Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Dagmar Filgasová vystudovala ekonomickou fakultu Vysoké školy Báňské v Ostravě a její profesní růst se odvíjel převážně v oblasti státní správy. V letech 1990 – 2004 vedla ekonomické oddělení Okresní správy sociálního zabezpečení Vsetín a v letech 2005 – 2009 nastoupila na pozici vedoucí ekonomického odboru Krajské správy sociálního zabezpečení pro Zlínský kraj. Poté, vlivem zhoršení zraku, změnila svou profesi. Věnovala se ekonomickým projektům a personalistice pro neziskové organizace, v roce 2012 byla jmenována ředitelkou TyfloCentra ve Zlíně, od roku 2014 je zaměstnancem SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých viz představení v závěru textu) a v současné době působí jako koordinátorka SONS pro Zlínský kraj, koordinátorka festivalu Dny umění nevidomých na Moravě a Tyfloart a současně také vede jedno z největších pracovišť SONS ve Vsetíně. Je autorkou a realizátorkou úspěšného projektu relaxačního centra nevidomých masérů ve Vsetíně, je členkou Republikové rady SONS a v této organizaci zastává i další důležité funkce. Dagmar Filgasová je nevidomá. (zdroj: https://www.sons.cz/)
Dášo, jaká je ideální knihovna pro nevidomého návštěvníka?
Je to knihovna, která si k nám nevidomým hledá cestu tak trochu sama, jde nám naproti, třeba dobrou propagací. Knihovna, se kterou se seznámíme a „ošaháme si ji“ dřív, než tam fyzicky vejdeme také online, prostřednictvím webových stránek a sociálních sítí. Jakmile pak navštívím knihovnu fyzicky, jsou pro mě nejdůležitější dobré přístupné prvky, které zajistí bezpečný průchod do požadovaných oddělení. My nevidomí a slabozrací samozřejmě nejvíce využíváme oddělení zvukové knihovny pro nevidomé a slabozraké, které má na starosti půjčování zvukových knih, knih se zvětšeným černotiskem (vhodné pro seniory, kterým odchází zrak), knih v braillu, haptických a hmatových pomůcek (říkáte tomu někdy „lekotéka“), a také se v něm odehrávají zajímavé programy pro naše uživatele. U nabídky vítáme přehledné seznamy ke stažení na webu, případně tištěné v braillu, oceňujeme informační servis formou e-mailové či sms rozesílky.
Mluvíš o „přístupných prvcích“ v knihovně, co si pod tím přesně představit?
Nevidomý návštěvník přichází a neví. Potřebuje se podle něčeho zorientovat. Obvykle má slepeckou hůl, vodícího nebo asistenčního psa nebo může také dojít s lidským asistentem (což ale zdaleka nebývá pravidlo). Ideálně, když navigační systém začíná už před knihovnou. Základem jsou zvukové / hlasové informace, kudy se vydat. V prostoru nás vedou vodicí lišty, spoléháme se, že důležité informace a popisky k orientaci jsou také v Braillově písmu. Nezbytnými místy pro takové značení a hlasový komentář jsou vstupy, výtah (včetně tlačítek – pater) a označení podlaží ve směru pohybu.
Značky v braillu bychom ocenili také při označení titulů zvukových knih, zásuvek či regálů s knihami atp. Upozornila bych také na nepředpokládané překážky typu reklamní stojan, áčko či cokoli dalšího v cestě. Tyto nešvary se často objevují u vstupních dveří do půjčoven, výstupu z výtahu atp. Zkrátka nesmí být žádné bariéry pro chůzi s bílou holí. Nevidomým a slabozrakým k orientaci ve veřejných prostorech (vnitřních i venkovních) a také v MHD v poslední době slouží pomůcka VPN (města mají povinně). Tímto vysílačem v plastové krabičce se šesti tlačítky je možno vyslat povely pro dálkové ovládání akustických orientačních a informačních zařízení. Funguje v prostředí s instalovanými přijímači (majáčky), které jsou ozvučené a je zde nahraný popis prostředí, kde se nevidomí nachází. Instalaci a nahrávání se věnují různé komerční firmy. Ideální je, když na využití této pomůcky je připravena i knihovna. Může zde být nahrán i popis tras ke knihovně. Popisy tras zajišťuje také navigační centrum SONS Praha. Do jejich činnosti patří i testování přístupnosti různých tras (např. z nádraží do konkrétní instituce atd.). Berme také, prosím, vodicí psy jako živou pomůcku. Jsou vycvičení, umí se chovat, jejich majitel je umí v daném prostředí situovat bezpečně, aby nebyli nebezpeční pro okolí. Lidé v okolí by jim naopak neměli nabízet jídlo, odvádět pozornost. Když má pes „postroj“, znamená to „nehladit“. Je nutné vždy předem komunikovat s nevidomým, zda můžeme psa pohladit. Velmi dobrou inspirací pro toto je kniha s pěknými fotografiemi „Nabu, Nelsi a škola pro superpsy“ od Stanislavy Krajíčkové.
