Inspirace ze studijní cesty po kulturních institucích v Holandsku

Na konci května 2023 jsem se účastnila výběrového studijního pobytu, který v rámci platformy EPALE organizoval Dům zahraniční spolupráce. Studijní cesta byla určena pro osoby, které pracují v kulturních institucích jako edukátoři (vzdělavatelé) dospělých osob. Cílem návštěvy bylo získat inspiraci a pochopení, jak je organizováno vzdělávání v kulturních institucích, jaká je jeho úroveň a jakým způsobem tyto instituce propagují své sbírky, zdroje a programy.

Navštívené instituce

V rámci necelých čtyř dnů jsme společně s dalšími kolegy (celkem nás bylo devět a tři organizátoři) navštívili několik holandských institucí v Amsterodamu či Utrechtu, které jsou zajímavé z hlediska konceptu vzdělávání a prezentace. Jednalo se o tyto instituce:

• LKCA - Národní středisko pro kulturní vzdělávání a amatérské umění.
• Volksbuurtmuseum - Malé muzeum v Utrechtu zaměřené na prezentaci běžného života, které je organizováno místní komunitou.
• Museum Catharijneconvent (Muzeum kláštera sv. Kateřiny) - Muzeum náboženského umění v Utrechtu.
• BAK (basis voor actuele kunst) - Platforma pro moderní umění v Utrechtu.
• Bibliotheek Utrecht - Městská knihovna v Utrechtu.
• Van Gogh Museum - Muzeum je věnováno nizozemskému malíři Vincentu van Goghovi a jeho dílu, jedná se o jedno z neznámějších muzeí v Amsterodamu.
• Rijksmuseum Amsterodam - Nejvyhledávanější a nejnavštěvovanější muzeum v Nizozemí, známé po celém světě.
• Ons' Lieve Heer op Solder (Our Lord in the Attic Museum) - Unikátní muzeum s kostelem umístěným v podkroví, v zachovalém domě v centru Amsterodamu ve čtvrti Red Light District.
• NEMO - NEMO je muzeum vědy a techniky v Amsterodamu, jedno z nejzajímavějších muzeí vědy na světě.
• Museum Associtation - Asociace nizozemských muzeí se sídlem v Amsterodamu.

Ve většině navštívených institucí se naší skupiny ujala osoba, která se vzdělávání dospělých přímo věnuje, připravuje různé edukační programy či weby a láká návštěvníky k prohlídce. V rámci jejich prezentací a prohlídek jsme tak měli možnost vidět přímo v praxi, jak v Holandsku přistupují ke vzdělávacím aktivitám. A co mě osobně připadalo inspirativní a přenositelné do našeho prostředí?

Dobrovolnictví

V Nizozemí je velmi rozšířené zaměstnávání dobrovolníků, a to zejména z řad seniorů 65+. Některé instituce by se bez jejich pomoci neobešly, zajišťují například kontrolu vstupenek do muzeí, pomoc s orientací návštěvníků, připravují drobné občerstvení na akce a hlavně – jsou živými knihami vzpomínek. Předávají mladším generacím příběhy, které sami prožili, autenticky a zajímavě. Dochází tak i k tolik potřebnému prolínání generací, kdy se mladí učí od starších a naopak.

Komunita

Bez podpory komunity by se některé z institucí vůbec neobešly. Často probíhá zapojení místní komunity do aktivit instituce – například v jednom muzeu se konala výstava předmětů, fotografií, knih apod. k určitému tématu a určitému času (např. svatby v 70. a 80. letech minulého století). Uživatelé sami donesli část předmětů a pomohli výstavu zorganizovat a zpropagovat. Místní komunita byla také zmiňována jako jedna z hlavních cílových skupin, často nám bylo zdůrazňováno, že zahraniční návštěvníci jsou určitě vítáni, ale komunita je to, co dává muzeu srdce.

Volný a bezbariérový vstup

Vstup do knihoven je volný, návštěvníci se po ní můžou pohybovat, jít na toaletu, do kavárny, na výstavu, posedět, aniž by něco platili nebo si zřizovali průkazky. Je dán důraz na to, aby mohli do instituce přijít opravdu všichni, například pro občany s různými hendikepy jsou organizovány hmatové výstavy, audio výstavy apod. Do muzeí je pochopitelně vstup zpoplatněn, místní komunita ale často může čerpat různé výhody, permanentky apod.

