Knihovna v Třinci již třetím rokem žije po naszymu – rozhovor s Martinou Wolnou

Vydáno: 2024-11-11 (All day)
V rubrice: Proměny českého knihovnictví
Autor: Adéla Majerová

Myšlenka na regionální večery zrála v hlavě ředitelky třinecké knihovny Martiny Wolne několik let. V roce 2014 odstartovaly Historicko-regionální večery, které byly věnovány školám, hospodám nebo hasičským zbrojnicím na Těšínsku. Byla to předzvěst cyklu, který se uskutečnil o osm let později a který byl věnován specifickému regionálnímu nářečí. Světlo světa spatřil cyklus přednášek „Po naszymu je fajnie,“ který do knihovny opakovaně přilákal ke stovce návštěvníků.

Co bylo impulzem k tomu, věnovat večery pouze nářečí?

Nářečí po naszymu není jen nějaký ten dialekt. Je v něm viditelná linka ke staroslezskému jazyku, čímž jsem se sama nějaký čas zabývala a díky tomu dozrávala myšlenka toto téma popularizovat. Impulzem bylo setkání s paní redaktorkou z polského magazínu. Přišla za mnou s podobným nápadem - uspořádat pro veřejnost přednášku o nářečí. Ačkoli se časem ukázalo, že její motivace byla jiná, díky této spolupráci se odstartoval v knihovně projekt, který i po třech letech má co nabídnout. Zároveň jsme věděli, že v tomto oboru není nikdo lepší než emeritní profesor a lingvista Daniel Kadlubiec, třinecký rodák. Setkání s panem profesorem přineslo velkou symbiózu a vznikl první cyklus čtyř přednášek, které dokonale zapadly do mých představ. Říkala jsem si, že je to přesně to, co jsem celou dobu chtěla a neuměla pojmenovat. Tématem bylo kromě akcentu na samotné nářečí například i to, jak se nářečí projevovalo v běžném životě nebo v literatuře. V začátku cyklu měla v knihovně besedu například paní Ewa Szcerbová, která píše po naszymu pod pseudonymem Jewka Trzyńczanka. Zjevila se díky regionálnímu týdeníku, který ji už v pokročilém věku oslovil, zda by začala psát po naszymu krátké glosy. Vznikla z nich krásná kniha, kterou jsme křtili u nás v knihovně. 

Čím si vysvětlujete, že je téma nářečí pro lidi tak atraktivní?

Potvrdilo se mi, že nářečí není mrtvé, že se o něj lidé zajímají. Zatímco první rok byl zaměřen na jazyk, na jeho užívání v minulosti a dnes, další rok jsme cyklus posunuli k významné regionální osobnosti spisovatele, dramatika a básníka Adama Wawrosze. Ten po naszymu nejen hovořil, ale také tvořil. Nářečí pro něj bylo prostředkem, jak kultivovat prostředí regionu. Psal v nářečí o lidech, kteří zde žili, a to mě nadchlo. V roce 2023 měl tento regionální autor své výročí narození, takže jsme další rok překlopili na cyklus Fenomén Adam Wawrosz. Bylo skvělé povídat si o tom, jak může být nářečí v literatuře zajímavé. Díky tomuto projektu jsme získali nové, zajímavé partnery. Zapojila se do něj například Základní škola s polským jazykem vyučovacím, Pěvecký sbor Hutník a také ochotnický spolek z Milíkova. Ti všichni vystoupili na poslední akci věnované Adamu Wawroszovi v prosinci loňského roku.

Další rok šel cyklus ještě dál.