Vítáte asistenci přímo ze strany personálu knihovny? Jakou v tomto směru máte v knihovnách zkušenost a jak si knihovníci stojí v komunikaci s nevidomými?
Samozřejmě velmi vítáme možnost zatelefonovat, případně si jinak objednat individuální návštěvu do knihovny předem. Proto je užitečné, když jsou telefonické kontakty na půjčovnu vždy k dispozici ve spádovém území SONSu. Poboček je v republice cca 60 a doporučuji knihovnám, které tak ještě neučinily, aby se s místními pobočkami propojily. V mnoha dobrých knihovnách to ale opravdu už funguje tak, že návštěvník si předem zavolá a pokud má knihovna personální kapacity (což se po předešlé domluvě vždy nějak vyřeší), vyšle knihovnici nebo knihovníka, který už dále pomáhá s navigací, doprovodem a obsluhou. K druhé části otázky… vždy poznáme, když s námi komunikuje proškolený personál. Ví, jak sdělovat informace. Dnes již existuje mnoho příruček, videí a kurzů s návody na správnou komunikaci s nevidomými a slabozrakými, také třeba na webových stránkách SONS, Tyflocenter. SONS i přímo proškoluje pracovníky, pořádá kurzy, vzájemné stáže, předávání informací, seznamují s každodenním životem nevidomých – v domácnosti, ve volném čase, v různých životních situacích atd.
Poznámka autorky.: Zásady komunikace a desatero mají velmi dobře zpracováno např. na webových stránkách Knihovny města Hradce Králové nebo Knihovny města Ostravy.
Pojďme se ještě chvíli vrátit k již zmíněným webový stránkám. Uvedla jsi, že je to často první místo, na kterém se nevidomý seznámí s knihovnou…
Web je klíčovou součástí komunikace s knihovnou. Zrakově postižení si zde předem zjišťují informace a mají k tomu svá uzpůsobená zařízení, technologie a aplikace. Zjišťují si popis trasy, kontakty, otevírací dobu. Hledají informace o tom, jaké tituly jsou k dispozici – zejména tedy tituly určené pro zrakově postižené, aby byly označeny v katalogu, daly se filtrovat nebo byly zvlášť vyčleněny v přehledném seznamu četby. Dále chtějí znát programovou nabídku. Web musí být přístupný dle pravidel WCAG – drtivá většina webů knihoven toto nemá. Existují možnosti testování webu v oblasti přístupnosti pro nevidomé a slabozraké, zabývají se jimi různé organizace, SONS, Středisko Teresiás MU a další.
Prozatím jsme hovořily hlavně o prostoru, fondu, zaměřme se nyní více na akce a programy.
Programy a akce v knihovně bych rozdělila na ty, které jsou určeny přímo naší uživatelské skupině. Těch se účastní převážně členové SONS nebo obecně lidé se zrakovým postižením. Akce jsou vedeny specificky s ohledem na naše potřeby. Zohledňují se jiné smysly než zrak, zaměřujeme se hodně na poslech, mluvené slovo, tvoření, jemnou motoriku, hmatové věci, vnímání chutí a vůní, seznamujeme se s pomůckami a novinkami z fondu zvukové knihovny. Lektoři mají více zkušeností s naším nastavením. Ideální je, když na přípravě těchto programů od začátku participujeme, sdělujeme si vzájemnou představu, očekávání, co bychom chtěli během roku dělat, dozvědět se.
Máme také mnoho co nabídnout, například masáže, které poskytují nevidomí vsetínští maséři, představení vodicích psů, vzájemné testovací instruktážní ukázkové lekce, představení nevidomých umělců a tak podobně. Při těchto aktivitách velmi oceňujeme a vítáme, když se propojíme s návštěvníky a posluchači bez zrakového postižení a necháme je „nahlédnout“ do našeho světa. Kromě výše zmíněného navštěvují nevidomí a slabozrací také programy knihovny pro „běžnou“ veřejnost. Mnohokrát se stane, že ani služba knihovny, ani přednášející nezaregistruje, že v obecenstvu je nevidomý nebo slabozraký posluchač.
