Knihovny a vzdělávání

Vydáno: 2021-03-10 (All day)
V rubrice: Studie/články
Autor: Pavlína Lišovská

Text přináší rozbor základních dokumentů vztahujících se k dalšímu rozvoji knihoven v oblasti vzdělávání a k cílům škol. Autorka zdůrazňuje, že zásadní význam v oblasti plánování vzdělávacích aktivit je znalost Rámcově vzdělávacích programů škol v místě působení knihovny i úzká koordinace se školami. Dalšími materiály, se kterými by měly knihovny pracovat, jsou dokumenty, z nichž vychází Místní akční plány rozvoje vzdělávání (MAP). Jsou v nich zapracované požadavky vycházející z potřeb regionu, tedy poznatky, které jsou určující pro úspěšnost vzdělávacích programů knihoven.

Nahlédneme-li do Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2021-2027 s výhledem do roku 2030 (dále jen Koncepce), zjistíme, že je zde zakotvena jako jeden ze tří základních pilířů a definovaných poslání knihoven potřeba vnímat a podporovat knihovny jako vzdělávací centra a jako instituce podporující vzdělanost. Je neoddiskutovatelné, že knihovny jsou neformálně vzdělávacími institucemi, a byly za ně považovány už v dokumentu Knihovního zákona, vydaného před sto lety (i zde totiž bylo nabádáno k tomu, aby knihovny vedly obyvatelstvo k prohlubování a doplňování vzdělanosti[1]).

Koncepce nabádá a vybízí ke spolupráci s pedagogy na různých stupních a typech škol[2], aby docházelo k využívání potenciálu knihoven a rovněž k pestřejšímu vzdělávacímu procesu – žáci a studenti pak mohou přijít do knihovny a zažít zde jiný styl výuky, ocitají se v diametrálně odlišném prostředí, než je to školní, a pracují zde s jinými zdroji informací. Nyní je otázkou, co pro toto přibližování škol a knihoven, pro propojování formálního a neformálního vzdělávání můžeme udělat my knihovníci, čím školám vyjít vstříc, abychom jim ukázali, že jsme partner, kterého je třeba brát v potaz a vážně a na nějž je možné se spolehnout v oblastech, jež jsou nám nejbližší, což jsou např. čtenářská či informační gramotnost a jejich rozvoj a podpora. Občas se stane, že právě navázání spolupráce mezi knihovou a školou vázne, někdy je na vině nezájem nebo přesycenost škol spoluprací s dalšími subjekty, jindy nedostatečně pestrá nabídka či kvalita nabízených aktivit knihovnami. Vždy je zde ale prostor pro zlepšení a u všeho je základem komunikace a vyhledávání příležitostí ke společné práci.

Základem všeho je seznámit se v místě působiště knihovny, podle jakého vzdělávacího programu místní školy pracují a jak mají zapracovanou spolupráci s dalšími institucemi do svých interních dokumentů. Hlavními kurikulárními dokumenty v České republice jsou Rámcové vzdělávací programy[3] dle příslušného typu a stupně školy (dále jen RVP). Na jejich základě pak školy tvoří své vlastní interní školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP), jež však musejí být s RVP v souladu. Dokument ŠVP pak stanovuje pro danou školu již specificky, jak bude vypadat její vzdělávací proces, do jakých předmětů (či modulů) bude učivo uspořádáno, jsou zde zakotveny cíle vzdělávacího procesu, délka, forma, obsah, časový plán aj.

Pro nás knihovníky je práce s těmito dokumenty stěžejní v tom, že z nich můžeme vycházet při plánování vzdělávacích programů pro školy. Je běžné, že knihovny oslovují vzdělávací instituce ve svém okolí a snaží se navazovat dlouhodobou spolupráci s těmito místními školami či jednotlivými pedagogy. Prostřednictvím pedagogů pak také zjišťují, jaké jsou aktuální zájmy dětí a mládeže a současné trendy v této cílové skupině. Díky tomu je následně možné pružně reagovat na poptávku škol a poskytovat jim programy takřka na míru jejich potřebám.

Při vytváření programů je vhodné zamýšlet se nejen nad tím, jaký bude obsah knihovnické lekce jako takové, ale také, co je jejím cílem a co všechno budou děti během ní rozvíjet a upevňovat. V tomto případě je možné využít příslušné RVP jako podkladového materiálu a podívat se na tři základní oblasti a jejich obsah; jedná se o klíčové kompetence („... představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti[4]), vzdělávací oblasti (jsou tvořeny jedním nebo několika obsahově blízkými vzdělávacími obory – např. vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace v sobě zahrnuje Český jazyk a literaturu, Cizí jazyk a Další cizí jazyk apod.) a průřezová témata (jedná se o tematické okruhy současných celospolečenských a celosvětových problémů – např. Výchova demokratického občana, Environmentální výchova, Multikulturní výchova atd.).

Nabídka jednotlivých programů by pak mohla mít tuto navrhovanou úpravu (viz Tab. 1 – Návrh úpravy programové nabídky knihovny), z níž přehledně kdokoliv vyčte, do jaké vzdělávací oblasti program lze zařadit, co budou děti posilovat za klíčové kompetence a zda se program dotkne také některého z průřezových témat (v tabulce kurzívou).

