Lobbovat – komunikovat – spolupracovat

Označit někoho jako „lobbistu,“ není v dnešní době příliš lichotivé. Lobbování má v českém prostředí většinou hanlivý význam a bývá často spojováno s řadou korupčních afér, nátlakem a poskytování protislužeb, které se odehrávají na místní, krajské, vládní či parlamentní úrovni politiky. Na druhé straně platí, že lobbování,[1] či v širším kontextu ovlivňování veřejné politiky, je asi stejně tak staré jako politika sama. Negativní pachuť určitého pojmu by nás ale neměla odradit od úsilí hájit a prosazovat zájmy knihoven a jejich uživatelů.

Samotný pojem zřejmě vznikl na konci 19. století v prostředí amerického Kongresu, kde bylo zvykem docházet za kongresmany do předsálí (lobby) a nějakým způsobem je ovlivňovat před hlasováním. Lobbování, tj. cílené prosazování vlastních zájmů ve vztahu k těm, kteří o nich rozhodují, je samozřejmou součástí demokracie a je vlastně reálným vyjádřením plurality zájmů různých společenských skupin. Mnozí lidé se domnívají, že demokracie je pouhou otázkou voleb, ve skutečnosti se však jedná o trvalý proces aktivní účasti na veřejném dění a volby představují pouze počáteční, ale velmi důležitý krok[2]. Od poloviny 20. let minulého století můžeme zaznamenat snahy o regulaci a kontrolu lobbingu formou etických kodexů, povinnou registrací lobbistů například při jejich působení v parlamentech nebo přímo formou legislativních nařízení. I v České republice byla po roce 1989 snaha lobbing nějakým způsobem vymezit a regulovat, ale zatím se nepodařilo dospět k nějaké shodě[3].

V souvislosti s etikou a legitimitou lobbování je často také zdůrazňován význam lobbování za veřejný zájem[4]. V tomto kontextu je nutno také posuzovat lobbování za zájmy knihoven a jejich uživatelů. Knihovny poskytují veřejné knihovnické a informační služby a jsou v naprosté většině financovány z veřejných zdrojů. Jejich činnost a financování je tedy přímo závislé na rozhodování volených zástupců a úředníků. Neměli bychom ale celou problematiku zužovat pouze na snahu o získání peněz. V případě knihoven nejde jen o financování, ale především o dlouhodobý proces vysvětlování úlohy knihoven a smyslu jejich veřejné služby. Z tohoto hlediska musíme chápat lobbing jako součást širšího kontextu aktivit knihovny, kam patří práce s veřejností, public relations a marketing. Lobbování by mělo být jednou z praktických dovedností, kterou ovládá ředitel či vedoucí knihovny, protože on by měl plnit funkci hlavního lobbisty.

Nástroje lobbování

Lobbování či ovlivňování nelze chápat jako jednosměrné působení lobbisty na politika nebo úředníka, ale jedná se o formu dialogu mezi občany a těmi, kteří nesou odpovědnost za správu věcí veřejných. Svůj úspěch proto nemůžeme spatřovat pouze v získání jednoho příznivého rozhodnutí. Jestliže si na jedné straně stěžujeme na nekompetentnost těch, kteří rozhodují, je především na nás, abychom do rozhodovacího procesu vnášeli věcné argumenty, poskytovali kvalitní informace a přesvědčivé argumenty. Našim úkolem je prosadit problematiku knihoven do silového pole různých zájmů, aby při konkrétním rozhodování byla knihovna vnímána jako něco důležitého. Lobbování může pro politiky či úředníky působit také jako zpětná vazba. Klíčové ale je, abychom měli dostatek objektivních a ověřených údajů o názorech a přáních našich uživatelů.  S velkou pozorností bychom měli dbát toho, abychom neposkytovali jednostranné a zkreslené informace, které by se mohly velmi rychle obrátit proti nám.

Lobbování je určitá forma komunikace, která má svá pravidla a využívá různé nástroje. Nástroje nebo techniky lobbování členíme na přímé a nepřímé.

Přímé lobbování, tzn. osobní styk je nejúčinnějším nástrojem lobbingu. Zahrnuje všechny osobní komunikační nástroje, které využíváme pro osobní prezentaci zájmů, žádostí a informací přímo u toho, jenž rozhoduje nebo u jeho bezprostředního spolupracovníka.

