Když knihovna vyráží na výlet

Každý výlet začíná dávno předtím, než člověk udělá první krok po turistické značce. Začíná u mapy, jízdního řádu, plánování trasy a otázky, kam se skupina vydá. Právě tak začínají výpravy Turisťáku Rymice, který dnes funguje pod Obecní knihovnou Rymice. Z původního turistického kroužku pro děti se postupně stal komunitní projekt, který propojuje děti, rodiče, prarodiče i další dospělé, pohyb, poznávání a také svět knihovny.

Vznik turistického kroužku

Nápad založit turistický kroužek vznikl trochu netradičně 23. června 2022 během školního výletu se ZŠ Rymice v Praze. O přestávce pod Petřínskou rozhlednou se rozproudila debata o tom, že by bylo hezké začít s dětmi pravidelně chodit na turistické výlety. Byla jsem první, kdo projevil zájem, a nakonec jsem se ujala vedení. První oficiální výšlap se uskutečnil 15. října 2022. První dva roky fungoval turistický kroužek pod základní školou. Postupně ale začalo být zřejmé, že by byla škoda zůstat jen u dětí a rodičů spojených se školou. Přechodem pod Obecní knihovnu Rymice se otevřel prostor pro širší komunitu. Dnes se mohou zapojit děti i dospělí nejen z Rymic, ale občas se přidají i lidé z okolních obcí. Snažíme se plánovat termíny tak, aby nevznikaly kolize s programy dalších místních složek, především se závody mladých hasičů SDH Rymice a se zápasy mladších fotbalistů TJ Sokol Rymice. Když není vhodný termín pro děti, vzniká výprava jen pro dospělé.

Výšlapy se snažíme pořádat alespoň jednou měsíčně, v posledních dvou letech i během letních prázdnin. Děti bývají nejčastěji ve věku šesti až dvanácti let. Některé chodí pravidelně, jiné jen občas. Začínali jsme s kratšími trasami kolem pěti až deseti kilometrů, starší děti dnes zvládnou patnáct a výjimečně dvacet kilometrů. Dospělácké výpravy bývají ještě náročnější, přibližně dvacet až třicet kilometrů. Důležité ale není, kolik kilometrů ujdeme. Důležité je to, co cestou objevíme a co si z výletu odneseme. Každý výlet začíná plánováním. Trasy připravuji především já a používám k tomu portál mapy.com. Musím spojit délku trasy, převýšení, odhadované tempo skupiny, přestávky a především dopravu. U delších výprav je totiž autobus nebo vlak stejně důležitý jako turistická značka. Orientačně počítám s rychlostí kolem 4 km/hod., zohledňuji stoupání a klesání a připravuji časový itinerář.

Právě doprava dětem postupně otevřela nový pohled na výlety. Zpočátku byly zvyklé na model „někam autem, zaparkovat a zase autem domů“. Postupně zjistily, že výlet může začít v Rymicích, pokračovat autobusem do Holešova, vlakem do dalšího města a skončit úplně jinde. Učí se číst jízdní řády, hlídat si čas a chápat, že cesta není jen přesun z bodu A do bodu B. Pro některé děti je samostatné hledání správného spoje nebo orientace v mapě stejně zajímavou součástí výpravy jako samotná turistická trasa.

Pracovní listy

S výpravami se od začátku pojí také pracovní listy. V prvním roce jsme vycházeli z knihy Turistický zápisník Milana Pohla, která dětem přibližuje základy turistiky, co si sbalit, jak se chovat v přírodě, co patří do lékárničky, jak se orientovat v mapě, jak fungují turistické značky nebo co znamenají jednotlivé mapové symboly. Vytváříme si i vlastní materiály. Inspirací pro úkoly je skautský časopis Světýlko, Ahoj divočino a knihy Petra Davida a Vladimíra Soukupa 50 rodinných výletů. Základem každého výletu je společný pracovní list. Děti si zapisují číslo výletu, cíl, datum, počet absolvovaných kilometrů a kroků, počet účastníků, kraj, počasí, teplotu, roční období, barvu turistické značky i zajímavosti, kterých si cestou všimly. Podle konkrétního místa pak připravuji další úkoly, které se týkají trasy, ročního období, informace o historii nebo přírodě, místní pověsti či drobné pozorovací úkoly. Po návratu si trasu zakreslujeme také do výřezu turistické mapy KČT v měřítku 1: 50 000, která je součástí pracovního listu.

Velmi brzy jsme zjistili, že děti potřebují trochu jiný rytmus než dospělí. Mladší si rády odpočinou přibližně po 2 km, starší zvládnou 3,5 až 4 km. Přestávku je lepší naplánovat ještě předtím, než se únava promění v nechuť pokračovat. Také dlouhá stoupání rozdělujeme na menší úseky. Jednou jsme například při výpravě k hradu Obřany dostali dopis od detektiva Větvičky. Obsahoval dvanáct úkolů, které byly rozmístěny po trase přibližně po 700 m. Cesta k jednomu z nejvýše položených hradů na Moravě tak nebyla jen dlouhým výstupem. Děti měly stále co hledat a řešit. Podobné úkoly využíváme podle potřeby i na dalších trasách. Nejde přitom o to připravit ke každému výletu složitý program. Někdy stačí několik otázek, jednoduché hledání nebo informace, které děti během cesty samy objeví.

