Knihovní humor J. Mahena a od L. Bartoňové

Vydáno: 2011-04-22 (All day)
V rubrice: Kavárna
Autor: Jiří Sedlák

Knihovní humor Jiřího Mahena je obsažen v jeho Dvaceti knihovnických pohádkách (1926), v sedmi epigramech Z knihovníkovy zásuvky (1934), v plakátu Braňte knihu! (1934) a v korespondenci Mahen–Lada (1930–1934), týkající se plakátu.

Ve svých Dvaceti knihovnických pohádkách Mahen píše o vztahu vnějších činitelů (zvláště politických stran) ke knihovnám, o vztahu knihovníka ke čtenářům, o vztahu čtenáře ke knihám a knihovnám, o zdánlivě okrajových problémech (např. o drahotě knih). Z nich uvádím aspoň pohádku XIV. o potížích knihovníků s příjmením spisovatelek:

„Byl jednou spolek spisovatelek, který se sešel k poradě, na níž se probírala otázka občanského jména, dívčího jména, jména před rozvodem a po rozvodu, jména a příjmení mezi rozvodem a rozlukou. Usneseno, aby každá spisovatelka měla jenom jedno jméno a to buďto pseudonym, což je konečně nejrozumnější, nebo jméno dívčí. Jednomyslně odmítnuto, aby si ženy dávaly všelijaká přízviska a názviska po mužích, nebo po milencích, což by prostě vedlo k nekonečné řadě prapodivných slov. – Jenom spisovatelka Růžena Koťátková-Jiráčková-Laudonová-Novosadská-Sternová-Hložková-Tůmová-Friedmanová musela mít v lístkových seznamech všade osm odkazů podle toho, jak se kde a s kým sešla nebo rozešla.“ (O dalších pohádkách viz můj článek Mahenův knihovnický humor, Duha, 2007, č. 2, s. 17–19.)

Ze sedmi epigramů Z knihovníkovy zásuvky snad postačí tento:

„Čtenář: Já jsem čtenář duší tělem,/ nebojím se lumpů, šelem,/ ničeho se nebojím,/ o jedno jen neostojím,// abyste mně půjčovali,/ jak jste mi to včera dali,/ já mám právo komanda -/což pak já čtu Rollanda?“

Braňte knihu!

Podnětem k Mahen–Ladově plakátu Braňte knihu! byly Mahenovy špatné zkušenosti s některými čtenáři, kteří s vypůjčenými knihami nezacházeli šetrně. Napsal na to dvanáct dvojverší, z nichž uvedu čtyři: „Jak to dobrý mrav dnes žádá/ slinit prsty to má ráda.“ (Nad tím je barevná kresba čtenářky s knihou.) – „Jak to bývá v světě všade/ pekáč na knihu se klade.“ (Kuchařka s husou.) – „Místa pěkná moudrá hlava/ klidně z knihy vyřezává.“ – „Jak se cítí knížka v ráji/ dětičky když s ní si hrají! (Kluk a holka trhají knížky.). Plakát (existující ve dvou verzích) je vyvěšen například v Knihovně Jiřího Mahena na Kobližné či v Mahenově památníku.

O barevné obrázky nad svými dvojveršími požádal Mahen Josefa Ladu 12. 11. 1930: „Milý Josefe (…) posílám Ti návrh na uměleckej plakát, který bychom dali my knihovníci, zhotovit. (…) Hlavní nápis by byl Pozor na knihu! (…) Moc jsem přemýšlel o tom, který blboun by nám to pořádně namaloval, až jsem přišel na Tebe. (…)“ Lada si dával na čas, takže když Mahen ilustrace 29. 9. 1931 urgoval, Lada 7. 4. 1934 (!) odpověděl: „(…) Ty jsi mě s tím plakátem sakramentsky prohnal! Vícekrát takovou práci na kvalt nevezmu. Ale co člověk neudělá pro starého kamaráda svobody? A je to rekord, co? 15. března 1930 o ½ 10 hod. jsem od Tebe dostal objednávku a dneska jsem už dostal ze Státního nakladatelství otisky ke kolorování. Div se mi talent nezavařil! (…)“ Na to pak zareagoval Mahen: 15. 12.1934: „Drahý dědečku Ladův. Byl jsem ohromně překvapen dneska, když jsem dostal pět plakátů, na nichž jsem poznal Tvoje čmáranice a mazanice. Myslel jsem, že se toho nedočkám, stářím mně vypadaly všecky zuby, zbělely všechny vlasy, a přece jsem se tedy dočkal! Nemohu věřit svým očím dívaje se na Tvoje dílo v tiskárně zhanobené Přesto se mi zdá, že je v tom jakýsi půvab mládí, zejména v tom chlapovi, co žere husu. Žes tu husu namaloval ještě jednou vedle, to Ti ovšem žádný umělec neodpustí, poněvadž zákon variace káže, abys namaloval aspoň vepřovou, ale ty seš nenapravitelnej. Zrovna nad tím máš taky dvakrát cigáro a cigaretu. Je vidět, že strašně rychle přemejšlíš Taky tam máš nad sebou dvakrát ve žlutým psa, jak rve knihu, a dětičky, jak ji rvou taky. Ten pes ji ovšem musí rvát, ale zákon variace káže, aby ty dětičky dělaly něco jiného. Pročpaks je nenamaloval, jak si knížkou vytírají prdýlku? (…)“ Celá korespondence, naplněná vzájemným žertováním, je obsažena ve sborníku Jiří Hek a Štěpán Vlašín Adresát Jiří Mahen (1964).

