Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Autor přibližuje změny ve vydavatelském sektoru, které způsobila privatizace, nárůst vydavatelských subjektů, nejrůznější možnosti individuálního vydávání knih. Mění se tak ceny, ekonomické podmínky nakladatelství, počty vydaných titulů i výtisků. Existuje silná konkurence. Autor srovnává situaci na českém knižním trhu se zahraničím. Dále se věnuje vydávání a evidenci e-knih a audioknih a rozšíření jejich produkce. Článek doplňují statistické tabulky.
Na první pohled se nezasvěcenému může zdát, že oblast knihovnictví a sféra vydavatelů neperiodických publikací téměř jedno jest, protože středobodem jejich aktivit je přece kniha – bez ohledu na to, zda klasická tištěná, e-kniha nebo audiokniha. Ale zdání, bohužel, klame. Za léta praxe v obou těchto oblastech mohu odpovědně říci, že se jedná o naprosto rozdílné sféry působení s odlišnými cíli a ekonomickými modely fungování, jež se sice v některých aspektech své činnosti k sobě přibližují, ale z řady důvodů stojí na zásadně odlišných pólech. Pomíjím skutečnost, že řada knihoven je registrována i jako vydavatelé knih, některé i elektronických, a také knihy vydává.
Sféra produkce, distribuce a prodeje knih byla v oblasti kultury první zcela zprivatizovanou po změně ekonomicko-politických poměrů v naší zemi po listopadu 1989. Stát si ponechal pouze specifické vydavatelské subjekty například pro nevidomé, pro vydávání výsledků statistických šetření a průzkumů nebo produkci na podporu turismu a cestovního ruchu apod. V případě knihoven pak spadá pod státní resorty kultury nebo školství také pouze několik největších institucí (Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna, Národní technická knihovna či Národní pedagogická knihovna) a zbývající jsou delimitovány na vyšší územně-správní celky a obce. Jejich fungování se až na výjimky dotuje z veřejných rozpočtů, protože jejich hlavní cíle nespočívají v dosahování zisku, ale poskytování služeb občanům.
Nenaleznete rovněž žádnou jinou oblast včetně třeba produkce automobilů nebo kosmetiky, která by se vyznačovala větší sortimentní škálou, než je oblast vydávání knih. Milovníci knih a znalci literatury už sice podle značky vydavatelství bezpečně identifikují vydavatele, jaké produkci se přednostně věnuje, jakou kvalitu redakčního či grafického zpracování mohou očekávat, ale u běžných konzumentů převažuje zájem o tematiku knihy, autora či titul bez ohledu na identifikaci vydavatele. To s sebou samozřejmě přináší obrovské konkurenční prostředí, které je v případě České republiky ještě umocněno relativně nepočetnou jazykovou komunitou. Alespoň jednu neperiodickou publikaci každoročně vydá kolem 2000 vydavatelských subjektů (viz Tabulka 1).
Důsledkem toho je i nedostatek exaktních ekonomických čísel o hlavních hráčích českého knižního trhu, nákladech a prodejích jednotlivých titulů jejich produkce, obratech a ziscích. Utajují vše před konkurencí. Mohu to zcela zodpovědně potvrdit, protože už čtvrt století připravuji pravidelné přehledy o vydávání knih v naší zemi na základě dostupných dat. Tím jsou velmi ztíženy možnosti objektivních analýz reálného postavení jednotlivých firem na knižním trhu a posouzení jejich podílu na něm. Nelze potom dostatečně exaktně posuzovat, zda například nárůst nebo snížení počtu vydaných titulů není důsledkem ekonomických problémů firmy, jejich odbytu nebo záměrem restrukturalizace zaměření a profilu či jiných faktorů. I přehledy o tuzemské knižní produkci uplynulého roku, které v posledních letech začal připravovat Svaz českých knihkupců a nakladatelů a prezentuje je obvykle na podzim, vycházejí především z odhadů, byť kvalifikovaných...
Překvapivě se do těchto ukazatelů výrazně nepromítají pohyby s výší sazby DPH na knihy, která je od roku 2015 v případě klasických tištěných v ČR snížena na 10 % (a naprosto nelogicky u e-knih a audioknih zůstala na standardních 21 %). O nulové sazbě daně na knihy, jež platí např. ve Velké Británii a před několika lety byla ještě platná v Polsku, než na zásah orgánů EU musela být změněna na minimální výši 5 %, můžeme pouze snít... Ti, kdo očekávali, že to přinese dopad na snížení cen knih, byli zklamáni. Výraznější vliv na prodejní ceny knih nepocítili ani čtenář, resp. zákazník knihkupectví, ale ani akviziční oddělení knihoven. Snížení sazby DPH se v zásadě rozpustilo mezi jednotlivými články přípravy a výroby knihy. Tady je ovšem nutné objektivně připomenout, že navzdory různým grantům a projektům na podporu vydávání knih jsou to především právě vydavatelé knih (korektně podle dikce platné legislativy „vydavatelé neperiodických publikací“), kteří na svých bedrech nesou finanční náklady spojené s jejich výrobou při většinou neodhadnutelném a nevyzpytatelném úspěchu u čtenářů, resp. na knižním trhu. Tuto skutečnost ještě umocňuje neblahá praxe přijímání knih do tzv. komise ze strany prodejců knih.
