Koláčky štěstí

Článek přináší další zajímavý a „netradiční“ způsob práce s dětskou literaturou. Snaží se zábavnou formou zaujmout děti a podnítit jejich zájem o četbu.

„Můžeme vám nabídnout kávu a koláček?“ ptali jsme se na jednom setkání kolegyň učitelek a knihovnic. K odpolední svačině si snad rády daly. Upozornili jsme je, aby jedly opatrně, protože uvnitř koláčku možná najdou něco, co je učiní šťastnými. A možná také ne. V koláčku byl ukryt úryvek z nově vydaných dětských knih. V každém jiný. Podle úryvku jsme pak v nabídce knižních titulů hledali ten, v němž se nacházela právě ta naše věta, náš odstavec. A následně jsme měli 20 minut na samostatné tiché čtení a zjišťování, jestli právě tato kniha nás může učinit „šťastnějšími“, tj. zda ji chceme číst dál, něčím nás zaujala, nacházíme v ní inspiraci. Jednalo se o dětské knihy a cílem této aktivity bylo najít mezi knižními novinkami takové tituly, které bychom mohli využít při práci s dětmi a také si je třeba i čtenářsky užít. Obvykle platí, že nezaujme-li dětská kniha nás dospělé, stěží nadchne děti, kterým ji budeme chtít představit.

Aktivita byla relativně pracná na přípravu, přepokládala upečení koláčků a předvýběr ze současných dětských knih, ale ve své podstatně se jedná o obdobu čtenářských losů, o kterých jsme informovali v předchozích číslech tohoto časopisu. „Koláčky štěstí“ vyznívají více slavnostně. Hodí se pro chvíle, kdy dětem chceme představit nové knihy či jim nové knihy darovat. A právě „koláček štěstí“ nabízí okamžiky napětí, očekávání radosti a snad i následné radosti z četby. A pokud nám kniha radost nepřinese, můžeme se podívat, jak jsou na tom ostatní, seznámit se s jejich tituly a zeptat se na jejich názor, i to je součástí rozhovoru nad kávou/čajem a koláčky.

Vybrané citáty a tituly knih:

• „Démon se rozprskl ve spršce krve a vnitřností.“ (Mechanický anděl)
• „O několik měsíců dříve Daniel  Jošua Elezer ležel na svém vizualizačním lehátku ve vlastivědné učebně.“ (Nová planeta)
• „Cecilie Gaatheová ještě nikdy neviděla mrtvého člověka. Tedy až doposud.“ (Záhada mloka)
• „Nejvyšší a nejstarší ze všech bohů je Ódin.“ (Severská mytologie)
• „Moc má vždycky stejný tvar, a to tvar stromu.“ (Napěti)
• „10:00 To je jediné, co vím: Jsem v obdélníkové budově s nízkými stropy, která je celá z nabíleného betonu.“ (Zápisky z bunkru)
• „Pochop, já nechtěl být polobohem.“ (Zloděj blesků)
• „Před několika lety působila ve městě York společnost mágů.“ (Jonathan Strange a pan Norrell)
• „Všechno to doopravdy začalo, všechny ty hrozné věci, které se přihodily posléze, v den, kdy se ztratila klika od dveří tety hrůzalindy.“ (Smetištejn)
• „Byl to nález století. Alespoň jsem si to tenkrát myslela.“ (Pod vejcem)
• „V Měsíčním městě končil podzim, když se Viktor poprvé doslechl o Prosperovi a Boovi.“ (Pán zlodějů)