Proto bych možná apelovala na to, aby stejně jako půjčovny, byly i prostory pro aktivity a akce přednášek a besed bezpečné a přístupné. Je samozřejmé, že tempo přednášky i mluvený projev bývá přizpůsoben majoritnímu zastoupení přítomných účastníků. Nicméně za „naši cílovku“ vítáme, pokud jsou akce dobře, srozumitelně a hlasitě slovně komentované. V případě obrázkové prezentace velmi pomůže, když lektor alespoň občas blíže popíše, co je možné vidět na fotografii, případně okomentuje věcné pomůcky, předměty a tak podobně. Někteří spíkři to dělají automaticky, možná nevědomky, popisují i slovně aktuální situaci, dění, náladu, zážitky, technické průvodní jevy, ale není to pravidlem. Možná je i více na nás, abychom v úvodu upozornili zaměstnance knihovny, že jsme součástí obecenstva, aby byl případně zohledněn náš jiný způsob vnímání. Rozhodně se nevyhýbáme také zvukovým záznamům a přenosům online, které si dopředu lépe technicky připravíme a přizpůsobíme našim potřebám. Zajímavou alternativou by mohly být také dnes tolik populární podcasty.
Zůstaňme chvíli u technologií. Dnešní svět rychlých technologických proměn, digitalizace a umělé inteligence jistě může významně napomoci a usnadnit život i vám nevidomým?
Jistě se to v posledních letech dramaticky proměnilo. Zejména mladí lidé využívají mnoha užitečných zařízení a aplikací, speciální čtečky, počítače, mobily s příslušným softwarem. Obvykle disponují svými vlastními, ale někteří si zařízení rádi zapůjčí, protože je buď nepotřebují tak často, nebo si je chtějí prvně otestovat. Je stále mnoho těch, především z řad seniorů, kteří mají zařízení zastaralá, která nepodporují pořád se aktualizující aplikace, ať už z finančních důvodů nebo protože se nechtějí učit novým dovednostem a ovládat taková zařízení je pro velmi složité. Drží se tak nejraději starých osvědčených zvyků, zůstávají u poslechu zvukových knih na CD nosičích a tedy i přehrávacím zařízení, výjimkou stále nejsou ani klasické kazety. Ti „pokrokovější“ nepokročilí si pak audioknihy přehrávají z USB zařízení. Zde opět vnímáme velkou podporu ze strany knihovníků ve zvukových knihovnách, kteří se nám věnují, vysvětlují jak se zařízeními pracovat a také nám je půjčují a v případě potřeby i dovezou. V technologických záležitostech sehrávají důležitou roli opět Tyflocentra a doporučuji každé knihovně, která chce s nevidomými dobře pracovat, aby se seznámila s jejich nabídkou a případně je dále kontaktovala. Možná by neškodil i nějaký průzkum v této oblasti, třeba z řad studentů.
Pozn: Upozorňujeme také na Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé K. E. Macana, jejíž posláním je zpřístupňovat nevidomým a těžce zrakově postiženým občanům informace i umělecké hodnoty, a to prostřednictvím Braillova slepeckého písma, zvukových záznamů, reliéfní grafiky a digitálních textů. https://www.ktn.cz/intro
Letošním tématem časopisu Duha je vnímání knihovny všemi smysly. Jak tedy vnímáš knihovnu ty, když ji nevidíš?
Samozřejmě je to pocitové vnímání. Nevidomí dokáží vnímat příjemné prostředí, především vůni – květiny (úžasná je květinová stěna v Havlíčkově Brodě, tu cítíte), káva a další příjemné podněty. Slabozrací vnímají i velké fotografie, ozdobené stěny, kontrastní barvy. O hmatových přístupových prvcích jsme již hovořili: vodící linie, haptické hmatové prvky, symboly, piktogramy a popisy v braillu. Pohodlný nábytek, ne ostré rohy, nevyčnívající kabely, zásuvky. Nepříjemnou překážkou je cokoli, co visí, police na stěnách, ze kterých něco můžu shodit. Překážky vnímáme i sluchem, zejména ti, kteří nevidí od narození, jsou na toto velmi citliví. Důležitá je akustika, dokážeme se díky ní prostorově orientovat. Hluk nám asi logicky vadí více než ostatním. Hůře se v něm orientujeme, a proto oceníme, když zvuková knihovna je situována spíše do tiššího prostředí. A samozřejmě velmi intenzivně vnímáme atmosféru a náladu místa, na které přijdeme, což už je o lidech a následně pak o vztazích, pokud nějaké vzniknou.