Je to tak. Postupně se začaly rozkrývat výzvy a ukazuje se, že nářečí je živé a má co nabídnout i v tématech vzdělávacích nebo popularizačních pořadů. To se nejvíce ukazuje tento rok, kdy jsme malinko opustili řeč a věnujeme jej životu v regionu Těšínska. Bereme to tak, že po naszymu je nejen jazyk, ale i svérázný způsob života. Po naszymu fundamentálně definuje naši identitu, nás žijících na Těšínsku. V letošním cyklu  se věnujeme tomu, jak jde celý rok. Přizvali jsme etnografku Lucii Kaminskou z Muzea Těšínska, která přednáší o zvycích a tradicích nebo zemědělských pracích a folklóru. A opět přicházejí nabídky, jak cyklus obohatit. Mimo přednášky z cyklu Žijme / Źyjmy po naszymu se například konala beseda s autorem detektivek TRUJKUNT Petrem Sagitariem, nečekanou hvězdou regionu, kterému vychází u nakladatelství ARGO již sedmý díl. Není sice v nářečí, ale odehrává se na Třinecku a nářečí se tam pěkně propisuje. I pan profesor Kadlubiec letos přednášel o své nové knize Malý lexikon lidové kultury Těšínského Slezska. A před několika málo dny přijal naše pozvání pan Tómek Sochacki, youtuber, který hovoří pouze po naszymu a v nářečí je také jeho populární facebooková skupina, která má přes 3000 sledujících. Po naszymu dokonce přeložil mimo jiné i Malého prince nebo Medvídka Pú.

Ne vždy jde ale vše podle plánu, že?

Letos jsme přizvali nového partnera, což je Muzeum Těšínska. Pojetí je jiné, než bylo v předešlých dvou letech. Etnografka Lucie Kaminská hovoří primárně o zvycích na Těšínsku, navíc je srovnává se zvyky v kontextu celé republiky. Překvapilo mě, že to některé návštěvníky zjevně popudilo, protože chtěli slyšet jen to, jak je to u nás, po nasyzmu. Tak bývají někteří po přednáškách rozčarovaní nebo dokonce popuzeni. Za mě je to vlastně dobře!  Dokazuje to, že je téma zajímá. Našim záměrem je regionální identitu podpořit, a že si účastníci brání to své, to v podstatě potvrzuje. Nejvýraznější jsou dlouhodobé, i když ustupující, projevy polské menšiny. Uzurpují si nářečí či jeho transkripci a kritikou nešetří. Smysl projektu nechápou a neberou v potaz a kvůli - podle nich - špatnému přepisu pár slov ostře kritizují celý projekt. I s tím se v této - podle nás - bohulibé činnosti potýkáme. Víme však, že je to jen úzká skupinka vyhraněných lidí a ne názor celé komunity a bereme vše s nadhledem a pochopením. 

Do projektu Žijme / Źyjmy po naszymu je zapojená také umělá inteligence. Jak?

Naše PR Adéla s umělou inteligencí už pracovala, a tak jí napadlo spojit toto téma s moderní technologií. Řezbář z Divadla loutek v Českém Těšíně namaloval pro tyto účely postavičky górlů Hanky a Janka, naše virtuální maskoty, kteří jsou rozpohybovaní právě díky umělé inteligenci a zvou na přednášky po naszymu i česky. Navíc jsou jejich motivy použity i na plakátech nejen čtyř hlavních přednášek, ale i přidružených akcí pod touto hlavičkou. 

Čím by se mohly ostatní knihovny z tohoto projektu inspirovat? 

Je to nečekaný bonus, když zjistíme, že toto téma rezonuje nejen v regionu, ale je inspirací i pro další knihovny. Přidávají se jiné knihovny nebo obce, které pořádají přednášky o “po nasyzmu”. Jsme pozváni do Jevíčka na akci „Knihovny po našimu aneb inspirace Třincem,“ s cílem představení regionálních fenoménů. A to je možná návod, jak k tomu přistoupit.  Každý region má něco svého, specifického. Mnohé knihovny to vědí a skvěle s tím umí pracovat. A pokud je to ONO, lidé se s tím ztotožní, zaujme je to a rádi do knihovny přijdou. Řeknou si „To je TO naše, co nikde jinde nemají.” a se zájmem si přijdou poslechnout, co možná dosud nevěděli. Určitě je dobré přizvat k tomu odborníka, mít dobrou dramaturgii opírající se o cit k místu, nepodcenit přípravu a dát všemu kvalitní PR. Regionální specifika jsou zajímavá také pro média. Určitě není šťastné postavit program na nudné sérii přednášek, ale nabídnout program pestrý a interaktivní. My jsme například v dubnu v rámci přednášky smažili a ochutnávali vaječinu. To je na Těšínsku nejrozšířenější tradice spjata se svatodušními svátky. Snad není nikdo, kdo by ji nepraktikoval a “nesmažil”, ale o které se toho moc neví. Tak jsme na ni zaměřili pozornost a mělo to velký úspěch. Povídejte si s lidmi, kteří chodí do knihovny, poslouchejte je, naslouchejte jim a když bude něco zajímavého, zeptejte se jich, zda by to nabídli knihovně jako příležitost.