Průměrná cena klasické papírové knihy pro koncového zákazníka u nás činí cca 300 korun; knihovny, jež jsou dlouhodobými a stálými odběrateli knižní produkce konkrétních nakladatelů, mohou samozřejmě získat různé slevy. Knihkupci před lety upozorňovali také na negativní skutečnost prolomení psychologické cenové hranice pro zákazníky u nejlevnějších knih v relaci 99, resp. 199 korun, jejichž počet klesá.
Knihy stále potěšitelně patří na jedno z předních míst v žebříčku kulturních hodnot obyvatel České republiky a naše země se stále může pyšnit nálepkou představitelů vyspělé knižní kultury, a to bez ohledu na způsob šíření jejich obsahu (tiskem, elektronickými daty nebo akustickými signály, i když různé průzkumy a statistiky prokazují, že podíl e-knih a audioknih na celkovém objemu obratu našeho knižního trhu je spíše marginální).
Vedle výše zmíněné přetrvávající nedostupnosti exaktních ekonomických údajů, jež znemožňuje průkaznější porovnání ekonomické síly, postavení a podílu vůdčích subjektů našeho knižního trhu, náš knižní trh stále více poznamenává postupující koncentrace a etablování silných hráčů knižního byznysu. Lídři vydavatelského sektoru z hlediska objemu knižní produkce, vydavatelské skupiny Albatros Media a Euromedia Group, již získali do svého portfolia řadu dříve samostatných vydavatelských subjektů. V případě Albatros Media je to již 15 vydavatelských značek, pod Euromedia Group zatím spadá 9 značek. Tyto mediální skupiny ve svých rukou koncentrují i další články knižního řetězce, a to distribuci a prodej neperiodických publikací. Postupující koncentraci na našem knižním trhu potvrdily dané subjekty i převzetím významných specializovaných internetových prodejců e-knih (v případě mediální skupiny Albatros Media firem eReading a Palmknihy; u Euromedia Group je to eBux).
Ve srovnání se zahraničím tak většinou dochází k opačnému vývoji, neboť tam se koncentrují na specializaci v rámci jednotlivých složek procesu výroby, šíření a prodeje knih. Nelze se ubránit konstatování, že to v dohledné budoucnosti může negativně ovlivnit cenovou politiku prodeje knih, titulovou skladbu knižní nabídky na trhu a v neposlední řadě i zastoupení domácí tvorby, zpětně i zesílit konkurenční prostředí, kde budou mít šanci na přežití pouze ti nejsilnější anebo ti s neotřelými edičními nápady a neočekávanými řešeními. Za účelem dosahování co největšího zisku hlavní hráči vydavatelského sektoru upřednostňují vydávání masové produkce před vydáváním náročnějších děl, včetně těch překladových.
Při návštěvě knižních veletrhů a přehlídek, které se u nás konají, a různých dalších propagačních akcí je stále patrnější rozevírání ekonomických nůžek mezi velkými a silnými subjekty, zaměřenými především na masovou produkci, a těmi malými a relativně nezávislými, kteří upřednostňují především produkci uměleckých a obsahově svébytných děl. Všichni společně bezesporu přispívají k pestrosti tuzemské knižní nabídky, ovšem jejich vliv na čtenáře i žebříčky prodejnosti je výrazně odlišný.
Všechny základní články knižního řetězce velice rychle a pružně zareagovaly a reagují na nástup nových technologií přípravy publikací, komunikačních forem šíření knižní produkce, její propagace a prodeje literárních či odborných děl. Je to pro ně jedním z předpokladů pro přežití ve vysoce konkurenčním prostředí. I antikvární činnost a nabídka knižních titulů se v podstatné míře přesunula na internet.
Naše země objemem své knižní produkce v porovnání k počtu obyvatel i ve světovém měřítku stále potvrzuje, že si udržuje postavení mezi špičkou zemí s velmi vysokou výrobou knih. Počet vydaných titulů knih se v posledních letech ustálil zhruba na úrovni 17 000; rekordní počet téměř 19 000 vydaných titulů v roce 2011 zřejmě bude jen stěží překonán. V porovnání s většinou zemí světa se rovněž můžeme pochlubit vysokým podílem vydávaných překladů, dosahujícím více než třetiny z celkového počtu vydaných titulů (viz Tabulka 2), i objemu vydávané beletrie (také cca třetina). Na knihkupecké pulty se reálně dostane zhruba polovina této produkce, protože zbytek tvoří tituly tzv. šedé literatury, skripta, různé účelové tiskoviny a jiná mimotržní literatura.
