Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Knihovna roku 1921 a 2021. Čím se liší? Prvá odpověď, která mnohé pravděpodobně napadne, bude znít: „Rozdíl je přece zcela zásadní, viditelný, nelze srovnat počáteční velikost a podmínky, v jakých působila, velikost fondu, kvalitu vybavení, techniku, počet zaměstnanců atd.“. To je však jen vnější slupka skrývající jádro, které nese stále tutéž genetickou informaci. Informaci o poslání knihovny, chcete-li účelu, proč stát, kraj či obec knihovnu zřizuje. První knihovní zákon z roku 1919, který ukládal obcím povinnost zřizovat a financovat knihovnu, byl výrazem zájmu mladého československého státu o dostupnost kultury a vědění všem. Pokud pohlédneme do mnoha dnešních koncepcí rozvoje a strategií, nacházíme tam stejné hodnoty, jako sledoval první knihovní zákon – prosperita, vzdělanost, inovace, dostupnost atd.
Knihovna Jiřího Mahena v Brně je součástí městského ekosystému, který charakterizujeme jako trvalou spolupráci všech aktérů v Brně, i na regionální, národní a evropské úrovni. Cílem této spolupráce je dlouhodobý rozvoj města – města prosperujícího, soudržného, kompaktního, vyváženého a příjemného pro život. A zde všude má a bude mít naše knihovna své nezastupitelné místo. Pokud budeme hovořit o výročí sta let existence knihovny, není to jen ohlédnutí za jejími nejranějšími počátky či nejvýznamnějšími milníky. Je to především pohled do budoucna, vize, která dál bude činit knihovnu takovou, kterou lidé potřebují a bez níž by jim v životě cosi podstatného chybělo.
Cena knihovny jako místa, které poskytne zklidnění, mezilidské porozumění, vstřícnost a bezpečí, neustále poroste. Celá společnost si tyto hodnoty stále naléhavěji uvědomuje zejména v situaci, kterou již přes rok zažíváme. Ale tyto atributy mají svou trvalou platnost a budou se vždy promítat do fyzických i digitálních služeb knihovny. Jsem přesvědčena, že tyto dva světy budou vždy existovat společně, dokud bude lidskou přirozeností potřeba osobních sociálních kontaktů, stejně tak se bude neustále zrychlovat průnik digitálních technologií do našich každodenních životů. Služby knihovny ve fyzickém prostředí i virtuálním světě mají jedno společné. Je třeba designovat je tak, aby byly srozumitelné, snadno přijímatelné a vzájemně se doplňovaly. Zkrátka aby prvá zkušenost, ať už s fyzickou či virtuální službou, naše uživatele neodradila, ale naopak je přiměla se zdržet, vracet se.
Za příklad funkčního konceptu pro budoucnost považuji jeden z projektů Brna – bytové domy Vojtova učené pro mladé rodiny a seniory. Ideovou myšlenkou je vytvořit podmínky pro sousedské společenství. Projekt je založen na samostatných domácnostech a společně sdíleném prostoru ve formě atrií s horizontálními a vertikálními zahradami, lávkami, které svým prostorem, vybavením a formálním ztvárněním vybízí k různým svobodným aktivitám a posezení s přáteli. Život v domě není založen na nutnosti, ale na možnosti a vlastní iniciativě obyvatel, jejich vzájemné podpoře a pomoci. V takovém konceptu zcela logicky nemohla chybět naše knihovna, která pracuje se stejnými hodnotami. Jsme nadšeni, že právě v roce našeho výročí se nám po mnoha letech podařilo otevřít zcela novou kapacitu. A nesmírně mě těší také to, že architekti i město samotné si uvědomují potřebnost knihovny pro funkčnost takovéhoto sousedského modelu bydlení i života města jako celku. Pobočka Vojtova je laděna v optimistické a zároveň elegantní žlutobílé barevnosti s prvky šedé na výstavních plochách či sedacím nábytku. Samozřejmě prostory pro děti jsou rozehrány v dalších barevných škálách. Akcent je kladen na dostatek prostoru pro pobyt uvnitř knihovny či na venkovní terase. Knihy samotné dotváří příjemný dojem z celého prostoru, avšak neovládají ho. Zajímavé osvěžení přináší i malá expozice archeologických nálezů přímo z míst, nad nimiž nyní stojí moderní objekt.
