Knihovny Finska

Vydáno: 2018-11-10 (All day)
V rubrice: Zkušenosti ze zahraničních knihoven
Autor: Jindra Pavelková

V rámci letošní studijní cesty ředitelů knihoven SDRUK byly cílovou destinací finské knihovny, konkrétně knihovny souměstí Helsinky, Vantaa, Espoo a Kauniainen. Cesta proběhla ve dnech 28. května až 1. června a účastníci měli možnost poznat provoz finské Národní knihovny, Národního audiovizuálního institutu, Centra CUPORE, Parlamentní knihovny, tří knihoven univerzitních a tří knihoven městských.  

Systém finských knihoven zahrnuje 853 veřejných knihoven, 16 univerzitních knihoven, 25 polytechnických knihoven, 56 speciálních knihoven, Národní depozitní knihovny a Národní knihovnu. První kroky účastníků studijní cesty však vedly do Centra CUPORE, které má na starosti výzkum přínosu kultury pro společnost. Následovala exkurze v Parlamentní knihovně, která je jednou z finských depozitních knihoven. Veřejnosti je přístupná od roku 1913, disponuje 92 studijními místy, 12 počítači pro uživatele, skupinovou studovnou a 10 studijními místy pro výzkumné pracovníky. Jejím čtenářem se může stát kdokoliv. Fond Parlamentní knihovny je přístupný ve studovnách, ve skladu je uloženo cca 15 kilometrů konzervačního fondu, ze kterého jsou zhotovovány pouze kopie. Všechny funkce knihovny zajišťuje 34 zaměstnanců, kteří obslouží cca 32 tisíc badatelských návštěv za rok a připraví 67 tisíc výpůjček. Knihovna vedle těchto činností také připravuje on-line materiály pro nově vznikající zákony, čímž se do jejich vzniku snaží zapojit i finskou veřejnost a poté, co je zákon přijat, archivuje všechny materiály, aby zůstaly uchovány informace k jeho vzniku.

Finská národní knihovna plní rovněž funkci depozitní knihovny. Spravuje fond velikosti přes 6 mil. jednotek (115 km). Součástí fondu je od roku 1981 zvukový archiv (sbírky od roku 1901), od roku 2006 web archiv, národní audiovizuální a filmový archiv. Jednou ze samostatných sbírek je i Slovanská knihovna – největší sbírka ruské literatury 19. století mimo území Ruska. Knihovna zpracovává národní bibliografii, vytváří katalogizační standardy, je servisním centrem pro finské knihovny v oblasti vývoje software a výzkumnou knihovnou pro oblast humanitních věd. Přístup ke knihovním fondům je zdarma a služeb finské Národní knihovny využívají zejména akademičtí pracovníci, studenti, novináři, autoři, učitelé. Národní konzervační fond je pouze prezenční, zahraniční produkce vydaná po roce 1900 je půjčována absenčně.

Národní audiovizuální institut spravuje jednak příruční knihovnu věnovanou především filmu, buduje také databázi finské filmové produkce a televizního a rozhlasového vysílání. Součástí jeho činnosti je také digitalizace a správa „digitální knihovny“ zaměřené na film, televizní a rozhlasové vysílání. Institut disponuje vlastním kinosálem, ve kterém vedle promítání probíhají také edukativní programy pro školy zaměřené na osvojování mediálních dovedností.

Na programu studijní cesty byly také univerzitní knihovny, a to centrální knihovna Univerzity Helsinky, Terkko Health Hub a studijní centrum Aalto University. Všechny tři univerzitní knihovny disponují moderními nebo v poslední době zmodernizovanými prostory vybavenými samoobslužným systémem půjčování a vracení knih. Samozřejmostí jsou rovněž týmové studovny. Nejrozsáhlejší přestavbu zaznamenalo studijní centrum (dříve knihovna) Aalto University, která pro své návštěvníky vybudovala moderní prostor s prostornou centrální studovnou a také „laboratoře“ pro studijní týmy a noční studovnu. Prostorem otevřeným i mimo vlastní otevírací dobu knihovny disponuje rovněž centrální knihovna helsinské univerzity. Ten je stejně jako v Aaltu vybaven počítači a slouží zejména ke studiu a psaní studijních prací. Na chodu těchto prostor se podílejí i sami studenti, kteří zde fungují na bázi dobrovolníků.

Neméně cennou zkušeností byla též návštěv tří městských knihoven, bohužel se kvůli zpožděnému letu z Prahy nepodařilo navštívit Rikhardinkatu Library, kde byla domluvena přednáška o systému Helmet – centrálním systému městských knihoven souměstí Helsinky, Vantaa, Espoo a Kauniainen. Městské knihovny v jednotlivých městech souměstí disponují budovami, které byly stavěny buď přímo pro knihovny, nebo pro různá kulturní centra. Typickým umístěním finské městské knihovny je nákupní centrum, knihovny tak zcela naplňují komunitní funkce. Občané Finska jsou zvyklí trávit čas v knihovnách a to nejen studiem, ale také návštěvou nejrůznějších kulturních akcí, autorských čtení či vzdělávacích kurzů. Finské městské knihovny doplňují svůj velmi nízký počet zaměstnanců o dobrovolníky, civilkáře a také nezaměstnané, kteří mají povinnost alespoň půl roku pracovat v knihovně. To ve své podstatě znamená velkou fluktuaci personálu, která sice značně zatěžuje stabilní zaměstnance knihoven neustálým zaučováním, zároveň ale zvyšuje pestrost nabízených programů. Velmi oblíbenou součástí knihoven jsou vedle téměř všudypřítomného makerspaceru také různá nahrávací studia, prostory pro hraní na klavír a další hudební nástroje (některé městské knihovny umožňují i výpůjčky hudebních nástrojů). Vedle prostoru pro dětské čtenáře je pozornost věnována i samostatným prostorám pro teenagery, kteří sem míří obvykle hned poté, co jim skončí školní výuka.

Velká část života Finů se odehrává v knihovnách, počínaje samozřejmě četbou a půjčováním si knih a periodik a konče např. hraním na hudební nástroje, šitím na stroji či hraním společenských her. U vstupů do finských knihoven nejsou instalovány žádné brány a při návštěvě městské knihovny je průkazka a tedy registrace potřeba jen v případě absenční zápůjčky. Tento otevřený přístup je však možný jen proto, že obyvatelé Finska si prostor knihoven a jejich fondu váží, jsou si vědomi toho, že má sloužit všem a patrně i proto nejsou ve Finsku zaznamenány žádné krádeže knih.

PAVELKOVÁ, Jindra. Knihovny Finska. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2018, 32(4) [cit. 2024-11-05]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/knihovny-finska

Verze pro tisk