Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Co jiného je knihovna než snadno přístupné místo přinášející informace našemu duchu, pohodlí našemu tělu a potěšení našemu srdci? Knihovnu budoucnosti si můžeme představit jako informační lázně.
Henry Mayberg
Mnoho let se u nás knihovny nestavěly, živořily ve starých, neopravovaných budovách nebo jim bylo vykázáno místo, které nikomu nepřekáželo a bylo schopné plnit funkci knihovny. V devadesátých letech minulého století však došlo k významné změně a knihovny začaly „zvedat hlavy“. Objevily se první, nově postavené knihovny a rozmach jejich výstavby zaznamenal téměř celý svět. U nás však existovalo minimum informací o tom, kde a jaké knihovny se postavily. Velice málo se vědělo o tom, jakou mají nové knihovny kvalitu a kolik knihoven se k výstavbě chystá.
V roce 1993 jsem se seznámila s paní Sylvou Šimsovou, která žije v Londýně, kam se svými rodiči emigrovala v roce 1949. Stala se knihovnicí a po roce 1989 velkou přítelkyní všech českých knihovníků, kteří ji navštěvovali a které ve svém domě donekonečna srdečně vítala. V následujících letech jsme se spolu setkaly ještě několikrát a povídaly jsme si, jak jinak, hlavně o knihovnách. V roce 1999 jsem s ní krátce hovořila v nové Britské knihovně, která mě svou velikostí, elegancí a honosným vzhledem nadchla. Tam mi Sylva řekla, že ví, že i u nás se staví nové knihovny a popíchla mě, že je povinností nás, knihovníků, abychom nové stavby představili i těm, kteří se ke stavbě či rekonstrukci knihovny také chystají. Přesvědčovala mě, abychom uskutečnili konferenci, která by byla místem, kde se setkají odborníci dvou velmi odlišných profesí – knihovníci a architekti. Odborné přednášky přednesené na konferenci mohou prezentovat nejen nové knihovny, ale mohou pomoci těm knihovníkům, kteří se chystají stavět novou knihovnu a chybí jim znalost práce při přípravě jejího projektu.
Tento nápad mě velmi zaujal, neboť naše Ústřední knihovna na Univerzitě Palackého právě zahájila svoji činnost v nově opravené Tereziánské zbrojnici. Měla jsem tak v čerstvé paměti, jak moc problémů jsme museli při převzetí stavby překonávat a kolik nedorozumění vznikalo při „spolupráci“ s architekty.
V devadesátých letech jsme si totiž postupně všichni začali uvědomovat skutečné problémy při přípravě projektu knihovny. Byla to doba, kdy v životě knihovníků nastala řada výrazných změn. Museli se naučit pracovat s počítačem, osvojit si nový způsob katalogizace a zaujmout nový přístup ke čtenářům. A protože knihovníci dostali i možnost rozjet se do světa a navštívit nové, moderní knihovny, toužili také v takových pracovat. I když se už naučili spoustu nových věcí, neuměli jednat, či vyjednávat s architekty a staviteli, přestože se již na mnoha místech začalo hovořit o výstavbě moderních knihoven. Bylo jasné, že při zadávání nových projektů by měl být knihovník schopen formulovat požadavky na optimální provoz budov a k tomu potřeboval řadu rad i zkušeností. Věřili jsme, že takové rady můžeme získat především na setkáních s architekty a návrh Sylvy Šimsové se tak ujal.
Rozhodli jsme se proto v roce 2001 zorganizovat konferenci s názvem „ Knihovna a architektura“ a dali jsme jí podnázev: „Rizika spolupráce v informační společnosti“, neboť jsme si plně uvědomovali, že při této spolupráci jde skutečně o rizika. Konference se pak k naší radosti stala mezinárodním setkáním architektů a knihovníků a účastníci byli z obou táborů. Přáli jsme si, aby byli posluchači nenásilně vtaženi do oblasti knihoven již v úvodu konference. To se podařilo prvnímu přednášejícímu, Andrew Lassovi, kulturnímu antropologovi z americké univerzity Mount Holyoke College. Ve své přednášce s názvem: „Smysl místa a význam přístupu“ sledoval knihovny z pohledu jejich návštěvníka a jeho pocitů, vžíval se do pozice pohybově postiženého a závěrem konstatoval, že: „Je paradoxní, kolik myšlenkového úsilí jsme investovali do vize knihoven beze zdí, a jak málo jsme udělali pro to, abychom se zbavili zastaralých padacích mostů“. Jeho přednáška vhodně nastartovala program celé konference, která se konala právě pro odstranění zastaralých padacích mostů.
