Nacházíte se: Úvod » Archiv čísel » 3/2016 » Knihovníci píší o knihách a knihovnách: Rozhovor
V minulých číslech jsme si pověděli o čtenáři, o emocích, o tom, jak vizualizovat informace a jak je důležité znát svoji cílovou skupinu. Pojďme si dnes zúžit zorné pole a zaměřme se pouze na jednoho člověka. Také změňme zorný úhel. Nebudeme se dnes dívat na jedince jako na příjemce naší zprávy, ale budeme se dnes připravovat na rozhovor. Povíme si, proč je důležité přijít na schůzku se zpovídanou osobou dobře připraven, jak je důležitá atmosféra během rozhovoru a jakým způsobem je dobré zpracovávat získané informace.
Nejprve si pojďme projít čas před samotným rozhovorem. Některé informace vám možná budou připadat jako samozřejmé, ale věřte mi, že i kontrola stavu baterií v diktafonu vás nejen uklidní, ale také může předejít katastrofě v podobě nenahraného záznamu.
Začněme prosím výběrem tématu. Nebo spíš si uvědomme, jestli se v dané době hodí dělat rozhovor s danou osobou. Můžeme psát článek, resp. dělat rozhovor o samotné osobě, čím se živí, co ji naplňuje, proč napsala tuto knihu atd. Článek se ovšem může vztahovat k historické události (například k výročí založení čtenářského klubu), může se vztahovat k sezónní záležitosti (Noc s Andersenem, lákání prvňáčků do knihoven), případně můžete vést rozhovor s profesionálem, který čtenářům bude radit s různými postupy (například rozhovor s knihovníkem o rešerších nebo o tom, jak si kreativně vést čtenářský deník). Je proto potřeba dobře volit téma a správně je kombinovat s termínem vydání rozhovoru v příslušném médiu.
Už při přípravě tématu, během rozhovoru i při samotném psaní neustále přemýšlejte nad cílovou skupinou výsledného článku. Vžijte se do nich a ideálně se staňte jedním z budoucích čtenářů. Co by mě (cílovou skupinu) o dané osobě nejvíce zajímalo? Na co se ještě zeptat? Také se zamyslete, jestli budete publikovat rozhovor s autorem knihy v časopise pro budoucí mladé spisovatele nebo v periodiku pro milovníky sci-fi a fantasy. Určitě se vyplatí přečíst si s daným člověkem jiný rozhovor, pokud již nějaký v minulosti vyšel. Pokud ne, inspirujte se u podobných osobností případně u podobných témat (rozhovor s autorem své první básnické sbírky apod.).
Vřele doporučuji, pokud děláte rozhovor s někým, kdo se v médiích vyskytuje častěji, neptat se jej na otázky, které byly již několikrát zodpovězeny. Dotazovaní jsou na určité otázky časem alergičtí, vyvarujte se tak navození nepříjemné situace. Pokud tytéž informace chcete čtenářům sdělit, napište je na úvod nebo do poznámek. Respondenta však netrapte.
Představte si následující situaci. Do knihovny vám přišla krásná nová kniha a vy jste se rozhodli dotyčného autora pozvat na besedu se čtenáři vaší knihovny a udělat s ním rozhovor do místního časopisu. Spisovatel pozvání přijme a během rozhovoru řekne: “…téma nové knihy volně navazuje na moji předchozí sbírku povídek, …” Pokud ani netušíte, že něco takového někdy vyšlo, jste v pasti. Nemyslím, že je nutné mít vše přečtené, ale základní příprava je opravdu nutná. Proto si vyhledejte poslední rozhovory s tímto spisovatelem, podívejte se na jeho webové stránky nebo profil na sociálních sítích, abyste znali poslední informace.
Do přípravy před rozhovorem samozřejmě patří i seznam otázek. Připravte si jich více, i kdybyste je neměli všechny použít. Na některé možná nebude mít dotazovaný náladu, některé přejdete rychle, nebo naopak zabřednete do jiných témat a na polovinu připravených témat nebude čas. S tím ovšem musíte počítat.
Seznam témat, nebo i konkrétní otázky pošlete dotazovanému dopředu. Určitě jej uklidníte, nebude se pak do poslední chvíle bát, jestli vás více zajímá nová kniha, nebo inkriminovaná fotka z bulvárního serveru. Dbejte na to, abyste si připravili otázky na vše, co chcete pak dát do svého článku. Čtenář totiž potřebuje z textu zjistit, kdo přesně je zpovídaná osoba, o jakém tématu se bavíte, proč je toto téma důležité a také jej zajímají informace o budoucnosti. Co má dotazovaný v plánu dál? Píše už teď nějakou novinku? Kam se chystá ihned po interview?
Pečlivě si připravte první otázku. Měla by odhalovat tajemství, informace o autorovi, nebo klíčová slova toho, co se bude v celém rozhovoru řešit. Je to důležité především pro čtenáře, který tak rychle zjistí, zdali se dozví něco nového. Připravte si nahrávací zařízení a zkontrolujte, zdali funguje. Opět je určitě slušné se dopředu na diktafon zeptat dotazovaného. Bude na to připravený, a pokud by mu záznam vadil, můžete si zavčasu připravit nějakou alternativu.
Samotné interview by se mělo nést v pozitivním duchu. Na nepříjemné zpovídání určitě není nikdo zvědavý. Netlačte respondenty do odpovědí, které sami nemají zájem veřejnosti sdělit. Neděláte anonymní výzkum, bavíte se mnohdy o osobních i citlivých informacích, a dotazovaný vám proto musí naprosto důvěřovat. Že na něj během rozhovoru nebudete nepříjemní a také, že informace nepřekroutíte a nezneužijete při psaní článku.
