Knih se jen tak nezbavíme

Vydáno: 2011-12-12 (All day)
V rubrice: Recenze
Autor: Libuše Foberová

„Když se na posledním summitu v Davosu v roce 2008 probíraly události, jež v příštích patnácti letech vyvolají velké zvraty, jeden dotazovaný futurolog navrhl, aby se pozornost věnovala pouze čtyřem hlavním, zato však zaručeným záležitostem. Tou první bude barel ropy za 500 dolarů. Druhá se týká vody, která se zřejmě stane obchodním artiklem stejně jako ropa. Kurz vody budeme sledovat na burze. Třetí odpověď se týká Afriky, jež se v příštích desetiletích dozajista stane ekonomickou mocností, jak si všichni přejeme. Čtvrtým fenoménem je podle tohoto profesionálního proroka zánik knihy.“ (s. 13)

Bude zmizení knihy pro lidstvo stejně špatné, jako nedostatek vody nebo nedostupnost ropy? Přihlížíme právě soumraku knihy? Obstojí kniha jako nosič informací i do budoucna, nebo se stane jen luxusním dárkovým artefaktem? Na podobné otázky hledá odpověď Jean-Philippe de Tonnac, francouzský novinář a spisovatel, v rozhovoru, který vedl s proslulým italským medievalistou, sémiotikem a spisovatelem Umbertem Ecem a s francouzským scénáristou Jeanem-Claudem Carrierem v publikaci Knih se jen tak nezbavíme (Carrière, Jean-Claude; Eco, Umberto; Tonnac, Jean-Philippe de. Knih se jen tak nezbavíme. Praha: Argo, 2010. 237 s. ISBN 978-80-257-0266-6).

Oba myslitelé si nejprve kladou otázku, zda se změnou formy – to jest přechodem k e-bookům – změní i samotný pojem knihy, a rozvíjejí širší úvahy o archivaci dat, uchovávání osobních vzpomínek a funkcích knihy coby nositelky kultury. Upozorňují, že digitálním čtením přijdeme o některé staré návyky, o jistý zposvátnělý kult, jímž byla kniha obklopena v kontextu civilizace, která ji vyzvedla na oltář. O zvláštní důvěrný vztah mezi autorem a čtenářem, který pod vlivem hypertextuality utrpí. O představu „uzavřeného prostoru“, jež kniha symbolizovala, a následně ovšem také o určité techniky čtení. „Digitální revoluce rozbíjí odedávné pouto mezi vyslovenými myšlenkami a jejich materiální podobou, a proto musíme radikálně přehodnotit gesta a pojmy, jež si s písemným projevem spojujeme,“ prohlásil Roger Chartier.

Podotýkají, že kniha představuje jakési „kolo vědění a představivosti“, jež očekávané nebo obávané technologické revoluce nezastaví. To, čemu říkáme kultura, je ve skutečnosti dlouhý proces selekce a filtrování. Ať se jakkoliv snažíme oživit minulost, v našich knihovnách, muzeích nebo filmotékách najdeme pouze díla, která čas nemohl nebo nestihl zničit. Víc než kdy jindy si uvědomujeme, že kultura je pouze a jen to, co zbývá, když bylo vše zapomenuto. Již vynález knihtisku nám dává možnost uložit kulturu, kterou se nechceme zatěžovat, do knih; stačí přitom vědět, kde najdeme potřebnou informaci. Kniha se proto jeví jako přizpůsobivější nástroj. Kniha je jako lžíce, kladivo, kolo nebo nůžky. Jakmile jste je jednou vynalezli, už to lépe udělat nemůžete. Nemůžete vymyslet lžíci, která by byla lepší než lžíce. Kniha se osvědčila a nevíme, zda je možné pro účely četby vymyslet něco lepšího. Možná se změní, její složky a stránky už nebudou z papíru. Kniha však zůstane tím, čím je. Kino a rádio, ba dokonce ani televize, nevzaly knize nic, co by ztratila „s újmou.“

Paměť, ať už naše individuální, nebo paměť kolektivní, kterou je kultura, má dvojí funkci. Tou první je uložit určitá data, tou druhou nechat upadnout v zapomnění informace, které neslouží ničemu a jenom by zbytečně zatěžovaly mozek. Kultura je hřbitov knih a dalších předmětů, které navždy zmizely. Archivy a knihovny jsou chladné místnosti, v nichž skladujeme paměť takovým způsobem, aby kulturní prostor nebyl vší tou změtí přeplněn, aniž bychom se jí ovšem úplně zřekli. Vždy se tam můžeme vrátit.

Problematika knih je úzce spojena s problematikou knihoven. Domnívám se, že knihovny budou existovat, pokud je lidé budou potřebovat ke svému životu. Knihovny existují od 7. st. př. n. l. (Aššurbanipalova knihovna v Ninive) a za celou tu dlouhou dobu lidé nevymysleli nic lepšího, jak shromažďovat paměť národa. Otázkou je, jaké zaujmou postavení v "síťově orientované" společnosti, zda vezmou na vědomí nová média. Knihovna je tradiční médium a záleží na mnoha okolnostech, jestli zůstane pro uživatele moderní a žádoucí. V knize zazní mnoho otázek, např. Jak naložit s knihovnou po své smrti? Odpovědi stojí za přečtení. Kniha je zasvěcená, zábavná i mrazivá. Hlavně velmi čtivá. Zachycuje rozsáhlé pole diskusních témat a zdánlivě není jen o knihách. Nabízí se teze, že internet a eKnihy knihu jako fyzický artefakt zlikvidují. Autoři upozorňují, že tu knihy stále jsou a jen tak se jich nezbavíme.

FOBEROVÁ, Libuše. Knih se jen tak nezbavíme . Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2011, 25(4) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/knih-se-jen-tak-nezbavime

Verze pro tisk