K nedožitým devadesátinám Jaromíra Trautmanna

Vydáno: 2011-01-04 (All day)
V rubrice: Z činnosti MZK
Autor: Jaromír Kubíček

V připravovaném Slovníku českých knihovníků najdeme již na tisícovku jmen, ale takových, která se vztahují k Brnu bychom napočítali „na prstech jedné ruky“. Jméno Jaromíra Trautmanna je ovšem právem mezi nimi. Byl nezapomenutelným knihovníkem mezi těmi, kdo se s ním potkávali, stejně tak zanechal za sebou výraznou stopu v odborné činnosti spojené s katalogizací a firemní literaturou.

Jaromír (narodil se 4. února 1921) byl synem Rajmunda Trautmanna, ekonomického ředitele Zemské a univerzitní knihovny v Brně. Po ukončení reálného gymnázia v Brně-Husovicích nastoupil od 1. září 1941 také do této knihovny jako bezplatný volontér. Po roce již získal místo paušalisty a staral se o evidenci přírůstků vedením akcesního katalogu a také o služby. V té době měla tato největší moravská knihovna jen služební katalogy a tak pracovníci zpracování fondů zjišťovali požadavky čtenářů a účinně napomáhali čtenářům ve výpůjčních a informačních službách. V době války po uzavření českých vysokých škol byl provoz knihovny sice slabší, ale ochrana sbírek před možnými válečnými událostmi představovala i rozsáhlejší práce s fondy. Celkově pestrá činnost a absolutorium na Státní knihovnické škole v Praze v roce 1944 bylo mladému knihovníku dobrým základem, když se po válce ucházel o práci v obnovené knihovně Vysokého učení technického v Brně, kam v září 1945 nastoupil a se kterou spojil celé své další odborné působení.

Z vysokoškolské knihovny se stala v roce 1947 samostatná Státní technická knihovna, sloužící nejen vysoké škole, ve které také až do roku 2001 sídlila, ale i odborné veřejnosti. To se projevilo v nárůstu doplňování zejména zahraničních periodik, byl přebudován systém katalogů rozšířený o doposud postrádané katalogy čtenářské, nově vznikla při knihovně knihařská a fotografická dílna. J. Trautmann prováděl jmennou katalogizaci přírůstků a dálkově vystudoval v roce 1959 obor knihovnictví-technologie na katedře knihovnictví filologické fakulty UK v Praze. Spojení od 1. listopadu 1958 Státní technické knihovny a Státní pedagogické knihovny s největší brněnskou vědeckou knihovnou, kterou byla Univerzitní knihovna, do nově utvořené Státní vědecké knihovny, se knihovnických prací vůči veřejnosti u těchto tří dosud samostatných knihoven nijak nedotklo, jen ekonomické agendy byly sjednoceny. Svědčí o tom i zpracování historie této knihovny, kterou J. Trautmann publikoval v jubilejním sborníku Státní vědecká knihovna 1808–1883–1958–1983 (Brno 1983).

Po ukončení vysokoškolského vzdělání se J. Trautmann zapojil také do vzdělávací, publikační a další odborné činnosti v českém knihovnictví. V oblasti teorie knihovnictví se věnoval otázkám jmenné i speciální katalogizace, problematice zpracování speciálních druhů technické literatury i aktuálním problémům doplňování knihoven a budování knihovních fondů. Je autorem několika metodických publikací: Práce s firemní literaturou (Praha 1963), Obsahová prověrka a aktualizace knihovních fondů v technických knihovnách (Praha 1964), Jak pracovat s firemní literaturou (Praha 1966), Práca s firemnou literatúrou v informačních střediskách (Bratislava 1968). Byl členem autorského kolektivu Pravidel jmenného katalogu (2. vyd. Praha 1969) a Pravidel jmenného záznamu speciálních dokumentů a analytického popisu (Praha 1972). Teoretické otázky této problematiky pak vytěžil pro studii O práci se speciálními druhy technické literatury, kterou najdeme ve vědecko teoretickém sborníku Knihovna (Praha 1965). Byl také členem Ústřední knihovnické rady a redakční rady časopisu Technická knihovna, ve kterém také často publikoval. Spolupracoval s katedrami knihovnictví v Praze a v Bratislavě při diplomových pracích studentů.

Mnohostranná odborná činnost byla pro něj rozhodující v konkurzním řízení na ředitele Státní technické knihovny; toto místo zastával od roku 1969. Brzy na to byl pověřen řízením celé Státní vědecké knihovny, neboť její dosavadní ředitel Miloš Papírník byl v době nastupující normalizace k 15. 12. 1970 odvolán. Pro knihovnu bylo dobrým řešením, když J. Trautmann (vždy nestraník) byl k 1. říjnu 1972 potvrzen radou KNV do funkce ředitele Státní vědecké knihovny, kterou zastával až do svého penzionování, tedy do 31. března 1981, souběžně s vedením Státní technické knihovny. I když počítal s prací pro knihovnu i ve svém důchodu, jmenování nového vedení knihovny mu bylo natolik nesympatické, že již do knihovny nepřišel. Jistě to neprospělo jeho zdraví. Od mládí trpěl ischemickou srdeční chorobou a v posledních letech svého života příchod každého jara očekával s obavami. V roce 1985 prodělal tři infarkty, které byly příčinou náhlého úmrtí 10. června 1985.

Čtyřicetileté působení v jednom oboru pro tvořivého člověka, jakým Jaromír Trautmann byl, jistě směřuje k vypracování se ve své specializaci, což plně platí i v tomto životním příběhu. Jeho nevtíravé, moudré a vtipné vystupování bylo vždy přátelské, taktně dovedl prosazovat své záměry a zanechal za sebou v knihovnictví stopu, která svědčí o jeho významném napomáhání při řešení odborných problémů našeho oboru před půl stoletím.

KUBÍČEK, Jaromír. K nedožitým devadesátinám Jaromíra Trautmanna. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2010, 24(4) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/k-nedozitym-devadesatinam-jaromira-trautmanna

Verze pro tisk