Formy: rozhovory, telefonáty, osobní návštěvy, organizované diskuse, kontaktování asistentů, poradců, konzultace k problémům, dopisy, emaily, pozvání na večírek, odbornou akci, členství ve výborech a poradních orgánech.

Nepřímé lobbování zahrnuje aktivity, které se realizují pomocí třetích osob, ať už tím myslíme osoby z okruhu těch, kteří rozhodují, média, zájmové spolky a sdružení i politické strany.

Formy:

• vzdělávací a informační kampaně (letáky, konference, organizované odborné akce, prezentace výsledků analýz a průzkumů);
• inzeráty, reklama;
• tiskové zprávy, rozhovory do médií, udržování dlouhodobých vztahů se zástupci médií;
• získávání významných odborníků a osobnosti pro prezentaci našich názorů;
• využívání sociálních sítí;
• organizování protestů a demonstrací, vytváření zájmových koalic a účast v nich.

Lobbování za veřejné knihovnické a informační služby

Pokud se zamyslíme nad tím, kam může ve sféře knihoven směřovat lobbování, můžeme rozlišit tři podstatné oblasti:

• Lobbování ve vztahu ke zřizovatelům nebo provozovateli knihovny.
• Lobbování na úrovni kraje.
• Lobbování za podporu a rozvoj knihoven jako celku.

Lobbování ve vztahu k zřizovateli nebo provozovateli knihovny

Velké firmy nebo vlivné společenské skupiny si mohou při prosazování svého vlivu a zájmů najmout profesionální firmy a lobbisty, ale v případě knihoven nic takového nepřipadá v úvahu. Proto je velmi důležité, aby manažeři knihoven a představitelé knihovnických sdružení měli dostatek znalostí a dovedností k obhajobě a prosazování zájmů knihovny. Úspěšné ovlivňování musí být založeno především na dobrých a dlouhodobých vztazích s politiky (zastupiteli), úředníky či vedením instituce, kde knihovna působí. Knihovny v tomto případě mají velkou výhodu, že jsou vnímány veřejností jako prospěšná zařízení, a co je ještě významnější – nestávají se zpravidla předmětem politických sporů.

Průzkumy spokojenosti uživatelů i populace jako celku prokazují většinou až devadesáti procentní spokojenost se službami knihoven. To knihovnám otevírá široké pole působnosti ve všech sférách. Na druhé straně platí, že knihovna, například při rozhodování o obecním rozpočtu či školy, není vnímána jako nějaká významná priorita (v případě obce její rozpočet zpravidla nepřesahuje jedno procento celkového rozpočtu). Určitým limitem je, že v představách běžného člověka je knihovna stále ztotožňována s pouhou půjčovnou, která slouží především několika málo dětem a seniorům. V dnešním světě elektronických informačních zdrojů se často stane, že významní představitelé výzkumných institucí či vysokých škol mají jen malé povědomí o tom, že přístup k informacím jim zajištuje právě knihovna. Překonání těchto stereotypů je prvním krokem k úspěšnému ovlivňování ve prospěch každé knihovny.

Největší podíl knihovnického lobbování se odehrává na úrovni vztahu mezi knihovnou a jejím zřizovatelem nebo provozovatelem. Proto je velmi důležité vědět, kde, kdo a kdy se rozhoduje o některých důležitých otázkách ve vztahu ke knihovně, například o rozpočtu. Ve sféře veřejných knihoven jde především o vztah mezi knihovnou a správními orgány obce. V této souvislosti je užitečné si uvědomit, s jakými rozhodovacími strukturami na úrovní obce musíme počítat. Každá obec má:

• Zastupitelstvo – vzniká volbou a podle velikosti obce čítá 5 – 55 členů
• Radu – která je výkonným orgánem a má 5 – 11 členů
• Starostu a místostarostu
• Obecní úřad
• Zvláštní orgány, tj. různé výbory a komise. Z hlediska rozpočtu má největší význam finanční či rozpočtový výbor.

Velkou výhodou je, když pracovník knihovny najde odvahu a potenciál k tomu, aby byl zvolen do zastupitelstva. Je možné také usilovat o vstup do různých výborů, komisí a poradních orgánů, kde je možno působit ve prospěch knihovny. Pro prosazení určitých rozhodnutí je velmi důležitá znalost rozhodovacích procesů, jejich časové návaznosti a samozřejmě dobré kontakty s těmi, kteří rozhodují nebo mohou rozhodnutí v určité fázi ovlivnit.

