Knihovna v roce 2050 je…

Knihovna v roce 2050 je…

pro mě místo, kam se chodí zpomalit a nadechnout. Ne kvůli informacím – ty má dnes člověk všude – ale kvůli tichu, soustředění a pocitu, že svět má ještě nějaký řád. Místo, kde může být člověk offline, aniž by měl pocit, že mu něco uniká. Představuji si pohodlná křesílka, dobrou kávu nebo čaj, gramofonové desky, které si lze pouštět do sluchátek. Útočiště před světem plným stresu a vulgarit. Místo, kde může být člověk sám, ale zároveň i místo setkávání – třeba s někým, kdo chce sdílet a diskutovat stejnou knihu. Díky technologiím by to mohlo být velmi jednoduché: knihu si vyhledám elektronicky a jedním klikem dám najevo zájem o rozhovor, který se zobrazí ostatním se stejným zájmem. A především bych si přála, aby knihovny v roce 2050 ještě pořád existovaly, ať už v jakékoli podobě.

Pavla Smetanová
spisovatelka, zimní plavkyně a amatérská hudebnice

Knihovna v roce 2050 je…

moderní, otevřený a pulzující prostor, který se neustále vyvíjí, ale zároveň si zachovává svou podstatu. Vedle digitálních archivů, umělé inteligence a interaktivních technologií tu stále najdeme klasické knihy – tištěné svazky, které voní papírem a nabízejí klid, soustředění a únik od rychlého světa. Knihovna zůstává místem ticha, respektu k poznání a svobodného přístupu k informacím, kde se lidé učí nejen číst, ale i přemýšlet. Je to bezpečný přístav pro studenty, badatele i snílky, prostor pro setkávání komunit, uchovávání kulturní paměti a vyprávění příběhů, které spojují minulost s budoucností.

Martina Benešová-Schäfer
vědkyně, jaderná a radiofarmaceutická chemička

Knihovna v roce 2050 je...

stále místem fantazie, příběhů, poznávání a setkávání. Ale zároveň jde s trendy i potřebami doby. Bude místem, kam mohu přijít potkat se a popovídat si s pomocí AI a moderní audiovizuální techniky s postavami z mých oblíbených příběhových světů o jejich osudech, dobrodružstvích nebo myšlenkách. Přijdu si sem nechat vysvětlit odbornou problematiku či vést s virtuálním učitelem diskuzi o tématu, kterým se zrovna zabývám. Zároveň však bude knihovna dál baštou kultivace lidského ducha skrze setkávání skutečných lidí nad kulturními, uměleckými či jinými lidskými hodnotami. Setkáváním s inspirací a tvořivostí, hledáním krásna a poetiky stvořené skutečným člověkem. A pořád tu budou knihovny téměř v každé vesnici, aby si pro své příběhy v různých podobách mohly dojít děti po cestě ze školy, dospělí odpoledne po práci nebo tetičky či strejcové, co se sem zastaví jen tak na kus řeči, protože ví, že jejich knihovna pro ně má dveře otevřené.

Vladislava Kolářová
ředitelka Lipky – školského zařízení pro environmentální vzdělávání