Další charakteristikou pro budoucnost knihovny je participace a síťování partnerů. I tady máme velmi zdařilý příklad, co vše lze prakticky z nuly vybudovat, pokud se do realizace zdánlivě nemožného nápadu postupně zapojí řada partnerů. O naší knihovně Křižovatka nepíšeme poprvé, ale malá rekapituluce kroků, díky nimž tato pobočka nejen vstala z popela, ale vyrostla do moderního funkčního modelu, může být inspirativní. Na počátku byla prakticky již zavřená knihovna určená k likvidaci, zde se velmi silně ozvala veřejnost a bojovala o její zachování. A začalo naše usilovné přemýšlení, jak na to, maraton vyjednávání, který vyústil v nalezení partnerů ve studentech i pedagozích našeho oboru, podpoře městské části i města Brna, v dalších letech se přidala spolupráce se studenty architektury a interiérového designu, kteří navrhli celkové řešení prostoru. A opět vstoupila do hry veřejnost, kdy lidé mohou navrhnout projekt na financování z participativního rozpočtu města. Projekt v hlasování veřejnosti uspěl a byl podpořen 2 mil. Kč. Může to vypadat téměř idylicky, ale za vším tímto úsilím stojí dlouhé hodiny našich jednání, organizace, nastaly i chvíle, kdy se mnoho věcí „zadrhlo“. Zcela určitě by naše knihovna fungovala i bez této pobočky, ale nevzniklo by výukové pracoviště Masarykovy univerzity, kde si studenti mohou přímo vyzkoušet své inovativní přístupy a díky kterému přišla do praxe řada absolventů s mnohem lepší představou o tom, co reálné fungování knihovny znamená.
Hovoříme o tom, že digitální rozměr světa se stal součástí našich životů a tedy i služeb knihoven. Zprostředkovává nám řadu informací mnohem pohotověji a pohodlněji než fyzická realita. A může být i alternativou tehdy, kdy fyzická návštěva knihovny není možná. Protože jsme se v době našeho výročí ocitli právě v takové situaci, nabídli jsme od 1. února, tedy v den, kdy byla knihovna před sto lety založena, virtuální 3D prohlídku ústřední knihovny a Mahenova památníku. Součástí jsou také soutěžní kvízové otázky, které se budou každý měsíc měnit a výherci budou odměňováni drobnými propagačními pozornostmi.
Součástí samozřejmého chování knihovny dnes i pro budoucnost by měla být i její společenská odpovědnost v duchu myšlenky – pomáhat je normální. V době uzavření přišly knihovny s celou řadou aktivit, stejně tak i ta naše. V čem jsem na naše pracovníky obzvláště pyšná je to, že pomáháme tam, kde je to kriticky potřeba. Na začátku to bylo šití roušek, nyní pomáháme hygienické stanici při trasováním kontaktů covid pozitivních lidí. Na naší 3D tiskárně vyrábíme držáky na roušky a předáváme zdravotníkům, kteří je nadšeně přijímají. Nabídli jsme rovněž naši kapacitu pro administrativní úkony při očkování. A nejnověji, právě díky spolupráci s lékařkou hygienické stanice, jsme začali natáčet seriál osvětových videí, která se budou věnovat nejen problematice Covid, ale i dalším tématům, která veřejnost zajímají. A v neposlední řadě díky spolupráci s městskými částmi a jejich dobrovolníky zajišťujeme seniorům donášku knih domů.
Naším krédem pro budoucnost je designovat služby tak, aby byly užitečné lidem v každé fázi života. Velmi silnou roli v této filosofii hraje účelně rozložená síť zahrnující ústřední knihovnu, In- centrum, Mahenův památník a pobočky, které jsou v každé městské části tak, aby služby byly co nejblíže občanům, tedy místu kde bydlí, chodí do školy či do zaměstnání. Lidé zde mají k sobě vzájemně velmi blízko, knihovníci/ce znají osobně své čtenáře a dokáží dobře poradit podle jejich zájmů nebo být třeba „jen“ trpělivým posluchačem jejich životních příběhů, každodenních radostí i strastí.
Tvoříme-li budoucnost knihovny, nelze tak činit bez historické kontinuity a znalosti souvislostí. Proto jsme se také rozhodli vytvořit výstavu, která mapuje stopy knihovny ve tváři města za celých sto let existence. Těch otisků spojených s knihovnou či působením Jiřího Mahena je dokonce mnohem více. Využíváme dobové fotografie, mnohdy detektivně pátráme po zaniklých lokalitách a fotíme současnou podobu, párujeme k sobě fotografie dávné se současnou podobou té které knihovny. A samozřejmě se k tomu budeme snažit zachytit unikátní orální vzpomínky pamětníků. Zároveň se budeme lidí ptát, co od své knihovny očekávají.