Důraz na jeden bestseller

Když mají něco, co je unikátní, dobře o tom ví a umí to prodat (například v Rijksmuseu byla zrovna jedinečná výstava skoro všech děl J. Vermeera pohromadě, doprovázená úžasnou online výstavou). Uvedu zde příklad: Ve všech institucích byli nadšeni, když jsem jim prozradila, že u nás v Moravské zemské knihovně máme nově osobní knihovnu Milana Kundery. Někteří mi říkali, že se vydají do Brna jen kvůli ní a zapisovali si knihovnu na svůj „bucket list“. Chtěli získat informace v angličtině, stránky, kde je knihovna popsána, chtěli znát příběhy nejzajímavějších exponátů, prohlédnout si obrázky ze stěhování, zajímali se o možnost vypůjčení knih atd. V této souvislosti mě napadlo, že by bylo dobré u nás v Moravské zemské knihovně:

• vytvořit tištěný katalog nebo www stránku knihovny MK v angličtině,
• vytvořit popisky k publikacím, vytvořit virtuální prohlídku knihovny MK,
• aktivně nabízet možnost komentovaných prohlídek s průvodcem (odborníkem na dílo MK) v angličtině,
• vybrat jeden předmět (nejvzácnější/nejdražší/nejstarší/…) a ten propagovat,
• vytvořit audioprůvodce,
• zaměřit se v rámci našeho PR a propagace na knihovnu MK, propagovat ji do médií a do zahraničí (např. velkoplošný plakát zvenku na budově).

Storytelling

Vyprávění příběhů je základní nástroj, pomocí kterého jsou v Holandsku představovány sbírky a fondy veřejnosti. Umí prodat nabídku muzea nebo knihovny i třeba jen na základě jednoho nebo dvou zajímavých předmětů/publikací, ke kterým se váže nějaký zajímavý příběh. Anebo se snaží něco takového najít. V jednom muzeu například vystavují monstranci, která se stala objektem krádeže a na několik let zmizela.

Perfektní znalost cílové skupiny

Ve všech institucích dobře ví, kdo jsou jejich návštěvníci a uživatelé. Ve všech institucích, i těch, které jsou přirozeně známé a turisticky navštěvované, cílí na domácí publikum a komunitu. Připravují edukační programy pro různé věkové skupiny a snaží se tam dostat zejména ty, o kterých ví, že chodí málo (typicky skupina „young adult“). Realizují průzkumy spokojenosti návštěvníků, zajímá je jejich názor. Všude se řídí heslem: My jsme tu pro návštěvníky/čtenáře, ne naopak.

Aktivní metody vzdělávání

Při edukačních workshopech, prohlídkách, projektech apod. používají aktivní vzdělávací metody. Místo klasického výkladu mají například metodu I ASK. Ptají se ve stylu otázek: Kolik si myslíte, že je v téhle místnosti obrazů? Jak se cítí ten člověk na tomto obraze? Co se mu stalo? Která z postav se vám líbí nejvíce a proč? Proč má to dítě za opaskem mrtvou slepici (viz nejznámější Rembrandtův obraz „Noční hlídka“).

Interaktivita

Výstavu dělá výstavou výklad průvodce nebo možnost interaktivity. Výstava, která je pouze vystavená, tak aby byla zajímavá a přilákala, musí být kontroverzní. Jinak to je jen kulisa, ze které si návštěvník nic neodnese. V Holandsku nikdo nebrání sbírky a fondy před návštěvníky a uživateli. Naopak, uživatelé jsou při vzdělávacích akcích průvodcem vybízeni, aby se různých předmětů (a za dodržení určitých podmínek) dotýkali. Edukátoři ukazují často repliky např. nějakého kusu oblečení, který je vidět na obraze, a pracují s ním. Nebo mají v uzavřené nádobě umístěný například kus látky nasáklé petrolejem a dávají k tomu návštěvníkům čichat. Dají lidem rukavice a můžou se dotknout starého děla, vyzkoušet strukturu olejomalby atd. Oblíbené jsou tzv. inzoomers, což jsou speciální velké karty s náhledy na detaily různých uměleckých děl. Průvodci se orientují v tématu a znají mnoho navíc, než je o dílech obecně známo.

Shrnutí

Z Holandska jsem se vrátila nadšená, a pokud bych měla shrnout to, čím bychom se měli inspirovat u nás v ČR, tak dát důraz na to, že:

• Instituce a jejich sbírky a fondy jsou živé. Nejsou to archivy, přibližují kulturní dědictví všem, kteří o to mají zájem. Musí být otevřené a vstřícné, sbírky a fondy nejsou jejich majetkem, ale tím, co musí ukazovat nebo půjčovat svým uživatelům.
• Není dobré snažit se „prodat“ všechno všem. Osvědčí se vybrat jednu dvě funkce/nabídky užitečné pro jednu konkrétní skupinu a na tom postavit PR jedné výstavy.
• Nepřednášet a nepoučovat. Lepší se se ptát a vyprávět.
• Nemít v knihovně/muzeu zaměstnance jako hlídače, ale zaměstnance jako průvodce.
• Nabízet budovu a její interiéry a exteriéry.
• Když se zvou na akci děti, je dobré dát vědět i rodičům.
• Nebát se experimentovat.