Na konferenci byla představena Francouzská národní knihovna v Paříži, nová univerzitní knihovna ve Varšavě a budovaná univerzitní knihovna v Brixenu. Z nových českých knihoven to byly Knihovna vzájemného porozumění v Liberci, Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci, Moravská zemská knihovna v Brně, Městská knihovna v Praze a projekt Národní technické knihovny v Praze. Byli jsme však šťastní především proto, že se nám podařilo pro účast na konferenci zajistit významné architekty nové, krásné Britské knihovny - Johna Wilsona a jeho manželku. John Wilson při své přednášce vysvětlil, že: „Ze všech potřeb, jež mají být v knihovně uspokojeny by jich nejvíce mělo vycházet z potřeb čtenáře“. Čtenáře viděl jako osamělého badatele obklopeného na míru zhotovenou knihovnou. A podle něho je hlavním úkolem architekta: „Najít nějakou spojnici mezi oním osamělým badatelem a obrovskou hmotou knihovny, která má pojmout další badatele“. Jeho snaha uvést do skutečnosti tuto myšlenku přímo vyzařuje z celé budovy Britské knihovny.
Podařila se nám překvapující věc. Konference byla nad očekávání úspěšná, vydali jsme z ní sborník a její účastníci považovali za samozřejmé, že bude mít pokračování. To nás těšilo, ale byl to pro nás veliký závazek. Pokračovat v úspěšné konferenci nebylo vůbec jednoduché, neboť nám bylo jasné, že teď už podobně slovutné přednášející neseženeme a další organizování konference se proto zdálo o to těžší. Rozhodli jsme se tedy, že za dva roky navážeme na konferenci skromnější formou, a to pracovním seminářem s nosnou myšlenkou, kterou se pokusíme naplnit a nesoustředíme se na pouhé představení knihoven. Snažili jsme se odpovědět na výzvu Andrew Lasse, abychom nezapomněli na odstranění veškerých bariér v knihovnách. Věděli jsme, že se nejedná jen o bariéry fyzické, ale především o lidské, o odstranění bariér mezi knihovníky a staviteli i mezi knihovníky navzájem. Přáli jsme si uskutečnit dialog, ve kterém by zástupci obou profesí, architekti i knihovníci, byli schopni nalézt společnou představu ideální knihovny.
Řada přednášek semináře s naší představou harmonizovala. Přednášející Irena Fialová se věnovala architektuře představované Frankem Gehrym, jehož krédem je tolerance vůči jakémukoliv přání a potřebě a snaha o jejich splnění. Svůj názor vyjadřuje slovy: „Nemusí docházet ke konfrontaci, moderní a historické myšlení může splývat bez napodobování.“
Monika Mitášová se věnovala architektuře současných knihoven, které jsou krásné, inspirující, úžasné pro čtenáře i knihovníky a jsou vytvořeny ve spolupráci s nimi.
Miroslav Masák ve své skvělé přednášce vysvětlil, že architektura má dva základní cíle: „Stavět, tedy fyzicky vytvářet životní prostředí a mravně povznášet jeho uživatele“. Jeho přednáška byla pro knihovníky velmi inspirující, neboť v ní získali shrnutí, na co se mají soustředit při svém návrhu knihovny. Vyslovil devět nezbytných předpokladů pro vznik dobrého díla a tvrdil, „že stavba není jen logickou odpovědí na kladené požadavky, ale i racionálním tvůrčím činem“. Podle něho musí být vyvážené to, co je podstatné a co je nutné. „ … bez jasné koncepce, ztrácí architektura svoji věrohodnost. Měli bychom dávat pozor, abychom ve svých projektech to podstatné neoslabovali, abychom sami sobě nekladli překážky tím, že bychom neovládli bariéry, které jsou v nás“. Ladislav Kurka a Martin Svoboda přednesli neméně významnou přednášku s názvem: Ideální knihovna. Popsali v ní postup při zadávání stavby knihovny, který je platný pro všechny zadavatele staveb knihoven. Tvrdili, že „…považujeme za extrémně důležité, aby se už od počátku všechny strany, na nichž výsledek závisí, naučily komunikovat. Dialog knihovníka – budoucího uživatele a projektanta je klíčový“. Obě přednášky se staly malým učebním textem pro ty, kteří se rozhodli stavět knihovny – pro studenty knihovnictví, kteří z nich často citují a dokonce i pro studenty architektury, kteří chtějí projektovat budovu knihovny.
