Malé ohlédnutí za povinným výtiskem

Vydáno: 2015-09-10 (All day)
V rubrice: Studie/články
Autor: Beáta Sedláčková

I když se v dějinách knihovnictví setkáváme s institutem povinného výtisku od první poloviny devatenáctého století, povinný výtisk má více než čtyřistaletou historii. Původně totiž byly zákony o povinném výtisku koncipovány jako forma cenzury k dohledu nad vydavatelskou činností. Jedny z nejstarších zákonů o povinném výtisku jsou francouzské nařízení o povinném výtisku z roku 1537, dánsky zákon z roku 1623 a švédský zákon z roku 1661. Povinný výtisk sloužil také jako podmínka k udělování tiskařské licence, například ve Švýcarsku, nebo jako prostředek udělování zvláštních výsad určitým knihovnám. Vedlejším motivem ustavení zákonů o povinném výtisku se v některých zemích zdála být snaha poskytovat některým knihovnám národního nebo regionálního významu velmi nenákladným způsobem celou národní tištěnou produkci. (Augustinová, 1981).

Až mnohem později se za jeden z hlavních cílů povinného výtisku začala považovat tvorba národní bibliografie a uchovávání národní literatury. Význam zákona o povinném výtisku pro tvorbu národních bibliografií byl zdůrazňován UNESCO a jeho úsilí v tomto směru vyvrcholilo vypracováním zákona o povinném výtisku v roce 1954. Dnes existuje v téměř každé zemi institut povinného výtisku vztahující se na několik vybraných knihoven s ústředními funkcemi celostátního případně regionálního charakteru. Současné funkce institutu povinného výtisku byly nejlépe formulovány v bulharském zákoně z roku 1976, který vymezuje funkci konzervační a archivní pro uchovávání všech dokumentů v příslušné zemi; funkci bibliografickou pro zpracování v národní bibliografii; funkci statistickou pro zpracování různých statistických přehledů a nakonec funkci knihovnickou pro doplňování knihovního fondu. Je třeba poznamenat, že v některých zemích stejnou funkci jako zákon o povinném výtisku plní zákon o ochraně autorského práva. Jako příklad lze uvést Spojené státy americké, kde chybí zákon o povinném výtisku a v tomto směru zřejmě k žádné změně nedojde, protože se předpokládá, že ho zcela nahrazuje zákon o autorském právu. Skutečnost je ovšem taková, že mnoho vydání nepodléhá zákonu o autorském právu, a navíc mnozí autoři i vydavatelé nejsou zainteresování na získávání osvědčení, funkce úřadu autorského práva jsou čistě právní povahy. (Sedláčková, 1990).

Stávající zákony o povinném výtisku se v evropských zemích značně liší ve svých ustanoveních i ve svých cílech. Jsou rozdíly mezi spojitosti práva povinného výtisku a zodpovědnosti za uchování a zpřístupňování národní produkce, protože tato povinnost není výslovně stanovena, například ve Francii nebo Velké Británii. Rozdíly jsou také v sankcích za neodevzdání, a to od možnosti trestního postihu, přes vysoké pokuty, až po poměrně malé částky, většinou spojené s násobkem ceny knihy. Téměř ve všech zemích je zvlášť specifikováno právo na povinný výtisk periodických publikací. Zákony o povinném výtisku jsou závaznými ustanoveními. Pro zabezpečení tohoto zákona se zaváděly v průběhu vývoje povinného výtisku určité prostředky, například pozastavení distribuce publikací, odejmutí autorského práva. Velmi účinným opatřením bylo zavedení mezinárodního standardního čísla knihy a seriálu. Řešil se také optimální počet kusů povinných výtisků vzhledem k tomu, že vysoký požadavek by mohl zatěžovat vydavatele a tiskaře natolik, že by vedl ke snaze vyhnout se plnění povinností vyplývajících ze zákona o povinném výtisku. Z historie vyplynulo, že optimální počet povinného výtisku je tři kusy, a to k pořízení záznamu, k deponování v národní sbírce a pro výpůjčku, pokud národní knihovna kromě funkce konzervační a bibliografické plní také funkci výpůjční. Liší se i lhůty odevzdávání povinných výtisků, které se pohybují se od čtrnácti dnů do šesti měsíců.

Současná problematika, která se v oblasti povinného výtisku řeší, je rozšíření zodpovědnosti za povinný výtisk také na producenty audiovizuálních a elektronických dokumentů. U elektronických online zdrojů je uchovávání národní produkce mnohem složitější, stejně tak i registrace každého publikovaného dokumentu vzhledem k jeho dynamičnosti. Dohodami s vybranými vydavateli se řeší, jak zabezpečit kromě technických možností i právní hledisko archivace a zabezpečení elektronických zdrojů. Většinou je depozitní knihovna závislá na vstřícnosti vydavatelů a archivaci a zpřístupňování dokumentů může řešit s vydavateli se vstřícným postojem k této problematice. Řešení založené na dobrovolnosti nemůže být stálým řešením a každá země se snažila připravit nebo připravuje optimální zákon o povinném výtisku elektronických publikací. Za revoluční se v tomto směru považuje současný dánský zákon platný od roku 1998 a průběžně revidovaný, který zahrnuje všechna díla publikována v Dánsku bez ohledu na médium použité pro výrobu a tato definice zahrnuje také dokumenty publikované na internetu. Otázkou zákonů o povinném výtisku v souvislosti s registrací, archivací a zpřístupňováním elektronických zdrojů se zabývá pracovní skupina konference CENL (Conference of European National Librarians).