Na celkové tuzemské knižní produkci, jak jsem už zmínil, se v posledních letech podílí kolem 2000 vydavatelských subjektů. Reálný počet aktivních vydavatelů neperiodických publikací knih bude však zřejmě o několik set vyšší, protože cca 10 % titulů knih vydavatelé, a to většinou ti menší, regionální či příležitostní, neoznačují mezinárodním identifikátorem ISBN (International Standard Book Number). Uvádění čísla ISBN na knize sice není povinné, ale usnadňuje její cestu za čtenáři, protože se z něho odvozují čárové kódy EAN, zjednodušuje skladovou evidenci a přehled o pohybu zboží, usnadňuje ukládání údajů o knize do různých databází a evidencí a jejich vyhledávání na internetu apod. V Národní knihovně ČR takovým publikacím přidělují identifikátory náhradní. Akvizitéři knihoven si rovněž stěžují na to, že zvláště někteří malí a regionální vydavatelé – zřejmě z neznalosti základních praktik vydavatelské práce – neplní ani svou povinnost odevzdávat povinné výtisky, které tak mohou nenávratně zmizet z bibliografické evidence. Odhaduje se, že objem takových publikací může činit až 10 % celkové produkce.
Tíživým problémem fungování našich knihoven je v současnosti zejména evidence nových forem záznamu, uchovávání a šíření textů, a to e-knih a audioknih. Stále odkládaným schválením novely zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, která zahrne rovněž povinnost evidence a odevzdávání povinných výtisků e-knih, knihovny dosud nedostaly do rukou zákonný mechanismus, jak plnění této povinnosti u vydavatelů e-knih vymáhat. Od roku 2010, kdy česká Národní agentura ISBN začala přidělovat čísla ISBN rovněž online publikacím (e-knihám), jsou tak stále vedeny pouze jako ohlášené. Ze strany jejich vydavatelů v případě půjčování v knihovnách stále panují obavy z nezákonného kopírování a šíření. Počet přidělených čísel ISBN ohlášeným e-knihám činil v roce 2018 celkem 10 714 (v roce předchozím 13 226). Podle odhadu pracovníků Národní agentury ISBN je skutečný počet vydaných titulů e-knih nižší, protože ohlášené e-knihy se v drtivé většině ukládají zpravidla v několika formátech (nejčastěji pdf, ePub a Mobipocket). Od roku 2010 již v naší Národní agentuře ISBN zaevidovali celkem 70 094 titulů online publikací.
I když v posledních letech došlo v České republice k určitému rozšíření produkce a oživení zájmu o audioknihy, a to zejména díky aktivitám profesního sdružení Asociace vydavatelů audioknih (AVA; asociaceaudioknih.cz) nebo největších distributorů a prodejců audioknih, jejich evidence na centrální úrovni zatím v Česku neexistuje vůbec. Podle odhadů organizátorů ceny Audiokniha roku vychází u nás za rok zhruba 250 titulů audioknih určených pro běžný komerční knižní trh. Specializované státní vydavatelství pro nevidomé a slabozraké, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, připraví ročně kolem 150 titulů audioknih. Zrakově postižení občané ČR si mohou produkci tohoto vydavatelství bezplatně vypůjčit prostřednictvím veřejných knihoven, které s ním uzavřely smlouvu.
Spolupráce mezi sektorem vydávání knih a knihovnami je bezesporu žádoucí a může být výhodná pro obě strany, jen je třeba si uvědomit, že základy a cíle jejich činnosti jsou naprosto odlišné! Na relativně malém českém knižním trhu se ziskovosti dosahuje velmi obtížně, i když mnozí nakladatelé už znají cesty, jak získat podporu i pro ambiciózní ediční počiny. Knihovny zase hrají neocenitelnou roli při propagaci knižní produkce a výchově a získávání nových čtenářů.
TABULKA 1
Registrovaní a aktivní nakladatelé v ČR v období 2009–2018 (s přiděleným ISBN)
Pozn.: vždy k 31. 12. daného roku
Pozn.: Údaje o registraci vydavatelů knih vychází z mezinárodní metodiky systému ISBN, ke kterému bývalé Československo a posléze ČR přistoupila až v roce 1989, resp. 1993. Hodnověrně však vypovídají o vydavatelských aktivitách Česka po odstátnění vydavatelského sektoru po listopadu 1989. Žádný z jednou evidovaných vydavatelských subjektů se totiž nevyřazuje, a tak jsou mezi nimi vydavatelské domy aktivní, zaniklé nebo subjekty, které aktivní vydavatelskou činnost v současnosti neprovozují nebo ji třeba dočasně pozastavily. Lze si tak učinit ucelenou představu o dynamice vývoje a pohybu v této profesní oblasti v ČR. Podle odhadu Národní agentury ISBN je aktivních zhruba polovina z dnes registrovaných vydavatelských subjektů.
TABULKA 2
Vydané tituly knih a překladů v ČR v období 2009–2018
CÍSAŘ, Jaroslav. Jiný pohled na knihy. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2019, 33(1) [cit. 2024-12-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/jiny-pohled-na-knihy
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
