Knihomosty: Když knihy staví mosty mezi lidmi

Knihomosty – tak jsme se rozhodli pojmenovat program v naší knihovně, který je určen handicapovaným dětem i dospělým. Jak a proč vlastně vznikl? 

Do knihovny jsem nastoupila v prosinci 2024, čímž jsem si splnila svůj profesní sen. S handicapovanými dětmi jsem už měla zkušenosti z tvořivých dílen, které jsem dříve vedla na základní škole. Ředitelka žďárské knihovny Ing. Martina Sedláková mi proto dala důvěru a možnost vytvořit program pro děti s lehkým a středním mentálním postižením, tělesným handicapem či specifickými poruchami. Názvem jsme chtěli symbolizovat, že právě knihy mohou být pomyslným mostem pro děti, které samy nemohou navštěvovat běžně dostupné kroužky a volnočasové aktivity.

Od příběhu po canisterapii

Zpočátku jsme se setkávali jednou měsíčně v odpoledních hodinách. Pro děti jsem připravovala hodinové bloky aktivit vycházejících z příběhů v knihách, které doprovázel pestrý program – od společného poslechu audio nahrávek a tvořivých dílen přes lekce dětské jógy s certifikovanou lektorkou až po povídání o psích hrdinech, při němž nás navštívili canisterapeutičtí psi. Uvědomovali jsme si, že by bylo skvělé zprostředkovat tyto momenty plné dětské radosti a soustředění nad knihami také veřejnosti. 

Oslovili jsme fotografa Milana Šustra, kterého myšlenka nadchla. Společně jsme vytvořili fotografickou výstavu zachycující momentky z našich setkání. V prosinci byla k vidění u nás v knihovně, a od té doby už stihla navštívit výstavní prostory v Sociálním centru Kraje Vysočina v Jihlavě a v Nemocnici Nové Město na Moravě. V letošním roce jsme formu Knihomostů mírně obměnili. Program nyní probíhá v dopoledních hodinách a navštěvují ho děti ze speciální třídy zdejší základní školy v doprovodu svých asistentek.

Jak přistupujeme k jinakosti?

Souběžně se zrodem tohoto projektu jsme se rozhodli rozšířit naši nabídku pro školy o edukační program pro žáky 4. až 6. tříd zaměřený právě na téma handicapu. Současná dětská beletrie nabízí velké množství kvalitních titulů, které toto téma citlivě otevírají. Náš program jsme navrhli tak, aby školáky vedl k zamyšlení nad jejich vlastními postoji. Pomáhá jim odpovědět na otázky: Jak já sám přistupuji k lidem a dětem s handicapem? Dokážu jim (a jak) pomoci překonávat překážky? 

Odezva ze stran škol byla pozitivní a potvrdila nám, že věnovat se tomuto tématu je nesmírně důležité. V tomto školním roce mohou třídy program navštívit znova, tentokrát jsme však do něj nově zařadili knihu Útěk Kryšpína N., která zpracovává téma jinakosti a šikany. Více se v něm zaměřujeme na plíživé začátky vrstevnického nátlaku a učíme děti rozpoznat tenkou hranici mezi obyčejným škádlením a počínající šikanou.

Most vede do Stacionáře Zdislava

Knihomosty se však neustále rozrůstají. Na jaře nás oslovila vedoucí Stacionáře Zdislava z Nového Města na Moravě, která navštívila naši výstavu a následně si vyhledala podrobnosti na našem webu a Facebooku. Poté už přišel jen dotaz: Mohli by se podobného programu účastnit také jejich klienti? Stacionář navštěvují dospělí lidé s tělesným handicapem, lehkým či středním mentálním postižením a specifickými poruchami. To pro mě byla nová výzva – musela jsem strukturu lekcí přizpůsobit potřebám dospělých. Věděli jsme ale jistě, že je u nás rádi přivítáme. 

Dnes mohu s radostí říct, že k nám klienti ze stacionáře dojíždějí pravidelně a rádi. Každé setkání je pro nás oboustranným zdrojem čisté radosti, a to zdaleka nejen nad stránkami knih. Mě osobně nesmírně těší, že Knihomosty našly v našem harmonogramu své pevné místo. Jsem přesvědčená, že lidé s handicapem do knihoven patří. Knihy jim – společně s lidským přístupem – dokážou přinést do života spoustu světla a nezapomenutelných zážitků, o čemž se mohu každý měsíc opakovaně přesvědčit.