Právo povinného výtisku na území dnešní České republiky si vymohla jako první pražská Universitní knihovna v roce 1781, ale až od roku 1807 odevzdávali knihovně povinný výtisk tiskaři z celého území Čech. Na Moravě to byla dnešní Státní vědecká knihovna v Olomouci, která získala právo povinného výtisku v roce 1791, ovšem k realizaci tohoto procesu došlo až v roce 1807. (Mejstříková, 2000). Vzhledem k historickému faktu, vzniku Československé republiky v roce 1918, nelze nezmínit, že první slovenskou knihovnou s právem povinného výtisku byla Univerzitná knižnica v Bratislavě, která začala dostávat povinný výtisk od roku 1919 z celého území Slovenska a tehdejší Podkarpatské Rusi. Mezníkem v historii povinného výtisku na území dnešní České republiky byl rok 1935, kdy bylo vydáno vládní nařízení o povinném výtisku, které nahradilo řešení povinného výtisku, jak ho obsahoval první knihovnický zákon. V tomto roce získala dnešní Moravská zemská knihovna v Brně povinný zemský výtisk, který byl v roce 1947 rozšířen na celostátní výtisk včetně dalších šestnácti knihoven.

Poslední řád do institutu povinného výtisku neperiodických publikací přinesl zákon č. 37/1995 Sb. o neperiodických publikacích a navazující vyhláška č. 252/1995 Sb. Hlavní změna se týká počtu příjemců povinného výtisku, zůstalo jich celkem pět. Zákon stanovuje vydavatelům bezplatně na svůj náklad do 30 dnů odevzdat dva výtisky Národní knihovně v Praze, po jednom výtisku Moravské zemské knihovně v Brně, dále Státní vědecké knihovně v Olomouci a nakonec jeden regionální povinný výtisk příslušné státní vědecké knihovně podle sídla vydavatele. K dalším změnám patří například daná povinnost vydavatele uvádět v neperiodické publikaci některé povinné údaje a je zde přesně stanoveno, na které dokumenty se zákon nevztahuje. Navazující vyhláška specifikuje sedm státních vědeckých knihoven, které mají statut regionálně příslušných knihoven, a stanovuje nabídkovou povinnost pro devatenáct dalších knihoven.

Co se týká povinného výtisku periodických publikací, platí od roku 2000 v České republice tiskový zákon 46/2000 Sb., který nahradil vyhlášku z roku 1964. Vztahuje se na periodický tisk, který vychází nejméně dvakrát ročně. Zákon přesně stanovuje, na jaké typy periodického tisku se nevztahuje, dále lhůtu odevzdání a počet povinných výtisků, stejně tak pokutu za nesplnění povinnosti. Zřejmě nezávažnější výhradou vůči zákonu ze stran odborníků je omezení práva povinného výtisku periodických publikací pro státní vědecké knihovny. Problematiku povinného výtisku dokumentů zveřejněných v prostředí sítě internet řeší v současné době tým odborníků v Národní knihovně. Prvotní předpokládanou variantou řešení měl být nový zákon o "povinném odevzdávání síťových publikací". (Celbová, 2008). V průběhu posledních let odborníci zpracovali rozbor právního rámce životního cyklu síťových elektronických publikací v knihovnách České republiky, přehled legislativní úpravy povinného ukládání síťových elektronických publikací (e-depositu) a návrh legislativního řešení. Ministerstvu kultury byla nakonec předána varianta novelizace dvou výše zmiňovaných zákonů včetně zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovního zákona). Novelizace předpokládá jen minimální formální úpravy a doplnění. (Matušík, 2015).

Příspěvek neměl za cíl analyzovat problémy, které s sebou nesou současné zákony o povinném výtisku na území České republiky. Z pohledu aplikace zákona do společenské praxe a vzhledem ke společenskému vývoji v příslušné oblasti se všechny zákony časem stávají zastaralé. Záměrem bylo připomenout princip instituce povinného výtisku, jako jednoho z významných pokusů lidské civilizace přispět k zachování kulturního dědictví příslušné země.

Literatura:

AUGUSTINOVÁ, 0lga. Úloha národních bibliografií v programu UBC. Praha, 1981.

CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. Praha: Karolinum, 2002. ISBN: 80-246-0323-3.

CELBOVÁ, Ludmila. Povinný výtisk elektronických publikací, zejména vzdálených elektronických zdrojů. [online]. Ikaros, 2000, roč. 4, č. 10. Dostupný z http://ikaros.cz/povinny-vytisk-elektronickych-publikaci-zejmena-vzdalen....

Celbová, Ludmila. Český web a povinný výtisk – jde to spolu dohromady? Knihovna [online]. 2008, roč. 19, č. 2, s. 59-75 [cit. 2015-08-20]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna82/82005.htm>. ISSN 1801-3252.

MATUŠÍK, Zdeněk. Knihovní legislativa v České republice. ITlib, 2015, č. 1, s. 14-21. ISSN 1335-793X.

MEJSTŘÍKOVÁ, Alena. Právo povinného výtisku.[online]. Praha: VOŠIS, 2000. Dostupný z http://web.sks.cz/prace/mejstrikov/mejstrikov.htm

SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Vývoj a súčasný stav národnej bibliografie v USA. In Bibliografický zborník 1990. Martin: Matica slovenská, 1990, s. 172-180.

VYHLÁŠKA č. 252/1995 Ministerstva kultury. [online]. Dostupný z http://www.nkp.cz/sluzby/sluzby-pro/povinne-vytisky/vyhlaskapv-neper

ZÁKON č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích [online]. Dostupný z http://www.uplnezneni.cz/zakon/37-1995-sb-o-neperiodickych-publikacich/

ZÁKON č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon). [online.]Dostupný z http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-o-pravech-a-povinnostech-pri-vydav...

SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Malé ohlédnutí za povinným výtiskem. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2015, 29(3) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/male-ohlednuti-za-povinnym-vytiskem

Verze pro tisk