Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Šedá je, příteli, všechna teorie, však zelená se života zlatý strom.
J.W.Goethe: Faust
Teorie pro vymezení informačního vzdělávání spolu s praktickými zkušenostmi knihovníků jsou představovány na odborných seminářích a konferencích. Jsou prezentovány nové modely a metody práce s dětskými uživateli vystavěné na léty prověřené praxi - využití digitalizovaných fondů, zpřístupnění fondů prostřednictvím internetu, přesunutí části činnosti na web – e-learningové vzdělávání, v ideálním případě využívání nových technologií s aplikacemi vhodnými ke vzdělávání (kromě stolních PC také notebooky, tablety, i-pady apod.).
Dospělý či dětský uživatel má být vzděláván, či v lepším případě se sám chce vzdělávat a proto přichází právě do knihovny, kde očekává odpovědi na své otázky. Náplň činnosti knihoven různých typů je určitým způsobem standardizovaná na základě zákonů a předpisů, ale do její konečné podoby nevypočitatelně vstupuje prvek osobnosti knihovníků a informačních pracovníků. Také jejich vlastní osobní zkušenosti z práce s běžnými, ale i těmi méně obvyklými uživateli jakéhokoli věku, stupně vzdělání spolu s místem, kde knihovna působí, formují způsob práce konkrétní knihovny.
slouží téměř 35 tisícům dospělých čtenářů a 13 tisícům čtenářů do patnácti let. Městské části se odlišují skladbou obyvatel, lišit se musí nabídka kulturních a vzdělávacích akcí pro ně. Obzvlášť znatelné je to v místech s vysokou koncentrací sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených obyvatel, kteří byli soustředěni do lokalit, dnes označovaných jako ghetta. Knihovnice z šesti poboček v těchto oblastech musí přizpůsobit své jednání a požadavky na čtenáře s ohledem na jejich sociální začlenění a schopnosti. Ty se odvíjejí od jejich původu a je třeba přiznat, že naprostá většina znevýhodněných dětí je z romských rodin. Nelze však jednoznačně tvrdit, že jsou to pouze romské rodiny a romské děti, které jsou v této oblasti znevýhodněné.
může být bezpochyby jednoznačně nazvaná sociální exkluzí – vyloučením, izolací z většinové společnosti; omezením přístupu ke kulturnímu a sociálnímu kapitálu společnosti; omezením participace na běžném sociálním životě.(Radostný, 2005, s. 72) Možnou cestou změny není asimilace, která by pod tlakem zbavovala Romy jejich jedinečné kultury a tradic. Ty vycházejí z bohaté a často kruté historie. Sociální inkluze jako vyšší stupeň integrace postižených nebo znevýhodněných jedinců do společnosti a jejích institucí s co nejvyšší mírou zachováním jejich jedinečnosti se jeví jako správnější cesta.
Počátkem února 2012 byl zástupci Statutárního města Ostravy zveřejněn dlouhodobý veřejný integrovaný program, který si klade za cíl do roku 2020 postupně změnit podmínky soužití sociálně vyloučených a majoritní části společnosti v Ostravě. Jak uvádí ve své publikaci „Program sociální inkluze Ostrava“ autoři projektu, úspěšná inkluze vyžaduje silnou motivaci vyloučené osoby a zpočátku jistou toleranci okolí k tomu, že dotyčný nemá běžné návyky většinové společnosti, neovládá dobře její jazyk a fungování institucí. „K nízkým vzdělanostním šancím přispívají i sociokulturní a individuálně podmíněné bariéry, mezi něž patří například život romských dětí v jinojazyčném prostředí, dále odlišné vnímání hodnoty vzdělání ze strany vyloučených romských rodin, což podmiňuje i míru podpory a způsob výchovy romských dětí ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí ze strany jejich rodičů, postoj dětí ke vzdělání a jejich aspirace k dosažení vyšší vzdělanostní úrovně. Tyto faktory významně přispívají k tomu, že se dlouhodobě nedaří zvýšit vzdělanostní úroveň Romů, která je zásadní nejen pro zlepšení jejich situace na trhu práce, ale i celkově pro posílení jejich pozice v české společnosti a zlepšení standardu životní úrovně.“ (Gavenda-Homolová-Karásek, 2011, s. 31)
Autoři dlouhodobého projektu vycházejí z poznatků a zkušeností sociálních a terénních pracovníků, úředníků, zdravotníků, učitelů, policistů. Na pilířích bydlení – práce - vzdělání a volný čas – budou usilovat o postupnou změnu. Smutné pro nás knihovníky je poznání, že přes léta kvalitní práce s menšinami, se sociálně vyloučenými, handicapovanými, přes opakovaně poskytované finanční dotace z fondů městských částí a fondu statutárního města právě na činnosti se sociálně vyloučenými dětmi a mládeží, není počítáno se spoluprací a s využitím našich zkušeností z oblasti volnočasových aktivit.