Historie knihovny je bohatá a pestrá. Vždy ji však utvářeli lidé, knihovníci, naši uživatelé i ti, kdo rozhodovali o podmínkách pro její působení. Jde o velký příběh nenápadně a trpělivě skládaný den za dnem po sto let. Toto každodenní usilování vyústilo v řadu klíčových milníků, pozitivních i negativních. Mezi ty zásadní patří bezesporu samotný vznik knihovny. První veřejná knihovna města Brna vznikala na základech mnoha spolkových knihoven, což nebyl vždy proces bezbolestný. Prozíravá však byla podmínka, že knihovna nebude veřejnosti otevřena dříve, dokud nebude mít alespoň 10 tisíc svazků. A to se podařilo až v listopadu 1922 se stavem 13 228 jednotek. Vedle skromné ústřední knihovny na Veveří bylo hned připojeno 14 poboček. Z archivní korespondence se dočítáme, že Mahen byl neúnavným bojovníkem za zlepšení podmínek pro knihovnu, jak prostorových, tak finančních. Zároveň pilně psal o významu knihovny, kterou prosazoval nejenom jako půjčovnu knih, ale jako instituci systematicky vzdělávající. Knihovna Jiřího Mahena měla to štěstí, že jejím zřizovatelem bylo vždy město Brno, a její budování, přes dílčí organizační změny, bylo kontinuální. V průběhu času nesla různé názvy, od roku 1951 do 1977 byla Krajskou lidovou knihovnou a v roce 1959 bylo do názvu vetknuto jméno jejího prvního knihovníka a ředitele Jiřího Mahena – u příležitosti připomínky 20. výročí jeho úmrtí.
Bohužel byla i období, která chmurně zasáhla do svobody knihovny a direktivně usměrňovala, co je „správné“ a co ne. Během II. světové války byla řada knih z knihovny odvezena, další se nesměly půjčovat, část poboček byla uzavřena. Činnost knihovny byla obnovena v červnu 1945. V tomto roce měla knihovna již přes 110 tisíc svazků. Od roku 1950 se knihovna přemístila do Schrattenbachova paláce, který je sídlem ústřední knihovny dodnes. Zároveň však byla padesátá léta údobím velmi direktivním, kdy nebylo příliš na vůli knihovníků a už vůbec ne veřejnosti, co v knihovně má či nemá být, co je kvalitní literatura a co nežádoucí tituly, které je třeba z knihovny vymýtit. Při těchto očistách v padesátých, ale také sedmdesátých letech bylo vyřazeno a v zapečetěných balících uloženo 15 tisíc svazků. Naopak v roce 1960 vzniklo oddělení společensko-politické literatury. Šedesátá až osmdesátá léta minulého století byla ve znamení přibývajícího počtu poboček, z nichž mnohé byly součástí architektonického konceptu výstavby nových sídlišť, a podařilo se jim vtisknout vysokou kvalitu. V osmdesátých letech tak měla knihovna nejvíce poboček a to celkem 55.
Devadesátá léta minulého století můžeme označit za nejpřekotnější a plná zvratů. Řada poboček se stala obětí divoké privatizace, dále se počet musel zredukovat pod tíhou nelehké ekonomické situace. Zároveň se však podařilo po mnohaletém úsilí prosadit a zahájit rekonstrukci ústřední knihovny, která byla nejenom stavební obnovou kulturní památky a především přinesla zcela nový koncept moderních knihovnických služeb. A ještě jeden významný moment nelze z této doby opomenout. Na základě poslední vůle Karly Mahenové převzala knihovna pod svá křídla vilku, kde Mahenovi žili, a otevřela zde v roce 1992 Mahenův památník s dochovanou autentickou pracovnou Jiřího Mahena, expozicí a knihovnou. Atraktivní je také přilehlá zahrada. V letech 2018-19 prošla vila kompletní rekonstrukcí, která ji vtiskla punc atmosféry intelektuálské domácnosti manželů Mahenových ve 20. – 30. letech minulého století.
Na co jsem nejvíce hrdá? Že v dnešním hektickém globalizovaném světě, který nabízí spoustu on-line možností k zábavě i vzdělávání, počet našich čtenářů a návštěvníků v dlouhodobé křivce neklesá. Registrovaných čtenářů máme téměř 52 tisíc, z toho je přes 14 tisíc dětí do 15 let. Návštěvníků pak evidujeme 630 tisíc a ročně uskutečníme více jak 95 tisíc akcí a realizuje se 1 600 000 výpůjček (čísla r. 2019). Je to důkaz toho, že knihovna je životaschopná, potřebná a oblíbená instituce. Jsme také hrdí na to, že z naší knihovny vzešla řada projektů, které následovaly další knihovny v republice (Poprvé do školy, poprvé do knihovny, Lekotéka, Knihovna v tramvaji – tramvají do knihovny, Moderní a efektivně řízená přátelská knihovna aj.) a získali jsme za ně tuzemská i mezinárodní ocenění. A to vše je především odraz práce našich lidí. Týmu, který ji dokáže vést na cestě za další stoletou perspektivou. Věřím, že knihovna zůstane v kultuře národa a jeho povědomí zakotvena jako instituce, která je synonymem vzdělanosti, kultury, demokracie a ostrovem lidskosti.
NIVNICKÁ, Libuše. Knihovna pro město – ostrov lidskosti . Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2021, 35(1) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/knihovna-pro-mesto-ostrov-lidskosti
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