Cesta za poznáním

Turistika se tak přirozeně stává příležitostí k poznávání. Děti se učí orientovat podle značek, poznávat základní mapové symboly, všímat si změn v krajině, rostlin a živočichů a dozvídají se něco o historii míst, kterými procházejí. Každý rok se snažíme zařadit alespoň jeden hrad, zříceninu nebo zámek, navštívit muzeum či jinou zajímavou památku. V posledních dvou letech jsme přidali také kulturní výlet do divadla. Důležitou součástí Turisťáku je i dokumentace. Děti si mohou své pracovní listy ukládat do plastových pořadačů a postupně si vytvářet vlastní turistický zápisník. Já uchovávám všechny pracovní listy a úkoly v pořadači A5 a ke každému výletu přidávám několik fotografií. Na konci roku z nich vzniká turistická kronika, kterou vystavujeme v knihovně.

Právě tady se podle nás nejlépe ukazuje propojení turistiky a knihovny. Knihovna není jen místo, kam se po výletě vrátíme. Je také místem, kde naše výlety zůstávají v pracovních listech, fotografiích, kronikách a vzpomínkách. Informace, které si děti někdy ani neuvědomují jako „učení“, se spojují s konkrétním místem a zážitkem. Když se člověk dozví něco o hradu, studánce nebo vesnici, kterou právě prošel, zapamatuje si to jinak než z izolované informace. Velkou část programu dnes tvoří také dlouhodobý projekt putování po Cyrilometodějské stezce a její Beskydské větvi. Ta vede z polské Wisły přes Beskydy a Hostýnské vrchy až na Velehrad. Rozdělili jsme si ji na jednotlivé etapy a postupně pokračujeme vždy tam, kde jsme minule skončili. Je to vlastně jedna dlouhá cesta rozložená do dvou let.

Právě na této stezce se ukazuje, jak rozdílné mohou jednotlivé výpravy být. Jednou jsme šli 28 kilometrů z Muřinkového vrchu přes Malý Polom a Bílý Kříž až do Bílé. Podzimní mlha, mokré listí, hřiby a zpráva o dvou vlcích poblíž Bílého Kříže vytvořily zážitek, na který se nezapomíná. Jindy jsme se vydali z Velké Lhoty přes Jarcovou do Valašského Meziříčí nebo jsme v okolí Bílé pozorovali mloky, černého čápa a další obyvatele lesa. Poslední etapy nás postupně přivedly do Hostýnských vrchů a před námi je další pokračování směrem k Velehradu.

Za čtyři roky se nezměnily základní principy Turisťáku. Změnily se ale schopnosti jeho účastníků. Děti, které kdysi zvládaly sotva několik kilometrů, dnes bez velkého přemlouvání ujdou 15 km. Umějí se podívat do mapy, poznají turistickou značku a vědí, že autobus nemusí jet zase zpátky tam, odkud ráno přijely. Dospělí zase zjistili, že výlet s dětmi může mít jiné tempo, ale rozhodně nemusí být méně zajímavý. Turisťák nám ukázal, že knihovna může svou komunitní roli naplňovat i mimo své zdi. Může vyrazit do krajiny, pracovat s informacemi jinak než u knihovního regálu a spojovat generace prostřednictvím společného zážitku. A možná právě v tom je jeho smysl, že nejde jen o to někam dojít. Jde o to cestou něco objevit, něčemu porozumět, něco společně zažít a mít se kam vrátit, až cesta skončí.

Tipy pro úspěšné putování

Pro případné budoucí pořadatele turistických výletů při knihovnách bych shrnula body, které vnímáme jako důležité pro úspěšné putování a celkově i pro pořádání dalších akcí v menších knihovnách. 

• Nebuďte na to sami, sežeňte si k sobě dobrovolníka, se kterým máte společný zájem. 
• Určitě plánujte pro děti výlety nejdříve v blízkém okolí, kde najdete dětská hřiště, nějaký prostor pro další vyžití dětí než jen chůzí. 
• Vítaným zpestřením či zakončením túry i pro starší účastníky bývá hospůdka, zmrzlina, cukrárna. Na tyto akce se přihlásí vždy více turistů. 
• Pro děti se nám velmi osvědčují drobné úkoly (hledání přírodnin, přírodních jevů při cestě), kolikrát i starší si rádi vyluští nějakou křížovku vztahující se k dané lokalitě. 
• Ve skupince dětí se vám třeba podaří poznat nadějného zapisovatele, fotografa či leadera celé skupiny. 
• Aktivity jsou finančně nenáročné, jelikož nevyjíždíme do větších dálek a oblíbené řízky nosíme v baťůžcích z domu, platíme většinou pouze dopravu. Doprava je jedinou větší překážkou pro další růst naší turistické komunity, jelikož místní autobusy mívají přece jen omezenou kapacitu. 

Milí knihovníci, přejeme vám, aby se vám podařilo najít takové čtenáře, kteří s vámi vyrazí na výlet a budeme rádi za případné ohlasy na Facebooku Obecní knihovny Rymice.