Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
(15-30 minut, podle časové dotace) Uspořádání skupiny je ve společném kruhu, ideální je posed na zemi na sedácích. V úvodu setkání, pokud je dostatek času (dotace 120 minut), jsou zařazeny seznamovací hry. I v případě, že jde o třídu, která se zná už delší dobu.
Hry:
Křestní jméno + přídavné jméno – to má být vlastnost, osobní charakteristika, tedy slovo, které začíná na stejné písmenko jako jméno. Příklad: Romana – radostná, Eda – empatický.
Křestní jméno + přídavné jméno – dobrá vlastnost
Křestní jméno + přídavné jméno – špatná vlastnost
Krátká reflexe, které vlastnosti bylo snazší najít – dobré nebo špatné?
Další hra vybízí studenty k pohybu. Při hře všichni stojí a chodí v prostoru.
Hra Dárek – studenti si mezi sebou budou předávat „imaginární“ dárky. Dárek může mít jakoukoliv podobu – může to být věc, vlastnost, zážitek…, podmínkou je, že musí obsahovat dvě slova – např. červená jahoda, dobrá nálada, skvělá práce, skleněný dům... A taky vždycky upozorňujeme, že mají předat něco, co by sami třeba chtěli dostat. Poté, co si každý promyslí svůj dárek, tak může hra začít. Studenti chodí mezi sebou a předávají si dárky. Když si dárky předají, tak odcházejí s tím, co dostali a to předávají dál. Např. někdo na začátku předá červenou jahodu a dostane zelené jablko, tak dalšímu předá zelené jablko, dostane pěkné počasí, tak předává pěkné počasí atd. (cca3 minuty).
Krátká reflexe v kruhu: co dostali jako poslední dárek? Řada dárku se během hry vytratí, což je naprosto přirozené – společné hledání příčin – příliš mnoho informací, hluk, rozptylují nás hlasy a „dárky“ ostatních, nesoustředění... Je to jako v běžném životě, je obtížné zapamatovat si vše, soustředit se, když jsou ztížené podmínky.
Pokud nemáme dostatek času, seznamovací hry se vynechají a přistupujeme rovnou k lekci dramaterapie. V evokaci studentům předkládáme různé obrázky a navozujeme atmosféru příběhu.
Lektor 1 usadí studenty na zem do kruhu, do středu rozmístí obrázky vztahující se k prostředí či postavám: evokují starou dobu, prostředí alchymistických dílen, ponurost starých domů a tajemnost postav, jsou to většinou kresby ze starých knih.
Obrázky jsou např.: tajemné znaky, potemnělý dům, starobylá kniha, podivná tvář starého muže, jemná tvář mladíka, alchymistické nádoby – křivule apod.
Lektor 1 se ptá, co by mohly ty obrázky představovat? Mohlo by je něco spojovat? Jaký by mohl být příběh těchto obrázků, kde by se mohl děj odehrávat, ve které době, na jakém místě, kdo by mohl být hlavní hrdina…
Lektor 2 vstoupí doprostřed kruhu a je v roli vypravěče:
„Na severu Anglie žil kdysi starý muž znalý všech písem a tajemných nauk.“* (můžeme mít v ruce „starou knihu“ a v ní vložený text).
Lektor 2 pokládá doplňující otázky: „Žil ve městě, na vesnici nebo na samotě? Jak vypadal dům, ve kterém žil? Zabýval se pouze studiem tajemných nauk, nebo se prakticky věnoval kouzlení? Jestliže provozoval magii, šlo o magii černou nebo bílou? Vycházel dobře s lidmi ze svého okolí? Obraceli se na něj lidi se žádostí o pomoc?“ (Případně lektor reaguje s formulací otázky na základě odpovědí studentů).
