Informační vzdělávání – odkud začít a kam jít?

Vydáno: 2011-06-30 (All day)
V rubrice: Studie/články
Autor: Lenka Navrátilová

Informační vzdělávání, čtenářská gramotnost a rozvíjení systematické práce s dětmi a studenty. Tyto pojmy jako knihovníci slýcháme stále častěji a častěji. Řešíme strategie informačního vzdělávání ve svých knihovnách, snažíme se najít nejlepší cestu, jak se s touto výzvou, a podle mého názoru také klíčovou oblastí současného knihovního oboru, vyrovnat a smysluplně naplnit její cíle.

V Městské knihovně v Poličce se intenzivně zabývám problematikou informačního vzdělávání (IV), vytvořením modelu spolupráce místních i okolních škol s naší knihovnou. V příštím školním roce tak knihovna školám nabídne komplexní nabídku pro jednotlivé stupně vzdělávání, která bude flexibilní a nadále modelována podle potřeb pedagogů, knihovníků a zejména studentů a žáků. Dovolte mi proto, abych v kostce popsala můj pohled a názor na danou problematiku i přípravu koncepce IV.

Současná situace informačního vzdělávání

Práce s informacemi a informačními zdroji prostupuje našimi životy bez ohledu na jakékoliv společenské členění. S informacemi a informačními technologiemi se jednoduše musí vypořádat každý. Na způsobu, jakým jedinec tuto schopnost prokáže, záleží často úroveň jeho budoucího osobního i profesního bytí. Po dlouhou dobu bylo jednoznačným trendem zajistit veřejnosti vzdělání v oblasti ovládání informační techniky jako nástroje. V současnosti se na druhou stranu stává palčivým problém vypořádat se s přívalem informací a nároků, které jsou na jednice v informační společnosti kladeny, i díky informační technice.

V průběhu života na jedince působí vnější i vnitřní faktory odlišnou intenzitou. Pro potřeby knihovníků shledávám jako zásadní faktory školy, mimoškolních aktivit, rozvíjení čtenářských postojů a strategií, vyvolání zájmu a motivace u čtenářů i nečtenářů. Knihovna působí jako instituce vzdělávací, která se školou spolupracuje a je jí partnerem. Docházka do knihovny, na rozdíl od té školní, není a neměla by být povinnou. Nejen knihou se snažíme oslovit jedince přirozeně a nenásilně, bereme ohled na jeho individualitu a jedinečnost. Knihovna navíc disponuje tou výhodou, že je schopna efektivně pracovat jak se školním, tak s rodinným prostředím. V současné době většina knihoven, zejména městských, svoji pozici na tomto poli stále hledá. Tím ovšem nemyslím oblast podpory čtenářství, to knihovny ovládají směle a nabízejí mnoho projektů a programů, které malé čtenáře zajímají a jsou přínosem. Přistupujeme ale k hlubší práci s textem, analýze a dalšímu použití získaných informací? Umíme studenty přivést k tomu, aby kriticky mysleli? Práce s katalogy a databázemi je bez debat ovládnutá, vždyť je to naše domácí hřiště. V prostředí knihoven ale dle mého názoru pokulhává práce se zdroji, které jsou našim studentům a žákům jednoznačně nejbližší – Google, Facebook, Youtube a mnoho dalších.

První zásadní otázkou tedy je jaké cíle sledujeme? Čeho chceme dosáhnout a na jaké oblasti se zaměřit?