Další dokumenty, s nimiž můžeme při plánování vzdělávacích aktivit pracovat, jsou dokumenty vztahující se k Místním akčním plánům rozvoje vzdělávání (dále MAP), jež jsou pak příslušné a platné pro dané regiony. Každý region v nich má zapracované požadavky vycházející z potřeb dané oblasti, jež byly vyhodnoceny jako důležité na základě průzkumů či SWOT analýz. Oblastí, jimž se MAPy věnují, je několik – od oblasti polytechnického vzdělávání přes oblast matematické gramotnosti, oblast přírodních věd až po oblast čtenářské gramotnosti a další.

Zaměříme-li se zde na oblast čtenářské gramotnosti (dále jen ČG) a uvedeme-li si vše na příkladu města Brna, pak vyplývá ze zjištěných potřeb škol v této oblasti (průzkum byl realizován mezi 93 školami pro potřeby projektu MAP Brno II) v dílčích částech, že většina těchto škol již ČG podporuje návštěvami knihovny (95,7 %) a další 3,2 % škol sice knihovny nenavštěvuje, ale o návštěvách uvažuje. Další zajímavou otázkou byla položka, zda školy spolupracují s dalšími institucemi na podpoře ČG u žáků – více než třetina jich uvedla, že spolupráci využívá (36,6 %), další třetina (32,3 %) prozatím takovou spolupráci nemá, ale plánuje ji realizovat, a poslední třetina (31,2 %) pak o takovéto formě podpory vůbec neuvažuje a nechce ji.[5]

Trendy určované MAPy nelze přehlížet, neboť se v nich odráží potřeby skutečných školských zařízení a jsou v nich reflektovány jejich aktuální potřeby, přičemž je možné mezi těmito potřebami nalézt také pole působnosti pro nás knihovny. Můžeme zde být školám nápomocni při vybavování školních či třídních knihoven (doporučíme vhodnou literaturu, nabídneme přednášku o zajímavých knihách pro konkrétní cílové skupiny), zajistíme program pro třídní kolektivy, v němž se odrazí některé z řešených témat projektem, vytvoříme čtenářské dílny, poskytneme lektora pro čtenářský klub a podobně. Variant pomoci a spolupráce je nepřeberné množství.

Je třeba zůstávat v povědomí škol jako ideální partner pro vzdělávání. Je potřeba, aby školy věděly, že právě knihovníci a informační pracovníci mohou poskytovat jejich žákům a studentům zázemí a potřebné zdroje informací pro vzdělávací proces a mohou jim nabídnout neotřelé formy vzdělávání. Zde je také možnost zkusit tzv. tandemovou výuku, kdy se spojí pro vzdělávací lekci učitel a knihovník, jako se tomu děje např. v projektu Učíme se příběhem[6], který je právě na propojení formálního a neformálního vzdělávání postavený. Lekce vytvořené v jeho rámci pak budou po skončení projektu volně přístupné a budou sloužit jako metodické podklady pro vedení tandemových lekcí pro ty školy a knihovny, které by chtěly takto partnersky spolupracovat.

Vzdělávací proces se neustále proměňuje, a to nejen v souvislosti s probíhající pandemií. Vzdělávací potřeby škol a žáků se vyvíjejí a my bychom na ně měli umět pružně reagovat. Vzhledem k zahlcenosti učitelů jejich vlastními přípravnými aktivitami jim můžeme vyjít vstříc už jen tou drobností, že budeme využívat dokumenty, s nimiž oni sami ve školství pracují, a informace v nich obsažené využijeme pro vytváření aktivit v takové podobě, jež pro ně bude srozumitelná a přístupná a s níž budou umět dále pracovat pro své interní potřeby. Je možné, že školy a lidé obecně si někdy neuvědomují, jaké možnosti knihovny nabízejí, proto je třeba stále udržovat čilou komunikaci a šířit osvětu o tom, co knihovny, ty krásné, moudré a vědomostí naplněné instituce dělají a jak mohou být užitečné školám a lidem v jejich okolí při vzdělávání (nejen) dětí.

[1] Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030 [online]. Praha: [NKP], 2020 [cit. 2020-02-15]. S. 23. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/legislativa/koncepce-strategie-deklarace/03_deklarace.htm

[2] Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030 [online]. Praha: Městská knihovna v Praze, 2020.

[3] Plná znění RVP pro příslušné typy a stupně škol naleznete zde: http://www.nuv.cz/t/rvp

[4] Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. Praha: MŠMT, 2021 [cit. 2021-02-10]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/4983/

[5] Agregovaný výstup popisů potřeb škol v oblasti čtenářské gramotnosti [online]. [Brno]: [Magistrát města Brna] [cit. 2021-02-15]. Dostupné z: https://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/OSMT/projekt/map2/dokumenty/KA_2_Agregovany_vystup_setreni_potreb_skol_MAP_Brno_II_-_oblast_ctenarske_gramotnosti.pdf

[6] Více o projektu naleznete na těchto stránkách: http://www.novaskolaops.cz/ucime-se-pribehem-o-projektu

LIŠOVSKÁ, Pavlína. Knihovny a vzdělávání. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2021, 35(1) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/knihovny-vzdelavani

Verze pro tisk