Já jako čtenář – čtenářské zrcadlo

Vydáno: 2019-06-10 (All day)
V rubrice: Inspirace, podněty, náměty
Autor: Irena Poláková

Součástí rozvoje čtenářství je i čtenářská sebereflexe – Jednou za čas se v hodinách literární výchovy podíváme do čtenářského zrcadla. Co vidíme, když nahlédneme na sebe jako čtenáře? Unavenou matku od dětí, která má rozečteno pět knih a dočte jen detektivky? Muže středního věku, jež v současné době sahá jen po naučné literatuře, a beletrie ho nijak neoslovuje? Studenta, který by četl rád, ale školní povinnosti zaměstnávají natolik, že čte jen v tramvaji? Čtenářské zrcadlo je pokaždé jiné, záleží na celé řadě okolností, vnitřních i vnějších, které ovlivňují naše čtenářství. Má smysl nahlížet do něj v čase a průběžně si pojmenovávat, co nás zajímá, i to, proč zrovna nečteme. Současná septima si zápisky archivuje od sekundy. Jak vypadá takový čtenář, resp. čtenářka v čase?

První ukázka

1.10. 2014 - tercie

Vždy jsem si přála umět lítat, jet do Ameriky nebo Japonska, potkat Totona. Proletět se vzducholodí, bojovat s nepřátelským gangem a koupit si velký bílý dům na břehu oceánu ve Francii. Bohužel většina se mi asi nevyplní, ale když si vezmu do ruky knihu můžu cokoliv…..já opravdu nejsem moc dobrý čtenář. V pokoji mám skříň a v ní knížky. Polovina nepřečtená. Když už se ale chytnu, čtu jako nikdy. Jak už jsem psala, můžu si v knížkách dělat, co chci. Můj velký problém je, že jak přijdu domů, dělám úkoly nebo jdu ven s kamarády, nebo se dívám na film. Když čtu, tak jedině na chalupě, večer před spaním, nebo když se opravdu nudím. Ale i přesto všechno mi kniha přijde neskutečně geniální vynález. A já budu číst do konce života. Pořád a pořád. Budu číst i svým dětem i svým vnoučatům. Pořád a pořád.

17. 6. 2016 – kvarta

Chtěla bych se vrátit v čase. Moje fantazie uvadá. Dřív jsem se procházela lesem a představovala si ty nejpodivnější tvory, které tam jisto jistě žijí. V současnosti většinou přemýšlím, jak jsem se pohádala se spolužačkou nebo na to, co mě čeká ve škole. Když si ale vzpomenu na své malé strážce, které jsme si kdysi s kamarádkou vymyslely, udělá se mi hezky, jelen, pes, štír, vydra, orel… Začínám číst náročnější knihy, 1984, Proměnu, Farmu zvířat. Těším se, až se zase vrátím k Tobiáši Lollnesovi, japonským pohádkám… Možná je to, co cítím, dospívání, ale já nechci být dospělá. Fantazie je jedna z nejkrásnějších věcí na světě a rozhodně ji nenechám ze mě vymizet. Tak si držím palce.

25. 10. 2017 – sexta

Miluji hudbu. Dřív jsem asi žila fantazií. Teď hudbou. …. Docela mě to mrzí, ale když mám chvíli na to vzít si knížku, nandám si sluchátka a poslouchám. S hudbou si udržuji fantazii… Nedávno jsem četla Hamleta a ten mě moc bavil. Stejně jsem se ale nenakopla a nečtu.

5. 4. 2019 - septima

Už čtu. Teď jsem dočetla Nesba a začínám Čtyři dohody. Mám pocit, že potřeba číst ve mně pomalu roste… fantazie už nemizí….

Druhá ukázka

1. 10.2014 - tercie

Já čtenář. Zbožňuji čtení. Četla bych pořád. Nerada přeskakuji. Potom mám totiž něco jako špatné svědomí. Stejně jako když jsem byla menší a koukala na televizi z takového úhlu, že mi něco zakrývalo obrazovku. Mám pocit, že zrovna v tom úseku bylo něco důležitého. Pokud se mi nějaká kniha opravdu líbí, čtu pořád, a takových knih je dost. Třeba jsem se probudila ve 3 hodiny v noci a začala si číst ve světle lampy za oknem...  vlastně mám možnost číst vždy a je mi líto lidí, co to nemají.

17. 6. 2016 - kvarta

Teď, po malých maturitách, jsem na sebe jako čtenáře docela hrdá. Svých „povinných“ pět knih jsem přečetla víceméně s chutí. Stařec a moře. Proměna. Jméno růže. Válka s mloky. Havran. I když jsem se na začátku bála, že mě budou nudit, že je nepochopím, tak jsem je myslím celkem pochopila. Teď mám trochu problém najít dobrou knihu na prázdniny, ale myslím, že najdu. Vždyť knih je strašně moc (i když těch dobrých asi ne).

25. 10. 2017 - sexta

Proč čtu? Teď už čtu jen kvůli odpočinku. Nemám čas ani náladu, abych četla kvůli poučení. Potřebuji něco před spaním, při čem nemusím myslet na nic. Něco, co mě odpoutá od „starostí tohohle světa“ a na chvíli přesune jinam. Možná proto jsem teď tak ráda podruhé přečetla Dva životy pana Perla. Promyšlenou pohádku z mnoha světů, mnoha časů, ale jen o pár lidech. Myslím, že jsem unavený čtenář, který nečte kvůli vědění, ale kvůli úniku a odpočinku.

5. 4. 2019 - septima

Říjen 2017 – to už je strašně dávno. Teď už nemám čas číst ani před spaním. Když jdu spát, tak padnu do postele a spím. A například v tramvaji číst nemůžu. Mám špatné svědomí. Vím, že mám udělat spoustu věcí, a když si čtu, mám pocit, že se flákám. A tak radši nedělám nic nebo poslouchám muziku. Možná o prázdninách. Můj plán je napůjčovat si povinnou četbu a číst si na chalupě.

POLÁKOVÁ, Irena. Já jako čtenář – čtenářské zrcadlo. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2019, 33(2) [cit. 2024-12-30]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/ja-jako-ctenar-ctenarske-zrcadlo

Verze pro tisk