Marketingový tip #4 Spojte se s těmi, kteří to vidí stejně

“Došlo mi, že chcete-li v životě dosáhnout svých cílů, nezáleží tolik na tom, jak jste chytří, kolik vám bylo dáno do vínku talentu, či dokonce, a to mi nejvíc otevřelo oči, odkud pocházíte a kolik jste toho měli na začátku. Samozřejmě tohle všechno je důležité, ale znamená to jen velmi málo, nepochopíte-li jednu věc: nedokážete to sami. Vlastně sami nic moc nedokážete.” píše Keith Ferrazzi v úvodu svého světově známého bestselleru “Nikdy nejez sám”[1] a já bych dodala, že to platí na veškeré cíle, ne jen ty osobní.

Proč je networking důležitý?

Od malička jsme vychováváni k soutěživosti – ve sportu, ve známkování, v tom, kdo bude oblíbenější. Konkurence a soupeřivost nejsou samy o sobě špatné. Někdy nás opravdu mohou vybičovat k větším výkonům. Synergie způsobená spoluprací více organizací však může přinést ještě mnohem více. Z fyziky možná víte, že když působíte dvěma silami proti sobě, zmenšujete sílu obou, zatímco když více sil působí jedním směrem, jejich velikost se sčítá. Tak to funguje i v reálném životě – pokud se spojíte s těmi, kdo mají stejný cíl, můžete si práci rozdělit a cíle dosáhnout rychleji. Proto má cenu se spojovat s ostatními a vytvářet sítě, které jsou daleko stabilnější a mocnější než jakékoli jiné struktury.

Slovo networking či počeštěné „síťování“ se v posledních desetiletích stalo důležitou součástí marketingu a byznysového světa. Mnozí tvrdí, že networking funguje lépe než klasická reklama. Vytváření a udržování profesionálních vazeb nemusí probíhat náhodně, ale můžete ho koordinovat. V tomto článku se dozvíte jak na to.

Jak najít spřízněné duše?

Nejste patrně jediní, kdo svět vidí podobně jako vy, a kdo se pokouší dosáhnout toho samého. Znovu si shrňte své cíle (přečtěte si Marketingový tip #1, který vám cíle pomůže stanovit) a zkuste si říct: “Kdo usiluje o něco podobného jako my”.

Postupovat můžete následujícím způsobem:

1. Vytvořte seznam institucí a jednotlivců snažících se dosáhnout toho samého co vy – např. probudit lásku ke čtenářství, informačně vzdělávat, vytvořit kolem sebe komunitu atd.
2. Prioritizujte - vyberte ty, co jsou vám nejsympatičtější/nejbližší, nebo ty, které mají největší vliv či se kterými už se třeba trochu znáte.
3. Zamyslete se, co jim můžete nabídnout. Spolupráce by měla být vždy výhodná pro všechny zapojené. Knihovny mohu ostatním subjektům nabízet například prostory, možnost promlouvat k dalším lidem, příležitost pro zviditelnění, pomoc s dohledáváním informací či různé formy vzdělávání.
4. Navrhněte setkání, nebo vymyslete místo (např. konferenci), kde se s vybranými subjekty a osobami můžete potkat.
5. Připravte se na setkání.  Jak na to? Vyzkoušejte třeba kurz Networking: Přirozená cesta k profesní spolupráci, který je na stránce Seduo.cz dostupný zdarma.
6. Po setkání se připomeňte a udržujte kontakt. Nejlepší je hned se domluvit na konkrétním kroku, který společně můžete učinit.

V jakých řadách hledat?

I to by se mělo odvíjet od vašich cílů - od toho, čeho chcete dosáhnout. Možná se to však děje i přirozenou cestou, bez velkého zkoumání a plánování. Díky všeobecné známosti knihoven je zde velká pravděpodobnost, že vás instituce či projekty, které se pokouší řešit něco podobného jako vaše knihovna, samy osloví.

Kromě lidí a institucí s podobnými cíli je také zajímavé pro knihovny potkat ty lidi a instituce, kteří kolem sebe shlukují další lidi. Ti mohou být právě tzv. “influencery”, díky kterým se budou informace o knihovně šířit rapidněji. Keith Ferrazi ve své knize vyjmenovává sedmero profesí, nejvíce přitahovaných lidmi, jež mají tendenci na sebe navazovat nejvíce kontaktů. Jsou to:

1. restauratéři,
2. lovci hlav (neboli “headhunteři”, personalisté zaměření na vyhledávání nových talentů),
3. lobbisté,
4. fundraiseři,
5. lidé z public relations,
6. politici,
7. žurnalisté.[2]

Znát lidi těchto profesí může být samozřejmě zajímavé i pro knihovny a knihovníky. Minimálně známosti mezi novináři a politiky mohou být výhodné.