V programu semináře nechyběly samozřejmě příspěvky, ve kterých byl představen projekt nové studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové, kritické pohledy knihovníků na nově vystavené knihovny na Filozofické fakultě v Brně a na Univerzitě Pardubice i kritické pohledy z hlediska uživatelů knihoven.
Výstavba knihoven se ani po roce 2003 nezastavila. Byly stavěny nové knihovny a probíhala i rekonstrukce těch starých či historických a knihovníci hledali další informace z oboru výstavby a vnitřního zařízení knihoven. Po dvou letech jsme uspořádali další seminář, tentokrát s podnázvem: „Interiéry knihoven“, ve kterém jsme se soustředili na to, co v té době knihovníky nejvíce zajímalo, a to bylo vybavení interiéru. I na tento seminář se podařilo sehnat specialisty, kteří hovořili o ergonomii a ideálním pracovním prostoru. Henry Mayberg nám vysvětlil, že bychom si měli představit knihovny jako místa každodenní potřeby, než jako jedinečné, do sebe uzavřené instituce. Radil, abychom umísťovali knihovny poblíž míst, kam chodíme nakupovat nebo odkud se vydáváme na cesty. Knihovníky si představoval jako ty, kteří s nejnovější počítačovou technikou budou obsluhovat čtenáře jako zákazníky obchodu nebo hotelové hosty. Přednášející architekti nás nabádali, abychom se připravili na budoucnost již dnes. Martin Kovařík zase radil, abychom interiér knihovny vždy vytvářeli podle zadání. Abychom si dopředu rozmysleli, jakou máme představu o nové knihovně a řekli, zda chceme „…aby klienti u práce seděli pohodlně, dlouho a po hodinách studia relaxovali, či usnuli v teple, nebo chceme, aby rychle prostudovali potřebné a pak odešli do nejbližší kavárny“. Každá taková knihovna pak vypadá úplně jinak.
Michaela Brožová podtrhla důležitost spolupráce s architektem, když tvrdila, že „…kvalitní interiér nemůže vzniknout bez kvalitního návrhu budovy, a už při návrhu budovy je potřeba myslet na interiér“. Na semináři byla představena vize interiéru Národní technické knihovny v Praze a také nová knihovna města Vídně.
Program tohoto semináře se poprvé dotkl budování nové Národní knihovny v Praze. Vlastimil Ježek a Bohdana Stoklasová zde hovořili o své vizi jejího nového interiéru.
Pro rok 2007 jsme další seminář připravovali už automaticky. Jeho podnázev „Vnitřní prostředí knihovny“ navazoval na seminář předchozí a zabýval se fyzikálními vlas
tnostmi knihoven. Hovořilo se o tom, jak mnoho světla, tepla a hluku může být v knihovně, jak zajistit správnou vlhkost prostoru, jak vůbec umožnit lidem, aby se v knihovně cítili opravdu dobře, ať jsou návštěvníky nebo pracovníky knihovny. Získali jsme rady od špičkových odborníků z celé řady oborů – od architektů až k vývojářům osvětlovacích těles. Velkým kritikem práce architektů se ukázal technik Jan Žemlička. Podle něho: „… architekt by měl mít snahu vytvořit dům, který bude nejen plně funkční z hlediska provozu, ale zabezpečí i maximální pohodu prostředí pasívním způsobem“. Hovořil o povinné spolupráci všech zúčastněných – architektů, knihovníků, techniků i uživatelů.
Arch. Michaela Brožová hovořila o bio-psycho-sociálních aspektech knihoven. Vysvětlila, že knihovny jsou důležitým činitelem, který kromě funkce informační a výchovné může pomoci udržovat i zdraví jednotlivce. Na semináři byla předvedena nová knihovna ve Vsetíně a návrhy nových budov knihoven v Havlíčkově Brodě a v Berlíně. Vyvrcholením celého semináře byly tři přednášky se společným názvem: „Oko nad Prahou“. Vlastimil Ježek, Bohdana Stoklasová a dokonce i Jan Kaplický zaníceně hovořili o nové budově Národní knihovny, jejíž stavba se chystala a proces zrodu provázely velké komplikace. Všichni tři přednášející však tehdy byli přesvědčeni, že se stavba nakonec uskuteční.