Každý vedoucí pracovník knihovny si smutně povzdechne nad situací, kdy se mu v průběhu volebního období podaří přesvědčit a v určitém slova smyslu „vychovat“ zastupitele a úředníky k věcnému a vstřícnému vnímání potřeb knihovny, aby po následujících volbách zjistil, že stejná mravenčí práce ho čeká v novém volebním období s novými lidmi. Úspěšné lobbování nelze chápat jako jednorázovou aktivitu. Jestliže chceme být úspěšní při prosazení konkrétního projektu či při projednávání rozpočtu knihovny pro příští rok, je to výsledkem především našich dlouhodobých aktivit[5]. Proto je důležité:

• Udržovat dlouhodobé a pozitivní kontakty s vedením obce či instituce. Vyhnout se osobním konfliktům a vždy hledat prostor pro vzájemnou dohodu a porozumění.
• Zvát představitele obce a instituce na akce knihovny, vytvořit prostor pro pozitivní mediální prezentaci zastupitelů.
• Využit kulturní a mediální aktivity knihovny - Týden knihoven, Noc s Andersenem, Pasování prvňáčků, Březen měsíc čtenářů.
• Znát dobře problémy obce a instituce, kde knihovna působí, a reagovat na aktuální potřeby. Vždy sledovat oboustranný prospěch a pečlivě vážit:
  • Co potřebuje obec či instituce – jaké jsou požadavky knihovny?
  • Co může knihovna nabídnout politikům a vedení instituce pro řešení problémů?
• Poskytnout kvalitní argumentaci pro rozhodování o knihovně – zdůvodnění výdajů, statistiky, analýzy. Pro tento účel je vhodné využít projekt Benchmarking knihoven[6].
• Znát potřeby a požadavky návštěvníků a uživatelů knihovny. Využít jejich hodnocení pro podporu knihovny.
• Spolupracovat cílevědomě a dlouhodobě s místními a regionálními médii.

Lobbování na úrovni kraje

Významným tématem pro ovlivňování zájmů veřejných knihoven je regionální respektive krajská úroveň. Sem můžeme zahrnout zejména:

• Rozvoj a financování krajské knihovny jako instituce odpovídající za podporu systému knihoven v rámci kraje.
• Rozvoj a financování programu podpory regionálních funkcí.
• Koncipování dotačních programů na podporu vzdělávání a kultury v rámci kraje.

Klíčové postavení mají v této oblasti krajské knihovny. Úloha krajů pro rozvoj veřejných knihoven byla zvýrazněna přesunem kompetencí za výkon a financování programu podpory regionálních funkcí, ze kterého je podporován podpůrný servis pro malé knihovny. V posledním období došlo v některých krajích k podstatnému snížení dotace na tento servis a v této souvislosti se prokázalo, jak by bylo velmi užitečné, aby také na úrovni krajů mohl zájmy knihoven obhajovat například SKIP jako nezávislé sdružení, protože při určitém typu konfliktu ve vztahu ke kraji je působení krajské knihovny značně limitováno. Zde se jako největší problém ukazuje velmi nízká informovanost krajských zastupitelů a úředníků krajských úřadů o účelu a významu podpory knihoven v malých obcích. Rovněž i zástupci obcí, např. starostové, často netuší, jaké dotace, v jakém rozsahu a formě prostřednictvím výkonu regionálních funkcí získávají.

Lobbování za podporu a rozvoj knihoven jako celku

Na celostátní úrovni mají pro ovlivňování zájmů ve prospěch knihoven největší význam tři existující knihovnická sdružení:

• Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR jako největší knihovnický spolek sdružující více než 1400 individuálních a kolektivních členů;
• Sdružení knihoven zahrnující především krajské knihovny a vybraný okruh specializovaných knihoven;
• Asociace knihoven vysokých škol ČR, která se soustředí především na problematiku vysokoškolských knihoven.

