KUK fest – Živé knižnice V4

Ve dnech 10.-13. 6. ožil slovenský Dolný Kubín mezinárodním festivalem KUK fest (knihy, umění, kultura) s podtitulem Živé knihovny V4. Naše knihovna se stala hrdým partnerem pořádající knihovny Oravská knižnica Antona Habovštiaka.

Na festival přijali pozvání knihovníci, knihkupci, vydavatelé, umělci, spisovatelé, překladatelé, novináři, zástupci Evropského parlamentu a další ze zemí V4, tedy ze Slovenska, Polska, České republiky a Maďarska. Nechyběly diskuze, besedy, divadelní představení, koncerty, workshopy, výstavy či prezentace jednotlivých knihoven. V den zahájení festivalu (středa 10. 6.) jsme se zúčastnili besed a rozhovorů českých a slovenských spisovatelů. 

Literární blok zahájila dvojice českých básníků. Nejen ze své nové sbírky Můžeme jen milovat recitoval Jan Spěváček. Spolu s ním vystoupil básník, výtvarník a nakladatel Aleš Kauer. Ten v r. 2025 obdržel za svou sbírku Lebka hoří neonovým snem Cenu literární kritiky za poezii. Dvojici vystřídal Miklós Forgács, spisovatel, divadelní režisér a překladatel z maďarštiny. Za svou hru Lilith získal v roce 2024 cenu Dosky. Následovala beseda s Romanem Čerňanským a ilustrátorem Lukou Brasem. Roman je autorem dětské knihy Vankúšik Hajúšik, Luka tuto knihu doprovodil nádhernými ilustracemi. V rozhovoru padla i otázka na podobnost některých motivů s postavou Malého prince, ta je však čistě náhodná. Tento blok pak zakončila česká spisovatelka Markéta Pilátová, která mluvila především o svém novém románu Hnízda, ze kterého nechyběla ani čtená ukázka o stavění hnízd na stromě ve vzdálené Brazílii. 

Po hudební vsuvce v podání souboru Wolf Gang Amaterus následovala moderovaná diskuze Dobrý Večerek prajem na téma Na co nám je kultura. U stolu v čele s Romanem Večerkem zasedli Marek Adamov, Ján Šimko, Anna Šimončičová a Miklós Forgács. Přítomní hledali odpovědi např. na tyto otázky: Co je to kultura? Je to jen divadlo, koncert, kniha, výstava nebo je to způsob, jakým společnost přemýšlí o sobě sama? Je kultura luxusem nebo jedna ze základních potřeb člověka? Kdo rozhoduje o tom, co je a co není kulturně hodnotné? Kde jsou hranice cenzury? Zájemci z řad vystupujících hostů či veřejnosti pak mohli večer zakončit sledováním filmu Citová hodnota v hlavním stanu festivalu.

Ve čtvrtek 11. 6. se ředitelka naší knihovny Jana Sikorová, společně s dalšími kolegyněmi a kolegy z knihoven V4, zúčastnila diskuze ředitelů knihoven na téma Živé knižnice V4+. Diskutující se snažili v omezeném čase najít odpovědi nejen na tyto otázky: Jak dostat do knihovny lidi, kteří o ní ani neví? Jaké služby uživatelům nabízet, aby nebyla knihovna jen půjčovnou knih, ale nabízela i širokou škálu služeb pro veřejnost? Jak být blízká komunitám? Chceme v knihovně i uživatele, kteří nečtou? Jaké služby a aktivity má nabízet knihovna a které aktivity má přenechat např. školám, klubům či spolkům? Patří do knihoven roboti či lego a jiné hračky? 

V odpoledních hodinách pak dostaly knihovny čas k prezentaci a propagaci svých aktivit a služeb na jednotlivých stáncích. Náš s námi sdílela spřátelená knihovna Matěje Josefa Sychry ve Žďáře nad Sázavou, která se stala Knihovnou roku 2025. Kolegům či zájemcům z řad veřejnosti jsme představovaly plány, model a následnou realizaci pobočky Loucká, která vznikla na základě práce studentek architektury VUT Brno. K nahlédnutí byla dostupná i architektonická studie k přestavbě pošty na novou knihovnu. K dispozici byly propagační materiály knihovny či města Znojma. Na chromebooku pak běžela prezentace naší knihovny, kde nechyběly akce pro děti, seniory, realizace rekonstrukce pobočky či získání ocenění Bibliotheca inspirans. Sousedící Středočeská knihovna v Kladně přivezla např. divadlo kamishibai, nebo originální knihovnický merch v podobě pivních tácků. Nechyběly stánky ani slovenských nakladatelů a vydavatelů. 

Ředitelka knihovny Jana Sikorová se krátce setkala i s projektovou manažerkou Zuzanou Pavlíkovou z Mezinárodního visegrádského fondu, který celou akci finančně podpořil. Po celé odpoledne probíhaly ve festivalovém stanu besedy slovenských a polských autorů. Ráda bych zmínila polskou autorku a novinářku Aleksandru Wojtaszek, která přiblížila posluchačům festivalu svou knihu Fjaka. A co je to fjaka? V Dalmácii vyjadřuje životní styl - stav duše, kdy člověk jen tiše hledí do dálky a nechává se pohltit vedrem. Tento literární blok v 16 hodin zakončilo vyhlášení výsledků čtenářské soutěže Kniha Žilinského kraja 2025. V beletrii vyhrála Jana Urbanovská s knihou Borboleta cestuje a v odborné literatuře Ľudmila Húsková s knihou Šikanovanie a kyberšikanovanie II. Následovalo divadelní představení Túlavého divadla Rómeo, Júlia a vírus, u kterého se bavily všechny generace. Večer pak patřil koncertům, vystoupil Boris Bačík a band, znojemská Taliraw a poté Zabiť Františka. Do nočních hodin několik týmů bojovalo ve filmovém kvízu.