Program semináře byl nabitý a velmi zajímavý. Velmi jsme přemýšleli nad tím, zda máme ještě po dvou letech znovu pokračovat. Zdálo se, že všechna témata jsou již vyčerpána.
Opadlo nadšení ze stavby nové Národní knihovny a zdálo se, že Kaplického „chobotnice“ je již definitivně odepsaná. Z avládlo zklamání, že i některé další stavby byly zastaveny. Jiné knihovny se však budovaly a my jsme uskutečnili pátý, tak trochu jubilejní ročník seminářů se společným názvem: Knihovna a architektura. Rozhodli jsme se, že budeme v tomto ročníku poprvé bilancovat. Seminář se uskutečnil v nové, moderní budově Národní technické knihovny v Praze (týden před jejím zahájením) a my jsme se mohli chlubit tím, že náš seminář byl první velkou akcí v této krásné knihovně. V příspěvku Ladislava Kurky a Martina Svobody jsme si připomněli minulé semináře. Český knihovník Milan Bulatý nám představil svou, právě dokončovanou knihovnu v Berlíně. Gerald Leitner zase další krásné, nové rakouské knihovny. 
Jan Benda, který již 18 roků pracuje jako architekt v Číně, nás znovu přesvědčoval, že vize architektury a potažmo i knihoven jsou pořád velké. Vyvrcholením semináře byl dialog kolem kulatého stolu, za kterým se sešli zástupci odborníků z různých názorových táborů. Pod vedením skvělé moderátorky České televize Daniely Drtinové se společně zamysleli nad tím, zda Národní knihovna v Praze potřebuje novou budovu nebo ne. Jan Benda přišel s nadčasovou myšlenkou, že je důležitější postavit v Praze evropskou, nikoliv pouze českou národní knihovnu.
V roce 2009 jsme nepochybovali o tom, že v roce 2011 se uskuteční další ze seminářů se společným názvem: Knihovna a architektura. Jeho téma nám bylo od začátku jasné a bylo vystiženo v podnázvu semináře: „Hodláte stavět knihovnu? Máme pro vás pár bodů k zamyšlení“. Ve všech předchozích seminářích jsme si totiž dali za úkol spojit dvě profese – knihovníky a architekty a napomoci k tomu, aby se obě strany naučily vzájemně se odborně vnímat a porozumět si. Zdálo se, že tato snaha se v řadě případů minula účinkem. Vybrali jsme odborníky, kteří měli poradit, proč je dobré vypsat architektonickou soutěž, měli jsme se dovědět, jaká je psychologie architekta a poznat zelené stavby. Nezapomněli jsme ani na předvedení krásných, vydařených knihoven. Chtěli jsme se vrátit k tématu Národní knihovny v Praze, které jsme probírali na minulých ročnících několikrát.
Seminář se však neuskutečnil. Pro nedostatek zájmu knihovníků jsme ho byli nuceni zrušit. Přemýšlím nad tím, proč nebyl zájem navštívit seminář, když všechny předcházející ročníky byly plně obsazeny a byly úspěšné. Snad v současné době krize nemají instituce peníze na to, aby se stavěly knihovny, snad se ani nechtějí lidé vzdělávat v tom, co dnes vlastně nepotřebují.
Věřím ale, že knihovny se budou stavět dál a že neuskutečněný seminář neznamená konec seminářům podobného typu. Pouze nastala přestávka, která je jen nadechnutím před dalším vzděláváním o výstavbě nových, kvalitních knihoven, které jejich uživatelé potřebují a milují.
SKIP ve spolupráci s Národní technickou knihovnou zpřístupnil již v roce 2003 databázi staveb a rekonstrukcí knihoven. Každý záznam obsahuje soubor standardních údajů (celek 56 položek), který svým obsahem a strukturou vychází z dotazníku, který používá komise pro výstavbu knihoven IFLA. V současné době obsahuje databáze přehled 139 staveb: http://old.stk.cz/Stavby/Stavby.html
V říjnu připravuje SKIP vydání publikace od Ladislava Kurky Architektura knihoven. Bude se jednat o základní souhrn poznatků nezbytných pro přípravu a realizaci výstavby knihoven. Objednávky přijímá SKIP prostřednictvím formuláře: http://knihovnam.nkp.cz/sekceno.php3?page=01_Ob/09_Form/ObjKurka.frm
LOŠŤÁKOVÁ, Dana. Knihovna a architektura – deset roků seminářů. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2011, 25(3) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/knihovna-architektura-deset-roku-seminaru
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
