. V případě nekritické konzumace těchto obsahů hrozí riziko uzavření se v „sociálních bublinách“ vytvářejících iluzi shody někdy i o velmi okrajových tématech (od různých speciálních koníčků až po konspirační teorie).

Poznámky:

[1] LARP je zkratka pro Live Action Role-Playing, neboli „aktivní hraní rolí“, specifickou směs hry, divadla a sportu, při níž se lidé oblékají do kostýmů postav z oblíbených počítačových her, knih nebo filmů, často z oblasti sci-fi nebo fantasy. Aktivita nemá pevný scénář, jen obecně stanovená pravidla, a je založená na improvizaci jednotlivých hráčů.

[2] Cosplay je zkrácený výraz pro spojení slov costume (kostým) a play (hra). Jde vlastně o druh karnevalu, který může být navázán např. na cony (festivaly) zaměřené na komiksy, anime nebo veletrhy počítačových her. Cílem je co nejvěrněji napodobit kostým a chování postav, někdy jsou akce spojené se soutěžemi a profesionálním fotografováním. 

[3] FOMO je zkratka pro Fear of Missing Out – tzn. strach, že člověku něco uteče. Přináší s sebou nutkavou potřebu neustále kontrolovat obsah platforem, kterým je člověk zvyklý věnovat pozornost.