V pátek 12. 6. jsme stihli pouze dopolední blok, ve kterém vystoupila lektorka Alena Zborníková s worskhopem nejen pro studenty s názvem Dva poklady. Mluvila nejen o nastavení hranic a jejich překročení, ale zmínila i příběh Matyáše Kosíka, kluka, který „zachránil stromy“. Možná se to zdá nemožné, ale v jednom workshopu dokázala spojit slovenskou večerníčkovou postavičku Macko Uško se Sandokanem a nezapomněla zmínit, jak důležitá je síla myšlenky. Na závěr všem zúčastněným nabídla záložku s motivačním citátem, který prostě sedne.

O čtenářích klucích a mužích, nabídce literatury pro kluky a muže v polských knihkupectví a posléze i v knihovnách a o aktivitách zaměřených na pány (např. akce Síla mužského čtení - postavte si poličku, sbírejte knihy) mluvil Marcin Skrabka. Poukázal i na skutečnost, že se sociálními změnami (generace Y, Z, hráči, moderní senioři, imigranti či uprchlíci a další) přicházejí nové potřeby v zavádění služeb v knihovnách. Padla otázka, zda jako knihovny dokážeme zaujmout lidi, kteří nečtou, zda se uživatelé/čtenáři do knihovny vrací nebo využívají službu knihovny jen jednorázově či např. krátkodobě (WC, klimatizace).

Následovala návštěva pořádající knihovny, kterou jsme proběhly sice v poklusu, ale poctivě od suterénu po půdu, včetně skvělé novinky – inkluzivního dvorečku. Zaujalo nás velké množství knih v češtině (většinou označených vlaječkou), částečná absence signatur v beletrii, vysoké regály (a schůdky u nich), jimiž řeší nedostatek místa a obsáhlý fond, aktivně pomáhající děti vyrábějící festivalové placky, nebo též American corner, přehledná nabídka akcí, bibliobox u vstupu, skvělá lokalita v centru dění a další. V odpoledním bloku pokračovaly autorské besedy, divadelní i hudební vystoupení a diskuze Evropská hodinka Boba Kartouse a Pavla Lacka. To už jsme však byly na cestě domů. Tečkou celého festivalu pak bylo sobotní divadelní představení hry Judáš.

Během necelých 3 dní, které jsme v Kubíně strávili, jsme měli možnost potkat zajímavé lidi především z oblasti kultury, navázali jsme nová přátelství stejně jako pracovní kontakty k další spolupráci, ať už mezi studenty a dobrovolníky z rady mládeže Mladí za město, tak mezi řediteli knihoven V4 či mezi vystupujícími autory. Proběhla též spousta neformálního setkání a rozhovorů ať už v hledišti, u kávy či oběda, kde jsme probírali situaci a aktivity ve slovenských či polských knihovnách ve srovnání českých knihoven, potažmo té znojemské.

Nutno podotknout, že hlavní program probíhal ve stanech v blízkosti kostela, nechyběly však besedy pro děti a studenty přímo v knihovně, či venkovní výstava v blízkém parku M. Kukučína s názvem Happy Birthday, America! s podtitulem 250 let inovací, kterou zahájila za účasti ředitele Oravské knižnice Romana Večerka Chargé d’Affaires velvyslanectví USA na Slovensku Heather Rogers. Třídenní klání tlumočil do znakové řeči úžasný Pavol Roman. Fotodokumentaci pořizovali Jakub Krška a Anton Ošťadnický. Ohromnou část práce odvedli studentští dobrovolníci a patří jim velké poděkování. Děkujeme za možnost KUK festu se aktivně zúčastnit. Atmosféra festivalu byla skvělá a nepřenositelná. Je potřeba jej zažít!

A na úplný závěr ještě trochu vážně/nevážně:

KUK fest

• To byla smršť! Informace, besedy, workshopy, divadelní představení, hudba, koncerty, setkání, kolegové, přátelé, skvělé jídlo, káva, nejlepší oravská zmrzlina… 
• Multikulturní a multižánrový festival, kde se potkali Slováci, Češi, Poláci, sem tam nějaký Maďar, Američanka, Japonec… mezi nimi knihovníci, knihkupci, herci, překladatelé, spisovatelé či autoři, školitelé, vyslanci či velvyslanci, také studenti, děti, pracující či senioři, také klauni a baviči, hudebníci, zpěváci a další.
• Nebojím se říct, že v přeneseném významu one-man-show. Roman Večerek byl všude, o všem věděl, vše zařídil, neustále v kontaktu, neustále na place… Klobouk dolů! A ano, nebyl na to sám! Má za sebou skvělý fungující tým, přátele a…dobrovolníky.
• Hodně dobrovolníků! 
• Festivalová trička - růžová dobrovolnická pěkná “okatá”, černá více na parádu. A ano, taky jsme si ho přivezly domů.
• Festivalové “oko” KUK bylo vidět všude. Billboardy při vjezdu do města, plakáty na všech rozích, plakátovacích plochách, v knihovně i u ní, ve vitrínách spřátelených obchodů či firem. Nejen Dolný Kubín věděl, že se něco děje.
• Počasí - i přes hrozivou předpověď třídenního deště vyšlo počasí jako na objednávku, lehké přeháňky přešly tak rychle, jak odešly.

Celou akci finančně podpořil Mezinárodní visegrádský fond.