Specifický význam pro ovlivňování podmínek činnosti knihoven má také Ústřední knihovnická rada, která působí jako poradní organ ministra kultury vzniklý na základě knihovního zákona. Tato rada složená se zástupců knihovnických sdružení a nejvýznamnějších knihoven může v podstatné míře ovlivnit celostátní knihovnickou politiku, za kterou je odpovědno Ministerstvo kultury[7].

Hlavními tématy ovlivňování a lobbování na celostátní úrovni jsou:

• Knihovní zákon 257/2001 Sb. jako základní legislativní norma pro oblast veřejných knihovnických a informačních služeb.
• Autorský zákon 121/2000 Sb. – rozsah a obsah knihovní licence pro půjčování, kopírování a využívání autorských děl v knihovnách.
• Sjednávání smluv s kolektivními správci autorských práv, například na půjčování zvukových dokumentů, veřejná čtení apod.
• Legislativa povinného výtisku.
• Daňové zákony – problematika DPH.
• Zákony o hospodaření příspěvkových a rozpočtových organizací.
• Mzdové předpisy, katalog prací.
• Vznik a financování celostátní dotačních programů – Veřejné informační služby knihoven, výkon regionálních funkcí, Podpora infrastruktury výzkumu a vývoje a další.
• Stanovení priorit pro strukturální fondy Evropské unie.
• Koncepce a strategické dokumenty, zejména Koncepce rozvoje knihovnických a informačních služeb v ČR na období 2011–2015.[8]

Do budoucna by bylo prospěšné zvýšit aktivitu knihovnických sdružení ve vztahu k politickým stranám, například při přípravě volebních programů. Totéž platí i pro spolupráci se sdruženími z oborové blízkých oblastí, např. Asociací muzeí a galerií, Českou archivní společností. I když se jednotlivé knihovny mohou stát na místní úrovni konkurenty muzea, galerie apod., přesto existují oblasti se společnými zájmy. Typickým příkladem je téma autorských práv. Také na celostátní úrovni platí, že výchozí podmínkou pro to, abychom mohli něco ovlivnit, je dobrá znalost rozhodovacích procesů, postup přípravy legislativy a podobně. Názorně to lze ilustrovat na přípravě legislativy:

Jednotlivé kroky na sebe navazují v čase a na každé úrovni existují kompetentní lidé, kteří připravují podklady, rozhodují, hlasují či zpracovávají připomínky. Mohou to být úředníci, členové poradních orgánů, poslanci, členové vlády, připomínková místa apod. Legislativní proces je velmi komplikovaný a časově náročný. Při snaze o jeho ovlivnění je vždy nutno zvážit své reálné možnosti a vlastní potenciál. Velmi efektivní v této oblasti je aktivní účast v různých komisích a poradních orgánech. Zde můžeme velmi prospět kvalifikovanou argumentací, dodáním různých podkladů a analýz, které mohou podpořit naše zájmy. Klíčové také je, aby knihovny měly kvalifikovaný a uznávaný orgán, který by je zastupoval. Dobře fungující knihovnické sdružení s odborným kreditem se potom může stát připomínkovým místem nově připravované legislativy, což umožňuje přímé ovlivňování obsahu zákona v procesu jeho tvorby.

V posledním období se knihovnám otevřela přímá cesta k ovlivňování legislativy prostřednictvím Unie zaměstnavatelských svazů (UZS) jehož členem je Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP). UZS je závazným připomínkovým místem veškeré připravované legislativy. Knihovny mají nespornou výhodu, že působí prakticky ve všech regionech, což otevírá možnost navázání dlouhodobých a dobrých vztahů s poslanci a senátory, kteří mají klíčový význam při schvalování zákonu. Právě proto je důležité, aby knihovny zainteresovaly na své činnosti tuto významnou skupinu politiků.

Jestliže hovoříme o ovlivňování legislativy, není možné opomenout legislativu ve světovém a zejména evropském kontextu. Z hlediska knihoven se jedná především o problematiku autorských práv, která má globální charakter. Zde mají zásadní význam aktivity EBLIDA,[9] která velmi aktivně zastupuje zájmy knihoven ve vztahu k Evropské komisi a Evropskému parlamentu. V celosvětovém kontextu zastupuje zájmy knihoven IFLA, zejména ve vztahu k WIPO[10] a UNESCO.

