Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Článek se zabývá problematikou čtenářské gramotnosti. Zdůrazňuje význam čtení a čtenářství pro rozvoj čtenářské gramotnosti a upozorňuje na potřebu spolupráce knihovníků s učiteli při výběru knih pro děti. Ukazuje, jakou důležitost má oslovení veřejnosti a její seznámení s obsahem informační gramotnosti. Závěrem se věnuje významu čtenářských společenství pro rozvíjení vztahu nečtenářů ke knize.
Titulní stránky hlavních deníků jednou za čas okupuje téma děti a čtení. Většinou jsou titulky alarmující a závěry neradostné, přesto si čtenář nemůže nepovšimnout jisté disproporce. Vedle článků, které pláčí nad čtenářskou gramotností, se objevují pozitivní zprávy o husté síti knihoven v České republice, úžasných akcích na podporu čtenářství, množství titulů pro děti a mládež, které každoročně vycházejí, či pozitivním vztahu české populace k četbě. Kde je zakopán pes?
Pokaždé se totiž mluví o něčem jiném a občan je zmaten. Výstupy dlouhodobého výzkumného projektu „Čtenáři a čtení v České republice“, jehož hlavními řešiteli jsou Jiří Trávníček a Vít Richter, opravdu potvrzují, že ČR stále patří v Evropě k zemím s nejsilnější čtenářskou kulturou. Mezinárodní výzkumy PISA, které novináři často citují, naopak jasně dokládají, že čtenářská gramotnost českých dětí by nás měla znepokojit a čtenářské dovednosti českých žáků jsou podprůměrné. Rok od roku se navíc zhoršují.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy naštěstí na klesající čtenářskou gramotnost českých dětí zareagovalo a školy nyní mohou čerpat z tzv. šablon peníze na další vzdělávání učitelů v této oblasti. V minulém roce stovky škol dovybavily ze štědrého grantu školní knihovny a začaly zavádět dílny čtení, letos je hlavním tématem zakládání čtenářských klubů. Učitelé si najednou začínají klást otázky, na které znají odpověď právě knihovníci: Které knihy ze současné knižní produkce kupovat do školních knihoven? Které knihy opravdu děti baví? Jak pracovat s komiksy? Jak si s dětmi číst a jak se o knihách bavit?
Co z toho vyplývá pro knihovníka? S nadsázkou je to příležitost přihlásit se k druhé části specializace a tou je „informační pracovník“, zaměřit se na edukaci a vrátit úder. Proberme si však postupně, oč tu běží. Knihovníci mohou jen stěží suplovat rodičovskou výchovu a knihovny mají vzhledem ke školám jen podpůrnou vzdělávací funkci. Přesto je oblast neformálního vzdělávání plná výzev.
Alfou a omegou čtenářství je dostupnost vhodných knih a děti, stejně jako mnozí dospělí, dávají přednost novinkovým titulům. Učitel se po vstupu do knihkupectví či otevření webových stránek internetového knihkupectví cítí zahlcen, což při počtu téměř 2 000 ročně vydaných titulů věnovaných dětem a mládeží je celkem pochopitelné. Knihovník by tedy měl být škole nápomocen se v této záplavě orientovat, informovat o reprezentativních výběrech, jakým je katalog Nejlepší knihy dětem, ocenění Zlatá stuha či ceny SUK. Není od věci nejen dětské čtenáře, ale i učitele seznamovat s dalšími zákulisními informacemi kolem knih: představovat nakladatelství, proniknout do světa redaktorů, překladatelů a autorů, nahlížet na weby věnované literatuře, odlišit píárový materiál od recenze.
Čtenářská gramotnost, tedy pokročilá práce s textem a informacemi je klíčem ke vzdělání, k pracovním příležitostem i životní úspěšnosti. Nejsem proto příznivcem besed, které knihovník připravuje na přání učitelů a supluje za ně výuku vybraných hodin mateřského jazyka a literatury. Knihovník je informační pracovník, který má k dispozici obrovský kulturní kapitál a pomáhá návštěvníkům stát se čtenáři a následně využívat informační potenciál knihovny. Knihovník nestudoval dějiny a teorii literatury, jeho doména je někde jinde.
Podstatně více může knihovna pomoci pedagogům na poli mediální výchovy, ale i dalších průřezových témat. Neboť čtení je nejen relaxací, ale i způsobem, jak porozumět druhým a sobě samému, pro dětské čtenáře je vždy zároveň učením, ať už vezme do ruky jakoukoli knihu. Díky četbě se u dětí formují postoje, názory a hodnoty. Zároveň vyrůstají do světa, kde nestačí rozumět textu, ale je třeba se orientovat i v dalších symbolických promluvách, dekódovat obrazová či audiovizuální sdělení.
Knihovny mnohdy školám, ale i dalším cílovým skupinám, třeba seniorům, nabízejí informační lekce. Je však nutné veřejnosti vysvětlovat, co všechno informační gramotnost zahrnuje a k čemu je dobrá. Knihovníci by měli představit informační gramotnost jako širokou platformu, do které spadá gramotnost mediální, internetová i počítačová, která zahrnuje nejen samotnou schopnost číst a psát, ale též schopnost přečíst obrazy, rozumět kultuře, včetně jejího jedinečného produktu – knihovně.
Knihovny coby instituce neformálního vzdělávání se mohou zaměřovat na slepá místa výuky, spojovat do souvislostí přediva informací roztrhaná do školních předmětů, zaměřit se na rozvoj informační gramotnosti a mediální kreativity. Nejprve si tedy knihovní edukátor musí ujasnit, jaké jsou vzdělávací záměry chystané lekce, které kompetence chce rozvíjet, jakých gramotností se plánuje dotknout, aby vhodně strukturoval program, zvolil odpovídající metody.
Učitelé si sami začínají uvědomovat, že stávající výuka českého jazyka a literatury ke čtenářství žáky nedovede, pokud nemají oporu v rodinném čtenářském společenství. Pokud se však knihovna a škola spojí, mají potenciál vytvářet dostatečně vlivné prostředí, které ke čtení dovede i děti zdánlivě odsouzené ke čtenářskému neúspěchu. Před nástupem nových médií se mnoho dětí rozečetlo navzdory škole, dnes už to možné není.
Držím školám a knihovnám palce, aby nepolevovaly ve zřizování čtenářských doupat, vybavování knihovniček atraktivními knižními novinkami, v ochotě si s dětmi o knihách povídat a přitom jim nediktovat, co mají číst. Holky a kluky musí knihy bavit, aby se rozečetli. Nás musí bavit mluvit s dětskými čtenáři o knihách, které přečetli, ale i o dalších souvislostech čtenářství. Je skvělé, pokud knihovník sám dokáže bez zábran před dětským publikem formulovat, co mu čtení přináší, jak ho změnilo, jak knihy čte či jaké má čtenářské zvyky i zlozvyky. A ještě lepší je, když to naučí i učitele, svého kolegu a spojence.
SMOLÍKOVÁ, Klára. Jak vyzrát na knihy? Čtení, čtenářská gramotnost a možnosti knihoven. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2017, 31(1) [cit. 2024-10-15]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/jak-vyzrat-na-knihy-cteni-ctenarska-gramotnost-moznosti-knihoven
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