Srovnáme-li uvedené čtyři ukázky Mahenova knihovního humoru, můžeme říci, že jej stupňuje od humoru vyvolávajícího jen úsměv (knihovnické pohádky), přes humor ironicko-satirický (epigramy a plakát Braňte knihu!) budící smích, až po stupeň nejvyšší (korespondence) provokující oním vzájemným dobíráním se Mahena a Lady chechtot až huronský.

Na základě zjištění dalších nešvarů čtenářů po padesáti letech po Mahenovi jsem napsal v r. 1987 článek Braňte knihu! Inovovat Mahenův a Ladův plakát? (Čtenář, 1987, č. 12, s. 413-414), v němž jsem se pokusil navázat na Mahenovy sarkasmy svými dvanácti, jako např.: „4. Pamatuj, že si knihy půjčuješ ne proto, abys je hned četl či studoval a co nejdříve vrátil, ale abys je doma netknuty skladoval co nejdéle! Zmnožíš tak prudce návštěvy v knihovně těch, kteří tyto knihy naléhavě potřebují.“ Chtělo by to ale Mahena na převedení sarkasmů do stručnějších dvojverší. Ovšem dnes, při přeorientaci na elektronické nosiče, se objevují kromě nešvarů starých nešvary nové, takže by to vyžadovalo inovaci další.

Knihovní humor čtenářský

Na knihovníka (posléze ředitele) Městské veřejné knihovny v Brně (dnes Knihovny Jiřího Mahena – KJM) jako by navazovala knihovnice KJM Ludmila Bartoňová, ale jinak. Zatímco Mahen knihovní humor vytvářel, L. Bartoňová jej zachycovala jako pozorovatelka a zapisovatelka. Pořídila si na to v roce v roce 1974 deník, tzv. cancák. Tento „poklad humoru knihovního“, produkovaného samotnými čtenáři, se bohužel při stěhování knihovny z Kobližné ven a zpět (za přestavby sídla KJM – Schrattenbachova paláce před deseti lety ) ztratil. Takže zůstalo jen pár střípků. Zde jsou:

Tak na titulním listě knihy Fay Weldonové Trable se objevila postupně tato hodnocení knihy: „Číst tuto knihu – to je trest, větší fantasmagorie asi není!“ Pod tím jedno slovo: „Souhlasím.“ Ale pod tím názor oponující: „Vynikající knížka, čtivá, dobře napsaná.“

Vytrženého titulního listu z knihy Alice Bílé Rovnátka brýlí využil nějaký čtenář k napsání dopisu tohoto znění: „Díky za tu polívku co si slibovala. Jseš nejlepší. Lepší už nemůžeš ani nikdy být!!! Než Ty!!“ A dopis pokračuje třemi záhadami: „Ještě že jsem dal zlaťáky! Jdu do čtvrtého odboje. Vzpamatuj se prosím!!!“

Starší pán s lístečkem od manželky rozhořčeně pocházel mezi regály a pak se dotčeně L. Bartoňové zeptal: „Kde máte tu Štelovou?“ Měl na mysli Danielle Steelovou, autorku lehoučké ženské četby.

Mladičký čtenář, kterému L. Bartoňová pomohla s výběrem povinné četby, jí nádherně poděkoval: „Jste super!“, při čemž mu hlas v polovině nabral pubertální fistuli.

„Canc“ z poslední doby: L. Bartoňová si všimla mladého muže, potulujícího se bezradně po knihovně s nějakým seznamem v ruce, a tak se ho zeptala: „Mohu vám nějak pomoct? Co hledáte?“ – Čtenář: „Od Evžena Oněgina Puškina.“ - Zaskočená knihovnice: „Snad obráceně – od Puškina Evžena Oněgina!?“ – Čtenář: „Ne, mám to tady napsané takhle.“

A nakonec jakoby humor „externího pomocníka knihovně či přesněji čtenářům“. Šlo o lístek rozměru 18 cm krát 6 cm, zdá se že z doby první ČSR (nebo z tříletí 1945-1948). Nahoře byl obrázek rozevřené knihy se slovy „Kniha nejlepší přítel“ a ratolest a písmena BJ. Pod tím stálo “Dočteno“. A pod tím dvě třináctiřádkové kolonky vedle sebe – vlevo „Dne“, vpravo „Do str.“ A dole „Další knihou poslouží vám ochotně Váš knihkupec Břetislav Jeník, Brno, náměstí Svobody 21. Pasáž Živnobanky – Tel. 11.302.“

SEDLÁK, Jiří. Knihovní humor J. Mahena a od L. Bartoňové. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2011, 25(1) [cit. 2024-10-14]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/knihovni-humor-j-mahena-od-l-bartonove

Verze pro tisk