Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Řídicí výbor pro kulturu, dědictví a krajinu Rady Evropy[1], je výborem odpovědným za aktivity související s kulturou, dědictvím a krajinou a za sledování jejich implementace, monitorování a hodnocení. 5. dubna 2023 vydal „Doporučení výboru ministrů členským státům CM/REC(2023) pro knihovní legislativu a politiku v Evropě“. Začátkem letošního roku zveřejnil Knihovnický institut plné znění dokumentu[2] na svých webových stránkách. Doporučení definuje knihovny jako "veřejně přístupné instituce kulturní, vzdělávací a sociální povahy, které slouží místním, akademickým, specializovaným komunitám a/nebo společnosti jako celku". Zajímavá je také definice knihoven (pro účely tohoto doporučení) jako „zařízení kulturní, vzdělávací a sociální povahy přístupná veřejnosti, jež slouží místním, akademickým nebo specializovaným komunitám nebo společnosti obecně. Jsou celostátním nebo místním, veřejným nebo soukromým zařízením, pokud působí na neziskovém základě a přijímají a uplatňují knihovnické hodnoty, zásady, standardy a odborné metody“.
Dokument se zabývá novými aspekty a jejich dopady, které přinášejí současné změny. Především nové výzvy týkající se kulturních a společenských změn a technologického vývoje, chápání knihoven jako součásti sociální, kulturní a informační infrastruktury udržitelné společnosti, velké proměny v souvislosti pokroku v informačních technologiích a další. Směrnice se odvolává na řadu dokumentů, ať už jde o deklarace, úmluvy, nařízení Evropského parlamentu a Rady EU či na dokumenty IFLA. Zásadní část tvoří příloha k Doporučení, která obsahuje čtyři základní části, následně rozpracované do patnácti úkolů:
I. Svoboda projevu, svobodný přístup k informacím a demokratická účast
II. Knihovny v rámci programu OSN Agenda pro udržitelný rozvoj 2030
III. Globální a lokální hrozby a provoz knihoven
IV. Digitální transformace a podpora udržitelného, spolehlivého a inkluzivního ekosystému knihoven
V. Autorské právo a ochrana kulturního dědictví v knihovnách
Pokud si podrobně přečteme jednotlivé cíle Doporučení, můžeme zjistit, že v našem prostředí už mnohé z nich knihovny uplatňují a jsou také zakotveny v knihovním zákonu č. 257/2001 Sb. Přesto jsou ještě okruhy, které české veřejné knihovny nenaplňují a ve kterých máme určité limity a nedostatky. Projdeme-li si dokument po jednotlivých bodech, můžeme se v některých okruzích inspirovat; jde například o bezplatný přístup do knihoven a zpřístupňování knihovních fondů a dokumentů. Přesto se v českých knihovnách objevují tendence zpoplatnění některých typů dokumentů. Stále není obvyklé systematicky se věnovat boji proti dezinformacím, nebo vytvářet programy a aktivity proti diskriminaci.
Také problematika tvorby knihovních fondů a koncepce jejich rozvoje zůstává v některých (především menších) knihovnách neřešena a výběr dokumentů je často založen na osobních preferencích jedné osoby. Z pohledu našich knihoven ale máme metodiku týkající se doplňování, aktualizace a vyřazování knihovních fondů a spolupracujeme v oblasti jejich sdílení (díky celostátnímu programu regionálních funkcí a meziknihovní výpůjční službě). V českém prostředí je knihovnám nabízena služba Díla nedostupná na trhu (DNNT)[3]; cílem Doporučení je přístup k elektronickým informačním zdrojům – také v této oblasti má české knihovnictví ještě velké mezery (především z pohledu počtu knihoven zapojených do DNNT). Stejně tak je inspirativní myšlenka podpory různorodých informačních zdrojů a názorů umožňující občanům činit informovaná rozhodnutí, přístup ke spolehlivým informacím i rozvoj mediální gramotnosti jsou i pro české knihovny výzvou.
Některé z částí doporučení se více zaměřují na působnost veřejné správy, především v oblasti financování knihoven. Jak doporučení uvádí, „za financování knihoven by měly být převážně odpovědné orgány veřejné správy. Služby knihoven financované částečně z jiných zdrojů by neměly omezovat odbornou integritu knihovníků a výběr knihovních fondů a dokumentů pro knihovnu. Musí být respektovány základní principy volného přístupu a bezplatných základních služeb,“ a dále „je na odpovědnosti veřejných orgánů zajistit, aby se ve financování knihoven odrážely dopady nových technologií.“
Projdeme-li si pečlivě celý dokument, můžeme najít i velmi zajímavou pasáž věnovanou vzdělávání a odborné přípravě knihovníků. Otázka knihovnického vzdělávání v českém prostředí, zdroje pro zajištění odborného vzdělávání personálu či vzájemná myšlenka výměny pracovníků knihoven prostřednictvím účasti v evropských programech zatím v českém prostředí zůstává v kontextu Doporučení nerealizovaná. Velkým tématem pro české knihovny je oddíl IV – Digitální transformace. Otázky regulace produktů umělé inteligence, podpora digitální a mediální gramotnosti pro cílové kategorie osob rezonují mnohými českými knihovnami. Snad nejzásadnější se jeví část věnovaná povinnostem orgánů veřejné správy směrem ke knihovnám: „Knihovny by měly mít zvláštní postavení v opatřeních vládních orgánů zaměřených na podporu rozvoje kulturního obsahu a přístupu jednotlivců k němu.“
Dokument je určen nejen vládám členských států Rady Evropy, ale všem, kteří se zabývají dalším kvalitativním rozvojem knihoven. Je na nás, abychom si tento patnáctistránkový dokument pročetli a podle možností uváděli jednotlivé body do praxe knihoven.
[1] CDCPP - Steering Committee for Culture, Heritage and Landscape, dostupné z: https://www.coe.int/en/web/cdcpp-committee/home
[2] https://ipk.nkp.cz/docs/CoE_Doporuceni_pro_legislativu_2024_01_02.pdf/at...
[3] Více informací zde: https://dnnt.cz/
ŠEDÁ, Marie. Knihovní legislativa a politika v Evropě. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2024, 38(1) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/knihovni-legislativa-politika-v-evrope
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