Jak je to s financováním projektu?

Projekt není nákladný. I když jsou někteří lidé ochotni dělat zadarmo, my jim honorář dáme, je to fér. Napsali jsme projekt do programu Knihovna 21. století a získali podporu v plné výši. Unikátnost a propracovanost projektu nám přináší body v hodnocení. Získali jsme částku, která je asi v poměru k velkým projektům malá, ale pro účely tohoto typu projektu dostatečná. Díky dotaci jsme mohli natočit video dokument o Adamu Wawroszovi, významné regionální osobnosti. Mít vedle živých setkání i virtuální obsah je důležité, protože se téma může i po skončení projektu šířit dále. Vytvořit video byl náš záměr hned v počátku, ale původní myšlenka byla, že ho zpracují děti ze základní školy, které se při jeho zpracování zároveň naučí, kdo Adam Wawrosz byl a co tvořil. Jak už se tak ale stává, ne vše se děje tak, jak si to člověk představuje. Shodou šťastných okolností a kontaktů se podařilo pro tuto myšlenku získat oceňovanou autorku dokumentů Kláru Řezníčkovou. Výsledek zdaleka předčil naše očekávání, protože z něj vznikl dokument pro Českou televizi ze série Sousedé. Nejen o našem nářečí, ale i o naší knihovně se tak mohli dozvědět lidé z celé České republiky. Máme tak z projektu krásný výstup a také si myslíme, že budeme moci na něj navázat. Kdo by chtěl, může se na video podívat na youtubovém kanálu Knihovny Třinec, kde je uveřejněna jeho plná verze.

Žijme po naszymu je právě v plném proudu. Přemýšlíte již nad čtvrtým ročníkem?

Ano, šla bych ale opět do nového rozměru. Téma tradic se rychle vyčerpá, pojmenují se, popíší a celý rok se uzavře. Musíme projekt posunout dál. Zároveň bych tam chtěla navázat na původní linku jazyka samotného. A rýsuje se téma oživení dalších významných osobností a jejich otisk v regionu. Paní etnografka a historička, se kterou bychom chtěli navázat spolupráci, do projektu může vnést nové myšlenky, což potřebujeme. Vydala spoustu krásných knih plných dobových fotografií, díky kterým máme uchován obraz krajiny i života v našem regionu. Ráda bych se také spojila s jednou studentkou, která v rámci své tvůrčí práce vytváří se svou babičkou kreativní umělecký slovník. Babička vzpomíná na výrazy po naszymu a obě k nim dodělávají kresby. Je to jazyk, který propojuje dvě generace, ale zároveň je tam vtažena tvůrčí linka, což je pro mě unikátní. Nacházet podněty mezi místními lidmi je zkrátka super a co “život po nasyzmu” přinese další rok je sice zatím nejasné, ale už se na to moc těším!

Děkuji za rozhovor. 

"Po naszymu" je dialekt, který se vyskytuje na území Těšínska a jeho okolí. Je označován jako nářečí tzv. česko-polského smíšeného pruhu a řadí se mezi slezské dialekty. Kromě češtiny a polštiny se v něm prosazuje i vliv slovenštiny a němčiny.

Mgr. Martina Wolna je více než 20 let ředitelkou Knihovny Třinec. Během jejího působení se z této knihovny stala progresivní a otevřená instituce, která je dávána za vzor jako knihovna 21. století. To dokazují mnohá další ocenění například cena Knihovna roku 2015 či individuální ocenění třineckých knihovnic a knihovníků. V roce 2021 byla oceněna Medailí Z. V. Tobolky za dynamický, funkční a autentický leadership, za projekty podporující občanskou společnost a za schopnost propojovat komunální samosprávu a knihovny.

MAJEROVÁ, Adéla. Knihovna v Třinci již třetím rokem žije po naszymu – rozhovor s Martinou Wolnou. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2024, 38(4) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/knihovna-v-trinci-jiz-tretim-rokem-zije-po-naszymu-rozhovor-s-martinou-wolnou

Verze pro tisk