Můžeme představit aktivity v rámci úspěšného projektu Romaňi kereka – Romský kruh, který již několik let pracuje s finanční podporou německé nadace Hermann-Niermann z Düsseldorfu v pobočce KMO ve Vítkovicích. Zde lze také nalézt knižní a časopisecký fond, věnovaný romství a Romipenu. Další pobočka v Přívoze pro děti připravuje aktivity v rámci Klubovny v knihovně K2 a daří se jí získávat důvěru rodičů a prarodičů nadšených dětí. Rovněž nezanedbatelná je práce s dětskými romskými a dalšími sociálně vyloučenými v pobočkách v městských částech Mariánské Hory a Kunčičky. Spolupráce s těmito skupinami se obecně lépe daří v menších pobočkách. V posledních měsících byla tato práce prezentována na setkání Klubka, na opavské konferenci Kniha v 21. století, na Slovensku v rámci projektu Informace bez hranic či na semináři Mladí v hledí knihovny v Prostějově a vždy se setkává s nesmírným ohlasem – snad proto, že se v mnoha knihovnách hledá cesta jak pracovat s ne zcela běžnými uživateli.
Snaha začlenit do možných projektů celoživotního vzdělávání sociálně vyloučené dospělé je nesmírně těžké a vyžaduje obvykle přístup s pomocí jejich dětí. Spolupráce dospělých Romů s knihovnou je obtížná. Ztěžuje ji odlišné pojetí výchovy, vycházející z historických kořenů a kulturních tradic národa „na cestě“, pro který je svoboda a nezávislost prioritou a plánovaná budoucnost něčím, co nejsou schopni perspektivně vnímat. Dospělí často neumí dobře česky, ale neumí ani dobře romsky, a protože po ukončení vlastní školní docházky v mnoha případech je jejich jediný kontakt s psaným textem v rámci úředního styku, stávají se sekundárně negramotnými. Vzdělávání je bráno jako zákonem daná nutnost, četba je vnímána jako cizorodý prvek v jejich životech.
Celoživotní vzdělávání lze uskutečňovat pouze na základě dobrovolnosti. V knihovnách je pracováno s nezaměstnanými, ale ti nemusejí být sociálně vyloučeni. Jsou dočasně znevýhodněni, a proto je této komunitě věnována pozornost, jsou nabízeny programy základů práce na PC a podobné aktivity směřující k získání dalších dovedností, zvyšujících jejich šance uplatnění na trhu práce. CŽV sociálně vyloučených dospělých není totožné s obvyklou definicí, nelze k němu přistupovat stejným způsobem. Ve spolupráci s terénními sociálními pracovníky je třeba získat důvěru dané komunity, poskytnout základní životní podmínky a jistoty, pak teprve věnovat pozornost odstranění negramotnosti. Po letech bude možno nabízet další vzdělávání.
Část sociálně vyloučených dospělých i přes tyto překážky posílá své děti do škol a také do knihovny s myšlenkou na jejich lepší životní pozici, proto se daří práce s dětmi – od těch nejmenších z MŠ, předškolních zařízení občanských sdružení, nultých ročníků ZŠ až k teenagerům, což jsou v této vrstvě téměř dospělí lidé. Základem pro nás je poskytnout prostory a vhodné podmínky pro trávení jejich volného času. Při odpoledních akcích – besedách, čteních, výtvarných dílnách, soutěžních odpoledních, výletech – se snažíme podporovat sociální začlenění dětí a mládeže do skupiny vrstevníků majoritní společnosti. Těžké je dosáhnout alespoň částečné změny v myšlení – vyprovokovat děti k aktivnímu zapojení do organizace vlastního života a pozitivnímu ovlivňování nepříznivé životní situace. Vhodně zvolenými tématy informačního vzdělávání lze výrazně zvyšovat jejich sociální dovednosti.
Respekt k jinakosti, podpora odlišné kultury, zájem o pochopení těch druhých, oboustranná snaha o začlenění dětí do nabízených aktivit bez nutnosti jejich asimilace, podpora návratu ke kořenům, nevytváření podmínek k pozitivní diskriminaci, výchova k vzájemné toleranci - mohou to být jen prázdná hesla, ale také výzvy k možné cestě, na kterou by se mohli vydat minoritní obyvatelé s majoritními společně.
GAVENDA, Marek; HOMOLOVÁ, Eva; KARÁSEK, Zdeněk. Sociální inkluze: Integrovaný program 2011-2020. Ostrava: Statutární město Ostrava, 2011. 99 s.
RADOSTNÝ, Lukáš. Faktory sociálního vyloučení. In SÝKORA, L., TEMELOVÁ, J. Prevence prostorové segregace. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje; Centrum pro výzkum měst a regionů; Ministerstvo pro místní rozvoj, 2005. s. 71-80. [online]. [cit. 27. 6. 2012]. Dostupný na www: <http:// everest.natur.cuni.cz/akce/segregace/publikace/Radostny.pdf>
BUREŠOVÁ, Jarmila. Informační vzdělávání ve veřejných knihovnách s přihlédnutím k potřebám sociálně vyloučených osob. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2012, 26(3) [cit. 2024-12-30]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/informacni-vzdelavani-ve-verejnych-knihovnach-s-prihlednutim-k-potrebam-socialne-vyloucenych-
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
