Informační vzdělávání ve veřejných knihovnách s přihlédnutím k potřebám sociálně vyloučených osob

Šedá je, příteli, všechna teorie, však zelená se života zlatý strom.

J.W.Goethe: Faust

Teorie pro vymezení informačního vzdělávání spolu s praktickými zkušenostmi knihovníků jsou představovány na odborných seminářích a konferencích. Jsou prezentovány nové modely a metody práce s dětskými uživateli vystavěné na léty prověřené praxi - využití digitalizovaných fondů, zpřístupnění fondů prostřednictvím internetu, přesunutí části činnosti na web – e-learningové vzdělávání, v ideálním případě využívání nových technologií s aplikacemi vhodnými ke vzdělávání (kromě stolních PC také notebooky, tablety, i-pady apod.).

Dospělý či dětský uživatel má být vzděláván, či v lepším případě se sám chce vzdělávat a proto přichází právě do knihovny, kde očekává odpovědi na své otázky. Náplň činnosti knihoven různých typů je určitým způsobem standardizovaná na základě zákonů a předpisů, ale do její konečné podoby nevypočitatelně vstupuje prvek osobnosti knihovníků a informačních pracovníků. Také jejich vlastní osobní zkušenosti z práce s běžnými, ale i těmi méně obvyklými uživateli jakéhokoli věku, stupně vzdělání spolu s místem, kde knihovna působí, formují způsob práce konkrétní knihovny.

Knihovna města Ostravy

slouží téměř 35 tisícům dospělých čtenářů a 13 tisícům čtenářů do patnácti let. Městské části se odlišují skladbou obyvatel, lišit se musí nabídka kulturních a vzdělávacích akcí pro ně. Obzvlášť znatelné je to v místech s vysokou koncentrací sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených obyvatel, kteří byli soustředěni do lokalit, dnes označovaných jako ghetta. Knihovnice z šesti poboček v těchto oblastech musí přizpůsobit své jednání a požadavky na čtenáře s ohledem na jejich sociální začlenění a schopnosti. Ty se odvíjejí od jejich původu a je třeba přiznat, že naprostá většina znevýhodněných dětí je z romských rodin. Nelze však jednoznačně tvrdit, že jsou to pouze romské rodiny a romské děti, které jsou v této oblasti znevýhodněné.

Situace Romů v Ostravě

může být bezpochyby jednoznačně nazvaná sociální exkluzí – vyloučením, izolací z většinové společnosti; omezením přístupu ke kulturnímu a sociálnímu kapitálu společnosti; omezením participace na běžném sociálním životě.(Radostný, 2005, s. 72) Možnou cestou změny není asimilace, která by pod tlakem zbavovala Romy jejich jedinečné kultury a tradic. Ty vycházejí z bohaté a často kruté historie. Sociální inkluze jako vyšší stupeň integrace postižených nebo znevýhodněných jedinců do společnosti a jejích institucí s co nejvyšší mírou zachováním jejich jedinečnosti se jeví jako správnější cesta.

Program sociální inkluze Ostrava 2012-2020

Počátkem února 2012 byl zástupci Statutárního města Ostravy zveřejněn dlouhodobý veřejný integrovaný program, který si klade za cíl do roku 2020 postupně změnit podmínky soužití sociálně vyloučených a majoritní části společnosti v Ostravě. Jak uvádí ve své publikaci „Program sociální inkluze Ostrava“ autoři projektu, úspěšná inkluze vyžaduje silnou motivaci vyloučené osoby a zpočátku jistou toleranci okolí k tomu, že dotyčný nemá běžné návyky většinové společnosti, neovládá dobře její jazyk a fungování institucí. „K nízkým vzdělanostním šancím přispívají i sociokulturní a individuálně podmíněné bariéry, mezi něž patří například život romských dětí v jinojazyčném prostředí, dále odlišné vnímání hodnoty vzdělání ze strany vyloučených romských rodin, což podmiňuje i míru podpory a způsob výchovy romských dětí ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí ze strany jejich rodičů, postoj dětí ke vzdělání a jejich aspirace k dosažení vyšší vzdělanostní úrovně. Tyto faktory významně přispívají k tomu, že se dlouhodobě nedaří zvýšit vzdělanostní úroveň Romů, která je zásadní nejen pro zlepšení jejich situace na trhu práce, ale i celkově pro posílení jejich pozice v české společnosti a zlepšení standardu životní úrovně.“ (Gavenda-Homolová-Karásek, 2011, s. 31)

Autoři dlouhodobého projektu vycházejí z poznatků a zkušeností sociálních a terénních pracovníků, úředníků, zdravotníků, učitelů, policistů. Na pilířích bydlení – práce - vzdělání a volný čas – budou usilovat o postupnou změnu. Smutné pro nás knihovníky je poznání, že přes léta kvalitní práce s menšinami, se sociálně vyloučenými, handicapovanými, přes opakovaně poskytované finanční dotace z fondů městských částí a fondu statutárního města právě na činnosti se sociálně vyloučenými dětmi a mládeží, není počítáno se spoluprací a s využitím našich zkušeností z oblasti volnočasových aktivit.