Určitě respondenta nikdy netlačte do odpovědi. Pokud je hlavní postava románu inspirována tragicky zesnulým strýcem spisovatele, nejspíš tuto informaci zjistíme ve věnování knihy, nebo nám sám autor tuto informaci řekne během povídání. Pokud se ale dvakrát zeptáte: „A opravdu nebyla hlavní postava podobná vašemu rodinnému příslušníkovi?“, může vám také dotazovaný prásknout dveřmi. Neskákejte ani od tématu k tématu. Přetrháte nit plynulému příběhu, budete odvádět sebe i respondenta od tématu a hodně práce pak přijde vniveč.
Jak jsem již zmínil, celý rozhovor by se měl vést v příjemném duchu s jistým respektem k respondentovi, v příjemném prostředí, které se ideálně dotyčný sám vybere. Vy se dostavíte včas (tedy s předstihem), budete vhodně oblečení (adekvátně respondentovi a prostředí), připravení a usměvaví. Pak věřím, že se celý rozhovor povede. Během rozhovoru buďte aktivní. Ptejte se a zajímejte se.
Samozřejmě se nemusí jednat pouze o rozhovor tváří v tvář. Na jiné formy si dejte ovšem pozor. Pokud si připravíte například deset otázek, které pošlete emailem respondentovi, odpovědi pak nemusí plynule navazovat. Nebudete mít v ruce celistvý příběh a dáte si mnohem více práce s úpravou. Případně můžete s respondentem vést delší emailovou komunikaci (také přes nějaký online komunikátor), ovšem tady se může jednat o velmi zdlouhavou variantu, kterou bych doporučil pouze jako možnost překonání velké vzdálenosti. Troufám si tvrdit, že přímému kontaktu se (při dobré přípravě) nic nevyrovná.
Pokud se vrátíte z úspěšného rozhovoru, doporučuji si ihned zpracovat poznámky. Věřte, že mnohé brzy zapomenete. A pokud si nyní říkáte „jaképak bych mohl mít poznámky, vždyť si budeme pouze povídat o knize“, věřte, že nějaké mít budete. Poznámky typu „spisovatel se zasmál“, nebo „zalistoval v knize a ukázal mi ilustraci na straně 318“. Zapište si také zajímavosti z vašeho setkání. „Autor mi přinesl knihu s originálním věnováním“, „opozdil se, ale přišel s originální omluvou“ a další. Tohle všechno také oživí výsledný článek, který by jinak byl pouze suchým přepisem mluveného slova. Čtenář si však rád představí kavárnu, v níž jste seděli, rád se dozví, co jste si objednali, nebo že vám při představení se nabídl tykání.
Při psaní článku opět začnete perexem. Úvodní odstavec odhalí čtenáři vše důležité, tedy jméno autora, jeho novou knihu nebo téma, kvůli kterému jste se setkali. Jak jsme si řekli již dříve, jedná se krátký text, který by měl upoutat čtenáře a navnadit jej, aby pokračoval ve čtení.
Dále již můžete zpracovávat samotný rozhovor. Autoři se někdy uchylují k variantě, že celou rozmluvu přepíší do formy monologu. Tedy jakéhosi jednolitého vyprávění dotazovaného. V určitých chvílích může celistvý příběh působit lépe, ovšem raději bych zachoval formu dialogu. Na čtenáře tak více působí rozhovor nemanipulovaně a přirozeně. Pokud zachováte článek jako rozhovor dvou osob, určitě jej okořeňte komentáři a poznámkami, o kterých jsme se bavili výše. Nejen že obohatí monotónnost dialogu, ale také mu naruší rytmus (pro upoutání pozornosti) a především uvádějí informace do souvislostí, vysvětlují méně známé termíny, seznamují čtenáře s kontextem a atmosférou rozhovoru apod.
Nebojte se článek také oživit zvýrazněnou citací a mezititulky. Tyto části pak nutí čtenáře pokračovat, upoutávají jeho pozornost a lákají jej na další odstavce textu. Na samotný závěr článku vložte menší rekapitulaci hlavních myšlenek. Jestli zvolíte variantu shrnutí si hlavních myšlenek ještě během závěru rozhovoru s dotazovaným, nebo sepíšete souhrn důležitých informací z rozhovoru sám, je už zcela na vás. Ostatně teď už je téměř všechno zcela na vás. Ještě bych vám doporučil do článku k rozhovoru přidat krátký medailonek dotazovaného spisovatele, případně stručnou recenzi diskutované knihy. Na závěr si přečtěte zajímavý rozhovor o rozhovoru.
Citace:
DOČEKALOVÁ, Markéta. Tvůrčí psaní pro každého, Grada, Praha, 2006.
PROCHÁZKA, Petr. Rozhovor – 4. díl – Jak se dělá (nedělá) rozhovor. Čtenářská gramotnost a projektové vyučování [online]. 2011 [cit. 2016-08-26]. Dostupné z: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-casopisy/rozhovor...
Jak napsat hlavní článek do novin nebo časopisu [online]. [cit. 2016-08-27]. Dostupné z: http://cs.wikihow.com/Jak-napsat-hlavn%C3%AD-%C4%8Dl%C3%A1nek-do-novin-n...
CHALUPNÍK, Radim. Knihovníci píší o knihách a knihovnách: Rozhovor. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2016, 30(3) [cit. 2025-04-04]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/knihovnici-pisi-o-knihach-knihovnach-rozhovor
/*
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|