Pokračuje v textu: „Sám vlastnil knihu čar a temných dějů. (…) zavírala se na železnou přezku, ke stolu byla připevněna řetězem a stůl byl přikován k podlaze… Ale nikdo kromě moudrého starce tu knihu nikdy neotevřel.“*
Proč byla kniha tak složitě zabezpečena? Z jakých důvodů do ní nikdy nikdo kromě čaroděje nenahlédl? Jak ji čaroděj získal? Vědělo se o ní mezi lidmi? Byl tu někdy pokus ji ukrást? Lektor 2 odchází ze středu kruhu a vystupuje z role vypravěče.
Lektor 1: „Myslíte si, že byl opravdu sám? Chtěl někomu předat své umění?“
(60 minut) Poté, co se žáci doberou k nějakému závěru, vstupuje opět lektor 2 se zápiskem v deníku. Zápis máme na papíře nebo opět vložený v knize a čteme z něho jako z opravdového deníku. Lektor se usadí uprostřed kruhu a čte.
„Pondělí, 15. dubna. Hurá! Povedlo se to! Splnil se mi můj velký sen. Budu se učit na čaroděje. Můj pán je znalý všech písem a tajemných nauk a chce mě do nich také zasvětit. Kdyby se toho dožili maminka a tatínek, jistě by měli radost. Už nebudu muset přespávat ve stohu a krmit se tím, co kde najdu. Budu mít střechu nad hlavou a teplé jídlo do žaludku. A budu jistě ten nejlepší čaroděj ze všech! Možná budu jednou čarovat i pro samotného pana krále!
Lektor 2 opouští střed kruhu a slova se ujímá lektor 1 a klade otázky:
Co jsme se dozvěděli? O koho jde? Jak se mu žije? Kolik má asi let? Známe jeho jméno?
Jméno neznáme, přichází tak na řadu volba jména. Studenti si zvolí jméno svého učně, např. Jakub.
Příprava na aktivitu Pantomima 1 ve dvojicích (trojicích):
Lektor 1: Učeň Jakub má své představy o budoucnosti, o tom, co ho čeká, jaká kouzla se naučí. Studenti pomocí pantomimy ukazují dvě kouzla, která by se podle nich chtěl učeň naučit. Ostatní hádají, o jaké kouzlo jde.
Předvedení kouzel a jejich hádání.
Lektor 1 vstupuje do příběhu v roli čaroděje a promlouvá ke studentům jako k učni Jakubovi- vyžaduje po něm slib, že jej bude vždy a ve všem poslouchat (lektor na sobě může mít černý plášť).
Lektor 1 vystupuje z role a komentuje příběh dál slovy, že ne vždy se kouzla povedla tak, jak si Jakub přál:
Pantomima 2: Původní sestavení skupinek. Každá skupina si vybere jedno kouzlo, které předváděli a ukážou, jak by to vypadalo, „když se kouzlo nedaří“. Krátká prezentace nepodařených kouzel.
Poté vstupuje do příběhu opět lektor 1 v roli čaroděje: „Takhle už to dál nejde. Je vidět, že se pro čarodějnické umění zřejmě nehodíš. Máš sice snahu, ale bohužel ne dost nadání. Nebudu tě dále učit svým kouzlům a nikdy nebudeš moci vstoupit do tajemné komory a poznat, co je v ní skryto. Nevyháním tě, ale... Můžeš tady zůstat a starat se o domácnost. Budeš mít co jíst i kde spát, za práci dostaneš i něco zaplaceno – jen na čarování budeš muset zapomenout.“
Zápis do deníku: v této chvíli si studenti berou papír a tužku a píší další zápis do deníku. Stačí jen několik vět, jak se učeň v této chvíli cítí, co se mu honí hlavou o tom, co se právě dozvěděl od čaroděje.
Sdílení zápisků z deníku.
Pantomima všech dohromady: studenti chodí po místnosti a předvádějí pantomimicky, co všechno učeň celý den dělá (koho něco napadne, tak to vykřikne a ostatní dělají to samé). Pro zjednodušení může jeden lektor určovat činnosti (štípání dříví, mytí nádobí, zametání podlahy, krmení slepic, utírání prachu, vaření atd.) Druhý lektor se může do pantomimy zapojit také.