Co mohou nabídnout naše pobočky

Můžeme představit aktivity v rámci úspěšného projektu Romaňi kereka – Romský kruh, který již několik let pracuje s finanční podporou německé nadace Hermann-Niermann z Düsseldorfu v pobočce KMO ve Vítkovicích. Zde lze také nalézt knižní a časopisecký fond, věnovaný romství a Romipenu. Další pobočka v Přívoze pro děti připravuje aktivity v rámci Klubovny v knihovně K² a daří se jí získávat důvěru rodičů a prarodičů nadšených dětí. Rovněž nezanedbatelná je práce s dětskými romskými a dalšími sociálně vyloučenými v pobočkách v městských částech Mariánské Hory a Kunčičky. Spolupráce s těmito skupinami se obecně lépe daří v menších pobočkách. V posledních měsících byla tato práce prezentována na setkání Klubka, na opavské konferenci Kniha v 21. století, na Slovensku v rámci projektu Informace bez hranic či na semináři Mladí v hledí knihovny v Prostějově a vždy se setkává s nesmírným ohlasem – snad proto, že se v mnoha knihovnách hledá cesta jak pracovat s ne zcela běžnými uživateli.

Celoživotní vzdělávání dospělých jako výzva

Snaha začlenit do možných projektů celoživotního vzdělávání sociálně vyloučené dospělé je nesmírně těžké a vyžaduje obvykle přístup s pomocí jejich dětí. Spolupráce dospělých Romů s knihovnou je obtížná. Ztěžuje ji odlišné pojetí výchovy, vycházející z historických kořenů a kulturních tradic národa „na cestě“, pro který je svoboda a nezávislost prioritou a plánovaná budoucnost něčím, co nejsou schopni perspektivně vnímat. Dospělí často neumí dobře česky, ale neumí ani dobře romsky, a protože po ukončení vlastní školní docházky v mnoha případech je jejich jediný kontakt s psaným textem v rámci úředního styku, stávají se sekundárně negramotnými. Vzdělávání je bráno jako zákonem daná nutnost, četba je vnímána jako cizorodý prvek v jejich životech.

Celoživotní vzdělávání lze uskutečňovat pouze na základě dobrovolnosti. V knihovnách je pracováno s nezaměstnanými, ale ti nemusejí být sociálně vyloučeni. Jsou dočasně znevýhodněni, a proto je této komunitě věnována pozornost, jsou nabízeny programy základů práce na PC a podobné aktivity směřující k získání dalších dovedností, zvyšujících jejich šance uplatnění na trhu práce. CŽV sociálně vyloučených dospělých není totožné s obvyklou definicí, nelze k němu přistupovat stejným způsobem. Ve spolupráci s terénními sociálními pracovníky je třeba získat důvěru dané komunity, poskytnout základní životní podmínky a jistoty, pak teprve věnovat pozornost odstranění negramotnosti. Po letech bude možno nabízet další vzdělávání.

Část sociálně vyloučených dospělých i přes tyto překážky posílá své děti do škol a také do knihovny s myšlenkou na jejich lepší životní pozici, proto se daří práce s dětmi – od těch nejmenších z MŠ, předškolních zařízení občanských sdružení, nultých ročníků ZŠ až k teenagerům, což jsou v této vrstvě téměř dospělí lidé. Základem pro nás je poskytnout prostory a vhodné podmínky pro trávení jejich volného času. Při odpoledních akcích – besedách, čteních, výtvarných dílnách, soutěžních odpoledních, výletech – se snažíme podporovat sociální začlenění dětí a mládeže do skupiny vrstevníků majoritní společnosti. Těžké je dosáhnout alespoň částečné změny v myšlení – vyprovokovat děti k aktivnímu zapojení do organizace vlastního života a pozitivnímu ovlivňování nepříznivé životní situace. Vhodně zvolenými tématy informačního vzdělávání lze výrazně zvyšovat jejich sociální dovednosti.

Pohled 2012… Vzájemnost a respekt

Respekt k jinakosti, podpora odlišné kultury, zájem o pochopení těch druhých, oboustranná snaha o začlenění dětí do nabízených aktivit bez nutnosti jejich asimilace, podpora návratu ke kořenům, nevytváření podmínek k pozitivní diskriminaci, výchova k vzájemné toleranci - mohou to být jen prázdná hesla, ale také výzvy k možné cestě, na kterou by se mohli vydat minoritní obyvatelé s majoritními společně.

Fotogalerie

Použitá literatura:

GAVENDA, Marek; HOMOLOVÁ, Eva; KARÁSEK, Zdeněk. Sociální inkluze: Integrovaný program 2011-2020. Ostrava: Statutární město Ostrava, 2011. 99 s.

RADOSTNÝ, Lukáš. Faktory sociálního vyloučení. In SÝKORA, L., TEMELOVÁ, J. Prevence prostorové segregace. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje; Centrum pro výzkum měst a regionů; Ministerstvo pro místní rozvoj, 2005. s. 71-80. [online]. [cit. 27. 6. 2012]. Dostupný na www: <http:// everest.natur.cuni.cz/akce/segregace/publikace/Radostny.pdf>