Když už jsi zmínila ty „dobré“ knihovny, můžeš některé jmenovat, u kterých je dobré čerpat inspiraci?
Jistě jsou to ty, při kterých již dlouhodobě fungují zvukové knihovny pro nevidomé a slabozraké, občas jsou také propojeny s hudebními odděleními. Na první dobrou mě samozřejmě napadá vsetínská knihovna, protože ze Vsetína pocházím a nejvíce tuto knihovnu využívám. Ale jedním dechem dodávám také knihovny ve městech: Valašské Meziříčí, Zlín, Hradec Králové, Ostrava, Havlíčkův Brod, Česká Lípa, Plzeň a mnoho dalších. Nerada bych na někoho zapomněla, v posledních letech jste se hodně posunuli.
Mezi SONS a SKIP byla v roce 2022 uzavřeno Memorandum o spolupráci, které odstartovalo bližší spolupráci v rámci přístupu nevidomých do knihoven. Jak hodnotíš tento počin po dvou letech trvání?
Myslím, že spolupráce s knihovnami se po celém území ČR hojně rozšířila. Toto téma je častou diskusí mezi zaměstnanci SONS při vzájemných setkáních, kde se prezentují příklady dobré praxe a typy aktivit. Nejvíce se v současnosti probírá přístupnost ať architektonická, nebo webová. Uvítali bychom více grantových programů pro zajištění dobré přístupnosti prostoru a webu knihoven a finanční podporu různých softwarů, aplikací, zařízení a dalších vychytávek, včetně podpory státní správy a samosprávy. Samozřejmě jsme vděčni i za to, když knihovny podporují naše veřejné sbírky a aktivně se zapojují například do charitativních akcí: Bílá pastelka, Světlo pro Světlušku a tak podobně.
Dášo, děkuji Ti za rozhovor, který velmi příjemně a rychle utekl. A na závěr otázka: Jaká je Tvoje knihovna snů? A co mohou knihovny udělat pro to, aby nevidomým a slabozrakým nabízely lepší služby?
Základem je příjemné prostředí, kde se lidé mohou setkat nad různými tématy – propojí se komunita zrakově postižených s veřejností, vyškolení zaměstnanci jsou zde pro naše uživatele, kteří mají rádi malá příjemná překvapení při vzdělávacích a tvořivých aktivitách – klademe důraz na zážitek a divila by ses, jak jsou oblíbené třeba besedy o hvězdách nebo vaše čtení na střeše. (smích) Co udělat, aby byla knihovna lepší? Promyšlenou navigaci, komunikaci, využít a následně použít poradenství v přístupnosti ať fyzické, tak virtuální. Vytvořit PROSTOR pro setkání. Např. odbočky SONS mají často své klubovny, není tomu ale tak vždy. Pak mohou využít knihovnu, kde se odehrávají jejich pravidelná setkání. Organizovat zážitkové semináře, kdy se „vidící“ stanou nevidomými. Knihovny podpoří vzdělávání pro knihovníky – ideálně společně s nevidomými (technologie, komunikace) – společné vzdělávání, společné zážitky – nevidomí, slabozrací a knihovníci společně. Také velmi vítáme prezentaci nevidomých umělců v knihovnách. Dát prostor jejich výtvarným, hudebním nebo literárním aktivitám (např. Věra Strbačková, Alena Terezie Vítek, Jaroslava Bendová, Markéta Evjáková, Zlata Zumrová, Lukáš Černý, Václav Fanta, Hana Juříková, kapely: KYKLOPband, Falešnica a další), spolupráce knihoven při tradičním festivalu Dny umění nevidomých. Tato podpora je pro nás důležitá.
Moje krédo je: „Knihovna je pro lidi, ne pro knížky! Máme radost, když tam naši slabozrací a nevidomí uživatelé jsou!“
SONS – Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (zdroj: https://www.sons.cz/). Jsme spolkem sdružujícím tisíce osob s těžkým zrakovým hendikepem a zároveň organizací poskytující širokou škálu nezbytných služeb této cílové skupině. Valná většina našich více než 200 zaměstnanců jsou osoby s vážným zrakovým hendikepem. Existujeme již od roku 1996 a síť našich více než 70 odboček je rozprostřena napříč celou Českou republikou. Naše služby:
JANOŠKOVÁ, Kateřina. Když knihovnu nevidíš – rozhovor s Dagmar Filgasovou. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2024, 38(2) [cit. 2025-03-11]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/kdyz-knihovnu-nevidis-rozhovor-s-dagmar-filgasovou
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