Poslední činnost je ale vždy leštění kliky dveří: „…A také musel leštit kliky dveří, až se leskly jako zlato. A dělal to i toho dne, kdy čaroděj nebyl doma, protože odjel na nějakou cestu. Vyleštil kliku u dveří do kuchyně, pak u dveří do chodby a dal se do leštění kliky u dveří tajné komory… V tom zjistil, že dveře jdou otevřít! Úplně zkameněl překvapením.“
Lektor studenty zastaví do štronza při činnosti v okamžiku překvapení, vybere jednoho studenta s přesvědčivým výrazem a toho ponechá v živém obraze (může to být i lektor 2), ostatní uvolní štronzo a vystoupí z role, lektor se ptá: „Co myslíte, že Jakubovi šlo v tu chvíli hlavou?“
Ozvučené myšlenky: Studenti chodí k Jakubovi a nahlas sdělují jeho myšlenky v ich formě. Někdo je přesvědčen, že má vstoupit a jiný jej před tímto krokem varuje. Studenti se střídají, dokud mají potřebu argumentovat.
Přichází chvíle, kdy se musí rozhodnout, zda do komory vstoupí či nikoliv. Na výzvu lektora 1 každý student zvolí, co by v dané situaci udělal. Zda by do komory vstoupil nebo ne. Místnost se rozdělí pomyslnou osou – na jedné straně pro a na druhé proti – lze zaujmout místo kdekoliv na ose. V této chvíli se rozhoduje každý za sebe a své rozhodnutí zdůvodní. Početní převaha rozhodne o tom, zda do komory vejít, nebo ne.
„A tak v učni Jakubovi zvítězila….(zvědavost, touha po poznání, touha po moci, ukřivděnost – opatrnost, věrnost danému slibu atd.) a on dveře otevřel/nechal zavřené“.
V tu chvíli lektor 1 vstupuje do role čaroděje a má dvě varianty pokračování příběhu:
Pokud učeň vstoupil do komory, říká (otevřel dveře a v komoře stál čaroděj): „Takhle ty dodržuješ slib, který jsi dal?“ Mluví o tom, že to byla zkouška a on v ní neobstál. Proto musí od čaroděje odejít již napořád, nemůže se mu už starat ani o domácnost. Ale může jít do vsi, kde pekař hledá pomocníka.
Pokud učeň do komory nevstoupil, říká: Zůstal stát v světnici a zjistil, že tam stojí i čaroděj, ten ho pochválí, že odolal pokušení a dodržel svůj slib, který mu dal. Byla to zkouška, ve které obstál a čaroděj to s ním ještě jednou zkusí a bude ho učit kouzlům.
V obou případech sdělíme studentům i druhou variantu příběhu.
(15 minut) Všichni se usadí zpátky do kruhu a mluví o tom, jak se učeň asi cítí, proč se tak rozhodl, co jeho rozhodnutí způsobilo, proč má takovou přitažlivost to, co je zakázané, jestli je zvědavost dobrá nebo špatná, zda je dobré dávat druhou šanci, zda se jim někdy stalo, že porušili nějaký slib nebo to udělal někdo jim.
Zdroje:
Čaroděj a jeho učeň. Tvořivá dramatika . 2005, XVI(2), 13-15. ISSN 1211-8001.
ŠRUT, Pavel. Kočičí král . Praha: Albatros, 1989.
ULRYCHOVÁ, Iryna. Drama a příběh. Tvořivá dramatika . 2005, XVI(2), 9-12. ISSN 1211-8001.
Lektorky absolvovaly workshopy Dramaterapie s Mgr. Zuzanou Zvardoňovou, Dis. v rámci projektu NPO Kreativní učení v Masarykově veřejné knihovně Vsetín – I. Učíme se být kreativními lektory.
GOLÁŇOVÁ, Magda; HOLBÍKOVÁ, Ludmila. Lekce dramaterapie Čarodějův učeň. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2023, 37(4) [cit. 2024-12-30]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/lekce-dramaterapie-carodejuv-ucen
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
