Michaela Fišarová: První školní výlet

Pasování prvňáčků na čtenáře

Po minulém představení naší lekce pro MŠ jsou na řadě nejmladší školáci a program spojený s knížkou pro prvňáčka. Dětem ji představujeme a předáváme během slavnostního pasování prvňáčků na čtenáře knihovny, tradičně konaného v dětském oddělení během června v předem objednaných termínech, a to pro všechny rožnovské 1. třídy + vyjíždíme do okolních obecních knihoven. Pasování prvňáčků jako nadstandardní akce vyžaduje účast tří knihovnic, z nichž jedna je průvodkyní dětí a další dvě, v kostýmech, se starají o zábavu a hrají v rolích. Program mívá slavnostní charakter a ustálený scénář, do kterého vždy začleňujeme krátkou dramatizaci, jednoduché „přezkoušení“ dětí ze čtení, pasovací ceremoniál včetně předání darů a nakonec vlastní výběr a vypůjčení knih.

Úvodní dramatizace - příprava a rekvizity

Témata programu bývají volně inspirovaná pohádkovými příběhy nebo postavami. Ten aktuální využívá přímo děje z knížky pro prvňáčka a nevyžaduje žádné složité rekvizity. Vydáváme se s dětmi na výlet, takže bude stačit batůžek s věcmi na sbalení a vybavení do dětského pokojíku: my jsme měli pár plyšáků, pirátskou loď, ukulele (jakýkoli jiný hudební nástroj) a hlavně polštářky. Při hraní se držíme charakterů hlavních hrdinů-sourozenců, jinak spíš improvizujeme, takže uvedené dialogy jsou orientační. Jakub je pomalejší, přemýšlivý, trochu popleta (ten náš ráčkuje), Kristýnka je bystřejší, stále ho popohání a opravuje. Oblečeni jsou jako dvojčata v pyžamech. Průvodkyně dětí/vypravěčka místy přepíná do role přísné, ale milující maminky.

Scénář

Průvodkyně přivítá děti a uvede je na místa. Seznámí také s projektem knížky pro prvňáčky, upozorní na výjimečnost (nikdo jiný tuto knihu nemá) a čte ukázku z 1. kapitoly, představení sourozenců: „Kristýnka a Jakub byla dvojčata … občas trochu ztrácel.“ Navazuje uvedením do děje: Teď už jsou Jakub a Kristýna žáci 1. třídy. Na konci školního roku pojede jejich třída na školní výlet, odměnou za to, že se celý rok pilně připravovali do školy a také se naučili číst. Následuje dramatizace.

Čištění zubů

(dvojčata sedí zády, hrají na mobilu, dění okolo nevnímají)

• maminka: A co vy dva tady děláte? Cože, zase telefon? Honem ho ukliďte, vyčistit zuby a do postýlek!
• dvojčata (brblají): Ale mami, mně se ještě nechce spát. Počkej, ještě to dohraju…
• maminka: Bez řečí! Víte přeci, že zítra vstáváte na třídní výlet. Tak ať nezaspíte.
• Kristýnka (hned začne s čištěním zubů)
• Jakub: Já nemám kartáček
• K (podává mu kartáček): A co pastu?
• J: Nepotřebuju…
• K: Jen si ji vem, na. (směje se) Jé, vždyť máš pyžamo naopak! Ty jsi ale popleta. Prvňák, a neumí se obléknout. Pojď, pomůžu ti.
• J: Nech toho, Kristýno, já sám. Ty zase neumíš dávat takové perdy míčem jako já. (hodí po sestře polštář)

Polštářová bitva

• K: Ale jsem starší…
• J: O tři a půl minuty. To je toho.
• K: Tak si moc nedovoluj.
• J: Jenže jsi menší, úplný prcek.
• K: Já že jsem prcek? A co jsi potom ty? Popleta a nešika. (dostane zásah polštářem a začne fňukat)
• J: Co je? Nebul, taková rána to zas nebyla. Co tě bolí?
• K: Nic mně nebolí
• J: Tak co je?
• K: No, když my zítra jedeme na ten výlet…

Obavy a chystání na cestu

• J: (nadšeně) Hmm, už se těším … Ale proč teda brečíš? … Ty se bojíš?
• K: (plačtivě) Ještě nikdy jsem nebyla tak dlouho bez mamky a taťky.
• J: A já ti nestačím?
• K: Jenže ty budeš určitě v klučičí chatce, a já v holčičí.
• J: Budeš tam mít kamarádky. S kým budeš v chatce?
• K: S Luckou a Barčou.
• J: No vidíš, u Barči už jsi spala.
• K: Ale jenom jednu noc.
• J: (přemýšlí) Na, tak si vem plyšáka.
• K: To by se mi smáli.
• J: Nebo ukulele… na, zahraj něco. (Kristýnka jen tak brnká, Jakub se do toho začne balit: baterku, lahev na pití…)
• K: Co si balíš? Víš, že nesmíme mít mobil ani tablet.
• J: Já mám hlavně svůj nůž. Ještě si vezmu… (rozhlíží se po pokojíčku)
• průvodkyně (k dětem): Co myslíte, že by si měli sbalit s sebou?
• J: Já si ještě vezmu meč, až půjdeme na hrad, tak budu jako rytíř. (zašermuje)
• K:  Na hrad? Já bych radši na zámek, nebo třeba… (střídají se v nápadech, možná interakce s dětmi)

Lodičky

Dvojčata okomentují návrhy dětí, vyzdvihnou plavbu lodí a vzpomenou si, že budou vyrábět a pouštět lodičky z kůry, paní učitelka jim to slíbila. Těší se. Zazpívali jsme si i písničku Kocábka. Oba nahlas přemýšlejí o tom, jaká bude jejich lodička a jaké jí dají jméno. Kristýnka chce lodičku se svým jménem, Kuba se jí směje: „Hlavně, aby to nebyl Titanic.“ Tomu se smějí oba a začnou se strkat a dovádět. Maminka je přijde napomenout a před spaním čte všem pohádku, část kapitoly Lodičky: „Po příchodu do tábora … pojmenovala plavidlo Čerňásek.“ Když dvojčata usnou, maminka si všimne jejich snů. To jsou lodičky podle ilustrací v knize (vytištěné na tvrdší papír ve tvaru obláčku), každá s vymyšleným víceslovným či nějak zapeklitým názvem, např. Hvězda sedmi moří, Odvážný průzkumník, Její Veličenstvo Sofie. Jindy děti četly i delší texty, ale v době covidové stačilo takto. Dětem rozdáme obrázky-sny, mají přečíst a vysvětlit názvy lodiček. Kromě čtení tedy rozvíjíme i vyvozování, fantazii.

Pasování

Průvodkyně doporučí dočíst si příběh doma, aby se dětem přes prázdniny z hlavy neztratila písmenka. S pomocí dvojčat vysvětluje a předvádí pasování, Kristýnka přečte pasovací slib, děti hromadně přísahají a individuálně předstupují a poklekají. Kuba pasuje, pak gratulace, předání knížky, čtenářského řádu, legitimace atd.

Plány

Tento rok chceme knížku pro prvňáčka zpracovat podobně. Abychom dětem neprozradili pointu, představíme pouze hlavní postavu, a to pomocí knihy, kterou určitě máte ve fondu (Leona Šťastná: Dubánci - příběhy jednoho roku). Inspirovala mě kapitola Září, takže budeme hrát zlostnou princeznu a děti zachrání hodného draka svými čtenářskými dovednostmi spolu s dubánkem.