Několik zásad pro úspěšné lobbování

1. Jasně definujte své cíle.
2. Začněte co nejdříve, pracujte dlouhodobě a své působení si dobře naplánujte a připravte.
3. Zvolte vhodné metody a formy přímého a nepřímého lobbování.[11]
4. Najděte si klíčové osobnosti, které rozhodují.
5. Poskytněte těmto osobnostem exkluzivní a kvalitní informace i podporu ve vhodné formě.
6. Sledujte oboustranný prospěch.
7. Buďte aktivní na různých úrovních.
8. Spolupracujte s partnerskými institucemi
9. Spolupracujte s médii.
10. Sledujte výsledky vlastních aktivit, zlepšujte své postupy.
11. Buďte korektní a profesionální.

[1] Několik definic:

• „lobbing je komunikace vedená/uskutečňovaná lobbistou v zájmu svého klienta nebo zaměstnavatele“,
• „lobbing je komunikace mezi lobbistou a držitelem veřejném moci, jejímž cílem je ovlivnit rozhodování

držitele veřejné moci“,

• „lobbing je jakákoli forma komunikace ve věci ovlivnění vypracování, předložení, projednání, schválení, změny nebo doplnění zákona, návrhu zákona, politiky, programu, veřejných zakázek, grantu apod.“.

Viz: Závěry z expertních stolů o lobbingu. Praha: Respekt Institut, 2011 [cit. 2013-10-25]. Dostupné z: http://www.osf.cz/publikace/zavery-expertnich-stolu-o-lobbingu ve prospěch nějaké organizace, skupiny nebo jednotlivce ve vztahu k těm, kteří rozhodují.

[2] FRIČ, Pavol. Neziskové organizace a ovlivňování veřejné politiky: Rozhovor o neziskovém sektoru II. 1. vyd. Praha: Agnes, 2000. 123 s. ISBN 80-902633-6-4.

SCHENDELEN, Rinus van. Jak lobbovat v Evropské unii, aneb, Machiavelli v Bruselu /; [z anglického originálu… přeložil Pavel Dufek]. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barmistře & Principál, 2004. 350 s. ISBN 80-903333-2-X.

[3] Viz poslední návrh zákona:  Návrh zákona o lobbingu a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o lobbingu). 2012. vyd. Praha, 2012, 53 s. Dostupné z: http://www.korupce.cz/assets/protikorupcni-temata/ostatni/Navrh-zakona-o-lobbingu.pdf

[4] MÜLLER, Karel B. Koncept občanské společnosti, lobbování a veřejný zájem: Příčiny, podoby a důsledky demokratického deficitu v České republice. Sociální studia: časopis katedry sociologie FSS MU [online]. 2005, č. 1, s. 112-128 [cit. 2013-10-24]. Dostupné z: http://goo.gl/l07rvE

[5] HODGES, Megan, WOOD, Geoffrey. Aby váš hlas byl vyslyšen : Úvod do lobbování v České republice. 1. vyd. Praha : Informační centrum nadací a jiných neziskových organizací, 1998. 89 s. ISBN 80-902284-4-5.

[6] Projekt "Benchmarking knihoven". [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2013 [cit. 2013-10-24]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=02_Odb/Benchmarking.htm.

[7] Ústřední knihovnická rada. [online]. Praha, 2013 [cit. 2013-10-24]. Dostupné z: http://ukr.knihovna.cz/.

[8] ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNICKÁ RADA. Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011 až 2015 [online]. 2012. vyd. Praha, 2012 [cit. 2012-10-04]. Dostupné z: http://www.ukr.knihovna.cz/koncepce-rozvoje-knihoven-cr-na-leta-2011-2015-/

[9] EBLIDA: European Bureau of Library, Information and Documentation Associations [online]. 2013. vyd. The Hague, 2013 [cit. 2013-10-24]. Dostupné z: http://www.eblida.org/

[10] WIPO: The World Intellectual Property Organization [online]. Geneva, 2013 [cit. 2013-10-24]. Dostupné z: http://www.wipo.int/portal/index.html.en

[11] O plánování a metodách lobbování:

KOPPL, Petr. Lobbování za ekologické problémy : Jak vznikají žádosti evropských dimenzí a jak se prosazují [online]. 31.5.1997 [cit. 2008-06-01]. Webový dokument. Dostupný z WWW: <http://www.czp.cuni.cz/info/EU/Lobbying/lobbovan_za_ekologick_problemy.htm>.