Historie Městské knihovny Hodonín 1921-2020

Vydáno: 2020-09-10 (All day)
V rubrice: Z historie knihoven
Autoři: Magda Švejcarová, Svatava Hýbnerová

Nositelem kulturního života v Hodoníně v 19. století byly české spolky. Mezi nejstarší spolky ve městě patřil čtenářsko-pěvecký spolek Svatopluk založený roku 1865 s prvním předsedou Františkem Ploskalem. Výbor spolku se dohodl na zřízení spolkové knihovny. Knihovna odebírala české časopisy a noviny. Podle záznamů o revizi z roku 1891 fond čítal 682 knih. Členové se nejprve scházeli v hostinci u Koprů, později v Besedním domě. Spolek byl přejmenován na Měšťanskou besedu a pokračoval v záměrech podporovat rozvoj v oblasti čtenářské, pěvecké a kulturní a zároveň se zaměřoval na pořádání divadelních představení. Čestnými členy spolku byli Tomáš Garrigue Masaryk nebo Joža Úprka. Podstatným přínosem pro hodonínské občany bylo zpřístupnění knihovny a čítárny v Besedním domě v březnu 1911. Čítárna zajišťovala všechny deníky, politické listy a významné revue ze všech vědních oborů.

První veřejná knihovna ve městě byla otevřena 1. července 1921 na základě Knihovního zákona z roku 1919. Byla umístěna ve dvou místnostech chlapecké školy na rohu Masarykova náměstí. K dispozici měla pouze 690 svazků knih a půjčovní doba byla stanovena na neděli od 9 do 11 hodin. Prvním knihovníkem se stal profesor Petr Princ. Prvním odborným knihovníkem působícím ve městě se stal pozdější básník Vojtěch Rozner (1905-1991) z Hýsel, absolvent Státní knihovnické školy v Praze. Další významnou osobností knihovnického světa, která v Hodoníně započala svou kariéru, byl Jaroslav Frey (1902-1983), knihovník a spisovatel, který se zaměřoval na práci se čtenáři, převážně s mládeží. Za jeho působení vzniklo oddělení pro děti a mládež, oddělení německé literatury, katalog knih.

Po okupaci Československa v roce 1939 došlo k rozdělení knihovny na českou a německou. Od 3. března 1940 si německy mluvící obyvatelé půjčovali knihy z nově zřízené městské německé knihovny, která byla zřízena na obecní náklady v domě Karla Ammera. Do této knihovny byly také převedeny všechny německé knihy z městské knihovny. „Po nacistické okupaci jsme zdědili těsné prostory ve staré vlhké budově, vybavené nábytkem, který už dosluhoval i v obecních úřadech. Policové skříně provrtané červotočem a podložené cihlami, vyšlapané podlahy, kamna, z nichž se při každém přiložení vyvalilo na knihy mračno prachu a sazí, nějaký ten pult, pár starých židlí a stůl – to bylo všechno…“. Tak vypadala poválečná knihovna podle vzpomínky Štěpánky Polínkové, pozdější ředitelky Okresní lidové knihovny v Hodoníně.

Po vydání druhého knihovního zákona o jednotné soustavě knihoven č. 53/1959 Sb. se stává Okresní knihovna Hodonín ústřední knihovnou pro bibliografické, informační a meziknihovní výpůjční služby a centrem metodicko-poradenské pomoci knihovnám okresu Hodonín. Okresní knihovna pracovala na vynikající úrovni a jako první na Hodonínsku dosáhla v roce 1965 na nevyšší titul Vzorná lidová knihovna. Pozornost na sebe upoutala mimo jiné také originálním řešením regálů ve svých půjčovnách.

Jedním z nejdůležitějších mezníků v životě knihovny bylo přestěhování do nových prostor na Národní třídě (dříve Stalingradská). 17. března 1986 byla slavnostně otevřena a veřejnost tak získala podstatně větší volný výběr literatury, studovnu s čítárnou, výstavní sál a větší prostory pro dětské oddělení. Počátek 90. let se nesl ve znamení nových koncepčních změn služeb ve veřejných knihovnách. Cílem bylo zkvalitnění poskytovaných knihovnických služeb pro veřejnost za pomoci automatizace. Postupně se zavedl knihovní systém Lanius, elektronický katalog, v roce 2007 Clavius a v roce 2012 elektronické zabezpečení fondu pomocí radiového systému RFID. Se statutem „okresní“ fungovala knihovna až do posledního možného termínu, 31. 12. 2002. Nově vzniklá Městská knihovna Hodonín se tehdy stala organizační složkou Města Hodonína a byla pověřena výkonem regionálních funkcí.

Knihovnictví v regionu tvoří samostatnou kapitolu. Díky knihovnímu zákonu z roku 1919 byla v každé obci zřízena obecní knihovna. Některé knihovny nefungovaly dobře, sílila poptávka čtenářů po knihách a bylo potřeba odstranit velké rozdíly mezi knihovnami ve městech a na vesnicích. Proto bylo v roce 1970 v hodonínské knihovně založeno centrální metodické oddělení okresu Hodonín. Opravdový rozvoj veřejných knihoven okresu přinesla až 80. léta 20. století s centrálním doplňováním a zpracováním knihovních fondů pro všechny knihovny okresu, které trvalo až do konce roku 2002, kdy knihovny přešly podle zákona pod správu jednotlivých obcí.

Historie hodonínské knihovny je samozřejmě spjata i s Klubem mladého čtenáře. „Staň se i ty členem KMČ!“ zněla dobová reklama v knihovnách i místním tisku, aby se mladí aktivní čtenáři a žáci základních škol připojili ke klubu. Poprvé se tak stalo roku 1974 a od té doby se i při Okresní knihovně v Hodoníně konal pravidelně Klub mladého čtenáře. Do prvního ročníku klubu se tehdy zapojilo 23 dětí a někteří čtenáři, kteří klubem prošli v průběhu 80. let, jsou i v roce 2020 aktivními návštěvníky hodonínské knihovny.

ŠVEJCAROVÁ, Magda; HÝBNEROVÁ, Svatava. Historie Městské knihovny Hodonín 1921-2020. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2020, 34(3) [cit. 2024-11-05]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/historie-mestske-knihovny-hodonin-1921-2020

Verze pro tisk