Charakterizovat lze hned několik oblastí: práce s informačními zdroji (katalogy, databáze); samostatnou kapitolou je jistě práce s Internetem – vyhledavače typu Google, sociální sítě Facebook (který může být velmi silným vzdělávacím nástrojem); v neposlední řadě také rozvoj čtenářské gramotnosti, tedy práce s literárními i naučnými texty, kde by cílem mělo být porozumění textu a následná schopnost s ním pracovat a používat jej. Plagiátorství, citační etika, etika na Internetu aj. Cíle lze shrnout a formulovat například takto: informačně vzdělaný jedinec umí stanovit svoje informační potřeby a priority a podle tohoto se orientovat. Hodnotí informace a začleňuje je do svého vlastního vědomostního aparátu. Základním hlediskem je proto rozvíjet informační gramotnost od prvopočátku vzdělávacího procesu. Považuji za nezbytné, aby žáci na základních školách procházeli činorodými výukovými programy, které je podnítí k dalšímu zájmu o okolní svět. To vše ovšem klade vysoké nároky na práci učitelů a knihovníků, stejně tak jako na výchovu v rámci rodiny.

Kde a jak začít

Domnívám se, že problematika informačního vzdělávání je slibně a systematicky řešena na vysokých školách, i na středních školách pozvolna vznikají různé iniciativy a plány pro přípravu studentů k orientaci v dnešní informační společnosti. Otázkou ovšem zůstává kvalita a rychlost pokroku v oblasti informačního vzdělávání na základních školách. Právě tento stupeň vzdělání je základem veškeré další erudice.

V současné době bohužel nejsou zpracovány žádné komplexnější koncepce informační výchovy pro základní, střední nebo střední odborné školy. Záleží tedy na každém jednom knihovníkovi, kterak se se svým úkolem vypořádá a jakou zvolí strategii, ať už jde o didaktiku, metodiku i výukové materiály. Část knihoven má například pevnou nabídku tzv. lekcí v knihovně – vyhledávání v katalogu, databáze, primární a sekundární zdroje a samozřejmě lekce na literární téma. Pedagog si tak vybere z fixní nabídky a se studenty do knihovny dorazí. Jiné knihovny se věnují výhradně literárním tématům a podpoře čtenářské gramotnosti, informační vzdělávání jako takové nenabízí. Ne snad proto, že by nechtěli, ale proto, že zkrátka neví, odkud začít a kam jít.

V průběhu svého studia na Katedře informačních studií a knihovnictví v Brně mě informační vzdělávání a práce se studenty zajímala, logickou volbou tedy byla i diplomová práce na toto téma. Vytvořila jsem teoreticko-aplikační práci modelové spolupráce základní školy a knihovny se zaměřením na první stupeň. V praxi jsem realizovala výukové lekce zaměřené zejména na literární témata a práci s textem naučným i beletristickým. Poté, co jsem nastoupila do Městské knihovny v Poličce, jsem se oblasti IV věnovala nadále. Moje počáteční představy, že studenti by měli docházet do knihovny pravidelně každý měsíc, se okamžitě rozplynuly. Pozice městských knihoven je neobvykle složitá a těžká. Spektrum školských zařízení, byť na malém městě, je velmi široké. Propojit práci na různých stupních MŠ, ZŠ a SŠ v podobě gymnázia a odborných škol je opravdu oříšek. Jak se jej snažíme rozlousknout v Poličce?

Strategie přípravy IV

V první řadě navazujeme úzký kontakt s pedagogy, ptáme se, co oni sami shledávají jako důležité pro další studium, co studenti a žáci potřebují, co je zajímá a samozřejmě konzultujeme tematické zapojení lekcí v knihovně do jednotlivých Školních vzdělávacích programů. Tak totiž i sami pedagogové uspořádají učební plán tak, aby měli prostor pro vzdělávací aktivity v knihovně. Spolupráce s pedagogy a dialog nad společnou prací je velmi silným nástrojem, který práci v knihovně výrazně zefektivní a posune všechny zapojené strany (včetně studentů) o hodný kus dál. I z důvodu nedostatečných prostor a vybavení docházíme za studenty i do škol…oni za námi, my k nim.

