Generace Z pohledem sociálních věd

Generace Z / „Zoomers“ (cca 1997–2012)

Příslušníci generace Z jsou lidé, kterým je zhruba mezi 14 a 30 lety, tedy dospívající a mladí dospělí. Asi na prvním místě je třeba zmínit, že už jsou skutečnými digitálními domorodci. Se smartphony a sociálními sítěmi, se kterými se předchozí generace seznamovaly někdy až v dospělém věku, tato generace vyrůstala a vyrůstá. Jejich životy jsou tedy od dětství ovlivňovány algoritmy různých sociálních sítí (především Instagramu a TikToku) a prostředím a obsahy digitálních aplikací. Díky neustálému připojení k internetu vnímají globální události téměř v reálném čase a většina z nich je tak dobře orientovaná v celosvětovém dění.

Zažili už řadu krizí, podobně jako starší generace byli svědky ekonomické krize, série teroristických útoků na různých místech světa a dalších rychlých politických a ekonomických změn. Od dětství vnímají probíhající klimatickou debatu a vnesli do veřejného prostoru pojem „klimatická úzkost“. Většina z nich zažila pandemii Covidu-19 ještě v dětství, jako dospívající nebo mladí dospělí. V roce 2020, kdy začala, jim bylo mezi 8 a 23 lety. Podle různých pramenů jsou značně politicky a společensky angažovanou generací. Jsou ochotni bojkotovat značky, které porušují normy chování, které považují za žádoucí dodržovat – ať už jde o projevy sociální nespravedlnosti, rasismu, sexismu nebo homofobie. V krajních případech tyto projevy aktivismu na některé příslušníky starších generací působí až extremisticky, což se projevuje v označení těchto projevů jako „cancel culture“. A tyto projevy citlivosti možná vyvolávají reakce i v některých jejich vrstevnících, kteří přijímají zcela opačná stanoviska, projevující se v rámci tzv. manosféry a údajného příklonu k tzv. konzervativním hodnotám.

Většinově jsou si zřejmě vědomi složitosti světa, mezilidských vztahů i svých vlastních duševních pochodů. Rasová, genderová, sexuální i psychická diverzita je pro ně naprostým standardem. V důsledku toho mluví velmi otevřeně o duševních potížích a terapii, čímž velmi pomáhají destigmatizaci duševních nemocí. Tzv. zoomeři kladou ve svém životě značný důraz na autenticitu. Na rozdíl od dokonale stylizovaných facebookových a instagramových příspěvků lidí z předchozích generací oceňují syrovost, nedokonalost, svérázný humor (viz tzv. shitposting). Mají raději, když je někdo „real“, než když se projevuje kašírovanou dokonalostí facebookových a instagramových statusů lidí z generace svých rodičů.

V životě, který probíhá nejen v digitálním, ale i reálném prostředí, usilují o individuální rovnováhu projevující se zájmem o různé sporty, kreativní aktivity nebo duchovní praktiky typu mindfulness. Zatímco mileniálové bývají charakterizovaní jako spíše idealisté, tzv. zoomeři se více přiklánějí k pragmatismu. V důsledku zkušeností s různými krizemi, se kterými bojovali jejich rodiče, kladou důraz na stabilitu a opatrnost např. v oblasti financí. Ten se může projevovat v budování flexibilní pracovní dráhy kombinující různé zdroje příjmů. Práce pro ně je totiž prostředkem obživy a ne cílem. To se projevuje odmítáním tzv. kultury přetěžování (hustle culture), prací striktně v mezích popisu práce (quiet quitting) a vyžadováním flexibility a respektu k osobnímu času ze strany zaměstnavatelů (life-work balance).

Vztahy příslušníků Generace Z jsou podobně flexibilní jako další jejich charakteristiky. Kromě osobní formy komunikace je pro ně samozřejmá i její digitální podoba v různých aplikacích (Discord, Snapchat, TikTok), což může vést k tomu, že se mohou cítit součástí skupiny, aniž by k tomu byla potřeba osobních setkání nebo fyzické blízkosti. Navzdory rychlé dosažitelnosti kohokoli online se jim nevyhýbají pocity osamělosti. Dávají velký důraz na pocit bezpečí ve vztazích. Objevují se nové formy vztahů jako např. tzv. situationship. Generaci Z nezajímají hranice mezi žánry. Díky poslechu přes streamovací služby je pro ně nejdůležitější nálada (vibe), takže v jednom playlistu mohou mít hiphop, K-pop, hyperpop, techno, metal nebo grunge. Někteří z nich údajně zažívají něco, co se nazývá nostalgie po nezažitém: Ironicky milují estetiku 90. a nultých let (Y2K), kterou znají jen z fotek a videí.

Vše je navíc propojeno se sociálními sítěmi, kde se šíří povědomí o nových interpretech, různé např. taneční výzvy a další trendy. Podobně se to má s vizuální kulturou – už prakticky nikdo z generace Z nesleduje lineární vysílání televize. Využívají streaming a další digitální zdroje, kde sledují nejen film a seriály, ale také tzv. reels, vlogy, livestreamy a herní přenosy. Důležitá je pro ně i formální stránka, střih, tempo, vizuální estetika nebo interaktivita děl, časté je vytváření remixů, memů, komentovaných verzí. Z hlediska obsahu se nevyhýbají kontroverzím a vyhraněným tématům. Už bylo zmíněno, že lidé z této generace jsou digitálními domorodci. Mobily jsou pro ně prostředím, v němž se odehrávají jejich životy. Jsou jejich externím mozkem, cloudy jsou jejich externí pamětí. Jsou mistři multitaskingu (spíše task-switchingu) mezi různými aplikacemi. Jsou ale také schopni technologie vypínat (digitální detox) mnohem vědoměji než starší generace.

Informační zdroje generace Z jsou také převážně digitální a navíc multimediální. Místo dlouhých textů získaných přes tradiční vyhledávače krátká videa nalezená přímo na platformách, které je nabízejí, jako jsou YouTube a TikTok, popř. infografiky nebo interaktivní obsah. Běžná je konfrontace informací z více zdrojů, nebo propojování informací a zábavy ve „streamech“ různých „influencerů“ (tzv. infotainment). Ještě nebyla zmíněna tzv. umělá inteligence (AI), resp. velké jazykové modely, které jsou pro ně nikoli novinkou nebo dokonce hrozbou, ale přirozeným komunikačním partnerem. Díky přítomnosti na sítích už od raného věku pro ně nejsou problémem cizojazyčné zdroje. Těch anglických slov a anglicismů použitých v tomto textu!

Na závěr je možné zmínit se o tom, že přirozená zběhlost příslušníků generace Z v digitálních technologiích a sociálních platformách a sítích, jejich orientace v digitálních obsazích a např. videoherních subtypech v konfrontaci s častým nepochopeních právě těchto domén jejich vychovateli a učiteli je činí především vůči generaci X značně kritickými. Na základě jejich nekompetencí v oblastech pro generaci Z zcela přirozených často částečně oprávněně zpochybňují i jiné jejich kompetence. Vytváří to napětí známé i generacím starším.