Vzhledem k funkcím knihoven by si však knihovníci měli udělat poctivou rešerši následujícího:

1. Ostatních knihoven podobného typu a zaměření. Toto už pravděpodobně děláte. České knihovny tvoří nejhustší síť knihoven na světě[3] a mají vybudovanou dobrou infrastrukturu (knihovnická sdružení, konference, platformy na sdílení know-how, vlastní systém vzdělávání atd.). Díky tomu se knihovníci velmi často znají napříč celou republikou, a proto není tento bod zase tak obtížné splnit. Vedle toho je dobré mít i zmapované, které knihovny v okolí nabízejí jaké služby. Ty pak můžete čtenářům doporučit, pokud například nabízejí něco, na co už vaše knihovna zkrátka nemá kapacity.
2. Vzdělávacích institucí v okolí. Tady už máte jistě také nějakou spolupráci navázanou – ten, kdo vzdělává, by měl knihovnu znát a měl by do ní chodit. Knihovny často spolupracují se školami a dalšími oficiálními organizacemi. Zkusili jste se však porozhlédnout i po soukromých a volnočasových vzdělávacích centrech? Od ostatních vzdělávacích institucí se můžete mnohému naučit nebo se inspirovat. Je dobré je pravidelně informovat o tom, co knihovna nabízí a zvát je, aby lidé, kteří se vzdělávat chtějí nebo potřebují, našli ke knihovně vztah.
3. Jiných institucí pracujících s knihami a čtenářstvím. To mohou být samozřejmě knihkupectví, vydavatelství knih a podobně. S těmi to může být někdy složitější, protože v knihovnách mohou spatřovat konkurenci. Moudří vydavatelé a knihkupci však už pochopili, že knihovna jim jde v jejich podnikání naproti právě v tom, že lásku ke čtení v lidech pěstuje už od raného dětství.
4. Umělců veškerého typu. Spisovatelé a básníci jsou pro knihovny vyhledávanou skupinou pro nejrůznější besedy či autorská čtení. Netřeba se však omezovat jen psaným uměním. Blízký kontakt s jakýmkoli umělcem či významnou osobností může knihovně přinést nečekané věci. Tyto osobnosti rovněž můžete využít jako referenci na web či pro nějakou konkrétní kampaň.
5. Spolků, zájmových sdružení, aktivních lidí. Od knihoven často slýchám, že by se rády zaměřily na komunitní funkci. Máte však zmapováno, jaké komunity se ve vašem okolí vyskytují? Udělejte to a nabídněte jim v knihovně zázemí.
6. Vědců Určitě k vám chodí. Jejich potřeba vzdělávat se totiž nikdy neunikla. Víte ale o nich i vy? Co konkrétně o nich víte – víte, na čem pracují a jaké mají potřeby?
7. Firem. Knihovny mohou pomoci i například lokálním podnikatelům. Nemusíte jim nutně pronajímat reklamní plochy k vylepení plakátů, ani svým čtenářům přeposílat jejich obchodní sdělení. Třeba se jim ve skutečnosti bude hodit úplně něco jiného, malého či jednoduchého jako je rešerše nebo zapůjčení prostor. A co víte, možná se vám odvděčí sponzorským darem pro vaši příští akci nebo třeba pro rekonstrukci knihovny.

Jděte jim naproti

Pokud se rozhodnete vydat cestou síťování, nestačí jen spoléhat na to, že si knihovnu každý najde, jděte jim naproti vy. Můžete vyjet třeba jednou pro změnu na nějakou „neknihovnickou“ konferenci a zjistit, co se řeší v oboru, do kterého chcete natáhnout své sítě. Zjistěte, jaké spolky či jiné neziskovky ve vaší obci působí a sjednejte si s nimi schůzky, na kterých zjistíte, co potřebují a jak by naopak ony mohly pomoci vám. Nabídněte svůj prostor vzdělávacím institucím a umožněte jim uspořádat nějakou akci ve spolupráci s vámi.

Veďte si databázi

Chcete-li k networkingu přistupovat systematicky, měli byste si vytvořit databázi, kde budete shromažďovat kontakty a informace na jednotlivé spřízněné osoby. Může to být klidně jen tabulka v Excelu rozdělená podle jednotlivých cílových skupin – novináři, vzdělávací instituce, spolky, firmy, umělci, atd. Důležité je ale uchovávat si o nich informace na jednom místě a systematicky s nimi pracovat.

Závěrem

Ferrazi ve své knize „Nikdy nejez sám“ rovněž zmiňuje průzkum, který poukázal na to, že v komunitách, kde lidé mají kontakty, fungují lépe školy, je nižší zločinnost a vyšší hospodářský růst. Lidé jsou tam také zdravější a žijí déle. I vy jako knihovna můžete pomáhat tvořit komunity a sítě kolem vás a zlepšovat tak společnost.

[1] FERRAZZI, Keith a Tahl RAZ. Nikdy nejez sám: umění networkingu - jak budovat a rozvíjet pracovní vztahy. V Brně: Jan Melvil, 2010. Žádná velká věda. ISBN 978-80-87270-06-6.

[2] Nikdy nejez sám

[3] https://www.nytimes.com/2016/07/22/world/what-in-the-world/why-libraries-are-everywhere-in-the-czech-republic.html