Mateřské školy navštěvují knihovnu prozatím pouze sporadicky. Připravujeme proto program prvního seznámení v knihovně, čtení příběhů, povídání o knížkách a doplňující výtvarné aktivity. Při nástupu do první třídy se pro dítě stává knížka dennodenním partnerem. Do knihovny chodí poznávat a vybírat své první čtení, zažijí i první autorská čtení a setkání se spisovatelem.  V průběhu prvního stupně pracujeme zejména s knihou, rozvíjíme čtenářské návyky, práci s textem, hodnocení informací a jejich další využití, zaměřujeme se i na tvůrčí psaní a schopnost získané informace dále komunikovat.

Přechod na druhý stupeň ZŠ je doprovázen změnami návyků a chování – děti i ve volném čase do knihovny přestávají chodit. Jejich zájem se začíná orientovat silně na práci s počítačem a brouzdáním na Internetu. Proto i práce v knihovně přechází na tuto rovinu, vyhledávání na Internetu, získávání a hodnocení informací v tomto prostředí. Ovšem to vše v propojení. Na druhém stupni například skupiny dětí vyráběly knihu, veškeré informace hledaly na Internetu, využívaly různé zdroje a hodnotily jejich věrohodnost, citovaly. Ke konci základní školní docházky by děti měly být připraveny na nároky, které na ně budou kladeny na školách středních. Narážíme ale na otázku Jaké nároky to jsou? Jaká je skupina znalostí a schopností žáka deváté třídy z pohledu informačního vzdělávání?

Střední odborné školy a gymnázia jsou další kapitolou. Vyhledávání informací související s oborem, který studenti absolvují. Hodnocení relevantních informací, práce s periodiky, různými typy médií. Vlastní tvorba, práce s textem, vyhledávání na Internetu, sociální sítě jako vzdělávací prvek, nové nástroje na sdílení informací a jejich prezentaci…témat a okruhů je nepočítaně. Jak a pro co chceme studenty připravit? Pro praxi nebo pro studium na vysoké škole? Nároky jsou různé, různé také musí být naše strategie IV. Jeden prvek by ale měly mít společný – propojenost jednotlivých témat. Není efektivní ani zajímavé soustředit se pouze na vyhledávání v katalogu, jen na regionální literaturu, práci s Google, snažíme se tvořit komplexní a akční lekce, kde student propojí veškeré aspekty svých schopností a praktickou formou doplní neznalosti.

Na každém dalším stupni vzdělávání čeká studenta nový knihovník, který jej provede dalším studiem. V případě, že chceme informační výchovu řešit systematicky a efektivně, musíme mezi sebou být na různých stupních studentova života propojeni.

Co je platné, že vysokoškolští knihovníci mají jasně dané standardy a výborně vypracované koncepce, když k nim studenti přijdou bez sebemenších základů? Ale ptejme se hlavně: co potřebuje student a co jej zajímá??? Inspirativním a přínosným v této oblasti byl Seminář Informační vzdělávání uživatelů ve veřejných knihovnách, který se konal v dubnu v Hradci Králové, kde se sešli knihovníci z různě velkých knihoven, zejména z městských a krajských. Každý s jinými zkušenostmi a možnostmi společně vše sdíleli, na prakticky zaměřených workshopech vymýšleli, kam a jak pokračovat dál. Druhým velmi zajímavým a užitečným projektem je NAKLIV – Národní klastr informačního vzdělávání, pod jehož záštitou byl v květnu uskutečněn Národní seminář IV. Tyto dvě sekce zabývající se stejnou problematikou na různých úrovních mají opravdu neuvěřitelný potenciál – v případě, že budou schopny se spojit a pracovat komplexně v rámci společných aktivit a cílů.

Jeden může obohatit druhého a posílit tak sám sebe. Stejné je to s knihovníky a pedagogy, i s knihovníky navzájem. Proto sdílejme svoje zkušenosti a společně tvořme systematický a propojený systém informační výchovy v knihovnách.

NAVRÁTILOVÁ, Lenka. Informační vzdělávání – odkud začít a kam jít?. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2011, 25(2) [cit. 2024-10-14]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/informacni-vzdelavani-odkud-zacit-kam-jit

Verze pro tisk